Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Všem nemilujícím macechám
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
kopřivnice
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
18.6.12 18:02
Jako tebe chápu, ale nechápu chlapa, proč se s ní nevídá, vždyť za to malá nemůže…chudák holka..
- Citovat
- Upravit
18.6.12 18:06
Osobně „vlastním“ stejnou macechu jako si ty 
(já, né moje dítě). Ale ve Vašem případě je to vlastně jedno - vrána k vráně. Když s ní neudržuje styk ani vlastní otec, proč by měla cizí ženská že
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.6.12 18:07
Jestli ten chlap za to stojí… No tak chlap, který se nevídá s dítětem ze své vlastní vůle by mi za to nestál. 
Chápu, že někomu komplikuje život expartnerka a různě znemožňuje kontakt s dítětem, ale mít dítě a sám říct, nezajímá mě, protože jsem si ho zrovna v tu dobu nenaplánoval, to je teda fakt hrdina, takovýho bych si nemohla vážit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.6.12 18:11
K tobě se ani vyjadřovat nebudu ,ale tvůj chlap je pěknej debil, to se na mě nezlob. A mě osobně by to hodně vadilo, že kašle na svoje dítě. Zrovna tak se může zachovat k tobě, budete mít dítě, on se na tebe vykašle i na dítě. Taky by si to brala takhle???A co kdyby se na tebe vykašlal, ty si si našla jiného chlapa a on tak strašně nenáviděl tvoje dítě??Asi blbá představa vid??
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.6.12 18:13
@Kallkapa píše:
Osobně „vlastním“ stejnou macechu jako si ty
Ale ještě bych doplnila, že tak od mých 20 se celkem moje maceška „zlepšila“ 
Tak možná k tomu všichni nějak dozrají (nejde o to milovat, nikoho nemůžeš milovat tak jako své vlastní dítě, ale o to snažit se najít nějakou cestu k sobě..). Ve tvém případě teda ne (tam není zájem ani ze strany otce 
, takže ty si tím lámeš hlavu úplně zbytečně) ale tak nějak všeobecně..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.6.12 18:15
Víš co bych Ti přála, aby jsi jednou s tím svým měla dítě, on se na Tebe vykašlal a našel si stejnou jako jsi Ty!!! Z celého srdce!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.6.12 18:18
Tebe chapu, rozumim ti, take nemusim cizi deti ale mela bych celkem obavu, jak bude chlap jednou pristupovat k vasemu diteti 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.6.12 18:25
Píšu anonymně, neboť bych sem chtěla ještě nějakou dobu chodit.
Já obecně nemám děti ráda. Ne, že bych jim nějak ubližovala, ale nikdy nekoukám do kočárků, netěším se z těhotenství kamarádek… je mi to jedno. Sama mám 2 děti a ty miluji. Děti mých kamarádů si mě musely časem získat. Rozhodně nemohu říct, že bych je měla ráda, protože jsou to děti. Mám je ráda, protože jsou to sympaťáci. Kdyby můj partner měl dítě, tak nevím, zda bych ho měla ráda. Asi časem bych si s ním vztah vytvořila, ale „láska na první pohled“ by to určitě nebyla. To, ale neznamená, že bych to tomu dítěti dala nějak najevo. Nemám ráda blbé prodavačky a taky se k nim nechovám nijak hnusně.
Pokud jde o partnera zakladatelky, tak je mi jasné, že je to pro zakladatelku ulehčení a po pravdě nevím, jak bych se k němu zachovala. Na jedné straně je to, že se „nepohodlné zátěže“ ráda zbavím, na druhou stranu to vypovídá o něm samotném. Kdo by mi zaručil, že se jednou takhle nezachová k našim dětem.
- Citovat
- Upravit
marra
18.6.12 18:27
Tak tema beru jako provokaci od novacka, takze kritizovat te nebudu. Ale jinak nez takoveho chlapa, tak radsi nic hele.
