Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Totálně mě naštval tchán
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
18.4.23 15:30
@utopia píše:
Ale jo, s tím souhlasímAle pak si za tím musím stát a nedělám z toho tajnosti, tajemství a neobcházím své druhé dítě a pojmenovávám to jasně, jak to je. To je to, co mi na tom vadí - že je to tajně, za zády a ten člověk se to často dozví, až když rodiče zemřou a zjistí, že bratr už roky vše má a jemu rodiče nic neodkázali, protože to před smrtí napsali vše na syna, aby dcera nic neměla. Kdyby řekli: „Hele, chceme dát všechno bráchovi, takže do dědictví nic nepůjde, protože nechceme, abys po nás cokoli zdědila.“, tak je to sice krutý, ale alespoň je jasno. A jak říkáš, každý si se svým majetkem může udělat co chce, nicméně nemorální mi pak přijde, když chtějí, aby se o ně to „vyděděné“ dítě staralo. Což se prostě zrovna v případech, které znám děje. Zvlášť, když ten syn všechno rozfrcá, utopí v exekucích a dál natahuje ruce, že nemá. Takže ano, každý má právo nakládat se svým majetkem, jak uzná za vhodné a já mám zase právo to nechápat a vnímat vůči jednomu z dětí jako těžce nemorální.
Edit: A vycházím z toho, že já bych se hanbou propadla, kdyby mi naši chtěli dát vše a mého bratra chtěli vynechat. Nepřistoupila bych na to a stála bych si za tím, že on dostane také svůj díl. Případně bych mu pak poměrnou část darovala, nebo ho vyplatila. Ale u nás se naštěstí toto nemuselo řešit, u nás rodičům záleží na tom, aby jedno z dětí nemělo vše a druhé nezůstalo bez prostředků.
Příspěvek upraven 18.04.23 v 15:23
mě to taky nepřipadá fér, ale nárok na “dědictví” =dar za života rodičů prostě nikdo nemá a je jen na nich, jak to vyřeší 🤷🏼♀️
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.4.23 15:41
@Gracelynx píše:
mě to taky nepřipadá fér, ale nárok na “dědictví” =dar za života rodičů prostě nikdo nemá a je jen na nich, jak to vyřeší 🤷🏼♀️
Já s tebou souhlasím. Nárok nikdo nemá, ale zároveň ten, co má pocit, že byl ošizen se může cítit ošizen, protože mezi dětmi by se zkrátka neměly dělat rozdíly (pokud tam tedy není nějaká závažná překážka jako jsou právě exekuce, drogová závislost, nesvéprávnost), kdy hrozí, že dojde ke ztrátě toho majetku. Tam pak chápu, že se rodiče snaží majetek uchránit, aby zůstal v rodině. Jo, že je jasné, že nikdo si to nemůže nárokovat, ale já spíš poukazuji na to, že nechápu, že to není hloupé těm rodičům, co to takto zařídí. Jak jsem psala, nedovedu si představit, že bych jedno své dítě materiálně zabezpečila a na to druhé se vykašlala. Byť mám nárok na to rozhodnout se jak chci. Byť ani jedno z dětí nemá nárok na dar za života. Mně by to prostě láska k dětem nedovolila, stejně jakoby mi to nedovolila láska k sourozenci. Spravedlivé rozdělení a snaha přilepšit oběma dětem, nebo rozdělit se s bratrem je pro mě na prvním místě. A to, že zakladatelce to tajili a dokonce o tom lhali, to už mi fakt hlava nebere.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.4.23 16:17
@Anonymní píše:
No, a ohledně toho řešen mezi sourozenci - nevím, ale podle mojí zkušenosti to ti sourozenci nějak neřeší, když dostali víc… nemusím chodit pro příklad daleko, já jsem si pořídila dům na hypotéku, když mi bylo 29, můj mladší bratr dostal od rodičů taky ve 29 zaplacený komplet velký byt na Vinohradech, který stál několikanásobek toho, co můj dům, který si dodnes splácím a nějak to neřešil, a dokonce souhlasil s tím, že to budou mít s rodiči jako tajemství a nebudou mi to říkat.. no a za dva roky uzavřeli další tajemství, že se na něj převede celá rodinná firma… takže to možná spíše řeší ti, kteří od rodičů dostali méně než ti obdarovaní…
ti jsou dobře podlí 
Ještě by ses o ně mohla odmítnout starat, že.
