Maminkou s eMiminem už pár let - od Jiřiny
- Rodičovství
- Jirina
- 10.05.08
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ahoj všem, Trošku jsme si zavýletovali, tak nebudu psát komentář, ale hodím nový deníček, aspoň se zase posuneme trošku nahoru. Doufám, že se nebudete zlobit, že zase já :o))
Čtvrteční svátek jsme si užili u známých na chalupě. Vídáme se s nima tak jednou ročně, mají nádhernou chaloupku nedaleko Benešova a je tam takový ráj na zemi 
)) Vyrazili jsme po obědě a zůstali u nich až do večeře - ugrilovali jsme masíčko na ohni (jak už mě asi znáte, pro grilování si nenecháme ujít jedinou příležitost )) Domů jsme dorazili po osmé, rychle vykoupali děti náležitě zamazené celodenním pobytem venku a během chviličky chrněli. Smrkat začala i Hanička, ale jinak jsou v pohodě, takže páteční výlet jsme potvrdili.
V pátek ráno jsme tedy vyrazili s našimi známými, se kterými jezdíme na vodu, na Kokořínsko. Kdo to tam trošku zná, nádherné pískovcové skály, zaparkovali jsme u Pokliček a vyrazili lesem. Naplánovali jsme si trasu asi 4 km do Mšena a podobným (ale jiným) okruhem zpět. Bylo krásně, šli jsme lesem příjemným stínem. Do Mšena jsme dorazili akorát na oběd, který jsme v místní restauraci ihned uskutečnili. Měli jen pár klasických hotovek, takže nedošlo na dětí oblíbené „žížeček", ale vybrala jsem jim rajskou s knedlíkem jednu porci na půl a překvapili mě, jak každý krásně snědli dva obrovské houskové knedlíky. Jíra mě překvapil dvojnásobně, protože snědl i maso (bylo to s plněnou paprikou a objednala jsem to bez papriky, takže měl jen trošku mletého, ale nečekala jsem, že ho vůbec bude jíst, dokonce mu i chutnalo). Po obědě jsme ještě zašli na zmrzku, mně se posléze ukázalo, že kombinace čevapčiči - pivo - zmrzlina asi nebyla nejšťastnější volba, ale o tom později.
Děti šlapaly perfektně, ještě jsme sešli z cesty asi 1 km tam a 1 zpět ke skalnímu bludišti. Dětem se tam moc líbilo, i když jsme jednu část chca nechca museli sjet po zadku jako na klouzačce )) Skalní útvary Žába a Pokličky vám přidám v komentáři na fotce, moc se nám líbily. Poslední kousek už začal Jíra kňourat, že ho bolí nožičky, nebylo divu, měl v nich už přes 10 kilometrů. Před posledním sestupem k autu jsme dojedli všechny zásoby z baťůžku a pak se ještě zastavili v restauraci na závěrečné rozloučení - dali jsme si pivko (pánové řidiči nealko) a dětem nějakou dobrůtku za to, jak krásně šlapali (naše skromné dětičky si vybraly Jíra lízátko a Hanička žvejky).
Domů jsme dorazili asi v 7, měli jsme toho všichni dost. Ještě jsem postahovala fotky a rovnou je naposílala do fotosběrny, než se to natáhlo, bylo 11 a šla jsem spát.
Ovšem dál už to moc veselé nebylo. Asi v 1 hodinu (nekoukala jsem na hodiny) mě vzbudilo šílené bolení břicha, váhala jsem, zda už jít na WC netušíc, kterou stranou to půjde. Pro jistotu jsem si vzala lavorek pro tento účel používaný - teda to bylo něco otřesného, šlo to z obou stran současně, myslela jsem, že tam chcípnu. Dančo, myslela jsem u toho na tebe, takhle nějak si představuju žlučníkový záchvat. I když ten to nebyl, podobnou situaci už jsem jednou zažila, ale za plného poledního slunce na vodě a tehdy to byl úpal (či úžeh, v těchto dvou neduhách nevidím rozdíl). Marně jsem pátrala po čem to bylo, od 6 hodin jsem nic nejedla, jen jsem si dala večer decku vína a ta to rozhodně nemohla způsobit. No úplně se mi třásly nohy a naprosto bez sil jsem dolezla do postele. Nespala jsem celou noc, bylo mi prostě pořádně blbě a spala jsem takovým tím podivným způsobem, jak je člověk každou chvilku vzhůru a jen skučí. Asi ve 4 hodiny začala blít Hanička, ovšem u ní to byly hleny následkem rýmy, já jsem nebyla schopná ani vstát, tak jí šel postel převlíkat tatínek. Ještě si to zopákli ráno asi v 6, no ukrutná noc.
