Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tchýně a moje dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
16.10.13 11:20
@Bábrdl píše:
Já ti řeknu svůj názor jako babička-tchyně.Mám pocit, že tvoje tchyně se snaží dělat všechno dobře, ale nějak se jí to nedaří. Snaží se ti pomoci - špatně, nepomáhá - špatně. To, že ventiluje svoje pocity je nepříjemné, ale normální. Když se jí někdo zeptá „tak co malý, to jste z něj asi úplně poprdění“ nejspíš jí prostě ujede „no, víš, snacha o moji pomoc moc nestojí“.
Víš, ty můžeš mít pocit, žes jí v klidu řekla, že se moc vnucuje. 'Ona ten hovor třeba vnímá jinak…
A co tvůj partner? jemu není divné, že k vám máma nechodí?
Je partner jedináček? Budou mít vnoučata jen od vás, nebo je naděje na jiná? Pokud má partner sestru, tak se tchyně uklidní, až bude mít „svoje“ vnoučata od dcery. To je prostě jiné, než se snažit udržet smír se snachou. To jsou často nervy na obou stranách.
To je to co píšu. Přijde mi to chování jako ode zdi ke zdi, a nic mezi tím. Proto píšu o tom kompromisu. Najít prostě něco mezi tím, toho se držet. Aby byli spokojení všichni. Jak maminka, tak babička. Určit mantinely, za které se nepůjde. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
AnonymV
16.10.13 13:18
@Anna766 píše:
To je to co píšu. Přijde mi to chování jako ode zdi ke zdi, a nic mezi tím. Proto píšu o tom kompromisu. Najít prostě něco mezi tím, toho se držet. Aby byli spokojení všichni. Jak maminka, tak babička. Určit mantinely, za které se nepůjde.
Asi jsem to napsala špatně. Já jsem jí neřekla, že nechci pomoc, ale že jakmile budu potřebat, řeknu si. Tak proč při každé návštěvě jejich pomoc vnucovali? Vždy to fungovalo tak, že když jsem potřebovala, zvedla jsem telefon a řekla si. Proč to najednou začali všechno komplikovat a řešit? Když jsem tu větu slyšela 100× a 100× odpověděla stejně, už mi to přestalo bavit. Není mi pět, abych si neuměla říct, když potřebuju. však už jsme si několkrát řekli, ale nikdy se to netýkalo hlídání malýho. A už jsem i zaseklá. Vcítit se do ní? to už jsem také zkoušela, ale bohužel jsem zjistila, že ji vůbec neznám takže nevím, co cítí. Vždy se zachová uplně jinak. Když ji řeknu jdeme ven, můžeš jít s náma, venku pak dělá, že nás nevídí. Tak se seberu o po pár minutách čekání odejdu. říkala jsem jí, že nemusí hledat zamínky, proč vidět malýho. stačí zavolat a domluvit se. místo toho, chodí bez ohlášení nebo zavolají hodinu předem. To není vůbec respektování soukromí. Také jsem jí řekla, že si může vzít malýho do kočárku, stačí říct. A půl roku nic, i když je milovnicí vození kočárků. A to jsem jí to zopakovala několikrát! Místo toho teď vykládá, že se jí náš kočárek špatně vozí, i když v zimě se ji vozil dobře (dle jejich slov)? 
Mantinely? to v naší situaci nejde, protože s ní není řeč…Nikdo jí neřekl, že nesmí chodit častěji než jednou týdně (což teď dělá).Právě naopak. Při nedělní návštěvě slíbila, že přijde i druhý den (tchán tu pomáhal s něčím manželovi) a nepřišla. Dle slov tchána, jí to zakázal, že venku fouká. Odpověděla jsem, že vevnitř nefouká. Ona pak pronesla, že šla na cvičení. Ale až za dvě hodiny. Spíš mám pocit, že si myslela, že matkou bude ona a já budu pracovat. Už věta:„už odstříkáváš?“,po dvou týdnech po návratu z porodnice. A to že, prohlašovala, že se musí smířit s tím, že malýho neuvidí každý den.Je to její první vnouče a má tři syny. Ale nikdy jsem jí nedávala najevo, že je něco míň než moje máma. Ba naopak, mámu mám daleko a u jsem celé těhotenství viděla jen 3×.Tak já už nevím…
- Citovat
- Upravit
16.10.13 14:05
Anonym V - Já tě chápu. Je otravující, když druhá strana ani při opakované prosbě nedělá něco, na co kývla.