Ale to bys neudělala, na to jsi moc zvyklá skákat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.4.23 16:19
@Anonymní píše:
To není odírání, oni mají svůj majetek a je na nich, jak s ním naloží a já to respektuji, byť to třeba zamrzi.. děti nějak zajistíme a pokud bratr zůstane bezdětný, tak jim třeba také něco odkáže, ale to je daleko a život na tom nestojí..
nejde o to, jak naložili s majetkem, ale že to tají. V tom je to zákeřné
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.4.23 16:32
@Denisa56 píše:
Jo, jsou lidi, kteri posluhovani ostatnich berou jako samozrejmost a naprosto bezostysne si to narokuji a jeste jsou dotceni, kdyz ten clovek vseho okamzite nenecha a nejde prednostne splnit jejich pozadavek. Na tohle je jedina obrana, naucit se rikat ne.
Tak ono někteří si na to prostě velmi rádi zvykají. Já byla o Covidu zavřena na chalupě, kterou má moje mamka napůl s bratrem, který tam bydlí trvale. V době, kdy jsem tam byla, jsem kompletně zařizovala nákupy a vaření pro všechny, protože jsem jezdila do města hlavně já + objednávky online, tak to pro mě nebyl problém. Covid skončil, já odjela k sobě do bytu, po 2 týdnech přijedu a mezi dveřmi mi byl hned položen dotaz, kde mám jako nákup, že je prázdná lednice. Vůbec nechtěl pochopit, že dospělému chlapovi nebudu dál dělat donáškovou službu a bude muset do obchodu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.4.23 17:02
@Anonymní píše:
To není odírání, oni mají svůj majetek a je na nich, jak s ním naloží a já to respektuji, byť to třeba zamrzi.. děti nějak zajistíme a pokud bratr zůstane bezdětný, tak jim třeba také něco odkáže, ale to je daleko a život na tom nestojí..
Libi se mi, jak jsi pokorna ja bych to asi hodne tezce nesla a bratrovi to zcela uprimne zavidela…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.4.23 17:31
@Dendiss píše:
Libi se mi, jak jsi pokorna
Já bych mu asi úplně nezáviděla ten majetek jako takový, jako spíš přízeň rodičů. Bylo by mi to líto a říkala bych si, proč na mně rodičům nezáleží tolik, jako na mém bratrovi. Protože to se za tím (pro mě) skrývá. Když má někdo někoho rád, tak mu chce dopřát. Proto mě to třeba i tolik drásá u mé mámy a u tchyně. Ne, že nedostanou majetky a přijdou zkrátka, ale co za nezájem a neúctu jim ti jejich rodiče tím vyjadřují. Prostě si to opravdu nedovedu z pozice rodiče představit, že bych jedno dítě zasypala majetkem a zabezpečila a druhému dítěti nedala nic a ještě to tajila a lhala o tom. Mně jich je vlastně obou líto z toho lidského hlediska. Majetek je fuk, do hrobu si to nikdo nevezme, ale to gesto je bolavé.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.4.23 19:19
@Anonymní píše:
To by nebylo technicky možné, protože bych v době jeho oběda byla v práci a tak bych mu to nemohla nachystat.. tady třeba ani nemá smysl mu nachystat jídlo den předem a dát do ledničky, protože nemá čas si to pak ohřívat..
Zakladatelko, už jenom to, že takto uvažuješ, je špatně. Tebe nemá vůbec napadnout přemýšlet, že mu nemůžeš uvařit, protože to máš x km daleko a musel by si to ohřívat atd. Měl to být automatický výsměch. Stejně jako kdyby ti řekl, že poletí na Mars.
Držím palce ať se z toho vymaníš a naučíš se říkat ne. Držet hubu a krok a tiše trpět není známka klidu v rodině.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.4.23 19:40
Holky, zatím to vypadá velmi nadějně.. S manželem jsme to probrali a souhlasil s tím, že se najme firma na dokončení, večer to chtěl přednést svému otci.. a ten tady dnes celý den není, od té soboty jsem ho neviděla..
- Citovat
- Upravit
18.4.23 19:47
@Anonymní píše:
Holky, zatím to vypadá velmi nadějně.. S manželem jsme to probrali a souhlasil s tím, že se najme firma na dokončení, večer to chtěl přednést svému otci.. a ten tady dnes celý den není, od té soboty jsem ho neviděla..
