Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Tak jsem si našla docela pěkný článek o období vzdoru a poslala muži odkaz, to jsem to dopracovala, hned jak to uviděl, tak mi řekl, jestli si dělám srandu, že zrovna tohle jemu posílám a že už si o tom vážně nemáme co říct, rozčíleně odešel s tím, že se prý můžu odstěhovat, to jsem to dopracovala, vážně vůl.
Tak to asi teda vazne je
.
Proc s tebou o tom nechce mluvit?
@lucenka píše:
Vždyť to jsem psala. Pokud se šlo někam bez cíle, tak jsem šla klidně kam chtěl on. Ale pokud se na začátku řeklo, ze se jde do bodu A a on se po cestě začal sprajcovat, tak kdyz už to trvalo dlouho, tak dostal na zadek. Proto mám v tomhle směru pro manžela zakladatelky pochopení.
Aha, promiň, já jsem asi přeskočila stranu 2 nebo některé příspěvky ![]()
Stejně se teda spíš snažím využívat pozitivní motivaci, i když v extrémním případě nejsem ani proti tomu plácnutí. Jenom mám pocit, že zakladatelčin manžel si spíš představuje, že kluk bude šlapat jak hodinky a poslouchat na slovo - něco jako takový dvounohý pes ![]()
@Anonymní píše:
Tak jsem si našla docela pěkný článek o období vzdoru a poslala muži odkaz, to jsem to dopracovala, hned jak to uviděl, tak mi řekl, jestli si dělám srandu, že zrovna tohle jemu posílám a že už si o tom vážně nemáme co říct, rozčíleně odešel s tím, že se prý můžu odstěhovat, to jsem to dopracovala, vážně vůl.
Promiň, co teď napíšu, ale tvůj muž je vypatlanej zelenej mozek. Já bych tohle nesnesla, aby takovýhole, v tomto ohledu, nedovzdělaný hovado mi likvidovalo dítě. Šestnáctiměsíční dítě je sotva odrostlé mimino, seznamuje se se světem a se všemi zákonitosmi lidského soužití. K tomu potřebuje laskavou, důslednou a hlavně láskyplnou oporu svých rodičů. Ty to evidentně chápeš, bohužel tvůj muže nikoli a ani nemá snahu se něco dozvědět. No, bohužel, nevybrala jsi svému dítěti správného otce. To neber jako výčitku, často člověk správně neodhadne, jak se druhý bude v určitých situacích chovat. Ale klučíka je mi líto. Můj muž byla takhle od malička třískanej a výsledek je, že svého tátu už víc než dvacet let neviděl a nikdy ho ani vidět nechce. Je mu už přes padsát a dodnes, když přijde řeč na jeho dětství, je to pro něj hodně citlivé a bolestivé, jen si na otce vzpomene. A sám by dítě nikdy uhodit nedokázal, vnučka v něm má naprosto oddaného a milujícího dědečka (byť není její biologický) a on má pro její dětský svět nesmírné pochopení.
@Weru To vážně nevím, asi proto, že můj názor je špatný a on v tom má jasno, že dělá vše správně, jenom já to tak nevidím.
@lucenka píše:
Vždyť to jsem psala. Pokud se šlo někam bez cíle, tak jsem šla klidně kam chtěl on. Ale pokud se na začátku řeklo, ze se jde do bodu A a on se po cestě začal sprajcovat, tak kdyz už to trvalo dlouho, tak dostal na zadek. Proto mám v tomhle směru pro manžela zakladatelky pochopení.
@Anonymní píše:
@Weru To vážně nevím, asi proto, že můj názor je špatný a on v tom má jasno, že dělá vše správně, jenom já to tak nevidím.
Má tě taky pěkně v lati, viď?
@Anonymní píše:
@Weru To vážně nevím, asi proto, že můj názor je špatný a on v tom má jasno, že dělá vše správně, jenom já to tak nevidím.
Na tvém místě bych šla do otevřeného konfliktu, rozhodně bych se nenechala zatlačit do nějaké mlčící podřízené pozice. Stůj si tvrdě za svým, máš pravdu.
@lucenka v roce a půl mlátit dítě za to, že se začlo sprajcovat? Ty jsi mimo ![]()
@araw píše:Jo, buď máš doma génia, což promiň, ale o tom pochybuju, nebo jsi úplně mimo. Těžko tvoje dítě mohlo v roce a půl pochopit, že se jde, kupříkladu k doktorovi a znát cestu a jak by odbočil, tak mu jednu flákneš, protože směr byl snad předem jasně dán.
ty jo, lidi tvého a zakladatelčina chlapa nepochopím. Autorita se dá získat i jinak než vzbuzováním strachu.
No v roce a půl znalo moje dítě několik cest do určitých pravidelně navštěvovaných must a bylo schopné je dodržovat.
@lucenka píše:
No v roce a půl znalo moje dítě několik cest do určitých pravidelně navštěvovaných must a bylo schopné je dodržovat.
Takhle malé dítě většinou nezajímá, kam se jde, ale co všechno cestou vidí. Zajímá se o kamínek, o broučka, vidí šišku…pro nás naprosto běžné věci, pro takhle malé dítě se tímhle otevírá svět. Když je potřeba někam v časovém horizontu dojít, je lepší vzít kočár, než dítě zbytečně stresovat neustálým napomínáním, popoháněním a nedjebože plácáním. Za co? Že se chová naprosto přirozeně?
@Anonymní tak mlácením si pan otec opravdu autoritu nezíská u tak maličkého děťátka. Dosáhne spíš toho, že se ho klouček bude bát a to je cesta do pekel:-( Manžel je asi labilnější, když ho plácá za takové hovadiny ![]()
@lucenka píše:
Plácnutí a mlaceni je rozdil
není v tom věku o kterém mluvíš je to na stejné úrovni - kontraproduktivní a zbytečné