Celkové hodnocení porodnice:
V Kolíně jsem rodila nyní v červnu 2015 a tuto porodnici mohu vřele doporučit.
Přijela jsem s podezřením svého obvodního gynekologa na pozvolný odtok plodové vody, na příjmu se mě ujala PA Irena Vojtová, která mne provázela celým porodem až do konce, stejně tak od příjmu až po závěr zde byla mladá lékařka MUDr. Markéta Pokorná. Měla jsem štěstí, že jsem nerodila přes střídání směn, takže žádné nové tváře v průběhu procesu, což je dost příjemné. Bála jsem se, že se o odtok vody nakonec nejedná a pošlou mě zpátky domů, ale v porodnici už test na přítomnost plodové vody ani nedělali, konstatovali otevření na 3-4 cm a přijali mě.
Manžela mezitím zavedli na „otcovský pokoj“, kde je křeslo a gauč a kde mohl čekat, než bude moci být spoluúčastníkem dění na sále. Měla jsem štěstí, že zrovna nikdo jiný nerodil, takže mě na sál zavedli hned po příjmu a nezbytných procedurách. Manžel byl od této chvíle stále se mnou. Paní Vojtová mi vysvětlila, že kromě chvil, kdy budou natáčet monitor a kromě prohlídek se mohu volně pohybovat po celém oddělení, můžu pít, můžu používat sprchu a míč na otcovském pokoji (protože tam žádní jiní tatínkové nejsou).
Hned při první prohlídce mi MUDr. Pokorná píchla plodovou vodu, protože vak blan zůstal víceméně zachován, i když voda už po kapkách utíkala. Protože jsem ještě neměla silné kontrakce, tak jsem se tohoto „zákroku“ bála, při prvním porodu mi slibovali: nebojte, nebude to bolet, uděláme to při kontrakci. Ale nebolelo to ani nyní. 
Pravdou je, že mne překvapilo, že mi vodu píchli tak rychle, asi po deseti minutách na sále, ale MUDr. mi vysvětlila, že se to celé velmi urychlí a asi kdybych to takto urychlovat nechtěla, mohla jsem si říci.
Následoval kolotoč kontrakcí, sprchování, hopsání na míči. Paní Vojtová mi vždy řekla, v kolik hodin (po půlhodinkách) se mám vrátit na sál na další prohlídku a natočení monitoru, jinak jsem pochodovala sem tam po otcovském pokoji nebo byla ve sprše. Vyšetření paní Vojtovou byla v rámci možností v pohodě, vyšetření lékařkou byla velmi bolestivá. Při otevření na 5-6 cm mi dali ještě čípek na uvolnění porodních cest. Opět myslím, že kdybych chtěla, měla bych možnost odmítnout, ale jinak je to zde běžná praxe, dostaly ho snad všechny další rodičky, se kterými jsem později mluvila. Zkrátka, urychlují to, jak se dá. Někomu to může vyhovovat, jinému ne. Vyptávala jsem se na možnost tlumení bolestí Entonoxem - směsí kyslíku a rajského plynu, paní Vojtová mi vše opět vysvětlila, stačilo si o něj potom říci, což jsem nakonec nevyužila. Domluvila jsem se s MUDr. a PA, že pokud by to šlo bez nástřihu, budu ráda, ale že kdyby to mělo vypadat na nějaké ošklivé potrhání, ať stříhají jako o život.
Když došlo na tlačení, docela mi to trvalo, měla jsem pocit, že už to nezvládnu, ale obě byly výborné, hodně mě povzbuzovaly, chválily. Po narození dcery mi ji ihned dali na hrudník, poté se jí ujala pediatrička a spolu s manželem ji odnesla na měření a vážení. Poté se vrátila s tím, že mi bohužel dceru nemohou hned nechat, protože má tlustou pupeční šňůru, která i přes zakolíčkování hodně krvácela, takže ji musí nechat svlečenou, aby to kontrolovali, musí tedy do inkubátoru do tepla. Opět mi to bylo vysvětleno trpělivě, citlivě.
Mezitím MUDr. přistoupila k šití, protože nástřih nebyl, ale nějaké drobné natržení ano. Potud vše naprosto výborné, jediné, co se mi nelíbilo, bylo, jak ze mě MUDr. tahala placentu! Cítila jsem, jak pořád popotahuje, bylo to nepříjemné a myslím, že se to ani nemá dělat… Zvlášť když není kam spěchat, jak jsem již psala, nikdo jiný tam nerodil. MUDr. si volala několikrát PA, která mi prohmátla břicho a říkala, ať nespěchá, že se placenta ještě neodloučila od břišní stěny. No nakonec ji ze mne paní doktorka vytáhla, ale byla potrhaná, takže nezjistili, zda je celá, museli přivézt ultrazvuk a později mne ještě ultrazvukem zkontrolovat před propuštěním z porodnice.
Toto byla ale naprosto jediná věc na celém porodu i následném pobytu na šestinedělí, která se mi „moc nezdála“. Na šestinedělí byli úžasní úplně všichni, ženské sestry, dětské sestry i sanitářky. Nebála jsem se kdykoli se na cokoli zeptat, jít uprostřed noci za dětskými sestrami, zda by mi malou nezavázaly do zavinovačky tak, aby tam měla i ruce, atd. Můj první porod byl ve velké nemocnici v Praze (Vinohrady), a tam byla atmosféra úplně jiná! Zde v Kolíně nám vše vysvětlovali a ukazovali a netvářili se u toho, že je to obtěžuje. Tento lidský přístup byl k nezaplacení.
Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:
Zúčastnit se předporodního kurzu s prohlídkou zdejších prostor.
Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:
Pokud se zde budete ve 36. a pozdějším týdnu registrovat, dostanete seznam.