Tak hlavně stůj pevně na svém…možná mít jindy už šanci nebudeš…otci bych to podala jako hotovou věc, ne námět na diskuzi…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.4.23 19:48
@Dendiss píše:
Libi se mi, jak jsi pokorna
Už je to pár let, tak se s tím člověk szije, ale jo, předtím mě to vnitřně hodně štvalo, nešlo prioritně o ten majetek, spíš ten princip, kdy rodiče vždy říkali, roky předtím, sami od sebe, jak pak budou muset důkladně promyslet rozdělení majetku, jak musí dostat oba stejně a realita pak byla úplně jinde a člověk pak přemýšlel, co udělal špatně, jestli k tomu dal nějakou příčinu, cítil se méně milovaný než ten sourozenec..a nejhorší byly ty tajnosti, kdy byli třeba u nás na Vánoce, já šla do kuchyně chystat jídlo a oni ten byt začali potichu řešit, když jsem se vrátila s jídlem, tak hned zmlkli a rychle změnili téma, tohle bylo nepříjemné.. nebo třeba jsem byla u rodičů, volal jim bratr a oni šli rychle s telefonem do druhé místnosti a tam se zavřeli, abych neslyšela o čem se baví.. to si pak člověk připadá jako by do té rodiny ani nepatřil..
- Citovat
- Upravit
18.4.23 19:48
@Monchichik píše:
Tak hlavně stůj pevně na svém…možná mít jindy už šanci nebudeš…otci bych to podala jako hotovou věc, ne námět na diskuzi…
Přesně tak! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.4.23 19:57
@Anonymní píše:
Ahoj, jdu se sem hlavně vypovídat, no a budu i ráda za pohled z druhé (nezaujaté) strany..
Včera mě totálně vytočil tchán, a to tak, že nevím, zda to časem nějak rozdýchám a budeme mít zase pohodový vztah, protože aktuálně mám na něj po tom včerejšku silnou averzi a vůbec nemám náladu s ním jakkoliv komunikovat..
Sebe bych popsala jako velmi klidného člověka, který snese fakt hodně a málokdy mě něco vyvede z míry, ale včera mi už prostě bouchly saze (zhruba po 9 letech) a na tchána jsem křičela, a nepoužívala jsem úplně spisovná slova.. tohle bylo vůbec poprvé v mém životě, co jsem na někoho tak sprostě křičela a nadávala mu, ale nelituji toho a stojím si za tím, ten pohár trpělivosti mi prostě včera totálně přetekl.. Tchán je silný cholerik a rozčiluje se každou chvíli, ale včera jen stál a se sklopenou hlavou poslouchal, takže to nikam neeskalovalo, já ze sebe dostala vše, co jsem chtěla, a pak jsem odešla domů.. On pak volal manželovi a asi si to vybil na něm, ale to nevím přesně, manžel mi k tomu více neříkal…
A teď k tomu, co se stalo - měli jsme tady včera na domě partu řemeslníků, které si manžel pozval. Mým úkolem mělo být připravit pro ně oběd a potom svačinu, celkem se jednalo o 8 porcí. Nikdo mi nebyl schopen říct, na kolik hodin to mám připravit (chápu, neví se, jak bude práce postupovat, kdy bude přestávka na jídlo apod..). Tak jsem se sama rozhodla, že to připravím na 12, a pak je na oběd zavolám (ten čas jsem i večer před akcí manželovi řekla).. Ráno za mnou přišel manžel, že tchán vzkazuje, že mu mám zajet koupit do obchodu něco na pití (tím je myšleno něco sladkého typu Mirinda, Sprite apod..). - já jsem mu přitom pár dní před tím koupila přes 40 litrů těchto limonád a energiťáků - my to moc nekupujeme, tak jsem počítala, že to bude mít aspoň na měsíc či dva, já z toho vzala jen 2 litry pro návštěvu, jinak jsem mu vše nechala, tak mě nenapadlo, že už to všechno vypil.. Tohle už mě trochu naštvalo, protože mám malé děti, kterým se musím a chci věnovat, teď mám dopoledne chystat oběd pro 8 řemeslníků, k tomu oběd pro děti a ještě musím mezitím jet do města (10 km) pro nápoje, přičemž tchán byl den předtím ve městě, a byl si v Lidlu koupit banány, tak nechápu, proč si tam už nekoupil i ty limonády, když na rozdíl ode mě musel vědět, že mu dochází..
