Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem těhotná s milencem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
6.4.21 21:09
@Anonymní píše:
Ahoj, chtěla bych se vypovídat a případně si nechat poradit. Do této situace jsem se dostala sama svoji hlouposti, už nelze vzít zpět, proto budu ráda, když se udržíte nějakých nadávek. Předem se omlouvám za sloh.Je mi 20 a milenci 35 (budeme mu říkat Petr). Známe se déle, je to rodinný známý. Vždy se mi strašně líbil. Byl ke mě vždy milý, pozorný, rozumněli jsme si. Párkrát mě pozval na oběd nebo jsme si někam vyšly, bylo to moc fajn. Nechala jsem se trochu unést i přes to, že jsem věděla, že je ženatý. Nakonec jsem ale couvla, že tohle nechci. Zůstali jsme tedy jen přátelé.
Ale v prosinci měl oslavu, jelo se na víkend na chatu, kde se dost pilo a bohužel jsme se spolu vyspali. Na jednu stranu jsem byla šťastná, ale morální stránka byla silnější a úplně mě to složilo a hrozně se potom opila. Následující den mi bylo neskutečně zle, jak fyzicky, tak psychicky. Nemohla jsem se na sebe ani podívat do zrcadla a rozhovor s Petrem mě rozhodil natolik, že jsem si ten den zapomněla vzít prášek a brala si ho až večer. I když riziko bylo malé, zbytek měsíce jsem trnula hrůzou, abych nebyla těhotná.
Začátkem ledna po dobrání prášku ms naštěstí dorazila a mě se neskutečně ulevilo.S Petrem jsem se do toho strašně zamotala. Na jednu stranu jsem ho už nechtěla vidět na stranu druhou jsem ho strašně chtěla. On mi to moc neulehčoval a psal mi takové krásné věci. Jak jsem jeho zpřísněná duše, jak jsem inteligentní, chápavá a strašně by se mnou chtěl být, ale je to moc složité. Jsem sice hodně naivní, ale tady jsem měla jasno.. sladká slovíčka, jak mě znovu dostat do postele. Řekla jsem si, že znovu tu chybu neudělám. Sešla jsem se s ním abych mu vše vysvětlila, ale stále mě přesvědčoval o tomu, že to co říká myslí vážně. Nenechala jsem se zlomit a narovinu mu řekla, že dokud bude zadaný, že prostě nic. Ráda ho kdykoliv uvidím, ale pouze jako rodinného známého. Pak jsme se neviděli jen si občas napsali.
Po březnové ms mi bylo stále nějak divně, neustále mě pobolivalo břicho, zvětšili se prsa. Po pár dnech to přešlo a objevilo se to zase ke konci měsíce. Svěřila jsem se kamarádce a ta jakože jestli nejsem v tom. Tak jsem říkala, že to asi těžko, protože naposledy něco bylo v prosinci. Nicméně mi to začalo vrtat hlavou, tak jsem ji poprosila, aby mi došla koupit test. Bála jsem se aby mě nikdo třeba neviděl. K mé hrůze byl pozitivní, tak jsem ještě honem ve stresu a ubrečena utíkala na gyn, protože jinak bych asi přes svátky zešílela.
Výsledek jsem v 15tt… od doktorky, jsem šla ke kamarádce a bojím se jít domů.
Doktorka říkala, že potrat už není možný, mám neskutečný strach. Doma mě asi přetrhnou. Nevím co mám dělat.
Naivně si sem jdu pro nějakou radu.
Ahoj, mohu ti pomoci, ale nechci to psát sem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.4.21 21:12
@Anonymní píše:
Ahoj, chtěla bych se vypovídat a případně si nechat poradit. Do této situace jsem se dostala sama svoji hlouposti, už nelze vzít zpět, proto budu ráda, když se udržíte nějakých nadávek. Předem se omlouvám za sloh.Je mi 20 a milenci 35 (budeme mu říkat Petr). Známe se déle, je to rodinný známý. Vždy se mi strašně líbil. Byl ke mě vždy milý, pozorný, rozumněli jsme si. Párkrát mě pozval na oběd nebo jsme si někam vyšly, bylo to moc fajn. Nechala jsem se trochu unést i přes to, že jsem věděla, že je ženatý. Nakonec jsem ale couvla, že tohle nechci. Zůstali jsme tedy jen přátelé.
