Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ve 30 u rodičů
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
26.12.20 21:18
@Petr8888 píše:
Ahoj, hele to je věc výchovy a názoru, ale taky vztahu s rodiči. Dám ti příklad. Je mi 29 let teď v Prosinci. Za svůj život jsem potkal mnoho žen a žádné nevadilo, že bydlím s mamkou, která se o mě od mala starala. Přítele měla několik let, ale nikdy ji to nevyšlo a nakonec na chlapy zanevřela. Což mě samotného mrzí. Sám jsem se od ní odstěhoval, že budu bydlet s partnerkou. Žil jsem s jednou nějaký čas v jednom městě a pak jinde zase s jinou, když jsme se rozešli. Když mi nevyšel ani poslední vztah a já zůstal mezi 4 stěnami sám, dopadal na mě smutek a samota. Často jsem pil s přáteli a furt někam chodil. Jen jsem tam prostě nechtěl být sám. Samota mě užírala a nová přítelkyně v nedohlednu. Rozhodl jsem se teda, že se k ní vrátím domů a už dva roky s ní opět bydlím. Mamka je parťák, vždycky při mě stála a já při ní. Pomáháme si. Má hodně peněz a já mám taky luxusní práci, takže když dáme korunky dohromady, nic nám nechybí. Oba sportujem a vždy si máme o čem promluvit. To je asi to nejlepší, že mám s kým mluvit když přijdu z práce, jak to šlo na poradě a kdo mě naštval a kdo zas mě mile překvapil. Teď s odstupem času, když jsem se za to styděl, že žiju s mámou, tak jsem za to rád, protože v pubertě jsem od ní zdrhal a nyní si to užívám, protože a hlavně mi cizí ženy ukázaly, jaké mrchy dokážou být, že si tý mámy úplně jinak vážíš. Máme velký byt a starám se o sebe sám, jediné co nedělám je žehlení. Jinak vařím, uklízím, peru, starám se o sebe, jako bych byl sám. Ať si každý kdo chce co chce říká, ale takovou mámu co vypadá dobře a má mě ráda bych přál každýmu. A když si najdu fajn ženu, není problém se odstěhovat. Příští rok i přemýšlím, že bych šel do vlastního dvougeneračního domu a náš velký byt pronajal, aby platil hypoNakonec se mi bude i dobře usínat s vědomím, že jsem se o mamku postaral a zajistil ji i lepší bydlení, protože to, co pro mě dělala a obětovala se, abych měl soukromé školy, ji nikdy nesplatím
To prostě chceš, mít matku jako partnerku 
ani se nedivím, že ti žádný vztah nevyšel (a ani jen tak nevyjde).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.12.20 21:21
@terien Já spíš nechápu, jak můžeš vědět, na základě čeho mi předešlé vztahy nevyšly, když jsem byl řadu let pryč z domova… Určitě to bylo proto, že si s mámou rozumim, když ode mě bydlela 30km daleko 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.12.20 21:31
@Petr8888 píše:
@terien Já spíš nechápu, jak můžeš vědět, na základě čeho mi předešlé vztahy nevyšly, když jsem byl řadu let pryč z domova… Určitě to bylo proto, že si s mámou rozumim, když ode mě bydlela 30km daleko
Celých 30 km?? to je kus světa 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.12.20 21:42
Pokud se budeš obstarávat sama nebo se dělit o domácí práce a přispívat na nájem, tak to problém není. Brala bych to takto i u muže. Obecně záleží na míře samostatnosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.12.20 21:54
Muže, který bydlí u rodičů bych nechtěla. Seznamky jsou plné mužů, kteří i věku přes 40 let žijí s rodiči.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.12.20 22:09
Horko těžko si najdeš přítelkyni, ještě když si chceš vzít hypo a bydlet v dvougeneračním baráku s mámou. Osobně bych do takového vztahu nešla ani za zlatý prase.
Jsem stejně stará jako ty. S mamkou máme super vztah, ale toto prostě nepochopím. Člověk by se měl prostě osamostatnit, a fungovat sám.
Taky by mě zajímalo na základě čeho soudíš, že ženský doukážou být mrchy? Že se tvým ex nelíbil tvůj vztah s maminkou?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.12.20 22:26
@Petr8888 bydlet u rodicu jako single mi v dnesni dobe jako hanba neprijde. Ty najmy jsou nehorazne vysoke. Lepsi je si nasetrit 
A nevim jak vy, ale jadoma delala vsechno od nacti, od uklidu, vareni, nakupy, pozdeji jsem delala i kazdodenniho ridice, tak jakypak mamahotel. Spis dcerahotel 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.12.20 22:48
Zajímavé je, že většina zakladatelku odsuzuje, přitom spousta ženských získá to samostatné bydlení díky chlapovi. Znám i případ, kdy spolu ex-manželé žili po rozvodu dál ve společné domácnosti kvůli dítěti a to několik let a ex-manželka měla již dávno nového přítele. Ex-manžel odešel z této domácnosti, až si našel také novou partnerku.
