Brusinčata 116. díl o zdárném rozuzlení všech problémů
- Ostatní
- Jirina
- 27.10.06
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj vespolek, zdravím všechny brusinčata i emiminčata z jiných deníčků, kteří nás čtou a doufejme, že nám i něco napíšou, ať se to tu zase trošku rozjede. Tento deníček napíšu tak trošku sebestředně hlavně o nás. Prošli jsme za poslední měsíce spoustou změn a zdá se neuvěřitelné, že jsme nakonec všechny překážky zdárně přelezli a snad budeme zase chvíli trošku normálně žít.
Možná si pamatujete, o čem jsem poslední dobou psala, jak se nám začalo všechno hroutit. Místo plánovaného návratu do práce mě čekala výpověď. Babička půl roku po nemocnicích a nakonec jsme jí slíbili, že ji přestěhujeme k nám. Dodělávání pokoje, vlekoucí se fasáda na baráku, nemocné děti, problémy ve školce, manželovy problémy v práci.
Nakonec mi nezbylo, než to uchopit z té pozitivní strany. Konec v původní práci? Fajn, dají mi 7 platů odstupné, pořídím si auto, naučím se řídit (sice mám skoro 18 let řidičák, ale jak manžel tvrdí, najezdila jsem toho míň, než on nacouval), dovybavím byt a najdu si práci lepší, blíž a za víc peněz. Stěhování babičky? Aspoň se probere a vyhází spousta krámů, doděláme naši ložnici (léta odkládanou), pronajmeme babiččin byt a budeme mít další příjem. Takže jsem začala dávat a odpovídat na inzeráty. Práce - pošlu několik životopisů, druhý den smršť telefonátů, všichni mě chtějí vidět, takže nestíhám obíhat agentury. Super, takových nabídek! Jenže pak trošku nadšení opadá, je to totiž všechno na dlouhé lokte. Týden trvá, než si sjednám schůzku v agentuře. Další týden, než mají odezvu od klienta. Volají mi, zvou mě na pohovor, což trvá další týden. Pohovorů jsem absolvovala pět s dost rozdílnými výsledky, přestože se všude ucházím o podobnou pozici. První - nedostatek odborných znalostí. No co, stejně se mi ta firma nelíbila. Druhá by se mi líbila moc, ale ozvou se prý až tak za 3 týdny, mají hodně kandidátů a výberové řízení budou uzavírat až na konci října (neozvali se dodnes). V další firmě jsem oslnila svými analytickými schopnostmi, že mi dokonce odpustili tápání v oblasti účetnictví. Konkurs jsem sice nevyhrála, ale druhé místo je taky pěkné, ne? Slibují mi nabídku jiné pozice, ale než se rozhoupali, už bylo pozdě.
Do toho hledáme nájemníky na babiččin byt. Odpovídám na desítky inzerátů, s nadějí čekám, ale jsem překvapena, když se mi ozývají samé realitky - to je ošklivý způsob podnikání, tvářit se, že hledám byt pro sebe, a přitom jsem realitka! K tomu inzeráty na auto - člověk by neřekl, že je tak těžké sehnat Feldu starou 8 let v dobrém stavu a málo najetou kolem 60 tisíc. Několik nabídek bylo, ale jelikož se v autech moc nevyznáme, většinou to ztroskotalo na tom, že jsme nemohli zrovna sehnat známého automechanika, který by byl ochotný se nám jet na to auto podívat. Nakonec se objevilo ideální autíčko, mělo být dovezené z Německa, super stav i vybavení. Bohužel to byl podvodník, na kterého jsme posléze museli podat trestní oznámení, protože už se neobjevil a zaplacená záloha 6 tisíc zmizela s ním (to jsme blbci, co!)
