Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
A ten muž o tebe nemá tedy zajem? Je zadaný? Měli jste tedy něco spolu?
U zakladatele například je ZATÍM jediná výhoda, ze nedošlo ke styku. Ale bohužel došlo na polibek, takže ta touha o něco víc tam je a bude. A teď záleží na něm a na té kolegyni, co dovolí dal. Já říkám, když zakladatel nechce odejít z manželství, tak ať se ji naprosto vyhýbá, protože si z ní udělá jen milenku, a potom ať se připraví na další emocionální peklo v podobě vydírání a tlaků.
Teď o tom všem, co bude, rozhoduje jen zakladatel, nikdo jiný.
@TARONA píše: Více
Prostě jinak.
Může zkoušet flirtovat, bavit se s ní jako s „kamarádkou“.
Po „úspěšném“ flirtu spíš bude plánovat jak, kdy a kde, nebo jak to utnout, ale určitě hned nebude plánovat odchod od rodiny k ženě se kterou ani nic neměl.
A takových věcí je v tom úvodním příspěvku několik.
Tohle je přesně důsledek toho, když se s někým spokojíme a vlastně o něj nestojíme. Zaplatíme za to tím, že je pak obtížné jít za tím, koho skutečně milujeme. A leckdy za to zaplatí i ty děti. Věřím vám, že manželka je báječná ženská - jenom holt ne pro vás. Je škoda, že jste si to nepřiznal včas. A pokud ona ani nemá tušení o tom, že ji celý život vnímáte takhle, bude to pro ni velká zrada… Buď se znovu rozhodnete spokojit se s manželkou a vzdáte se lásky, anebo si aspoň jednou v životě půjdete za svým srdcem a risknete i možnost, že to nevyjde a zůstanete potom sám. Víc možností není… Představte si napřed, že jste přišel o manželku a pak že o tuhle novou ženu. Co je pro vás horší představa? Se ztrátou které z nich můžete spíš žít?
@Tomatam taky jsem si říkala.. vždy to pomáhalo, ale přestává to fungovat.. mám to brát, že už mi líp bude samotné nebo s někým jiným? máme za sebou dost hádek a nedokážu odpustit sobě ani jemu a přitom mám nevyplněné touhy
@Anonymní píše: Více
Předpokládam, ze tohle byla rada pro zakladatele
@andiedvorakova píše: Více
Málokterý muž dokáže odejít z domu za hlasem srdce, proto tolik milenek…
@Kameja píše: Více
Děkuji. Za porozumění, je to. presne tak, jak píšeš…pár dní od tohoto kartáče už jsem to řešil s Irou(kolegyně)…za všechno jsem se jí omluvil, popřál ji štěstí, ale ta bolest v srdci co zůstala, neumím to ani popsat…jakoby mi vytrhli srdce z těla a každý večer od té doby mám slzy v očích, než jdu spát. Ira mi řekla, že pro mě zůstane oporou, ale já vnitřně cítím, ze dokud ji miluju, nemůže být pro mě pouhou oporou, protože v tom vždycky budu cítit víc, než ona. S manželkou jsme taky mluvili, o naší situaci. Asi zkusím terapeuta, protože bez cizí pomoci nevím, co mám dělat a utrápil. bych se. Opravdu jsem tohle všechno neplánoval. Než prišla Ira - láska, tak byl život mnohem jednodušší. Karty byly nějak rozdané, ale fungovalo to a najednou to nejde…
@Marcel86 píše: Více
Myslím si, že si to zbytečně přiživuješ. Je potřeba přijít na jiné myšlenky a ne si říkat, že pro tebe skončil život. Problém je, že jí stále vídáš v práci. Nevím, proč by ti měla být oporou. Ty se od ní naopak potřebuješ co nejdříve odstřihnout, aby si mohl jít dál.
