Filutové z Chytrálkova od vodáka Jíry

Ahoj kamarádi, minulý týden jsem byl tři dny na vodě a byl to pro mě tak silný zážitek, že mu věnuju celý deníček. Jeli jsme v sobotu dopoledne celá široká rodina kromě tatínka, který za námi měl dorazit v neděli navečer. Podle původního plánu měli naši s Háňou v pondělí večer odjet a já měl zůstat do čtvrtka s ostatníma, ale nakonec bylo všechno jinak (naštěstí).

Vyjížděli jsme za deště, Hany v autě spala, já papal bonbonky. Dorazili jsme do Zruče nad Sázavou a šli na oběd. Protože v lokále se kouřilo, pustili specielně nás do velkého sálu, takže jsme si tam s Haničkou mohli lítat a řvát jak jsme chtěli a nervní z nás byli jen naši nejbližší :o)) Oběd jsme snědli celkem důstojně, mamka konstatovala, že už to prostě s námi jde. Po našem pozdním obědě jsme dojeli na tábořiště, pršet přestalo, vyjasnilo se, nicméně i tak bylo hodně mokro a kousek od nás bažina. Všichni měli venku rozloženo spoustu věcí (na rozdíl od mamky, která je z nás vycepovaná a vše má neustále uklizeno či pod dohledem), takže jsme ochutnali kde co, třeba jsme babičce nakousali asi 8 broskví (chápete, že ten první kous chutná líp než zbytek?) a Hanička pak někde u cizích lidí ukradla jablíčko. Mamka už z nás docela šílela, takže babička vzala Háňu do kočárku a ta se prospala - aspoň byl chvíli klid.

Já šel zatím s dědou vyzkoušet lodičku. Seděl jsem přímo na sedačce vepředu a měl svoje pádlo, kterým jsem čechral vodu, ale moc se mi to nelíbilo. Lépe řečeno vůbec, jak se to houpalo, bál jsem se, takže jsem za chvíli začal řvát a chtěl vyndat. Když se Hanička vzbudila, vzal děda na loď ji. Už ne na přední sedačku, ale doprostřed jako porcelánek. Projeli se s ní hezky po vodě a když jsem to viděl, chtěl jsem taky a už se mi to taky líbilo, takže mě vzala babička na druhou loď a pak nás nemohli dostat ven, jak jsme se vztekali, že chceme ještě.
Večer už jsme byli neudržitelní, nebylo si kam sednout, jak bylo vše mokré, takže mě v 9 mamka zahnala do stanu (po krátkém zlobení jsem přece jen usnul), ale Hany ne, jak se mamka vzdálila, hned se vyplazila i ze zapnutého stanu a vyžadovala „mamiju", až si mamka musela jít taky lehnout a usnuly až někdy v 11. Já jsem ráno vzbudil celé tábořiště v 6,30, všichni byli moc nadšení :o))

Původní plán na druhý den byl takový, že někdo pojede s Háňou po břehu a ostatní pojedeme na lodích do Kácova. Jenže po Hánině nadšení bylo rozhodnuto, že to riskneme a pojedeme po vodě všichni (bez bagáže, tu ráno řidiči odvezli autama na nové tábořiště a vrátili se vlakem). Hanička měla jet s mámou, jenže já jsem nutně potřeboval jet s dědou na červené lodi a jelikož s dědou měla jet mamka, jel jsem s nima, Hany byla jako historicky nejmladší vodačka z celé rodiny určena jako porcelánek k babičce s tetou. Ze začátku to byla paráda, Hany žvatlala, zpívalo se, já jako vždy seděl zahloubán do sebe a všechno jsem si vstřebával a prožíval po svém. Před jezem jsme vždycky vystoupili na břeh a byli jsme přeneseni, než se zadáci vypořádali s lodičkou, dole jsme zase nasedli a pokračovali.

