Celkové hodnocení porodnice:
Na úvod musím napsat, že můj porod by nebyl příjemný asi v žádné porodnici.
Paní doktorka Kokrdová mě přijala v pondělí do nemocnice kvůli preeklampsii. Termín porodu jsem měla až za deset dní. Odpoledne jsem podstoupila nějaká vyšetření. Ležela jsem na oddělení rizikového těhotenství. Toto oddělení můžu jen a jen chválit. Sestřičky, paní doktorku (její jméno si nepamatuji) a hlavně staniční sestru. Všechny byly naprosto suprové.
V úterý ráno jsem šla na monitor a pak na porodní sál. Na příjmu mi znovu natočili monitor, vyplnila jsem spoustu papírů a pak jsem už šla na porodní sál, kde mě paní doktorka Kokrdová prohlédla a praskla mi vodu. Zjistila, že má miminko vyhřezlý pupečník a řekla mi, že musím zůstat ležet na lůžku a nesmím vstávat ani si sedat. V tu chvíli jsem se rozbrečela a paní doktorka se mě trochu snažila utěšit, uklidnit, ale v důsledku mě spíš jen zastrašila
Konečně přišel manžel a hned to bylo o něco veselejší. Navíc jsem nesměla od půlnoci jíst ani pít a už teď jsem měla hlad a žízeň, a to jsem ani netušila, co mě všechno ještě čeká.
Asi do osmi hodin se čekalo, jestli se porod nerozjede přirozeně a pak mi napojili kapačku. Už v deset hodin jsem měla kontrakce po třech minutách, bolesti velké, ale vůbec jsem se neotvírala. Tak zvýšili dávkování v kapačce, ale nezabralo to. V jednu hodinu jsem už žádala o cokoli na bolest. Píchli mi nějakou injekci, která vůbec nezabrala. Velmi nepříjemné bylo, že vždycky po hodině přišla nějaká doktorka, ani se nepředstavila, jen řekla „já si vás teď prohlédnu“ a začala se mi hrabat dole. Mám pocit, že pokaždé přišla úplně jiná doktorka a já nevěděla kdo je kdo. Nikdo mi neřekl co se děje, jak to vypadá a hlavně, jak dlouho to ještě bude trvat. Když jsem se zeptala, řekli mi, že se nemám bát, ale že to bude ještě chvilku trvat. Když jsem se chtěla postavit nebo aspoň posadit, protože mě příšerně bolely záda, tak mi to nedovolili a jen zastrašovali. „Přece nechcete, aby se miminku něco stalo!“ No jistě, že nechci, ale byly to muka. Kolem páté hodiny už přišli s tím, že porod vůbec nepostupuje a budou mi muset píchnout epidurál. Byla jsem za to ráda, protože bolesti byly opravdu kruté. Navíc už jsem neměla sílu, tak jsem byla ráda, že si trochu odpočnu. V šest mi píchli epidurál a asi do desíti to bylo v klídku, trochu jsem se prospala, nic mě nebolelo a hlavně jsem se otevřela na šest centimetrů. Kolem půlnoci už mi dovolili i vstát a zkoušela jsem s porodní asistentkou tlačit. Kontrakce ve stoje byly mnohem snesitelnější než v leže. Asi o půl druhé jsem si zase lehla a začalo se rodit. Ve dvě hodiny mi paní doktorka řekla, že pokud do deseti minut neporodím, jde se na císaře. Porodní asistentky mi tlačily na břicho a já jsem při každé kontrakci omdlela. Navíc se mi prodlužovaly intervaly mezi kontrakcema. Díky snaze porodních asistentek byla malá ve 2:13 venku. Vůbec mi ji neukázali, hned ji odnášeli pryč - šel s ní manžel. Za chvilku mi přišel pediatr říct, že je to holčička a že je v pořádku. Pak mi ji přinesli ukázat zabalenou v plínce, ale k prsu mi ji nepřiložili, což mě teda hodně mrzelo.
Ani nevím, jak se jmenovala doktorka, která mě rodila, myslím, že to byla slovenka, nepředstavila se mi. Ale jinak byla docela milá.
Po porodu jsem se vrátila na oddělení rizikového těhotenství, protože na šestinedělkách bylo plno. Péče tam byla opět na 110% výborná. Malou mi vozili na kojení. Druhý den už jsem byla převezena na šestinedělky. Sestřičky pro novorozence byly až na jednu výjimku hodné, milé a vstřícné. S kojením mi poradily, když jsem něco potřebovala, pomohly. Sestřičky gynekologické byly oproti sestřičkám na rizikovém těhotenství sotva průměrné, ale naštěstí už jsem je moc nepotřebovala. Vadila mi organizace vizit, vím, že je to asi těžké, ale mohli by se domluvit a obejít to najednou.
Od pondělka jsem měla zažádáno o jednolůžkový pokoj, ale na ten jsem se dostala až v pátek a v sobotu jsme byly propuštěné domů.
Abych řekla pravdu, nevím, jestli tam půjdu s druhým dítětem rodit znovu.
Doporučuji maminkám chystajícím se do porodnice:
Aby počítaly s tím, že budou rodit na „koze“ jako za stara.
Doporučuji nezapomenout vzít s sebou do porodnice:
Nějaké jídlo a jinak věci, které jsou uvedeny na seznamu, který dává porodnice.