Ale v prosinci měl oslavu, jelo se na víkend na chatu, kde se dost pilo a bohužel jsme se spolu vyspali. Na jednu stranu jsem byla šťastná, ale morální stránka byla silnější a úplně mě to složilo a hrozně se potom opila. Následující den mi bylo neskutečně zle, jak fyzicky, tak psychicky. Nemohla jsem se na sebe ani podívat do zrcadla a rozhovor s Petrem mě rozhodil natolik, že jsem si ten den zapomněla vzít prášek a brala si ho až večer. I když riziko bylo malé, zbytek měsíce jsem trnula hrůzou, abych nebyla těhotná.
Začátkem ledna po dobrání prášku ms naštěstí dorazila a mě se neskutečně ulevilo.S Petrem jsem se do toho strašně zamotala. Na jednu stranu jsem ho už nechtěla vidět na stranu druhou jsem ho strašně chtěla. On mi to moc neulehčoval a psal mi takové krásné věci. Jak jsem jeho zpřísněná duše, jak jsem inteligentní, chápavá a strašně by se mnou chtěl být, ale je to moc složité. Jsem sice hodně naivní, ale tady jsem měla jasno.. sladká slovíčka, jak mě znovu dostat do postele. Řekla jsem si, že znovu tu chybu neudělám. Sešla jsem se s ním abych mu vše vysvětlila, ale stále mě přesvědčoval o tomu, že to co říká myslí vážně. Nenechala jsem se zlomit a narovinu mu řekla, že dokud bude zadaný, že prostě nic. Ráda ho kdykoliv uvidím, ale pouze jako rodinného známého. Pak jsme se neviděli jen si občas napsali.
Po březnové ms mi bylo stále nějak divně, neustále mě pobolivalo břicho, zvětšili se prsa. Po pár dnech to přešlo a objevilo se to zase ke konci měsíce. Svěřila jsem se kamarádce a ta jakože jestli nejsem v tom. Tak jsem říkala, že to asi těžko, protože naposledy něco bylo v prosinci. Nicméně mi to začalo vrtat hlavou, tak jsem ji poprosila, aby mi došla koupit test. Bála jsem se aby mě nikdo třeba neviděl. K mé hrůze byl pozitivní, tak jsem ještě honem ve stresu a ubrečena utíkala na gyn, protože jinak bych asi přes svátky zešílela.
Výsledek jsem v 15tt… od doktorky, jsem šla ke kamarádce a bojím se jít domů.
Doktorka říkala, že potrat už není možný, mám neskutečný strach. Doma mě asi přetrhnou. Nevím co mám dělat.
Naivně si sem jdu pro nějakou radu.
Ahoj, mohu ti pomoci, ale nechci to psát sem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.4.21 02:40
@Anonymní píše:
Ahoj, chtěla bych se vypovídat a případně si nechat poradit. Do této situace jsem se dostala sama svoji hlouposti, už nelze vzít zpět, proto budu ráda, když se udržíte nějakých nadávek. Předem se omlouvám za sloh.Je mi 20 a milenci 35 (budeme mu říkat Petr). Známe se déle, je to rodinný známý. Vždy se mi strašně líbil. Byl ke mě vždy milý, pozorný, rozumněli jsme si. Párkrát mě pozval na oběd nebo jsme si někam vyšly, bylo to moc fajn. Nechala jsem se trochu unést i přes to, že jsem věděla, že je ženatý. Nakonec jsem ale couvla, že tohle nechci. Zůstali jsme tedy jen přátelé.
Ale v prosinci měl oslavu, jelo se na víkend na chatu, kde se dost pilo a bohužel jsme se spolu vyspali. Na jednu stranu jsem byla šťastná, ale morální stránka byla silnější a úplně mě to složilo a hrozně se potom opila. Následující den mi bylo neskutečně zle, jak fyzicky, tak psychicky. Nemohla jsem se na sebe ani podívat do zrcadla a rozhovor s Petrem mě rozhodil natolik, že jsem si ten den zapomněla vzít prášek a brala si ho až večer. I když riziko bylo malé, zbytek měsíce jsem trnula hrůzou, abych nebyla těhotná.