Takže se tak plácáme ode zdi ke zdi - hurá, tři nabídky práce, dva zájemci o byt, ach ne, jedna ta práce je na druhém konci Prahy, další má zase pracovní dobu denně do 6 a tu třetí ob:,–(ili z vlastních zdrojů. Zájemci by se byt líbil, ale chce 3 pokoje stejně velké a my máme velký obývák a dva krcálky. Nakonec jsme byt slíbily dvoum Ukrajinkám a těšili se, že aspoň toto máme z krku. Den před podpisem smlouvy odřekly, což jsme si nakonec docela oddechli, protože kdo ví, co by nám přinesly za další problémy. Nakonec i práce na fasádě skončily (a je to moc pěkný, Jírova oblíbená „žutá" barva), firma nám měla ještě dělat venkovní obklady na terasách, ale nakonec chtěli 40 tisíc jen za práci, což by i s materiálem vyšlo skoro na 60, takže jsme je odřekli a sehnali známého, který nám to udělá za polovic.
Babičce jsme slíbili, že ji přestěhujeme do konce září a chtěli jsme to za každou cenu dodržet. A dodrželi
)) Ještě o den dřív jsem k ní naklusala s pytlema a přepravkama (děti jeli s babičkou a tetou na celý den do ZOO do Liberce - mimochodem tam se Jíra blýskl svou logikou, když si nemohl vzpomenout, jak se řekne šimpanz, tak říkal „ty šampaňský opičky"
). Já jsem tedy vtrhla k babičce a začala jí obsah bytu ukládat do pytlů a přepravek, abychom ji ještě ten den mohli převézt k nám a dva dny poté přestěhovat vše náklaďákem. Musím říct, že jsem na sebe velmi pyšná, jak jsem to všechno zvládla, Za nějakých 8 hodin jsme zvládly vše zabalit, spoustu věcí se při té příležitosti vyházelo - o něco se dokonce hned vzápětí prali bezdomovci u kontajnerů
))
Druhý den se vrátil manžel z práce, že dnes u firmy skončil. Udělali na něj dost ošklivou habaďůru. Chtěli, aby prodejci přešli na OSVČ a dělali na své živnosťáky, ovšem bylo to dost riskantní a to nehodlal podstupovat. Tomu, kdo nechtěl, dali odstupné 20 tisíc v hotovosti na ruku. Jenže mého drahého si vybrali jako jednoho z dvou nejlepších, kterých se zbavit nechtěli, a vymysleli pro něj ukrutnou pozici „střídače", který bude zastupovat ty, co omarodí nebo tak, prostě bylo by to sice nadále jako zaměstnanec, ale prakticky neustálá pohotovost a navíc ještě za míň peněz než měl dosud. Tak se nas…al a dal výpověď sám a jako jediný blbec odešel bez odstupného. Takhle si ta jejich firma vážila těch nejlepších
(( Další problém byl ten, že počítal na stěhování babičky firemní auto, které ovšem musel hned vrátit.