Asi ve dvou třetinách cesty se Háňa naštvala a začala ječet, že chce mamiju, stoupala si a když hrozilo převrácení lodi, přirazili k nám a mamka si ji vzala do náruče. Jenže ségra ječela stejně, takže jsme na chvilku zastavili a vyměnili se, já šel k tetě s babičkou. Pak byl chvíli klid, než Hanička začala ječet, že chce taky lopatu (tak říkala pádlu), až z toho usnula a byl chvíli klid. Na dalším jezu jsme Haničku chca nechca vzbudili, ale vesele se na břehu vyčůrala na ležící „opatu" a pookřála :o) Do tábořiště už jsme dorazili celkem v klidu. Tam to bylo prima, byl tam kolotoč, stánek se zmrzkou a s lízátkama a herna, kde byl obrovský vodník (pořád jsem se na něj chodil koukat). Když dorazil tatínek, byl jsem zbytek odpoledne buď v autě, na zmrzce, nebo u vodníka :o))

Na večeři jsme šli opět do restaurace, ale v jedné vařili jen minutky, druhá byla zrušená, až jsme skončili ve třetí, kde měli jen studenou kuchyň nebo párky, tak jsme dostali párečky - ale že byly moc dobrý! Vyřádili jsme se tam a pak už šli zpátky k ohýnku. Teta měla kytaru, tatínek harmoniku, začalo se zpívat a my s Hany byli moc hodní, seděli jsme u mamky s babičkou a slastně poslouchali zpěv, jen Hanička se po každé písničce ujišťovala „etě budou píjať. Po zkušenostech ze včerejška nás mamka chtěla nechat vzhůru, než bude úplná tma, což nastalo až někdy po 10 večer. Za to jsme usnuli hned a spali až do 8 do rána.

V pondělí jel tatínek po břehu s Haničkou, my ostatní na lodi s tím, že asi za 10 km se sejdeme na jezu, já s Hany se vyměním a po dalších 5 km se sejdeme v restauraci na oběd. Jenže jsme se zdrželi, protože jsem už první část etapy kňoural, že chci papat, na jezu bylo občerstvení, ale jen jsem chtěl pít a pak kakat, takže mi mamka vytáhla nočník a na břehu jsem mezi spoustou občerstvujících se vodáků tvořil hodnoty :o)) Mezitím si chlapi objednali jídlo, ale hrozně to trvalo, takže jsme se dost zdrželi. Na cestu jsem dostal zmrzlinku, která mi náladu spravila. Na domluveném jezu nás čekal naštvaný táta, protože tam s Hany 1,5 hodiny čekali, Háňa byla nevrlá, až z toho usnula. Když jsme jí vzbudili, že ji dáme do lodičky, začala ječet „neci neci", já už jsem taky nechtěl, táta se vztekal, mamka skoro taky. No nakonec se rozhodlo, že to nebudeme lámat přes koleno, že do auta nasedneme my všichni a pojedeme domů, s babičkou další dny jsem zůstat prostě nechtěl. Nakonec to bylo skvělé rozhodnutí, protože druhý den celý propršel, zatímco my už byli v teple domova, zbytek posádky moknul celý den ve stanech, až to vzdali a vrátili se taky.
Celkově musím konstatovat, že se mi to docela líbilo, peřeje se mi moc líbily, jen na jezu jsem se „bojil". Příští rok prý pojedeme určitě znovu - pokud s námi pojede i tatínek celou cestu a nebude se mi chtít vrátit domů beze mě, určitě si to užijeme ještě líp!