@andiedvorakova píše: Více
Máte naprostou pravdu…jednou jsem v opilosti řekl, že jsem ji vlastně nechtěl a byla z toho tak zničená, bylo mi jí strašně líto. Pochopil jsem, že ji nemůžu opustit. Manželka není tak silná, jako Ira - kolegyně…a poslední vaše otázka…je strašné těžká, svým způsobem dokážu žít i sám, nepotřebují ženu, ale lasku cítím k Iře, my s manželkou vlastně žijeme jako spolubydlící, sama to říkala několikrát. Já ji mám rád, doma se doplňujeme, já se podílím na domácích pracích, mluvíme spolu co bylo v práci a tak, ale večer uléháme každý na svoji půlku postele a spíme až do rána. Vždycky když se na ni podívám, tak je mi to hrozně líto, co jí dělám, že by mohla být třeba s někým,.kdo ji opravdu udělám šťastnou…jestli jsem si z těch všech názoru něco vzal, tak to, že s Irou jsme to vlastně ukončili a teď uvidíme, co manželství, pokud to nepovede nikam, tak časem bude rozvod, to je jisté, ale s tím, že zůstanu sám, protože takovou láskou už nepotkám a Iře jsem řekl, že nechci, aby na mě čekala, i když mě to hrozně bolelo.
@Anonymní píše: VíceŽivot jde dál,. neskončil, to je jasné, ale teď to prostě jen hrozně bolí a nedokážu myslet na nic jiného…ano, vídáme se v práci, ale zase ne tolik…oporou myslela, že když budu mít potřebu se vypovídat, nebo tak něco, tak můžu s ní, ale cítim, že to proste nejde a nejspíš ani nepůjde, je to špatný nápad.
@Marcel86 píše: Více
Chce to si teď najít jinou činnost. Je krásné počasí, tak něco i večer podniknout, ať máš co nejméně času přemýšlet. A určitě se jí tedy nevypovídávat, tudy cesta nevede. Hlavně přestaň s tím, že takovou lásku už nepotkáš. To je nesmysl. Moc si jí idealizuješ. A manželka je ta špatná. Jen si to po sobě přečti. Ira jezdí vlakem, Ira je silná. Za pár let by to bylo totéž, co s manželkou. Jen už si to nepamatuješ. Všechno zevšední. Přečti si něco o zamilovanosti, člověk je jak na drogách. Zkus se podívat na manželku, co dělá a jak to dělá. Máte děti, takže taková idylka s Irou by to nebyla. Ona chce svoje děti a ty tvoje by tam jezdily s batůžkem. Přečti si tady, jak je to náročné a kolikrát i nemožné nějak rozumně řešit.
Počkej, ty chceš odejít od ženy, se kterou je všechno super, až na sex, který moc často není kvůli babě, se kterou si tři roky koukáte do očí?
Hele a co když s ní nakonec ten sex, až k němu s požehnáním dojde, bude stát za prd
A ta nová k tomu nebude umět třeba ještě ani vařit a žehlit košile ![]()
Hele a co jako skončilo? Vždyť ani nic nezačalo, vy si tři roky koukáte zamilovaně do očí a co dalšího spolu jako děláte?
@Anonymní píše: Více
Ja vím, vím, že máš pravdu…kolikrát si to sám říkám, že jsem jako ve snách, na obláčku idealnosti…sere mě to, protože jsem si vždycky říkal, že tohle se mě stát nemůže a najednou bum…nějakou roli možná hraje i fakt, že Ira je fakt krásná a manželka no, řekněme všední, i když jsem ji několikrát říkal, ať si zajde na nějaké ty nehty, vlasy, kosmetiku. Postavu má luxusní, jen kdyby o sebe víc pečovala, prostě nevím, když vezmu Iru, za ní se každý otočí ( i když postavu nemá takovou ideální jako manželka ), za mojí ženou ne. Nevím jestli je to důležité, ale podvedome to v té hlavě asi nějak něco říká…rozvod je až ta poslední varianta, i to už sme s manželkou řešili, ty problémy kolem…hlavně ty děti…za týden jedu na cvičení, potkám tam kamaráda z Ostravy, budu zavřený v lese a tam opravdu nebude čas přemýšlet. Horší až se vrátím a zase ji uvidím. Nevím, jak dlouho ta bolest bude trvat, asi do doby, než zjistím, že někoho má, pak to pro mě teprve bude ta pravá definitíva…asi