Ať si vykládá co chce, neřeš to. Vždycky si může najít něco, čím z tebe dělat tu špatnou. Jak se říká, chytrému napověz, hloupého… 
Říkala si jí, že vozit po předchozí domluvě může. Nedomluvila se s tebou, její chyba.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.13 20:55
@AnonymV píše:
Asi jsem to napsala špatně. Já jsem jí neřekla, že nechci pomoc, ale že jakmile budu potřebat, řeknu si. Tak proč při každé návštěvě jejich pomoc vnucovali? Vždy to fungovalo tak, že když jsem potřebovala, zvedla jsem telefon a řekla si. Proč to najednou začali všechno komplikovat a řešit? Když jsem tu větu slyšela 100× a 100× odpověděla stejně, už mi to přestalo bavit. Není mi pět, abych si neuměla říct, když potřebuju. však už jsme si několkrát řekli, ale nikdy se to netýkalo hlídání malýho. A už jsem i zaseklá. Vcítit se do ní? to už jsem také zkoušela, ale bohužel jsem zjistila, že ji vůbec neznám takže nevím, co cítí. Vždy se zachová uplně jinak. Když ji řeknu jdeme ven, můžeš jít s náma, venku pak dělá, že nás nevídí. Tak se seberu o po pár minutách čekání odejdu. říkala jsem jí, že nemusí hledat zamínky, proč vidět malýho. stačí zavolat a domluvit se. místo toho, chodí bez ohlášení nebo zavolají hodinu předem. To není vůbec respektování soukromí. Také jsem jí řekla, že si může vzít malýho do kočárku, stačí říct. A půl roku nic, i když je milovnicí vození kočárků. A to jsem jí to zopakovala několikrát! Místo toho teď vykládá, že se jí náš kočárek špatně vozí, i když v zimě se ji vozil dobře (dle jejich slov)?
Popravdě? Tak to mi přijde už jako schválnost. Tys ji odsunula. Samozřejmě, maminka jsi ty!!A ona to prostě nepobrala. I to se stává. Bohužel. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.13 21:09
@statecna.oslice píše:
Krom toho starší syn, jak je na ní hodně zvyklej, babička má na něj čas (což já s rok a půl starym bráchou tolik nemám, hlavně si můžeme hrát omezeně jen určité druhy her s ohledem na bráchu), tak by tam nejraději furt. Kolikrát dělá scény, že chce dolů, ale má smůlu, když nemaji rozum oni, aspoň ho musím mít já. O mladším nepíšu, ona o něj nemá moc zájem, ale to k tématu už nepatří…
Tak tohle z pohledu nezávislého pozorovatele smrdí šílenou žárlivostí z tvé strany. Syn ji miluje, babička o něj stojí, má na něj čas, hraje si s ním, jemu se to líbí… ty na něj čas namáš kvůli mladšímu, nemůžeš si s ním hrát takové hry, jaké by chtěl, protože máš mladšího… ALE k babičce ho prostě nepustíš. Ona nemá rozum. Jedině ty ho máš. 
