Brusinčata 108.díl
- Rodičovství
- Jirina
- 23.03.06
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
„Pipavit pištautu požóu teď! Ne, nebojte se, nezbláznila jsem se. Když jsem přemýšlela, o čem psát, když už jsem na sebe vzala tento deníček, napadlo mě jen to, co má Háňa momentálně ráda. Lítání, řádění, poskakování, hopsání a závodění je totiž u ní momentálně číslo jedna. Ať už vyleze na stůl a chystá se ke skoku, nebo zaklekne do bloků v nejzazší části místnosti, nikdy se neopomene odstartovat touto kouzelnou formulkou. Nevím, kde tu energii bere, pořád být v pohybu, běhat, hopsat, nicméně to její „pištautu ve mně vzbuzuje záchvaty neřízeného veselí :o)))
Její pimprlení pokračuje i večer po uložení do pelíšku, kdy (po tmě) vybíhá z postýlky a poletuje po pokoji (spí v pokoji nad obývákem a to její ťapání jen slyším), nebo vybíhá na chodbu a vesele povykuje nad schody, a když mě slyší vyjít z obýváku, jak blesk skočí do postele a nenechá se načapat. Nebo jde aspoň ke dveřím a zabouchává je a zase otvírá. Když už na ně přiletím (Jíra se většinou neúčastní běhu, ale s gustem povzbuzuje z polohy ležícího střelce), Hanina se hurónsky směje a to i poté, co dostane na zadek. Taky si navykla ráno po probuzení (respektive hned jak je trochu vidět, třeba v 5 hodin) vylézt z postýlky, dojít si na nočník a přijít ke mně do pokoje, tiše se ke mně přikrást a zahulákat mi do ucha: „Haninka vyspinkala, už čůrala, vylejt nočník". Jedním dechem pak dodá, že chce ke mně do postýlky a že chce donést mlíčko. Posledních pár dní s tím však přestala (snad to vydrží) a zase na mě haleká ze svého pokoje.
Najednou o sobě začala mluvit v mužském rodě. „Už jsem se vyčůral". Až když se zeptám „co že si se?" odpoví „vyčůraLA" a tu koncovku hezky zdůrazní, aby mi vzápětí řekla, co zase „udělal". Co se týče vyměšování, i nadále je naprosto spolehlivá, i se sama obslouží, takže na mě už je jen ten nočník vylít (při kakání utřit zadek) a podat zaslouženou lentilku. Někdy - zvlášť když se to nejmíň hodí - ji posedne touha vykonat potřebu na záchod, což mě dere, protože si sice sama na:,–(í sedátko a svlíkne se, ale neumí tam vylézt, takže ji musím přijít vy:,–(it. Zato si to pak s gustem sama spláchne a nemusím nic vylejvat
)
Jak jsou na tom vaše děti s oblíkáním? Hanička zvládá pouze stáhnutí a natáhnutí při čůrání, ale jinak se oblíct ani svlíct neumí. Snad jen si stáhne ponožky, když má hodně volné, někdy si nazuje bačkůrky, ale to jak kdy. Jíra se umí plně svléct a obléct až nyní (3 a pů roku), ale naven i jeho oblíkám, přece jen ty všechny vrstvy jsou mnohem náročnější.
Tím mě napadá další téma - školka. Už jste byli u zápisu? My jdeme příští týden, doufám, že mi obě děti vezmou bez problému (mají tu hodně plno, loni Jíru nevzali, protože jsem doma). Ale na podzim už budu muset do práce, konec idylky, začneme školkovat a já makat, ach jooo
( Zatím uvažuju, že bych Haničku dala až do 4 let jen na dopoledne, abych si aspoň chvíli užila ten zvýšený rodičovský příspěvek - mám za rohem babičku, která už je v důchodu (i když má pořád firmu a nezahálí), tak by Haničku vyzvedávala po obědě a o ten rodičák se podělíme. No uvidíme, jak to všechno dopadne.
Máme originální oblíbenou věc, kterou si Háňa bere na spaní do postýlky (kromě panenky). A sice kalkulačku
)) Kdysi jsem dostala modrou kalkulačku ve tvaru lentilky s barevnými čudlíky, teď jsem něco hledala a našla ji a jelikož ji nepoužívám, půjčila jsem jí dětem. Háňa je z ní úplně unešená (krom toho, že jí asi 50× za den upadne), a když si nemůže vzpomenout, jak se to jmenuje, říká jí „pumpuačka"
))
Jo a víte, jak se říká, když je něco moc dobrý k jídlu? Přece „je to chutnavý"
))
Jak vaše děti malují? Háňa kromě toho, že mi načmárala na zeď, nic moc, Jíra totéž v barevném. Nejradši mají, když jim maluju já (ne že bych to nějak moc uměla, ale snažím se
). Teď jsem ovšem objevila skvělou věc, která nám snad pomůže pohnout se kupředu. Znáte takovou tu tabulku, jak se po ní čmáře tužkou, ve které je magnet? Já jsem to dětem náhodou koupila, když jsem byla po letech sama v Praze a slíbila jsem, že jim něco přivezu. Narazila jsem na krámek „vše za 35 Kč" a tam objevila právě tu magnetickou tabulku. Jen škoda, že jsem vzala jen jednu, uživili bychom jich několik (za ty prachy, že). Na rozdíl od běžného kreslení to má totiž tu ohromnou výhodu, že je to pořád po ruce, aniž by hrozilo počmárání zdí, vysypání pastelek, odpadá spotřeba papíru a klouzání po nich … Vyhrajou si s tím mnohem víc, než za celý svůj život s pastelkami, ovládání kresby se viditelně zlepšuje (i když Hanička stejně raději maže
). Pravda, nadále jsou raději, když maluju já - teď jsem jim malovala pohádku a to bylo mnohem lepší než čtení (u toho mi Háňa pořád zlobí) a ještě jsme si užili spoustu legrace. Vřele doporučuju.
Doufám, že se vám tento deníček nebude zdát příliš sebestředný, ale dlouho jsme si tu už pořádně „nepokecali", tak snad jsem témat nadhodila dost.
Brusinko: jsem žhavá na novinky od vás, jak se malý Jíra sžívá s velkou sestřičkou.
Lajko: nechali jste si říct, co čekáte? Jestli Jíra číslo 3 je pořád nadějný?
)
Darko: co je s tebou, můžeme ti nějak pomoct?
Těhulky: opatrujte se a ať vám bříška hezky rostou!
A všichni ostatní: pište, pište, pište, ať nám to tu úplně nepomře!
Jiřina, Hanička (2 roky a 4 měsíce) a Jíra (3 a půl roku)
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 725
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 456
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 739
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 345
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 214
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 18324
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2452
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2638
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2387
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1568
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....