Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
Tak urcite se najdou lidi, co jsou pro „otevreny“ vztah… ja bych to teda nedala. A vetsinou to byva tak, ze se jeden z manzelu rozvadet nechce
To se proste musi udelat. Ja se taky rozvadet nechtela, odesel, byla sem smutna a po roce? Jsem stasna, ze to udelal… ![]()
@Lucy75 píše: Více
Taška z Jysku je nějaká speciální? Lepší než z IKEA? Dík
@Magical-eyes
vyjde to tak na stejno, vleze se tam nevěrníkovi tak akorát dost věcí na vyhazov
mám to vyzkoušené ![]()
Závidím těm, kteří to, co popisuje zakladatel, nezazivaji. Člověk si to nevybere dobrovolně. Místo klidu se pořád zaobírat myšlenkami, komu všemu ubližime, když preskocime z té platonicke roviny. On člověk jde třeba do vztahu s tím, že má ten druhý dobré vlastnosti, je s ním fajn, ale ta zamilovaná podstata tam není. Tak si řekne, dítě nás spojí víc, protějšek bude skvělý otec. Skvělý otec je, tak budeme mít fajn rodinu. Chvíli to funguje, když dítě povyroste, zase zpátky dolehne to citové osamoceni. No a někteří si myslí, že dalším dítětem se to zase zlomí a bude velká krásná rodina a člověk se zase začne soustředit na rodinu a uleví se mu. Ale jen krátkodobě. A pak bum, po letech se fakt objeví někdo, kdo vás svými city tak sejme, že nedokážete myslet na nic jiného, než na něj. A do toho výčitky, pořád špatné svědomí, i když jste s tím druhým ještě ani fyzicky neverni nebyli. Já to nechci. Chci se odmilovat. A nejde to. Všem moralistkam bych to přála zažít. Není to nic příjemného.
@Anonymní píše: Více
Moment a ty toho člověka pořád vidíš nebo potkávás, ze ti to nejde?
Pro odmilovani jde udělat jenom dve věci. Naprosto se odstřihnout od toho milovaného člověka, nulový kontakt ve stylu co oči nevidí, to srdce nebolí a druhá podmínka mit doma normální vztah bez prezivani, tzn neutíkat v myšlenkách k někomu jinému. Za těchto podmínek to lze.
Proto jsem třeba zakladateli řekla, ze dokud ji bude potkávat, tak se toho nezbaví.
@Marcel86 píše: Více
Tak přesně tohle manželce řekni, že ji kukáš 2× ročně ze soucitu. A bude to rychle vyřešeno, až se vrátíš z nemocnice, budeš mít kufry přede dveřma. ![]()
@Malá bobina Já vím. Kdyby to šlo, utla bych kontakt. Ale bydlí ve společném paneláku, potkáváme se. I jsem se snažila navázat to intimno s manželem, strašně jsem k němu chtěla cítit tu blízkost a intimitu, abych předešla rozpadu rodiny. Nějak to nejde, manžel je jaký je, na city není a já mu to nemůžu vyčítat. Nikdo mi u hlavy pistoli nedržel, abych si ho vzala. Potrebuji, aby se mi ten druhý něčím fakt zhnusil. Ale zatím nic. Ale jinak díky za účast a radu, jsi fajn.
@Modrá Vlčice píše: Více
Ani citlivý muž nebude prožívat románek z červené knihovny.
Nikdy se neztotožní Bridget Jones, má na výběr Marka nebo Daniela. ![]()
Zakladatelka nám ten příběh zkouší otočit, ale nedává to smysl.
PS: A nepodceňuj hru na citlivého muže jako „balící taktiku“ ![]()
@Anonymní píše: Více
Ano, ale to je tvůj, ženský pohled na věc.
Drtivá většina mužů takto platonické vztahy neprožívá.
Tím netvrdím, že se neumějí platonicky zamilovat, ale určitě hned neplánují „společnou budoucnost“. ![]()
@Josef_t píše: Více
A jak to teda prozivaju? Ved k neveram dochadza aj zo strany muzov ![]()
@ropucha 02 píše: Více
@Anonymní píše: Více
Velmi podobně to popisuje moje kamarádka. Tento stav lze velmi těžko změnit jen tím, že se tak nechceme cítit. Naše tělo moc dobře ví, jak se tím druhým cítíme. Chce zažívat ty hezké chvilky, ale hlava ví, že to je špatně. Je to jako boj, kdy bojujeme sami se sebou. V podstatě nejde o to, kdo je ta další osoba, ale o naše očekávání, představy, pocity, sny. Skrze další osobou se mění prožívání.
Problém je v tom, když se vrátíme zpět domů, tak se tam téměř nic nemění a nám v tom není dobře, protože jsme poznali novou pozornost, zájem, pochvalu, obdiv…
@LukeR1 píše: Více
Proto říkám, ze to jde, ale nesmí se toho člověka potkávat, prakticky už nikdy.
Mám kolegyni, která kvůli tomu musela odejít z prace. A věřím, ze se lide i odstěhují, pokud to jde.