No nakonec se to tedy stejně zvládlo. Půjčil si Tranzita, kterým se sice muselo jet dvakrát, ale za to v klidu, a hlavně druhý den nemusel do práce a měl (a má dosud) konečně dostatek času, aby dodělal všechno to, na co mu čas nezbýval. Babičce jsme uvolnili náš pokoj a dočasně se nastěhovali k dětem. Vešlo se to tam bez problému, takže nás nic netlačilo - konečně se v klidu dodělala naše ložnice, babičce jsme zařídili její pokojík - má to tam moc hezké, obývákovou stěnu, křeslo, postel, televizi. Ještě v přesíňce či chodbě, jak to nazvat (prostor nad schodištěm, dal by se tam případně udělat další menší pokojík) jsme jí udělali kuchyňku - má tam sedací soupravu, jídelní kout, regál a ledničku s mikrovlnkou, je to tam moc příjemné a sedáme tam pomalu víc, než v našem obýváku
)) Týden po stěhování jsme byli hotovi se vším všudy, i s obrázky natlučenými na zeď , záclony, svítidla - dosud ze stropu trčely jen dráty se žárovkou
) A do toho já pořád pohovory kvůli práci, inzeráty na byt, rozhazování sítí kvůli autu …
… A najednou se během týdne vše rozlousklo. Minulou středu se ozval jeden známý, že jeho soused prodává auto - manžel se na něj jel podívat a hned se dohodli. Ve čtvrtek jsem se dozvěděla, že nám prominuli dluh 100 tisíc, o kterém jsme jednali víc než rok (dostali jsme dotaci na stavbu, která měla být za určitých podmínek nevratná a my jsme ty podmínky nedodrželi). Na byt jsme se rozhodli kontaktovat realitku, kterou mi kámoška doporučila (kdepak, žádnou z těch, co mi volali na podvodné inzeráty!). V pátek vedli prvního zájemce podívat se na byt a tak se mu to líbilo, že jsme se hned dohodli. V sobotu dorazil ten známý zedník a udělal nám beton na terasách (dlažbu už taky máme, pokládat by ji měli zítra). V neděli jsme se nastěhovali do naší vlastní krásné ložnice!!! V pondělí jsme byli podepsat v realitce smlouvu na pronájem bytu. V úterý jsem měla pohovor kvůli práci a tušila jsem, že to prostě musí vyjít a JOOO!!! Odpoledne jsme si byli vyzvednout mé první vlastní auto. Škoda, že jsme na středu nedali sportku, protože by tam určitě něco padlo. Zkusíme to na neděli, ale to už bude řetěz radostných událostí přerušen
) Ještě jsem si pořídila úžasnou obrovskou skříň do předsíně - konec přetejkajícímu věšáku a poházeným haldám všeho možného - a zítra nám přijdou montovat šatní skříň do ložnice, na kterou se těším od té doby, co jsme ten pokoj postavili
)
Ještě s tou prací. V srpnu jsem v bývalé práci podepsala výpověď a pak mě napadlo, že vlastně jsem nezaměstnaná a že bych tedy mohla dostat nějakou podporu v nezaměstnanosti. Nešla jsem na úřad práce hned, ale jak šel čas a práce pořád nebyla, došla jsem se zaregistrovat (nakonec jsme šli s manželem oba najednou, když i on v práci skončil). Pohovor s úřednicí trošku na úrovni nižší obecné - a kdy že byly děcku čtyři roky? Budou v listopadu tři. A proč teda jdete na úřad práce, když můžete být do čtyř let doma? Já nechci být doma, já chci do práce. A proč? Prostě chci pracovat a potřebujeme peníze. To se ale nemusíte registrovat na úřadu práce. Ale můžu, ne? Můžete, ale proč byste to dělala? Protože ono to hledání práce je docela i finančně náročné. Mám přece nárok na podporu a to bez ohledu na to, že pobírám rodičák. No to máte pravdu. A kolik mi ta podpora udělá? Chvilku počítala a pak řekla, že jsem tedy měla vysoký plat, a že strop je 11 tisíc a na to že bych měla půl roku nárok. No tak vidíte, proč se tedy jdu registrovat! Nakonec mě docela mrzí, že to netrvalo ani měsíc a práci jsem si našla (sama, samozřejmě, no ve vašem oboru zrovna žádnou nabídku nemáme - kde by ji asi tak vzali, že) a těch 11 tisíc si nestihnu užít - po těch letech almužny 3,5 tisíce, že jo.