Tak tohle se mi nedaří pobrat, i když se sebevíc snažím. Chudák děcko 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.13 21:20
@lulje
teda, nevím, jak jsi dospěla k tomu, že ho tam nepouštím . Je tam dost často, myslím, že na vkus maminek na emiminu až moc. Jen ona by ho tam měla každý den nejlépe tak 2× denně aspoň na dvě hodiny. Nevím, zda je to tak divný, ale jsou dny, kdy chci, aby jsme byli sami jako rodina (táta, máma, kluci), bez jakýkoliv babiček, což jí není úplně po chuti. Má ho minimálně 3× týdně (to chodí do školky, ta hodně času spolkne), stane se i, že i víckrát, někdy na hodinu, někdy na čtyři, několikrát (2-3 x? měsíčně) na celý den. Furt se ti to zdá málo ?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.13 21:48
@statecna.oslice píše:
@lulje
teda, nevím, jak jsi dospěla k tomu, že ho tam nepouštím
Tak takhle často bych bez svého dítěte nechtěla být.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.13 21:54
@Elilen
Já právě nejsem taky moc nadšená (viz příspěvek výše), jenže jsem typ, co neumí říkat ne, takže jí několikrát týdně odmítnout, že k nim nepůjde, je pro mě nadlidský výkon 
, krom toho můj chlap sdílí stejný názor jako tchýně , takže pak je těžký boj, jenže to je přesně o tom, že jsem si ty hranice začala budovat moc pozdě (až teď), takže to jde o to hůř. Ale je to lepší a lepší, až jim bude 18, tak už to určitě bude v pohodě 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.13 22:02
@statecna.oslice A vy bydlíte kousek od sebe? Jestli jsi to už psala, tak se omlouvám. Víš, byla jsem v podobné situaci. Spoustu věcí bylo jinak, ale to by bylo na dlouho. Jakmile jsem ale ukázala nesouhlas, za kterým jsem stála (tchyně totiž neustupovala, ale přitvrďovala), tak se to nakonec vyhrotilo tak, že se mnou nepromluví. Ani vnučka jí nestojí za to, aby se ozvala. Je ješitná a když nemůže někoho vlastnit a poroučet mu na 100%, raději ho odstřihne. Aspoň tak to na mě působí. Pokud by to u vás dopadlo podobně, neděs se. Tento stav mi vyhovuje milionkrát víc. 
Ale u nás bylo ještě spoustu věcí, které jsem líná tu psát.
Jestli ti vadí, že ti děti „krade“ častěji, než je ti příjemné, stůj si za tím. Že manžel nemá pochopení? No a? Ty chceš děti doma. Ty cítíš potřebu s nimi být. To, že on to má jinak, nesmí znamenat, že se za tebe nepostaví.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.10.13 22:41
@Elilen
Bydlíme v jednom baráku… Ne, nejen že chce být se synem často - to by mi zas tak nevadilo, je to babička, ale má rozdílné názory na výchovu. Syn upadne, nepláče, nic, hraje si dál a ona ho začne litovat. Ano, byl u ní každý den až moc, spíš u ní, než doma, byla jsem blbá, bála jsem se, že se nezvládnu starat o dvě děti, to mělo za následek, že se syn litoval až plakal i když se téměř nebouch, ona ho krmí (je to nejdelík) a dává mu pít po lžičkách (je mu 3 a čtvrt) (nepijan), výsledek - chtěl krmit a pití byl ještě větší problém, jako krmit dvě děti je chuťovka, takže doma první den hladověl (odmítám ho krmit celý jídlo, ať se taky snaží), druhý den v pohodě do - té doby, než ho hlídala ona… a takových nesouhlasných akcí je a bylo… samozřejmě nejde, aby se neviděli, ani to nechci, vždyť je to jeho babička, ale aby tam byl každý den celé dopoledne a na oběd (o prázdninách si to tak představovala) (mladšího syna, kterej jí s námi normálně dospělácké jídlo nepozvala nikdy, pěstujou králíky, za celej svůj rok a půl dlouhej život ho nikdy neměl…), to je prostě nesmysl. Pak mi z něj vychová úplně někoho jiného, než koho chci (vím že babičky rozmazlují, ale pokud je s ní hodně, tak už je to o něčem jiném), rozmazlenýho jedináčka. V době, kdy jsem byla idiot a byl tam hodně, svého mladšího bráchu odstrkoval, nenechal na sebe šáhnout (asi žárlivost, když se mnou nebyl), zlepšilo se to, až když začali být spolu, teď si i v rámci možností hrají a mají se moc rádi… Proto píšu hranice jsou důležité, čím dřív je člověk začne budovat, tím líp.
