Celé Česko obletělo soukromé video rodiny Koktových, které doslova pobouřilo veřejnost. Koktovi, kteří se na sociálních sítích prezentují jako milující rodiče, tak možná nechtěně ukázali něco, co běžně zůstává za zavřenými dveřmi. A já si říkám, co je vlastně horší? Samotné chování vůči dětem, nebo fakt, že ho část veřejnosti omlouvá jako běžné „ujetí nervů“.
Žádný rodič není dokonalý
Sama mám dvě děti a rozhodně nejsem dokonalý rodič. Občas zvýším hlas, někdy si v afektu také ulevím. Jenže mezi obyčejnou rodičovskou frustrací a vulgárními nadávkami směrem k malým dětem je podle mě obrovský rozdíl.
Rodinu záměrně nesleduji, ale obsah s nimi na mě na sociálních sítích vyskakuje prakticky neustále. Na celé věci mi ale nejvíc vadí něco jiného. Děti influencerů vyrůstají prakticky online. Vidíme je pravidelně v jejich nejhorších chvílích, při pláči, vzteku, trapných momentech i konfliktech. A internet nezapomíná. Vzniká tím digitální stopa, kterou už jednou nepůjde vzít zpátky.
Nejstarší syn Quentin se navíc podle vyjádření rodičů potýká se speciálními potřebami. O to citlivější by podle mě měla být otázka jeho soukromí a důstojnosti. I s ohledem na to, že už není malé dítě, ale dospívající kluk, který si rozhodně nezaslouží, aby se jeho slabší nebo nepříjemné chvíle stávaly veřejným obsahem pro statisíce lidí na sociálních sítích.
Když se vulgarita začne vydávat za normu
Nejde mi o veřejné lynčování jedné rodiny. Spíš o to, kam jsme se jako společnost posunuli. Kdy jsme začali považovat vulgarity vůči malým dětem za něco normálního, co se dá omluvit stresem, únavou nebo „autenticitou“ na sociálních sítích. Rodičovství je těžké. Ale právě děti by měly být těmi posledními, na kterých si budeme vybíjet vlastní frustraci.
Na celé kauze je možná zajímavé ještě něco jiného. Jak rychle se pod ním objevila vlna obhajoby. Ženy psaly, že rodiče jsou přetížení, že každému občas ujedou nervy a že podobně se doma mluví běžně. Právě to mě na celé věci znepokojilo možná nejvíc. Jak snadno se vulgární nadávky směrem k dětem začaly omlouvat stresem nebo únavou.
Jako bychom si pomalu zvykali, že i něco takového patří k běžné výchově. A možná právě proto celá kauza tolik rezonuje. Otevřela totiž téma, o kterém se sice často mlčí, ale očividně se týká mnohem více rodin, než si chceme připustit.
Jak to vnímáte vy? Jsou podle vás podobné vulgarity vůči dětem jen nešťastným selháním ve vypjaté chvíli, nebo už za hranou toho, co by mělo být ve výchově přijatelné?
Aby vám neutekla žádná výhra: Stáhněte si věrnostní eMimino kartičku do mobilu a zvyšte svoji šanci na vítězství.
eMimino kartička
a co čekají, že přijdou za reakce? Nebo za týden řeknou, že to byla vědomě natočená scénka kvůli nějaké kampanicna pomoc dětem… 