Takže za mě, pokud je to jen na „čaš“, tak to neodsuzuji, pokud s rodiči vycházíš.
- Citovat
- Upravit
26.12.20 22:59
Mě to je upřímně jedno, co si o tom kdo myslí, jen prostě zakladatel tématu nemusí věšet hlavu. Jako co? Spousta mých přátel žije sama, to ano. Ale mají hypotéku, kterou jim zafinancovali rodiče, rodiče je chodí kontrolovat, zařizují jim byt a oni pak chodí a říkají jak jsou dospělý Pak rodičům strčej děcka, když rekonstrojují bydlení, kdo přispívá? Rodiče. Neříkám, že to tak má každý, ale já osobně neznám nikoho, koho by rodiče finančně nepodporovali. Mám to u zadku, radši budu s někým s kým si rozumím i když to je máma, ale prostě jsem finančně nezávyslý, platim nájem a můžu jít bydlet z fleku sám, ale prostě dokud nebudu mít přítelkyni, která za to bude stát, tak o tom ani nepřemýšlím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.12.20 05:44
To že někdo odejde od rodičů v 18, neznamená osamostatnění, to je jen takové vžité klišé, které se zrovna hodí
- Citovat
- Upravit
27.12.20 08:34
@Petr8888 Já zase osobně nemám kolem sebe nikoho, kdo by dětem platil hypotéku nebo rekonstrukci…když ti to tak vyhovuje i tvojí matce, tak proč ne…já jsem se svými dospělými dětmi bydlet teda nechtěla…a dvougenerační bydlení ani náhodou…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.12.20 08:38
@Petr8888 píše:
Ahoj, hele to je věc výchovy a názoru, ale taky vztahu s rodiči. Dám ti příklad. Je mi 29 let teď v Prosinci. Za svůj život jsem potkal mnoho žen a žádné nevadilo, že bydlím s mamkou, která se o mě od mala starala. Přítele měla několik let, ale nikdy ji to nevyšlo a nakonec na chlapy zanevřela. Což mě samotného mrzí. Sám jsem se od ní odstěhoval, že budu bydlet s partnerkou. Žil jsem s jednou nějaký čas v jednom městě a pak jinde zase s jinou, když jsme se rozešli. Když mi nevyšel ani poslední vztah a já zůstal mezi 4 stěnami sám, dopadal na mě smutek a samota. Často jsem pil s přáteli a furt někam chodil. Jen jsem tam prostě nechtěl být sám. Samota mě užírala a nová přítelkyně v nedohlednu. Rozhodl jsem se teda, že se k ní vrátím domů a už dva roky s ní opět bydlím. Mamka je parťák, vždycky při mě stála a já při ní. Pomáháme si. Má hodně peněz a já mám taky luxusní práci, takže když dáme korunky dohromady, nic nám nechybí. Oba sportujem a vždy si máme o čem promluvit. To je asi to nejlepší, že mám s kým mluvit když přijdu z práce, jak to šlo na poradě a kdo mě naštval a kdo zas mě mile překvapil. Teď s odstupem času, když jsem se za to styděl, že žiju s mámou, tak jsem za to rád, protože v pubertě jsem od ní zdrhal a nyní si to užívám, protože a hlavně mi cizí ženy ukázaly, jaké mrchy dokážou být, že si tý mámy úplně jinak vážíš. Máme velký byt a starám se o sebe sám, jediné co nedělám je žehlení. Jinak vařím, uklízím, peru, starám se o sebe, jako bych byl sám. Ať si každý kdo chce co chce říká, ale takovou mámu co vypadá dobře a má mě ráda bych přál každýmu. A když si najdu fajn ženu, není problém se odstěhovat. Příští rok i přemýšlím, že bych šel do vlastního dvougeneračního domu a náš velký byt pronajal, aby platil hypo
Hochu zlatej, měl jsi tenhle příspěvek zapotřebí? Copak jsi se od Jana Husa nic nenaučil?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.12.20 09:03
@Petr8888 píše:
Ahoj, hele to je věc výchovy a názoru, ale taky vztahu s rodiči. Dám ti příklad. Je mi 29 let teď v Prosinci. Za svůj život jsem potkal mnoho žen a žádné nevadilo, že bydlím s mamkou, která se o mě od mala starala. Přítele měla několik let, ale nikdy ji to nevyšlo a nakonec na chlapy zanevřela. Což mě samotného mrzí. Sám jsem se od ní odstěhoval, že budu bydlet s partnerkou. Žil jsem s jednou nějaký čas v jednom městě a pak jinde zase s jinou, když jsme se rozešli. Když mi nevyšel ani poslední vztah a já zůstal mezi 4 stěnami sám, dopadal na mě smutek a samota. Často jsem pil s přáteli a furt někam chodil. Jen jsem tam prostě nechtěl být sám. Samota mě užírala a nová přítelkyně v nedohlednu. Rozhodl jsem se teda, že se k ní vrátím domů a už dva roky s ní opět bydlím. Mamka je parťák, vždycky při mě stála a já při ní. Pomáháme si. Má hodně peněz a já mám taky luxusní práci, takže když dáme korunky dohromady, nic nám nechybí. Oba sportujem a vždy si máme o čem promluvit. To je asi to nejlepší, že mám s kým mluvit když přijdu z práce, jak to šlo na poradě a kdo mě naštval a kdo zas mě mile překvapil. Teď s odstupem času, když jsem se za to styděl, že žiju s mámou, tak jsem za to rád, protože v pubertě jsem od ní zdrhal a nyní si to užívám, protože a hlavně mi cizí ženy ukázaly, jaké mrchy dokážou být, že si tý mámy úplně jinak vážíš. Máme velký byt a starám se o sebe sám, jediné co nedělám je žehlení. Jinak vařím, uklízím, peru, starám se o sebe, jako bych byl sám. Ať si každý kdo chce co chce říká, ale takovou mámu co vypadá dobře a má mě ráda bych přál každýmu. A když si najdu fajn ženu, není problém se odstěhovat. Příští rok i přemýšlím, že bych šel do vlastního dvougeneračního domu a náš velký byt pronajal, aby platil hypo
Asi takhle: dvougenerační bydlení je největší blbost. Nepočítej s tím, že tím svou novou potenciální partnerku ohromíš. Chápeš, že pro ni to bude jen tchýně? Kdo chce žít s tchýní?
Ke zbytku: jako co říct, no? Je to zhruba stejné jako kdyby sem napsala 30 letá žena, že chlapi ji zklamali a konečně našla své štěstí u tatínka. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.12.20 09:12
Já to mám třeba takhle. Nežiju úplně s rodiči, ale v dvougeneračním baráku s příbuzným ze širší rodiny ve věku mé matky. Je to barák s větší zahradou. V podstatě jsem se tady nastěhoval po rozpadu vztahu. Finančně jsem neměl problém, abych dál táhnul nájem, který jsem měl, ale nechtěl jsem tam být sám. Další věcí je, že mě bydlení v bytě prostě netáhlo. Kolem baráku je pořád spousta práce a můžu se lépe realizovat, než v bytě.
Vzhledem k různým vztahům a samostatnému bydlení jsem schopný se postarat sám o sebe. A nejen to, i o druhé. Takže to tady nemám jako žádný hotel, ale pěkně si máknu. Na oplátku mám teda občas o víkendu oběd, nebo něco sladkého ke kávě.
A baví mě to. Baví mě, že se můžu o něco starat, že se můžu realizovat, že třeba vidím, jak to tady postupně přetvářím v lepší místo k bydlení. A tohle jsem třeba v žádném předchozím vztahu, kde jsme se různě courali po nájmech, neměl. A jsem takhle šťastnější.
- Citovat
- Upravit
27.12.20 09:24
@holkazprahy1 píše:
Asi takhle: dvougenerační bydlení je největší blbost. Nepočítej s tím, že tím svou novou potenciální partnerku ohromíš. Chápeš, že pro ni to bude jen tchýně? Kdo chce žít s tchýní?Ke zbytku: jako co říct, no? Je to zhruba stejné jako kdyby sem napsala 30 letá žena, že chlapi ji zklamali a konečně našla své štěstí u tatínka.
Ano, vetsina tech inteligentnich a schopnejsich zen ve 2generacnim baraku bydlet nechce a nebude, ale podle emimina i tak na to jeste dost zen naleti a budou i za to rady.
Takze bych to netvrdil jako nejake dogma, ze nikdy zadna 
Ale jinak souhlas, neni to zadne velke terno a me by tenhle typ nesamostatne zeny se kterou bych chtel mit rodinu a ktera by se spokojila s timto „spolubydlenim“ nezaujal.
@Petr8888: Zakladateli ja zase temer neznam nikoho komu by rodicove zaplatili byt nebo hypoteku. A pokud jo a jsou z takovych pomeru, tak naopak ti „mladi“jsou hodne schopni a snazi se sami navzdory svym rodicum neco v zivote dokazat bez jejich pomoci, sami kvuli sobe.
Jinak kvituji, ze s budouci partnerkou neplanujes bydlet v matcine dome, to je fajn. Jeste by se chtelo trochu mentalne odstrihnout od tve mamy, protoze jinak ti to bude v budoucim partnerskem svazku delat problemy. To myslim v dobrem
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