No, ona se nakonec vždy na chvíli „podvolí“ kvůli staršímu, ale nevydrží to dlouho… myslím, že časem, až děti povyrostou a budou mít svůj rozum, kamarády, kroužky, nebudou furt doma, to bude o něčem jiném, teď je to trochu ponorka…
Někdy si říkám, že bych to radši měla jako ty, že mi to za ty nervy nestojí, ale nemám právo brát někomu babičku… Tak se snažíme jak takž vycházet, vždy je lepší a horší období, teď to „docela jde“,
Jinak, jo 
, má asi trochu podobnou povahu, ráda poroučí, udílí nevyžádané rady (včera se urazila, že jsem syna prý nedoléčeného dala s kašlem - kašle ráno a večer - do školky, že jsem se neřídila jejíma zkušenostma). Má takovou rozkazovací povahu, to vidím i v chování k synovi, ale on je ještě prcek, takže mu to nevadí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.10.13 06:48
@statecna.oslice Ufff, jsem docela ráda, že se nevidíme.
Ta má musela všechno řídit. Když jsem si nedovolila souhlasit s omáčkou pro plně kojenou - o které se ani nezmínila a hned jí začala dávat, když si myslela, že se nekoukám, tak hodila takový "ksicht!. Ono to jinak napsat nejde. Ta má se ani neptala, jestli něco může, ona to rovnou dělala a stále nechápala, že mi to vadí. Že mi vadí její rozkazovačný tón - teď nekoj, teď jí přebal, teď jí nepřebaluj…!!! 
Přitom aby mi odepsala na zprávu o narození dceři, aby pogratulovala dceři k svátku a k narozenínám, aby se někdy sama od sebe ozvala, aby věděla, jak se máme, to ne. 0na je sejde z očí, sejde z mysli. Když má někoho u sebe, musí ho řídit, musí ho vlastnit. Pak zajde za roh a ani si na něj nevzpomene. Já za ní nebyla strááááášně dlouho. Možná už 3/4 roku? 
Asi před půl rokem jsme se potkaly, takže vnučku viděla, ale myslíš, že aspoň jednou během té doby napsala nebo zavolala, aby se zajímala, jak se její vnučce daří? Ani jednou. Když jsme jí potkaly, tvářila se jako by nic. Jako nejlepší kámoška, která v mezi řeči zase poroučela, ať jí příště víc obleču, dám jí čepici… Zkrátka na držku. A je toho mnohem víc. Je to babička na baterky, takovou já nechci. Radši žádnou. Takže já za ní nechodím, ona sem taky ne a mám klid. A to bychom se mohly vidět každý den, protože nás od sebe dělí ani ne tři minuty.
Pokud se vídáte denně, tak je základ, mít stejný názor na výchovu. To se musí přizpůsobit. Se vším se musí přizpůsobit, protože ona je „jen“ babička, takže ti do toho kecat nemůže. Vím, jak to máš těžké. U nás by to bylo obdobné, takže si to dokážu představit a já bych tam nevydržela…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ikyki
18.10.13 08:43
@Anna766 píše:
Popravdě? Tak to mi přijde už jako schválnost. Tys ji odsunula. Samozřejmě, maminka jsi ty!!A ona to prostě nepobrala. I to se stává. Bohužel.
jenže ono dosunout je mnohdy jediné řešení aby se máma nezbláznila
- Citovat
- Upravit
18.10.13 09:36
@ikyki píše:
jenže ono dosunout je mnohdy jediné řešení aby se máma nezbláznila
Chápu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ikyki
18.10.13 10:28
@Anna766 píše:
Chápu.
ne je mi jasné, že z pohledu babiček je vlastně vše v pořádku: ( mám zájem, malou si denně půjčuju, denně se na ní chodím k mladejm koukat, když vím poradím JSEM PROSTĚ BABIČKA JAK MÁ BÝT ) ale jaksi to chce domyslet co ty nevyžádané rady, denní návštěvy atp páchají…já osobně jsem z toho byla na nervy nemluvě o podrývání autority typu ta máma tomu nerozumí viď ale my si to uděláme posvém to pak není divu odsunutí
- Citovat
- Upravit
18.10.13 12:18
@ikyki Není. Když nic jiného nepomůže, nic jiného se dělat asi nedá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