Začátkem ledna po dobrání prášku ms naštěstí dorazila a mě se neskutečně ulevilo.S Petrem jsem se do toho strašně zamotala. Na jednu stranu jsem ho už nechtěla vidět na stranu druhou jsem ho strašně chtěla. On mi to moc neulehčoval a psal mi takové krásné věci. Jak jsem jeho zpřísněná duše, jak jsem inteligentní, chápavá a strašně by se mnou chtěl být, ale je to moc složité. Jsem sice hodně naivní, ale tady jsem měla jasno.. sladká slovíčka, jak mě znovu dostat do postele. Řekla jsem si, že znovu tu chybu neudělám. Sešla jsem se s ním abych mu vše vysvětlila, ale stále mě přesvědčoval o tomu, že to co říká myslí vážně. Nenechala jsem se zlomit a narovinu mu řekla, že dokud bude zadaný, že prostě nic. Ráda ho kdykoliv uvidím, ale pouze jako rodinného známého. Pak jsme se neviděli jen si občas napsali.
Po březnové ms mi bylo stále nějak divně, neustále mě pobolivalo břicho, zvětšili se prsa. Po pár dnech to přešlo a objevilo se to zase ke konci měsíce. Svěřila jsem se kamarádce a ta jakože jestli nejsem v tom. Tak jsem říkala, že to asi těžko, protože naposledy něco bylo v prosinci. Nicméně mi to začalo vrtat hlavou, tak jsem ji poprosila, aby mi došla koupit test. Bála jsem se aby mě nikdo třeba neviděl. K mé hrůze byl pozitivní, tak jsem ještě honem ve stresu a ubrečena utíkala na gyn, protože jinak bych asi přes svátky zešílela.
Výsledek jsem v 15tt… od doktorky, jsem šla ke kamarádce a bojím se jít domů.
Doktorka říkala, že potrat už není možný, mám neskutečný strach. Doma mě asi přetrhnou. Nevím co mám dělat.
Naivně si sem jdu pro nějakou radu.
Jesteze nemas nejakeho pritele, ktery by ted cekal mimiska (kukacku) na ktereho by se to dalo navliknout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.4.21 13:49
Tak nakonec jsem šla raději sama. Abych s rodiči mohla mluvit úplně otevřeně. Petr čekal před barákem v autě, že ho případně zavolám, když bude potřeba.
Mamka to ustála dobře a ač měla k tomu své, tak se snažila být v klidu. Táta byl víceméně v klidu, dokud se nedozvěděl koho to bude. To bouchl jak papinak, až sem se teda bála. Takhle naštvaného jsem ho v životě neviděla. Samozřejmě první co, tak chtěl jet za ním. Přišlo mi jako kdyby neviděl/neslyšel..
Když trošku vychladl, tak se mi omluvil, že to nechtěl. První otázka byla, jestli jsem mu to už řekla a jak reagoval. Tak jsem jim to řekla a že teda původně chtěl jít se mnou, ale že jsem se bála, tak čeká v autě. Na to mi táta řekl ať ho pošlu domu, že s ním si to vyřeší později. Pak už jsme řešili vše horem, spodem jak co udělat.
Jedinou podmínku, kterou od nich mám, je dodělání školy. Zbytek se prý nějak zařídí.
Nakonec mě máma rozbrečela, když za mnou pak večer přišla do pokoje. Ať se nebojím, že všechno zvládneme a že určitě budu dobrá máma.
Tak uvidíme, jak se to bude dál vyvíjet.
V pátek se chci sejít s Petrem, aby jsme vyřešili, jak to bude dál.
- Citovat
- Upravit
Alriga
7.4.21 14:02
@Anonymní píše:
Tak nakonec jsem šla raději sama. Abych s rodiči mohla mluvit úplně otevřeně. Petr čekal před barákem v autě, že ho případně zavolám, když bude potřeba.Mamka to ustála dobře a ač měla k tomu své, tak se snažila být v klidu. Táta byl víceméně v klidu, dokud se nedozvěděl koho to bude. To bouchl jak papinak, až sem se teda bála. Takhle naštvaného jsem ho v životě neviděla. Samozřejmě první co, tak chtěl jet za ním. Přišlo mi jako kdyby neviděl/neslyšel..
Když trošku vychladl, tak se mi omluvil, že to nechtěl. První otázka byla, jestli jsem mu to už řekla a jak reagoval. Tak jsem jim to řekla a že teda původně chtěl jít se mnou, ale že jsem se bála, tak čeká v autě. Na to mi táta řekl ať ho pošlu domu, že s ním si to vyřeší později. Pak už jsme řešili vše horem, spodem jak co udělat.
