Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Děkuji za názor všech, sama nevím co dělat a tak se ptám a zjišťuji, ale vážně díky ![]()
@Anonymní píše:
Drahé ženy. Možná není léčba to nejdůležitější. Proč se hrnout do léčby, když se snažíte o miminko.
Ja žádnou léčbu nemám. Při atace prelecena a vždy me tělo na léčbu reaguje všemi možnými vedlejšími účinky.
Ja se konkrétně do žádné léčby nehrnou. Jsem šťastná, vdaná, manžel fajn. Máme spolu chlapečka. Je mu 21 mesicu a druhému mimcu se nijak nebráním. Hlavně, ze budu vpohode. Relativní pohodě. Vždy se něco najde.
Jo a to nejsem nejmladsi. Včera mi bylo 41.
Všechno je o tom nenervovat se, věřit. Že vše je jak na byt.
Kez by to bylo takhle snadny u kazdeho, ja jsem treba na lecbe uplne v pohode a bez obtizi, jakmile vysadim tak ataky, zhorsi se mi mr a jdu dolu… Taky mam znamou 10 let bez lecby a je v pohode, ale ma holt stesti na mene aktivni rs, ja bych asi dopadla dost spatne bez leku. A rozhodne to riskovat nechci.
Ještě tedy napisu ty vedlejší účinky. Před 3 lety jsem dostala chřipku, horečky 40. Říkala jsem si, doufám že se neprojeví nějaké ataka. Měsíc jsem byla na nemocenské. Po ní se vrátila do práce. Uplynulý 2-3 týdny a ja si uvědomila že špatně vnímám půlku hlavy, bolesti. A změna vnímání půlky te hlavy až k ruce. Tak jsem psala neurologovi a domluvila si schůzku. A neurologem jsme se domluvili, ze je nutné prelecit, tak 5 dnů, 5 infuzi Solumedrol. No a normálně jsem přitom chodila do práce. Když mi vykapala třetí infuze bylo mi už dost blbě. Takové pocity, focení hlavy, špatně vidění. Ovšem když mi vykapala 5 infuze. Volala jsem kamarádovi, jestli mě může vyzvednout, atd.. už to bylo hrozně. No a ještě tři dny jsem šla do práce, bylo to peklo. Na počítači jsem měla mzitky, duhy. Vytracely se mi písmenka. To bylo důležité. Pracovala jsem s penězi. No a hrozně celkově bylo zlé. Ten třetí den jsem volala jinému kamarádovi, který pracoval blízko ale už byl doma. Přijel autem a ja nebyla schopná se na nic soustředit. Vše bolelo. A hrozně nafoukle břicho, hrozně nadmuti a nic napomáhali, prostě rozložení. Pak psychika směrem dolů. A nakonec nemocenské další tři týdny. Neurolog řekl, bohužel vy máte všechny vedlejší účinky. ![]()
A současně jsem v této době otevřela své srdce ze se znovu setkám po 2 v životě se svým budoucím mužem. Trpělivě měsíc čekal v nejistotě
já ani nemohla psát. Až mi bylo líp, vše jsem mu napsala, i o nemoci a tak, ať vše vi. No a nakonec jsme se setkali po třetí, po 4, po 5, po 10.
za rok od této ataky jsem byla tehotna. V 5.měsíci těhu jsme měli svatbu…
![]()
Holky napište mi Prosím jak se u Vás projevuje ataka. Já když se mi zdálo, že mi není nejlépe tak jsem volala neurologii a pořád hlasi a co je pro Vás ataka jako jak to mám vědět. Pořád všude pisou ať jsme pořád v kontaktu s doktorem a když jsem nedokáží po radit. ![]()
@Sally 6969 To je u každého individuální, nedá se to říct zcela jednoznačně - může to být od problémů s rovnováhou, zánětu očního nervu, brnění až po stavy, kdy necítíš některé končetiny. Zkus kouknout sem, tady to mají dost popsané: http://www.mladisklerotici.cz/…oznat-ataku/
@Sally 6969 píše:
Holky napište mi Prosím jak se u Vás projevuje ataka. Já když se mi zdálo, že mi není nejlépe tak jsem volala neurologii a pořád hlasi a co je pro Vás ataka jako jak to mám vědět. Pořád všude pisou ať jsme pořád v kontaktu s doktorem a když jsem nedokáží po radit.
Cítím s tebou, s tou atakou je to fakt těžký. Já byla na začátku vyplašená a u každé bolesti nebo píchnutí jsem se bála ataky
Můj p. doktor mi např řekl, že občasné brnění či únava je u téhle nemoci normální a nemusí to nutně být hned ataka. Já co mám přeléčený jako ataku je téměř ztráta zraku na jedno oko, ztráta chuti (to byla opravdu mňamka), dvojité vidění, brnění a jiná citlivost půlku těla a jeden čas jsem nemohla ujít víc ja pár set metrů a prý to byla taky ataka. Vše se naštěstí vrátilo do normálu. Ted poslouchám své tělo a když jsem hodně unavená nebo cítím lehkou bolest nad očima, jdu si prostě lehnout (pokud mi to okolnosti dovolí) nebo si alespoň odpočinu(zdraví
máme přece jen jedno, že?)
Nemáme to prostě vůbec lehké, ale jsou horší nemoce, tak se drž ![]()
@Miishule Děkuji za tak vyčerpávající odpověď
.Jsem servírka a zrovna včera jsme meli velkou svatbu 14 hodin na nohách…hrůza, bolest nohou, ale silena, to spíš bylo hroznou únavou.
.Hrozny je to, že v práci jsou absolutne hnusni, nechápou Nic, bojim se onemocnět, protoze to berou jako, že mi nic není atd. Jsem dost nachlazena, Velký kašel a chodim do Prace, taky bych neměla. ![]()
@Sally 6969 Tak to Ti doporucuju zmenit praci, ja musela po diagnoze taky prace nechat, byla jsem ucitelka na prvnim stupni, ale byla jsem porad tak utahana a nemohla jsem se ani poradne soustredit, tak to neslo. Nechtela jsem byt spatna ucitelka, navic to bylo dost na nervy. Ted uz je to par let, praci mam uz od te doby druhou a mnohem vic klidnou a je mi fajn. Na nohach bych byt tak dlouho teda nemohla. To by me znicilo. ![]()
@kuj já kouřila dlouho i při RS, teď od prosince už ne kvůli plánovanému mimi, ale začínat už nechci.
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.