Tak vodácké AHOJ Jíra

Od mamky:
Ahoj, chápu, že už jsme hrozně dlouhý, tak mě omluvte, ale já musím ještě něco připsat. Nebyla jsem na vodě čtyři roky, rok před Jírovým narozením naposledy a před tím zase asi tři roky ne, jinak asi od 12 let jsem jezdila pravidelně aspoň jednou ročně. Nicméně za ty čtyři roky jsem spoustu věcí zapomněla. Vystřídala se ve mně neuvěřitelná škála pocitů - nutno říct, že ty pozitivní převažovaly :o) Koneckonců ty negativní byly stejné, jako doma - unavené děti, kňourací scény, hysterické vztekací záchvaty, prostě na zabití - klasika, všichni to známe a bylo by bláhové se domnívat, že na dovolené to nebude :o)
Pádlovat jsem nezapomněla, ale už jsem zapomněla, jaké to je na řece. Vůně vody, šplouchání peřejí. Před sebou voda, skály, stromy, nad nimi modré nebe bez mráčku. Bolavá záda z pádlování, připálená ramena od slunce, rozmáčené nohy z mokrých bot. Otlačení od hrbolů ve stanu, nohy poštípané komáry, popálené kopřivami (bylo znát, že je začátek sezóny, protože zvlášť na jezech ještě nebyly vyšlapané cestičky). Spaní ve stanu i s dětma bylo OK, jen ten pocit ze dvou spících kebulek tak blízko, ten byl nový (spali jsme všichni tři v našem malém stanu pro dva, já uprostřed). Dítě kakající do nočníku mezi frmolem na jezu a pak moje cesta s plným nočníkem kolem všech až na konec, kde ho vyklopím do kopřiv :o)) O úpadku českých hospod - ty, co jsme si pamatovali, že tam dobře vaří, byly zakouřené špeluňky, co měli na jídeláku pouze pár smažených jídel, na hotovky jsme za celou dobu nenarazili. Jak jsem toužila po knedlíku s rajskou!
Nejsilnější hnutí jsem zažila hned na prvním jezu. Ségra nesla Jíru, já Haničku (docela jsem byla vděčná, že Háňa k nikomu jinému nechce, přece jen váží o 5 kilo míň). Jediná suchá cesta vedla vysoko po navigaci - představte si spoustu kopřiv, vedle toho asi 20 cm bahnitou vyšlapanou stezičku, pak jedna kostka kamene a spád dolů do řeky. V jednom místě už to bylo tak úzké, že jsem si vzala obě děti, sedla si s nima na zem a ségra šla prošlapávat cestu dál. Jak jsem tak měla na každé noze jednoho ovestičkovaného drobečka, měli jsme krásný výhled přímo na jez, mluvila jsem na ně a popisovala jim, co vidíme. Naši lodě přetahovali pod námi u břehu, ale nějací vodáci se rozhodli jet s otevřenou lodí přímo po jezu. Samzřejmě je dole zalila voda, nabrali, vypadli z lodi, loď se potopila. V tu chvíli mnou projela taková zvláštní vlna emocí, že jsem pak ještě hezkou chvíli musela předstírat, že mi něco spadlo do oka…

Mějte se prima všude kde budete a samé hezké zážitky!
Jiřina s Jírou (2 roky a 10 měsíců) a Háňou (1 rok a 8 měsíců)

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
anaj
1223
10.7.05 16:53

Ahojte všichni,
Vrabčáci, vy jste se tada museli mít. Já jsem vodní živel, tak vám trochu závidím.

My jsme se včera vrátily z týdne na Slovensku, celá rodina ted hovoríme po Slovensky. Boli sme v Púchove, len zopár kilomentrov od hraníc.

