Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Na testy bych klidně šla a pak ho hned kopla do perdele. Škoda, že se nedělají testy povinne hned v porodnici. To by byl klid.
Tak pokud bych si byla jistá o otci, tak proč na ně nejít a nedokázat mu, jaký je blb.ec
A hned potom mu zamávat, protože už jen kdyby o tom přemýšlel, tak bych s takovým člověkem asi nedokázala být…
Záleželo by asi na situaci, jak se chová jinak atd. Pokud jste oba třeba blonďáci a synek/dcera je tmavší, nebo naopak, tak dovedu si představit, že to třeba hlodá v hlavě, tak pro klid manžela bych to nechala podstoupit a neřešila.
Jestli se chová jinak jak blb a tohle je jedna z mála věcí, tak už bych přemýšlela, zda stojí za to s ním žít.
Šli bychom na testy DNA. Poté co by nám dali papír s tím že dítê je jeho, omlátit mu papír o hlavu. A jestli bych s ním byla? To je těžká otázka. Záleželo by na tom jak by se dál choval. Pokud by mi nadále prokazoval nedůvěru tak jít od sebe. Protože vztah bez důvěry není vztah.
Já se těm chlapům upřímně nedivím. Když je všeobecně známé, že každé tuším čtvrté dítě není dítětem svého otce
A tvůj má asi nějaký důvod, proč má pochybnosti.
Já bych byla strašná potvora. Řekla bych, že klidně testy ano, ale jelikož je to pro mně strašně ponižující, ta jeho nedůvěra, tak v případě, že se potvrdí jeho otcovství prosím finanční dar za újmu na cti ve výši xx xxx Kč. Díky zlato, si nejlepší..
Já jsem mu nikdy nedala žádný důvod, aby mi nevěřil.
Jsme oba bruneti a máme i dítě brunet. Nevím, z čeho to pramení, ale když jsem to probírala s kamarádkou, tak mi řekla, že by asi šla a dala mu testy do ruky a rozloučila se s ním, protože mi vlastně řekl, že jsem d**ka, nevěrnice, která dá každému, takže pro mě je to obrovská urážka.
@Barevné klubíčko píše: Více
Podle mě mu asi přeskočilo. Jinak si to nedokážu vysvětlit. příčinou může být nějaký jeho psychický problém nebo něco, co se děje v jeho nemocné hlavě. ![]()
Testy bych udělala aby se to neodrazilo na vztahu s dítětem. Kamarádka takhle taky dělala testy dítěti a nakonec to bylo podle sebe soudím tebe.
Pokud jsi si jistá, klidně bych šla. Jinak to je pro něj v podstatě důkaz, že máš co tajit.
Otázka ale je, jak bych se zachovala potom. Pokud byly jeho pochybnosti z mého pohledu naprosto neopodstatněné a jinak bych s ním byla šťastná, asi bych zkusila řešit, kde se to v něm vzalo. Pokud by ale byly ve vztahu další dlouhodobé problémy, asi by to pro mě byl důvod přehodnotit, jestli má smysl s ním dál zůstávat.
@Anonymní píše: Více
Aha?
Tak to vybal.
Co dalšího řešíte?
Divím se, že se že tě ptá ptá a že ty se necháš deptat - evidentně to již nějaký čas řešíte.
Tak ať si je nechá udělat a furt tě neobtěžuje a jen tě seznámí s výsledkem.
Bude to něco stát, půjde to z vašeho společného rozpočtu.
Budeš mít klid, že ho můžeš kopnout do řiti, protože tohle je tak vážné obvinění ve vztahu, že už vlastně nic moc vedle toho nestojí.
On bude vědět, že je otec, takže rovnou můžeš činit kroky.
Alimenty na dítě, ale i na sebe.
Já nevím… Řekla jsem mu, že mu asi přeskočilo. Nebudeme testovat dítě, není k tomu důvod, a jestli mi nevěří, tak proč se mnou vůbec je. Kdybychom byli krátkodobý vztah, třeba měsíc spolu, tak dobře, ale po několika letech? Je to pro mě strašně ponižující. Nevím, co mám dělat… Tohle prostě do zdravého vztahu nepatří, dokazovat věrnost a takové věci…Poprvé to zmínil asi před měsícem a půl. Nemůžu říct, že by byl agresivní, ale je nepříjemný… Jsem z toho zoufalá, protože mi vlastně asi opravdu nepřímo řekl to, co si myslí moje kamarádka – že jsem dě**a ![]()
Dobrý večer, jak byste řešila situaci, kdyby vám manžel opakovaně řekl, že má pochybnosti o tom, zda je dítě jeho? Souhlasili byste s testy DNA? Nebo nesouhlasili? Nebo byste souhlasili a pokud by se prokázalo, že je otcem (což samozřejmě je), zůstala byste s ním, nebo byste odešli?