Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Testy DNA - potvrzení otcovství, manžel
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
28.3.25 10:47
- Citovat
- Upravit
28.3.25 10:54
@Anonymní píše: Více
To jsem docela ráda že chlap podobné poznámky neměl. Připadala bych si jako e mi nevěří.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.3.25 10:54
@arinecka píše: Více
Jednou určitě ano…ale já už ho nechci, prostě mě zklamal. Kdybych mu dala důvod k nedůvěrě, ale nic jsem mu nedala, vždy jsme byli k sobě upřímní. Doufala jsem, že je to ten pravý, ale tak když je tak tupý, že se nechá snadno ovlivnit cizími, tak to je asi dost nevyzrálý člověk. Kdyby byl sebevědomí, tak by se mě zastal v každé okolnosti.
- Citovat
- Upravit
28.3.25 11:00
@Anonymní píše: Více
Jojo, kdyby si zakladatelky chlap nechal udelat testy a drzel pusu, tak by by mel tu svoji jistotu, ona by nic nevedela a byl by klid.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.3.25 11:05
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.3.25 11:21
Jako když už měl to buď udělat tajně, nebo mi narovinu říci, že co je ve věci. Neboť on to odůvodnil tím, že nechtěl to dělat za moje záda, abychom byli upřímní vůči sobě. Ale asi ten vztah z jeho strany nebyl dobrý, protože kdyby byl nikdy by o mně nepochyboval, nenapadlo by mu to.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
padesátník
28.3.25 11:29
@Anonymní píše: Více
Ono zlomyslné okolí občas různě popichuje, útočí, zkouší, a je na každém, jak se s tím vypořádá. Pamatuju jednoho, takového podvraťáka, co na mě zkoušel něco podobného. Prý jak vím, že jsou děti moje, jestli jsem si dělal testy a kdesi cosi. Odvětil jsem, že děti jsou prostě moje, protože jsem v rodném listu a mám je doma. No nepřestal a dál měl nějaký kecy, co když nejsou moje a zbytečně za ně platím a tak. Nu, tak co už, řekl jsem, že je mi to jedno a nezajímá mě to, že i kdyby se ukázalo, že moje nejsou, že je mám rád a líbí se mi, tak bych za ně klidně utrácel dál, že mám peněz dost a stejně nevím, za co bych je utratil. No a rázem byl nas. aný on 
- Citovat
- Upravit
28.3.25 11:40
@padesátník píše: Více
Jo takovými dat přes držku.
Pak vznikají taky komplikace a rozvraty v rodině a úplně bez důvodu.
Slabší kusy podlehnou kecum a je hotovo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.3.25 13:23
@Heduš Homolková píše: Více
Tak já rozhodně nejsem mladá generace. Podle Tvého příspěvku v nějaké dřívější diskuzi jsem zhruba stejně stará jako Ty. 
A jaká jsem „tchýně“, by ses musela zeptat mého skoro „zeťáka“, ale myslím, že dobrý. Máme spolu pěkný vztah. Hlavně „mladejm“ do ničeho nekecám. A pokud náhodou mám potřebu jim něco důležitého sdělit, řeknu to přímo, narovinu. Nejsem typ matky, co by jim volala nebo psala 10× denně. Klidně s nimi nejsem týden (nebo i dýl) vůbec v kontaktu, když není potřeba něco řešit. Ale když něco řešíme, nebo si chceme napsat, zavolat, tak to může být klidně každý den. Stejně tak návštěvy. Necháváme to přirozeně plynout… Vždycky je moc ráda vidím, ale vím, že chtějí mít své soukromí. Jak to mají doma je mi fuk. Když tam budou mít bordel jak v tanku jejich věc. Když se vše bude třpytit čistotou, taktéž. Jejich domácnost, jejich pravidla.
Až budou mít dítě/děti ráda je pohlídám, pomohu, když bude třeba. Když budou chtít v něčem poradit, řeknu svůj názor. Ale plést se do nich nebo do výchovy nebudu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.3.25 13:29
@Heduš Homolková píše: Více
Upřímně, já bych to taky nedala. A pokud bych se o to pokoušela, asi by to stejně nedal chlap se mnou. A majetky bych si taky ošetřila. Co je moje/můj podíl, aby bylo jednou jen mého dítěte. To rozhodně.
Na druhou stranu ale, chlapa by byly obě děti. On by k nim měl povinnost a odpovědnost. Tak ať se stará. Akorát, že tedy beze mě, no.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.3.25 17:00
Přemýšlím, proč bych jako tchyně si měla chtít dělat testy příbuzenství. Co z toho budu mít? Když dítě nebude mého syna - dokážu mu to říct? Co když to dávno ví? Co to řekne o mně? Pokud to neví - vezmu si na svědomí, že se rozvede? A pokud se nerozvede, nebude vynášet toto na světlo vůči němu nakonec jenom kontraproduktivní?
Pokud se to tedy rozhodnu nikomu nic neříct - nebude mě to ubíjet? 
Tady je tak tenký led, že bych se na něj vůbec nepouštěla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.3.25 23:50
@PaníBovaryová píše: Více
A teď si představ, že syn je neplodný, úzkostlivě to tají před světem, dítě je z darovaných spermií a matinka si nakráčí s genetickýma testama a udělá v rodině haló….. já bych ji zabila……
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.3.25 01:04
@Janli píše: Více
Pokud by byl syn po tatínkovi, tak z toho bych obavu neměla.
Ale teď vážně, jasně stát se může ledacos. Určitě bych v rodině nedělala haló.
Jen mě překvapuje, kolik žen by nerozdýchalo levobočka (včetně mě) a to nejen kvůli neskutečnému podrazu od manžela, ale i kvůli zdrojům, ale kukačka vnouče by jim nevadila. 
Vždyť tam by byl udělán podraz na syna (nemyslím teď to zmíněné umělé oplodnění) a zdroje by šly také do „cizího“ dítěte. Ostatně ty děti za to vůbec nemohou, ať levoboček nebo kukačka. Měl by to, pokud už, řešit syn, to ano. Ale když bych měla opravdu velké podezření…
Já mám prostě ráda ve „věcech“ jasno. A prakticky toto řešit nebudu muset, když mám dceru. Takže je to jen teorie. V praxi nevím, zda bych na to našla odvahu. Asi by to záleželo na spoustě okolností. Ale jako napadlo by mě to, to zase jo. Ale jak bych řešila to, kdyby se mé potvrzení potvrdilo, opravdu nevím a je zbytečné nad tím přemýšlet, když to nehrozí. Ale to haló po rodině bych opravdu nedělala, protože by mi bylo jasné, že by se to mohlo otočit proti mně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
@arinecka No „vyhrožoval“ je asi silné slovo, v podstatě to zmínil, když jsme se teoreticky bavili o možném budoucím těhotenství, když jsme ještě jako bezdětní seděli u vínka. Spíš si myslím, že to tak plácl, protože to někde zaslechl. Nejsem urážlivá v tom ohledu, že bych takovou poznámku řešila, samozřejmě, kdyby měl pochybnosti během těhotenství, tak by se mě to dotklo. Nějak mi to ale utkvělo v paměti a když se narodila jeho první kopie, tak jsem se smála, že to asi nebude nutné.
Jinak nečetla jsem celou diskuzi, kdybych byla chlap a měla pochybnosti, nechala bych si nejdřív udělat test DNA bez vědomí partnerky a pak bych to případně řešila.