Dovolenka se mi líbila. Byli jsme stejně jako loni ještě s jednou rodinou a s jejich pětiletou Terezkou. Bydleli jsme v pronajaté chatičce s bazénem, krbem, houpačkami a spoustou trávy na míčové hry. Vevnitř sice byly jen dvě ložničky, z toho jedna dvoulůžková, takže strejda spal v obýváku na zemi, ale moc se nám tam líbilo. V Púchove mají super sportovní areál, koupaliště padesátka s průzračnou vodou - dospěláci si mohli zaplavat. Brouzdaliště bylo hlubší, bylo mi asi po pas, takže i já jsem se vyřádila. Jinak jsme se věnovali cykloturistice, objevili jsme super kavárnu s vynikajícím kafíčkem hned u Billy, takže se tam dospěláci každý den stavovali. Já jsem tam objevila malé plastové židličky pro děti a za chvilku už jsem organizovala děti na celé zahrádce, kradla jsem jim židle, určovala, kam si mají sednout, a dělala jsem s nimi a s těmi židličkami mašinku. Dospělí se mohli uchechtat.
Poslední den jsme vyrazili do Súlovských skal, což je obdoba Českého ráje. Jen se to dá celé obejít za 1,5 hodiny (pro nás 2,2 hod). Náročný, téměř horolezecký výstup jsem zvládla skvěle. I po žebříkách jsem lezla sama, naši to jen jistili. Ale často mě museli vysazovat, protože kamenné stupně na stezce byly příliš vysoké. Na vrcholu byli oba pěkně zlití :-). Já ani ne, pod kopcem jsme šli ještě pěkný kus po široké kamenité cestě, a tu jsem celou prozávodila a prosprintovala. Jen nás všecky dost zarazilo, že na takové turistické atrakci nebyla jediná hospoda, kde bychom se mohli naobědvat, prostě totálně mrtvo.

Opět jsem předvedla skvělé záchvaty vzteku, hlavně ty po probuzení. Mamka naprosto souhlasí s tetou Romanou. Já je mívám často, ale na dovolených, když mi rozhodí režim, skoro pořád. Taťka to nechápal a jednou mi nařezal - asi poprvé v životě a mluvil o tom ještě dva dny. Nevíme, jestli pýchou, nebo ho to mrzelo. Nicméně tvrdí, že to zabralo. Mamka si o tom myslí svoje a ví, že na nás nářez nezabírá. Myslí si, že zabralo spíš to, že mě po:,–(ili do sedačky a vyrazili jsme na kolo, tedy změna prostředí.

Teď zrovna se taky vztekám, mamka mi chce dát ponožky a já nechci a už to jede.

Chlapi vyrazili na baseball, probíhá nám tu všude mistrovství Evropy mužů, tak o nich od příjezdu moc nevíme. ¨

To je od nás všecko
Ahoj Verča zrzečka

  • načítám...
  • Zmínit
anaj
1223
10.7.05 16:57

A ještě máme dotaz.
V pátek odlítám s Fildou do Anglie. Chcete nový deníček ve čtvrtek nebo až po návratu a někdo se toho v neděli ujmete? My se vracíme 27.7.
 Jana

  • načítám...
  • Zmínit
Zuzuka
167
11.7.05 17:09

Ahojky holčiny,
zase vas zdravime po delsi dobe, vim, ze je to se mnou hrozny, ale momentalne predelavama nas kryt a tudiz jsem bez pristupu na pocitac.
Jenom jsem chtela oznamit pohlavi druheho ocekavaneho pilutka a tim vam tak potvrdit svou teorii o tom, ze piloti neumi holcicky, takze je to tak, na konci rijna ocekavama maleho Stepanka.
Doufam, ze se s vami brzo uvidim a budeme moci pokecat.
Zatim papa
Zdravi vas tehule Zuzka s Vojtiskem pilutkem.

  • načítám...
  • Zmínit
David1
287
11.7.05 17:19

Nazdárek kamarádi!!!