No a k mé nové firmě. Docela jsem o ni stála, protože firma splňovala všechny mé požadavky - vzdálenost na dojezd půl hodiny autem (navíc mimo Prahu, takže po vedlejších silnicích - sídlí u dálnice na Brno blízko Průhonic, jestli to tam někdo znáte). Sortiment - rychloobrátkové zboží, což je super, protože to jsem dělala, plat mi dají pro začátek rovnou o 3 tisíce víc než jsem měla před mateřskou. Nějak mám pocit, že byli předem rozhodnuti, že mě budou chtít, protože pohovor vypadal divně - skoro se mě na nic neptali, jen vyprávěli a občas se zeptali, co já na to. Vypadá ta firma trošku rodinně - majitel je Němec, který je tu 14 let a má za ženu Češku, která je jednatelka a s nimi dvěma jsem nic netušíc měla pohovor. Prý jsem asi 10. uchazeč a vůbec nevím, proč si mě vybrali, snad proto, že jsem nebyla nijak namachrovaná jako asi mí předchůdci, navíc se zdá, že chtěli přesně to, co jsem dělala a nebudou chtít to, co jsem nedělala, čili kde mám nedostatky … Akorát budu muset hodně mluvit anglicky, což jak jsem zjistitla, za ty 4 roky doma se mi angličtina zcela nepochopitelným způsobem zlepšila
)) Taky to bude obnášet občas nějakou zahraniční cestu - prý tak 2× měsíčně ráno tam a druhý den večer zpět, ale co, teď bude na mateřský tatínek a já se na to cestování docela i těším. Takže jestli se ještě něco nezmění, snad ne, hned jsme si dohodli 6. listopadu den nástupu, na jednu stranu se těším a na druhou mám trošku strach, jak to všechno zvládnu. No, budu muset. A taky se naučit řídit mé krásné nové autíčko zelené metalízované
)) Zatím jsem s ním jela 2× a doufám, že na té trase domů - práce a zpět se trošku vyjezdím a pak si troufnu i dál. Firma má obrovské parkoviště (má v areálu sklad, tak aby se tam mohly točit kamiony), takže tam snad se zaparkováním problém mít nebudu - nakonec došlo na má slova, že si budoucího zaměstnavatele vyberu podle velikosti parkoviště
))))
Skoro mi připadá jako hříčka osudu, jak to bylo všechno neuvěřitelně načasované.
No tak to by byly peripetie našeho osudu, doufám, že jste napětím až do konce nedýchali, jak to dopadne
)))
Ale abych taky něco o dětech. Poslední dobou mě trápí, vztekají se, neposlouchají, všechno jim musím říkat stokrát a stejně to neudělají. Závisláci na mně, pořád „maminko, já chci být u tebe". A přitom prudí. A Hanička se hrozně vzteká, je skoro legrační, jak u toho vždycky začne skákat a chce si to vydupat. A já na ně nemám čas, s těma starostma okolo. Ve školce jsme byli 2 týdny v září, pak začal Jíra hrozně kašlat, až se v noci několikrát z hlenů poblinkal, takže zůstali doma. Šli jsme k doktorce, jako tradičně nic nezjistila. Za týden jsem je už chtěla dát do školky, ale noc před tím opět prokašlal, že jsme se nikdo nevyspali, takže opět k doktorce. Donutila jsem ji udělat výtěr a krevní obraz. Týden na to v pondělí (už se nekašlalo) mi řekla, že krevní obraz naprosto super a ať je tedy dám do školky. Tak jsme po 3 týdnech šli, chvíli jsem byla s nima, než se zabrali do hry, pak mi dovolili odejít. Když jsem přišla po obědě, Jíra brečel do talíře, že chce maminku a prý se v tomto duchu nesl celý den, hned jak jsem odešla
(( Už mě zase chytala depka. Vzápětí mi volala doktorka, že jí přišly výsledky výtěru a že má Jiříček bacil spály. Konečně vysvětlení, proč se mu to pořád vracelo - byl tím oslaben, takže se mu každé nachlazení a únava projevily. Troufám si tvrdit, že ten bacil musel mít už hezky dlouho, protože v podobném duchu se nesly předchozí dva podzimy. No takže antibiotika - sirupek, který jim moc chutnal, doporučila ho dát i Haničce v polovičním množství, aby se neztrácel čas dalším výtěrem, dalo se čekat, že by to mohla mít taky. 14 dní doma, pak jsme šli znovu na výtěr a v pondělí budou výsledky. Budou-li ok, po 3 týdnech opět zkusíme jít do školky, doufám, že už konečně pokročíme o kus dál ve zvykání.