Ale ok, vzala jsem děti, zajeli jsme koupit nějaké ty limonády, přišli jsme domů.. Udělala jsem s dcerou těsto na koláč, potom jsem loupala brambory, čistila zeleninu na polévku, pak jsme s dětmi obalovali maso na řízky. Vše jsme do 11 krásně stihli, dala jsem pak vařit polévku, vytáhla jsem pánev, že začnu smažit řízky, a o půl 12 jsem chtěla dát vařit brambory. Bylo 11:01 a volal manžel (byl zrovna ve stavebninách dokupovat materiál), že mu volal otec a rozčiloval se, jak je to s obědem, že už chtějí jíst, tak ať jim ho dám. Řekla jsem mu, že bude ve 12, jak jsme se domluvili a svačina ve 4. Manžel říká - ok, tak mu zavolej a domluv se s ním. Tak mu hned volám a on mi to nevzal. Minutu na to tady bušil na dveře, a přišel i s těmi řemeslníky, že jdou na oběd (prostě já jsem se teď rozhodl, že chci oběd, tak nám ho dej).. Řekla jsem mu, že ho chystám, a že bude ve 12. Tchán řemeslníkům řekl, že oběd bude ve 12, takže buď mohou počkat do 12, nebo si zajít na jídlo do hospody. Řemeslníci řekli, že v pohodě, že si zajdou na jídlo teď do té hospody a ten oběd si pak dají večer. Kdyby to tady skončilo, tak je to ok. Ale tchán to začal hrotit, a řekl jim - no, já fakt nevím, co na to mám říct, já se tak stydím za ten systém tady… a to byla pro mě ta poslední kapka - úplně mě tím shodil, vypadalo to, jako by bylo domluvené, že oběd má být v 11 a já se na to vykašlala a valím si doma šunky.. jako bych byla neschopná dát mu jídlo zrovna teď, když si pro něj přišel (jen podotknu, že doma fakt nemáme konvektomat). Přitom kdyby mi třeba ráno řekl, že by ho chtěli v 11, tak ho udělám na 11, ale žádná domluva na čas nebyla, a ještě si mě poslal do obchodu pro nápoje.. Přišlo mi to hrozně neuctivé vůči mě, která mu tady denně už více než rok vaří jak teplé obědy (jen pro něj, ostatní se stravují jinde), tak teplé večeře… Když mám jiný program a koupím mu občas ten oběd v restauraci a přivezu mu jej domů, tak má pak před manželem blbé řeči, že má kupované jídlo, přitom on sám se stravoval v hospodách celý život a nikdy si doma sám nevařil… najednou chce domácí stravu.. a já to všechno dělala, věnovala tomu svůj čas a energii na úkor dětí a už prostě nechci, zlomilo se to ve mně. Mám za sebou týdny a týdny neustálého vyvařování pro cizí lidi, kdy musí být polévka, hlavní chod, nějaký dezert, pak svačina, samozřejmě teplá.. Kdy někdy chtějí jídlo v 11:30, někdy ve 14, někdy přijdou až v 15, chodí ve skupinách, kdy se nají jedna skupina a druhá skupina přijde třeba až hodinu a půl po té první, takže to pořád ohřívám a chystám.. Když se někdy domluví nějaký čas na jídlo, tak to připravím a stejně ho nedodrží a pak to zase ohřívám…Dnes jsem měla dělat svíčkovou omáčku s domácím karlovarským knedlíkem, a jak jsem byla včera naštvaná, tak jsem to hodila všechno na mrazák a dnes věnovala celé dopoledne jen dětem, a na vaření jsem se vykašlala. Dnes neměl přijít žádný řemeslník, včera zbylo 6 řízků, zbyla polévka i brambory, tak jsem si řekla, že to pro manžela a tchána k obědu stačí.. Ještě o půl 1 ráno byly ty řízky v lednici, ale v 10 už tam nebyly, tchán je snědl asi na snídani, tak byl pak zase manžel naštvaný, že nemá oběd, pochopitelně na mě..tchán mi taky volal v 11:07, asi chtěl oběd, ale zrovna jsem vyndávala šátečky z trouby, tak jsem to nestihla vzít, navíc jsem mu včera jasně řekla, že s vařením pro něj končím… Takže dnes nemluvím ani s jedním a dotaz na závěr - bude to časem lepší - myslím tím z mé strany - dokážu si ještě najít k tchánovi někdy cestu zpátky? Protože má averze vůči němu se nijak nezmenšuje a obávám se, že mi na něm už bude vadit pořád něco…a díky všem, co dočetli až sem..
Ty jo, tak tohle by pro mě nebylo.
Ukončila bych nákupy a vaření pro tchána.
Co se týče manžela, tak bych zavedla střídání ve vaření. Jeden týden já, druhý týden on.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.4.23 19:59
@Denisa56 píše:
Jsi svatá. Tohle bych nedala, tolik vyvařování nejen pro tchána, ale pro řemeslníky. Skončila bych tím, ať si choděj do hospody. Ty se můžeš přetrhnout a ještě jsi ta špatná? Tak to tůdle nůdle, pánové.
Jo a na řemeslníky jsem zapomněla. Přesně tak. Řemeslníkům bych udělala pouze studené svačiny. Kafe, vodu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