Tak vám po dlouhé době zase píšu, máma se nemohla pořádně dostat k počítači. Původně jsme teda teď měli být na dovolené ale protože máma onemocněla, měla nějakého fuj bacila v krku, tak jsme nejeli nikam a naší cestu jsme odložili. Brácha teda o tom pořád mluví, pořád se ptá kdy už pojedeme ale mně je to šuma fuk:)

Můžu vám říct, že to bylo celkem fajn když byla máma nemocná. Mohli jsme si dělat celkem co jsme mohli, nikdo na nás neřval a hlídala nás teta. Přijela totiž s bratránkem na návštěvu ale máma si klidně onemocněla, tak se o nás musela starat. A s tetou to bylo fajn, ta si na vás nedovolí tak zařvat třeba jako máma. Ta si pořád stěžuje, že se doma rveme o každou blbost a hádáme se 100krát za den. Jinak s bratránkem jsme se měli docela rádi ale svoje věci jsem si musel ohlídat, to jistě chápete:))

V sobotu, když měl táta volno tak jsme jeli plavat a já jsem byl tak trochu mimo, že ten jeden kluk se jmenoval taky David. A jeho máma na něj volala stejně jako ta moje - Davííí. Z toho jsem byl teda jelen:)))

Koukám, že Jíra s Verčou si prázdniny hezky užívají. My jsme zatím nikde dál nebyli. Za pár dní nám má odjet táta na služební cestu, tak tu prý budeme sami. Snad z nás máma nezešílí:)) Občas tu totiž mluví o nějakém blázinci.
Včera večer jsme teda dostali fest vyhubováno, že už i táta zasáhl:) A ani nás nebránil:o) Ba naopak nám dával chytré rády a že prý musíme být hodný a tak. Tak dnes to prej s námi jde, ještě žádná hádka nebyla.

S bráškou jsem byl na logopedii a paní doktorka se mě teda taky na něco ptala ale já jsem se styděl:) Zato razítka na ruku si nechám dát vždycky.

Johanko jak pokračují tvé obchůzky u doktorů? Snad tě tam moc netrápí, myslíme na tebe.

Ještě se mi sem cpe mamka:
Romano, tak to vypadá že na srazík budeme moct jet. Manžel v té době bude asi na služebce nebo se bude tak nějak vracet. A když to vychází takhle na začátek srpna, tak jsem si naplánovala, že by jsme jeli na chatu a pak na tu dovču. Doufám, že už nám do toho nic nevleze.

To deštivé období by už mohlo skončit co? Mě už to nebaví.
Tak se mějte moc hezky, užívejte si prázdniny a taky nezapomeňte něco napsat jo???
Loučí se s Vámi Davídek s mamkou Evou

  • načítám...
  • Zmínit
David1
287
11.7.05 17:24

Ahooooj,
gratulujeme k druhému pilůtkovi Štěpánkovi. Koukám, že u vás to bude tak nějak jako u nás. Můj manžel totiž holčičky taky neumí:)))
Vojtíšek bude mít aspoň prima kámoše na dovádění:o)
Hezky si to těhulkovství užij.
Ahoj Eva

  • načítám...
  • Zmínit
anaj
1223
11.7.05 18:22

Mily Vojtisku,
tak ty sis zaridil brasku na skotaceni? Ja teda taky umim radit, ale bracha je asi bracha. Tak pozdravuj mamku, uzivejte si a doufam, ze se uvidime v srpnu.
Ahoj Verca zrzecka

  • načítám...
  • Zmínit
anaj
1223
11.7.05 18:37

Hola hola kámoši!
Tak my máme sportovní týden. Taťka se teď doma moc nezdržuje, vždycky jenom na otočku a zase vyráží na baseball. Někdy stíhá i dva zápasy ve dvou městech za den. Chvályhodné je, že občas s sebou bere i Fildu. Včera se prý všichni ptali, co je to na tribuně za chlapečka. Prý přeřval všechny cheerleaders (což prý zas tak těžké nebylo) a dirigoval celou tribunu :-))).

Jinak má Filípek celý týden baseballový kemp. To znamená, že každý den od 9 do 16 tráví na hřišti ve společnosti ostatních kluků. Hned po dnešku toho mamka začala litovat, protože chytá móresy desetiletých a starších a mamka doufala, že s pubertou bude bojovat až za pár let. Ach jo.