Jinak snažím se odbourat nočníky, dala jsem je na chodbu, ale na záchod chodí střídavě, někdy je načapu, jak trůni na chodbě na nočníku před dveřmi záchoda, mezuláni. Hanička tvrdí, že ji na záchod nejde kakat, ono na tom něco bude, když se nemůže nohama zapřít o zem, takže jí to tiše toleruju. Navíc říká nočníku roztomile „maličkej záchůdek". Háňa se v noci nepočůrává, troufám si říct nikdy, Jíru v noci 1× vysazuju a občas se i tak nad ránem počůrá. Lenoch jeden, chlap, no.
Jak jsme teď všichni doma a pořád někde jezdíme, odbourali jsme poobědové spaní. Má to tu výhodu, že večer neprudí a v 8 už fakt spí, ráno spí tak do 7,30 (ještě že posouvají čas, jinak bychom neměli šanci stíhat školku). Ale abych si odpočinula, po obědě jim většinou pouštím pohádky na videu a nutím je být v klidu. Většinou to zabere. Mají tedy rádi pohádky hodně dětinské - a jsem za to ráda - poslední dobou vedou Byla jednou koťata, Domeček u tří koťátek, Maková panenka, Víla Amálka a teď Káťa a Škubánek. Nahrávám jim to z Večerníčků, osvědčilo se mi číst jim před spaním stejnou pohádku, jako viděli na večerníček (docela dost z nich zrovna máme v knížce). I když Hanička čtený text moc nevnímá, spíš kouká na obrázky a odvrací mi pozornost, zato Jíra poslouchá důkladně. Ale on poslouchal hezky už snad od toho roku, nebo kdy jsme mu začali číst, to Hanička nežačla dodnes.
Hodně si vyhrajou sami, nejoblíbenější hra je „jedeme na vodu", to mě chytá amok, protože vysypou hračky z košů (to jsou lodičky), nanosí na hromadu všechny hračky, které vezou na vodu s sebou, seberou mi vařečky jako pádlíčka a sedí v lodičkách a jedou
)) Ale nemůžu je donutit to pak po sobě uklidit a někdy tu fakt zuřím a kopu jim do hraček a občas i něco rozšlapu, když není kudy chodit!
A ještě si hrajou hezky s panenkama - Hanička má dvě malý miminka dvojčátka za pár korun, co dostala k svátku, tak jedno je Anička a jedno Emička a pro ně by udělali cokoliv - vaří jim, zpívají atd. atd. určitě to znáte.
Venku to děti moc nebaví a někdy ven vůbec nechtějí, i když zrovna včera jsme si to venku parádně užili - bylo nádherně, udělala jsem jim z listů „draka" - tedy jenom ocásek, svázala jsem javorové listí a lítali s tím a vlálo to za nima a moc si hezky vyhráli, nakonec jsme to zavěsili v předsíni na zeď a je to docela hezká výzdoba
)) Dnes jsme vyrazili na malý výlet, abych se pocvičila v řízení auta (docela to šlo), cestou jsme koupili opravdového draka a nádherně si na jakýchsi polích užili jeho pouštění. Dokonalá rodinná idylka
))
Musím už končit, jinak to nebude nikdo číst, mějte se krásně a jestli můžu poprosit, aby se každý v komentáři trošku „představil" - co má za děti, věk, odkud …, kdyby se chtěl přidat někdo nový, ať je v obraze
)))
Díky, že jste mě přečetli až sem a pište, pište!
Jiřina (brzy 36), Jíra (4 roky a 2 měsíce) a Hanička (brzy 3 roky)
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1419
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 829
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1444
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 601
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 359
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19814
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2564
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2819
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2541
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1705
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....