Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@romulkaa píše:
@lucenka z lidí jako jsi ty mi vře krev v žilách
Zas myslím, že není potřeba zbytečné hysterie ![]()
@lucenka jasně a určitě je to tím, žes ho plácala
jako jo, taky děti plácnu, ale to bych do souvislostí neddávala ![]()
@lucenka píše:
Tak ať. Aspoň mám dobře vychovane dítě, které ve školce ochraňuje holčičky.
počkáme si na pubertu
@Denisa56 píše:
Takhle malé dítě většinou nezajímá, kam se jde, ale co všechno cestou vidí. Zajímá se o kamínek, o broučka, vidí šišku…pro nás naprosto běžné věci, pro takhle malé dítě se tímhle otevírá svět. Když je potřeba někam v časovém horizontu dojít, je lepší vzít kočár, než dítě zbytečně stresovat neustálým napomínáním, popoháněním a nedjebože plácáním. Za co? Že se chová naprosto přirozeně?
Napadlo tě, že některé děti, když začnou chodit, tak kočár odmítají. Nebo že mu nějaká šiška, kámen, brouk může být ukradený, protože je vidí každý den na zahradě. A že ho zajímalo to, že na konci cesty bude třeba babička.
@Anonymní píše:
Tak jsem si našla docela pěkný článek o období vzdoru a poslala muži odkaz, to jsem to dopracovala, hned jak to uviděl, tak mi řekl, jestli si dělám srandu, že zrovna tohle jemu posílám a že už si o tom vážně nemáme co říct, rozčíleně odešel s tím, že se prý můžu odstěhovat, to jsem to dopracovala, vážně vůl.
a nemohla bys na pár dní opravdu někam odjet? s tím že musáváš rozkazem aby se srovnal do latě že to co praktikuje není výchova ale výcvik?
@lucenka píše:
Napadlo tě, že některé děti, když začnou chodit, tak kočár odmítají. Nebo že mu nějaká šiška, kámen, brouk může být ukradený, protože je vidí každý den na zahradě. A že ho zajímalo to, že na konci cesty bude třeba babička.
to souhlas, sny od roka, co začal chodit kočár nesnáší a dělá neskutečný scény, když ho tam musím dát ![]()
@jdukolem píše:
- počkáme si na pubertu
Toho se nebojím. Kluka vychovávám stejně jako mě a bráchu máma a v pubertě s námi neměla žádný problém.
@lucenka píše:
Napadlo tě, že některé děti, když začnou chodit, tak kočár odmítají. Nebo že mu nějaká šiška, kámen, brouk může být ukradený, protože je vidí každý den na zahradě. A že ho zajímalo to, že na konci cesty bude třeba babička.
Tak pokud ho zajímalo, že na konci cesty bude babička, tak asi šlapal jako hodoinky a nějaké plácání by nemělo být potřeba, ne?
@terulína píše:
Bože, to je de.il
Presne to mi probehlo hlavou ![]()
@lucenka píše:
Vždyť to jsem psala. Pokud se šlo někam bez cíle, tak jsem šla klidně kam chtěl on. Ale pokud se na začátku řeklo, ze se jde do bodu A a on se po cestě začal sprajcovat, tak kdyz už to trvalo dlouho, tak dostal na zadek. Proto mám v tomhle směru pro manžela zakladatelky pochopení.
Až jednou budeš potřebovat, aby tě syn zcela dobrovolně následoval (jako přirozenou autoritu, ne ze strachu z naplácání na zadek), tak to neudělá… Být agresor funguje, dokud ve vzduchu visí hrozba. Jakmile hrozba zmizí (dítě vyroste, už na něj „nedosáhneš“), začnou problémy.
Zakladatelko tvůj partner nemá trpělivost, pochopení - syn se zasekne chce jít jinam - to je normální a on mu dá na zadek???!!! nebo s tím koupáním, vše musí být podle něj jakmile není zase mu dá na zadek. Nemá na to neumí syna zabavit, promluvit, nebo ho nějak zabavit, směřovat pozornost šikovně tak, aby syna navnadil na něco lepšího. Neumí komunikovat. A to jak se chová k tobě??? že mu ukážeš odkaz a on ti řekne, že se nemáte o čem bavit ať se odstěhuješ. Opravdu dobré řešení dospělého člověka. Co ti na to říct bez něj vám bude líp, než takový ma*or
Nechce se mi číst celá diskuse, tak nevím, jestli se nebudu opakovat. Osobně neuznávám dnešní liberální metody výchovy, je to cesta do pekel, hodně dnešních dětí jsou nevychovaní smradi… Ale mlátit děcko za každou blbost se mi taky nelíbí, takové situace by se měly řešit jinak než bitím. Facka nebo plácnutí přes zadek by měla být až poslední možnost, když už děcko hodně přestřelí. Ale na každé děcko platí něco jiného, já jsem třeba od mala hrozně citlivá, takže pro mě byl největší trest, když rodiče hodně zvýšili hlas, nebo řekli moje jméno hodně důrazně a už jsem věděla, že jsem zašla daleko. Obzvlášť otec byl pro nás autorita největší, když zvýšil hlas, už jsem měla slzy na krajíčku
Ani facka pro mě nebyl tak hrozný trest jako zvýšený hlas.
Příspěvek upraven 31.10.16 v 12:18
@Lucie_Sx píše:
Až jednou budeš potřebovat, aby tě syn zcela dobrovolně následoval (jako přirozenou autoritu, ne ze strachu z naplácání na zadek), tak to neudělá… Být agresor funguje, dokud ve vzduchu visí hrozba. Jakmile hrozba zmizí (dítě vyroste, už na něj „nedosáhneš“), začnou problémy.
Nemyslím si. Teď už je větší a na zadek nedostal dlouho a pokud neudělá fakt nějakou velkou blbost, tak ani nedostane. Jak jsem psala - vychovávám stejně jako jsem byla vychovaná já a fakt si nemyslím, že by rodiče byli agresoři, když jsem dostala párkrát v batolecim věku a co si pamatuju tak 2× na základce.
@lucenka píše:
Nemyslím si. Teď už je větší a na zadek nedostal dlouho a pokud neudělá fakt nějakou velkou blbost, tak ani nedostane. Jak jsem psala - vychovávám stejně jako jsem byla vychovaná já a fakt si nemyslím, že by rodiče byli agresoři, když jsem dostala párkrát v batolecim věku a co si pamatuju tak 2× na základce.
Z tvého popisu mi přišlo, že plácnutí používáš docela často ![]()