A já se taky mám. Ivka od Špuntíků má totiž nemocné očičko, tak s Ondráškem chodím plavat, aby jim to nepropadlo. Sice jsou to děti 1,5 - 2 roky, ale vůbec to neva. Teta lektorka je moc šikovná a dělají stejné věci, jako jsme dělali my během roku. Ale ve mně se to nějak zaseklo a jak jsem byla šikulka, skákala šipky, potápěla se…, tak teď nechci vůbec pod vodu. Dokonce ani na klouzačce jsem nechtěla jet po břiše a přitom předtím jsem jinak nejezdila. A mamka si pochvaluje slanou vodičku. Na Slovensku se škaredě řízla pod palec a v tom bazénu se jí to krásně zatáhlo a vůbec to vypadá mnohem líp.

Tak ahoj
Vaše Verča zrzečka

  • načítám...
  • Zmínit
ro
2159
11.7.05 20:39

Jů, tak to se teda moc těšíme, kluků není nikdy dost :-))))
No to mám radost. A ještě větší z toho, že když teď Štěpánek, tak se zase za nějaký ten roček můžeme těšit na další pokus :-))))
Ahojky
Romana a Johanka, co je teď na mlaďochy, takže Štěpánku, hezky se dopeč a hurá k nám.

  • načítám...
  • Zmínit
anaj
1223
11.7.05 21:11

Ještě se s vámi podělím o pohádku o Červené karkulce, jak ji upravil Filip, když ho Verča otravuje a mně se nechce povídat:
Byla jednou jedna holčička a ta nosila pořád červený (modrý, žlutý, zelený… dle Verunčina momentálního přání) čepeček a šatičky, takže jí říkali Červená karkulka. A jednou jí babička udělala nový čepeček, na:,–(ila jí ho a Karkulka zmizela a už se nikdy neobjevila. A zazvonil zvonec a pohádky je konec.
Kupodivu od Filípka to Verunce stačí a ještě si s gustem ten zvonec zopakuje. Já bych musela přidávat i tu delší verzi. Není nad to mít sourozence :-))
Dobrou noc
 Jana

  • načítám...
  • Zmínit
David1
287
12.7.05 14:28

Čau Viki

Já byl taky předminulý týden poprvé v kině. A taky na Madagaskaru!! Filípek měl ten den zrovna narozeniny a protože na mámu už lezla teplota, tak se velká oslava nekonala ale šli jsme celá rodinka do kina.
Seděl jsem důležitě na svém sedadle a koukal a koukal. Na posledních pět minut jsem to teda už zalomil, páč bylo dost pozdě a naši to blbě naplánovali (místo odpoledního spaní). Byl to teda super zážitek, mohl bych tam taky chodit denně.
A máma teda mluvila o tom, že nás vezme na představení do kulturního domu co máme pár kroků, třeba na nějakou pohádku ale teď mají ještě prázdniny a začínají snad už za pár dní. Tak už teď se těším.

K hlasování za pěkné počasí se přidávám nejen já ale i celá naše rodina, zdá se že dnes už je to o dost lepší.

A mamce držíme všechny palce co máme ať jí ta prácička vyjde.
Ahoj David s mamkou