Jedinou podmínku, kterou od nich mám, je dodělání školy. Zbytek se prý nějak zařídí.
Nakonec mě máma rozbrečela, když za mnou pak večer přišla do pokoje. Ať se nebojím, že všechno zvládneme a že určitě budu dobrá máma.
Tak uvidíme, jak se to bude dál vyvíjet.
V pátek se chci sejít s Petrem, aby jsme vyřešili, jak to bude dál.
A jakou školu studuješ?
- Citovat
- Upravit
7.4.21 14:41
No tak vidíš, to bude dobrý. Možná mu dá táta přes hubu (což by si teda vobšourník IMHO zasloužil), ale táta to rozchodí, je to zjevně rozumnej chlap. Teď ještě co to udělá s paní manželkou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.4.21 16:32
@Alriga ekonomku
@Slečna Ferka myslím, že teď už bude v klidu. Musel to být pro něj strašný šok. Jsem pro něj pořád ta „malá holčička“ a ještě když je to takhle. Tak se vůbec nedivím, že se naštval. Když jsme se k tomu tématu vrátili druhý den, tak už byl v pohodě.
Té to chce Petr říct v pátek, protože syn má být na víkend u babičky.
- Citovat
- Upravit
8.4.21 14:13
@ka2ka To jí nikdo ve 20. týdnu neudělá i kdyby chtěla pokud je plod zdravý.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.21 18:10
Tak jak? Už se Petr svěřil manželce?
Jak hodláte dál žít?
Budeš žít s rodiči? S Petrem? Nebo co je v plánu?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.4.21 18:26
@FraDeu Petr zatím plán nezměnil a stojí si za tím, že se o nás chce postarat.
Plán je takový, že zatím budu žít u rodičů. Táta nechce abych s Petrem byla, že mám na víc. Ale vzhledem k tomu, že to bude otec dítěte, že když se rozhodnu být s ním, tak to bude tolerovat.
S manželkou chce mluvit zítra až odveze syna k babičce.
- Citovat
- Upravit
8.4.21 21:32
@Anonymní píše:
@FraDeu Petr zatím plán nezměnil a stojí si za tím, že se o nás chce postarat.Plán je takový, že zatím budu žít u rodičů. Táta nechce abych s Petrem byla, že mám na víc. Ale vzhledem k tomu, že to bude otec dítěte, že když se rozhodnu být s ním, tak to bude tolerovat.
S manželkou chce mluvit zítra až odveze syna k babičce.
A pro manzelku to bude sok, nic netusi? Nebo jsou spolu spis uz jen tak na papire a kazdy si zije svuj vlastni zivot?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.4.21 21:55
Nejak to dopadne, neni to tak hrozny. Je ti dvacet, to zvladnes, typek ti nejak pomuze. Ale taky se mi teda fest nezda ta storka o jednom zapomenutym prasku, beru HA vic jak deset let, za tu dobu jsem Xkrat zapomnela jeden prasek, velmi casto si beru prasek rano misto vecer (ta tolerance je 12 hod, vetsinou) a nikdy se nic nestalo. Bud jsi mela fakt smulu, nebo je to jinak, ale ve vysledku je to vlastne fuk. Drzim ti palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.4.21 22:02
@Lorry1 prý už delší čas žijí jen vedle sebe, hlavně kvůli synovi.. ale šok to asi bude.
- Citovat
- Upravit
8.4.21 22:18
@Anonymní píše:
@Lorry1 prý už delší čas žijí jen vedle sebe, hlavně kvůli synovi.. ale šok to asi bude.
Je třeba řešit, co dál. Taky se může stát, že zůstane s manželkou, a přibydou mu akorát alimenty navíc.
Ty zůstaneš i s miminem u rodičů? Nebo ti pomůže se osamostatnit, najít byt, zázemí, ať máš klid na výchovu dítěte?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.4.21 22:24
@FraDeu uvidíme s čím přijde. Minimálně do porodu a alespoň první měsíc po, chci zůstat u rodičů. Něco si ještě přišetřit a budu rozhodně klidnější, než někde v novém sama. Mezi tím se podle situace bude odvíjet, co a jak dál.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