Ráno jsme měli jet na další výlet - jen dopolední, protože náš tatínek měl odpoledne nějaké hraní - a sice naši jeli na Sázavu a slíbili jsme jim, že jim převezeme auto. Představa že sedám za volant byla naprosto nemožná, i představa dělat cokoliv jiného než ležet nepřipadala v úvahu. Tatínek tedy s dětmi vstal a zavolali babičce, že se jako spojky tentokrát omlouváme. Já jsem ležela a pospávala až do půl dvanácté, kdy mi tatínek přišel říct, že už by tedy potřeboval jet a ať se zmátořím a jdu k dětem. Haničce taky nebylo nic moc, ta polehávala na křesle, ale Jíra byl příliš akční. Chtěl se k tomu postavit jako velký chlap a pečovat o mě a nosit mi čaj a tak, na což je přece jen ještě malý, manipulovat s horkým nápojem. Taťka ještě zavolal ségře, která naštěstí byla u našich, jestli by se o Jíru nepostarala, než se naši vrátí z vody. Slíbila, že dovaří oběd, nají se a přijde. My jsme byli celý den bez jídla, postačilo pár piškotek s čajem, ještě teď je mi představa jíst cokoliv dost nepříjemná.
Roztáhla jsem gauč v obýváku, svalili jsme se s Haničkou, která se dívala na pohádky, Jíra si naštěstí maloval a byl hodný. Ségra přišla ani ne za hodinu a odvedla si ho. Celé odpoledne jsem ležela a pospávala, Hanička se docela zabavila sama, i když bez pár vztekání se to neobešlo.
Holky, nepamatuju, kdy jsem naposledy prospala celý den. Ale fakt mi bylo tak zle, že jsem nebyla schopná vůbec vstát. Hanička mě opečovávala, šikulka šikovná, odpoledne se na chvíli přišla podívat babička a já jsem střídavě spala tím neklidným spánkem až do 7 večer. Pak jsem asi hodinku hrála s Haničkou karty a jiné hry, v 8 si sama dobrovolně odešla vyčistit zoubky a oblíct noční košilku a teď už spí. No já to dopíšu a půjdu jí následovat, v tuto chvíli už je mi sice líp, ale pořád to ještě není ono.
Přemýšlím, co mi to způsobilo, jestli jsem si přeplácala žaludek, či na tom čevapčiči k obědu bylo něco nekalého (přijde mi divné, že by se to projevilo až za 12 hodin), nebo to prostě bylo jen z fyzické námahy - na kterou upřímně řečeno nejsem moc zvyklá - nebo jen souhra nepříznivých faktorů.
Odpoledne jsme ještě museli odpískat jednu návštěvu, kámoška, kterou už jsem přes rok neviděla, měla přijet s dvouletou dcerkou. Škoda, snad někdy příště.
Zítra plánujeme pobyt na zahradě, za:,–(it stromky, ugrilovat oběd atd. (já si asi ugriluju maximálně brambory (( doufám, že se do pondělka dám plně do pořádku.
Dost mě mrzelo, že tak krásný ažurový den celý proležím, ale můžeme se radovat, takhle krásně má být celý květen, koncem května prý i na koupání, takže snad není všem dnům konec ) Ale ten včerejší výlet byl nádherný a rozhodně stál za to.
Tak krásné slunečné dny všem !
Jiřina a Vrabčata (Hanička 4 a půl, Jíra 5 a 8 měsíců)
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1600
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 941
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1641
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 687
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 398
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20632
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2608
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2878
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2594
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1755
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Hlavně, že jste to zvládli a už je Ti líp.