  • načítám...
  • Zmínit
Jirina
17938
13.7.05 21:30

Ahoj rošťáci a rošťandy,
omlouvám se za absenci, ale máme tu zase prababičku z Prahy a mamka nemohla na počítač.
Musím vám aspoň ve stručnosti napsat náš pondělní houbařský zážitek. Babička přišla, že viděla někoho s plným košíkem hub a že nutně musíme do lesa a to i s prababičkou. Ten den bylo několik slejváků, ale už svítilo sluníčko, tak jsme šli. Popojeli jsme autíčkem k lesu a vyrazili. Fakt jsme našli docela dost - za tu chvilku. Asi za 10 minut totiž začalo hřmět, tak jsme se začali stáčet zpět v autu, přidal se déšť, ale zatím nás stromy kryly. Ovšem za chvilku se tak rozpršelo, že jsme pomalu neviděli na cestu, babička se mnou letěla napřed, o kus za náma nesla mamka Haničku, v dálce se ploužila prabábi. V tu chvíli už hromy blesky všude okolo nás a déšť - to bylo, jak když se sprchujeme oblečení. Za pár minut jsme byli v autě, babička mě tam vrzla a šla prababičce naproti s deštníkem - jsem se docela bál tu chvilku, než přišla mamka. Svlíkli jsme se skoro do naha, ale domů to bylo jen kousíček, tak z nás mamka v předsíni servala zbytky a šli jsme všichni tři hned pod opravdovou sprchu a prádlo vzápětí do pračky. Příště si to rozmyslíme, než se zase půjdeme sprchovat do lesa :o) Babička nám za to dnes v lese natrhala dvě sklenice borůvek (měli jsme jet taky, ale pořád nám to nějak nevycházelo), tak jsme měli borůvky do ručičky, mamka upekla koláč a ze zbytku prý ještě bude trošku džemu a zbytek dostanem s cukříkem a smetanou, mňam!
Ahoj Jíra

  • načítám...
  • Zmínit
anaj
1223
13.7.05 23:42

Mňam Jíro,
To se máte. To my budeme zase borůvky kupovat ve městě. I když já jedu s taťkou v sobotu na pánskou jízdu do jižních Čech, třeba něco najdem.
Ta sprcha v oblečení, to musel být zážitek. Mně vadí i malý letní deštíček. Ještě že jste to měli blízko.
Já jsem se dneska koupala v oblečení! Jak teď chodím na intenzivní kurz plavání, tak dneska jsme to měli v botičkách, s ponožkama, teplajdama a v tričku) Napřed jsem nechápala, proč mám do vody skákat takhle, ale pak mi to ani nepřišlo. Prý kdybychom spadli do vody, abychom měli pocit, že už to známe. Mamka si teda myslí, že to stejně zapomenu, ale aspoň máme zážiteček. Dneska už jsem plavala líp. I jsem sbírala kytičky ze dna. Ale pořád ještě to není, co to bývalo.
Mamka pořád lítá po městě, dovybavuje sebe a Fildu do Anglie a odpovídá na dotazy o teroristech. Dneska chtěla balit, protože zítra to rozhodně nestihne a v pátek dopoledne se mnou ještě chtěla na to plavčo. Letí odpoledne. Ale vypadá to, že bude balit až v pátek dopo. Dneska večer jsme jí to zmařili my, Filipa chytil amok ze zlodějů a z pokojíčku se dostala až ve třičtvrtě na 11. Tak teď aspoň vyhání škvory z oblečení a snaží se žehlit :-))).
Tak nazdárek
Verča zrzečka - dneska za zpěvačku v HM, na těch jejich schůdkách jsem si udělala pěkné pódium

  • načítám...
  • Zmínit
anaj
1223
14.7.05 09:47

Ahoj Ivi a vsichni,

nevim, jestli se sem jeste do zitrka dostanu. Nejak nestiham, odpoledne jdeme napred slavit kamaradovy narozky a vecer kolaudovat byvale sousedy. Nejak se nam to nakupilo.

Ja bych drancovala i tady, vsude tolik slev… Nejake penize si s sebou beru, ale nevim, jestli mi zbude na vyprodeje, kdyz ukazu Filipovi vsechno, co chci. Nevim, jestli si budu muset cesty k mori a do Plymouthu platit sama, nebo nas vezmou ti znami. Ale na majak a do stredovekeho muzea Filipka rozhodne musim vzit, no nevim, jestli neco zbude… autobusy jsou dost drahe, to jsem se rozepsala…vyrazime s Vercou na plavco
Ahojte a mejte se tu krasne

Dostanu-li se k pocitaci, zaslu neco, pripadne i denicek. Jestli ne, tak ne.