- Citovat
- Upravit
18.6.12 18:27
Ja te tedy chapu. Ja sama nejsem nijak matersky typ, nikdy jsem nebyla moc v kontaktu s detmi, kdyz jsem vyrostla, nikdy jsem nemela potrebu vrkat nad kocarkem nebo se rozplyvat nad nejakym mimcem. Nemela jsem jistotu, jestli muzu otehotnet a bylo mi to fuk, nechala jsem to prirode, rikala jsem si, kdyby se nezadarilo, nevadi. Nakonec mam male mimco a hrozne me prekvapilo, jak to ta Matka priroda zaridi, jak najednou sve dite miluju a bavi me se o nej starat. Ale cizi deti me stale neberou. Takze te uplne chapu, pro tebe je do cizi dite, proc by sis mela k nemu vytvorit nejake pouto? Snazis se kvuli manzelovi, ale chapu, ze to nemusi vyjit. Ja bych nejspis byla taky „ztracena“, milovat cizi dite. Jenom bych se snazila, aby to to dite nepoznalo, i kdyz bych ho nemilovala, tak abych se k nemu chovala pekne. Ale tvuj manzel, to je jeji otec, planovane dite, ci ne, na jeho vytvareni byli dva, dite nemuze za to, za jakych okolnosti bylo pocato a jake ma rodice a zaslouzi si oba dva!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
kopřivnice
18.6.12 18:29
Zatím koukám samé hrdinky..každej ať si z toh vezme co chce, je mi to fuk, hlavně ženám jako jste vy, to přesně určeno nebylo. Soudit ostatní z článku, který není podrobný a pointa je docela jiná, je ještě větší ubohost, že bych se přeci jen o takovýchto diskuzích nemýlila? Zřejmě ne. A nevíte, kam nás život zavál a jak jsem se k malé chovala…mě je vás snad i líto
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj
normálně na diskuze nechodím, ale taky jsem ta, která má nevlastní dítě a prostě ho nemá ráda. Dlouho mi trvalo než jsem se s tím vyrovnala a dneska to beru úplně jinak. Prostě má dítě a já ho nemám ráda..tečka. Chtěla jsem si tu přečíst, jak se s tím vyrovnávají jiné macechy a názory jiných žen. Docela jste je tu odsoudili a já si myslím, že to není tak úplně taky fér. Stejně tak jako děti nemůžou za své rodiče, tak my přeci nemůžeme za to, do koho se zamilujeme. A že k tomu má ještě dítě? No tak to se prostě stává, ale my dítě opravdu milovat nemusíme a už vůbec ne jako vlastní. Já sama děti nemám, tak ani nevím jaké to je, a doufám že mi to jednou změní názor a třeba ho budu mít jednou ráda. Hlavně se kvůli tomu ženský netrapte, pač to stejně nemá cenu. Hodně nocí jsem proplakala, opravdu jsem se snažila, ale i přesto nic. Žádný cit, je to cizí dítě a hotovo. Manžel si ji přestal brát, ne ale kvůli mě, to jsem mu až pak řekla, jaký mám k tomu vztah. Věděl, že se snažím, dokonce jsem absolvovala návštěvu dětské psycholožky a cit se přesto nezměnil. Nebere si jí, protože jsme se odstěhovali do ciziny a byli jsme hodně daleko, ted jsme blíž a přesto si ji nebere. Tak v tom to mám lehčí. Nebere si ji kvůli sobě a kvůli ní. Byla hodně nechtěné dítě, byla to na něj ušitá bouda, ale je to taky jeho hloupost, že přemýšlel tím dole a ne tím co má v hlavě. Okolnosti byli hodně komplikované, ale po narození jí měl rád. Probírali jsme to se spousty lidma a dospěli jsme k názoru, že když má svou rodinu, tak je lepší to tak nechat, ví kdo je její otec a když bude chtít, tak on jí nezavrhne. Ale to jsem trochu odbočila, jen vám chci říct, že mějte hlavu vzhůru a nestydte se za to. Je to normální, každého člověka na světě nemusíme zrovna milovat a ještě se kvůli tomu trápit. Třeba to časem odezní a vy si tu cestu k sobě najdete a třeba taky ne. Matky, které už své děti mají nás za to odsuzují, že to není hezký atd.,protože si nedokážou představit, že by to prožívali jejich děti, ale ženy, které děti nemají neví jaké to je, když to v nich roste a neví jak velké pouto a láska k dětem mateřstvím vzroste. Proto nás za to neodsuzujte, že nemáme rády jeho děti. Jsme prostě i my jen lidské bytosti, které nemohou dokázat všechno, i když ty děti za to nemohou. Všem macehám fandím…věřte v lepší zítřky a nenechte si tím zkatit lásku ke svému partnerovi. Ty děti s vámi věčně nebudou, i když jsou někdy fakt otravní. Jestli ten chlap za to stojí, vydržte a na ty děti se vyprdněte a nelámejte to přes koleno a ono to pak půjdu samo. Třeba i jednou mě…Hodně štěstí a spousta lásky…