Jana

  • načítám...
  • Zmínit
David1
287
14.7.05 13:43

Čauky všem
Teda když je řeč o borůvkách, tak se taky přidám. Mám je rád ale zase nejsem takový blázen jako mamka, ta by toho snědla snad kilo:o)

Od včerejška mám vysoké teploty a tak stůňu a mazlím se u mamky (nevím co se to o něho pokouší ale jinak mu nic není - pozn. mamky). Dostávám svůj oblíbený sirupek ale máma říká, že to nějak nezabírá (už má druhý den teplotu 39 st.). Ale musím se rychle uzdravit, protože už je venku hezky a my musíme trvrdnout doma. A to se mi vůbec nelíbí!! Včera jsem mamce dal co proto, protože jsem chtěl jít ven na písek a na tobogán. Ale bohužel jsem neuspěl:((

Houby nesbíráme u nás je nikdo nejí, kromě taťky a ten si je občas dá v nějakém jídle třeba v restauraci. Takže sbírání hub jsem nezažil, ledaže by mě vzala babička v Ústí ale to taky jen tak nehrozí:)

Tak a teď se mi sem cpe mamka:
Před chvilkou jsme se vrátili z italské ambasády a fakt jsem naštvaná až hrůza. Chceme jet na dovču do Itálie autem, udělat si takovou lehce dobrodružnou cestu ale protože manžel potřebuje vízum, tak se to všechno komplikuje. Dnes jsme tam jeli (už poněkolikáté) s tím, že už budeme mít vše vyřízeno. Včera si to tam byl manžel všecko podat ale konzulka mu nějak nevěřila a chtěla abych přijela, asi se bojí aby se jim tam manžel neu:,–(il natrvalo:)) Jenže zas máme problém s hotelem, mě z toho snad picne:o) Nejdřív nám říkali, že stačí faxové potvrzení z hotelu alespoň na první dny. Máme v plánu totiž těch míst procestovat víc a nevíme jak dlouho se na jednom místě zdržíme. Ale chlápek tam nám říkal, že to je v pohodě, že stačí třeba potvrzení na první tři dny. A tak jsme si zarezervovali hotel na 6 dní (to by pro začátek mohlo stačit) a dnes nám milá paní konzultka sdělila, že nám dá vízum jen na 8 dní. No to je fakt jak u blbých, páč za 8 dní to procestovat nestihneme. Museli jsme doložit i spoustu jiných potvrzení. Dnes nám řekli, že by nám to vízum prodloužili ale jen kdyby jsme doložili další potvrzení o pobytu na další dny. Manžel už je tím docela znechucenej, že by asi radši nikam nejel a na celou italskou ambasádu se prý vy…:)
On má jen trvalý pobyt, nemá české občanství, takže je to všechno takhle složité. Tak nám držte palce ať to vyjde, teď to chce zkusit přes německou ambasádu, má v německu nějaké známé. Já se v tomhle moc nevyznám, tak nevím jak to s tou Schengenskou dohodou vůbec je a jestli se teda dá tak cestoval na volno:o)

Jdu hledat další info na netu, snad to k něčemu bude.
Mějte se všichni hezky a užívejte si teplého počasí.
Aho j Eva s teplůtkujícím Davídkem

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Maminkou s eMiminem už 10 let

Maminkou s eMiminem už pár let – škola smyku

Maminkou s eMiminem už pár let – v ZOO Lešná

Maminkou s eMiminem už pár let – na Šumavě s miminem

Maminkou s eMiminem už pár let – Vodácký od Jiřiny

Maminkou s eMiminem už pár let - Čtyři dohody

Maminkou s eMiminem už pár let – o ZOO na půl cesty

Maminkou s eMiminem už pár let – o radosti

Maminkou s eMiminem už pár let – pro vánocomily a vánocoholiky

Maminkou s eMiminem už pár let - Od Dany, Slabikářová slavnost