„Tatínek“ a „maminka“
- O životě
- Jadala
- 03.01.19
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ne každý rodič si zaslouží nést toto označení.
Ač to někteří členové mé rodiny, zejména ti živící se volantem, nedokáží pochopit, nikdy jsem netoužila po tom, stát se majitelkou řidičského oprávnění.
S přibývajícími léty a s rozrůstajícím se počtem potomků sice v mé hlavě občas zahlodá malý červík pochybností. Uvědomím si, že přesouvání se autem by mi řadu věcí usnadnilo, pak si ale přečtu zprávy, zjistím, kolika tragických událostí jsme na silnicích dnes a denně svědky, a červík je pokaždé rychle umlčen.
Jedním z hlavních důvodů, proč jsem po řidičáku nikdy neprahla je zřejmě fakt, že od narození žiji ve velkém městě, zastávku MHD máme od domu, co by kamenem dohodil, a intervaly mezi jednotlivými spoji nejsou nikterak dlouhé, tak proč riskovat zbytečné ohrožení života obyvatel naší čtvrti mým řidičským (ne)uměním.
Děti naštěstí cestování vlakem nebo autobusem zbožňují, v těchto dopravních prostředcích se proměňují v dokonale poslušné jedince, a tak jsem možnost návštěvy autoškoly zatím odsunula na neurčito.
I když nedávný zážitek z autobusu mě v definitivnosti mého rozhodnutí lehce nahlodal.
V posledním předvánočním týdnu jsem se rozhodla vyrazit do centra města a vyřešit pár drobností, abych je nemusela nosit přes Vánoce v hlavě. Manžel hlídal a já měla půl dne jen pro sebe. Jaký to luxus. Prvních pár zastávek se cesta autobusem odvíjela v nudném duchu, pak však nastal zásadní zvrat.
Přistoupil mladý pár, s sebou vláčel malé dítě. Jsem daleka toho, někoho soudit, pozorovat a hodnotit, tato zvláštní skupinka si však záhy získala pozornost a to nejen tu mou.
Tatínek mi přišel přinejmenším lehce ovíněný, z jeho úst vycházela jedna perlička za druhou. Hlas silný jako zvon se nesl celým prostorem autobusu, každou svou větu nezapomněl uvést slovem „vole“. Ani maminka nezůstávala ve svém výrazivu pozadu.
Dítě, žmoulající v rukou plyšáka, který by si zasloužil komplexní lázeňskou péči, se po chvíli dalo do usedavého pláče. Žena, láskyplně se plazíc po svém vyvoleném, s citlivostí sobě vlastní pronáší: „Do prd**e, proč ten magor zase řve, ať už zavře hubu.“
Následuje několikero pokusů o uklidnění ukřičeného roběte. Krabička cigaret na hraní neuspěje, sušenka také ne, ani mobil se nesetká s kýženou odezvou. Dítě řve a řve a pár začíná propadat zoufalství. „Ty deb**e, už se uklidni, zas nás někdo napráská a přijde sociálka.“
Tatínek začíná vztekle bušit do okna a z jeho úst se k dítěti line jedno sprosté slovo za druhým. Ostatním spolucestujícím, včetně mě, dochází trpělivost a snažíme se ho mírnit, dozvídáme se však jen to, že zaplatil, a tak si může v autobuse dělat, co uzná za vhodné. Neopomene nás nazvat zvířecími jmény.
Podobných výjevů jsem svědkem po celý zbytek cesty.
Když vysedáme, nedá mi to, matka ve mně se musí zeptat maminky, zda jí přijde normální řvát na dítě, které je tak malé, že nemůže pochopit, proč se na něj vlastně křičí. Přiznávám se, kloudnou odpověď jsem nečekala. „Všímej si sebe, ty krávo blbá, až budeš mít děcko, tak kecej,“ to jediné jsem se dozvěděla.
Moje nálada byla po celý zbytek dne na bodu mrazu. Pořád jsem před očima měla obraz toho prcka a přemýšlela o nespravedlnosti světa. Proč mám kolem sebe spousty super párů, které na cestě za dítětem překonaly možné i nemožné, některým se, i přes jejich snahu, sen nesplnil a vytouženého uzlíčku štěstí se nedočkaly.
Rodiče z autobusu dostali dar největší a absolutně si ho neváží.
Co vyroste z dítěte, které má od raného dětství na očích tyto vzory? Proč si někteří lidé neuvědomují, jak velkou moc mají nad životem svého potomka a že při troše neopatrnosti mu mohou navždy ublížit…?
Je mi z toho smutno.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1609
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 942
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1650
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 689
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 399
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20665
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2613
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2882
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2598
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1757
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
strašne,chudak dítě. Je mi z toho úzko. Nedokážu si představit ze bych se takhle chovala ke své dcerce. Já jsem teda na miminko čekala několik let a pomohli nám až doktoři,diky bohu. Ale tohle je fakt sila,ale bohužel To není ojediněle. 
jak říkáš, ojedinělé to asibopravdu není, bohužel. Přála bych každému dítěti milující rodiče.
teda řvát na (jedno) malý dítě, co kňourá v autobuse 
Kéž by. Bavit se s nimi bylo fakt zbytečné, ale ta situace byla tak příšerná, že nám to nedalo.
předně bych chtěla říct, že tak jako ve všech profesích, i na OSPODech se najdou pracovnice, které mají dost věcí úplně na háku. Působím na malem meste, ale kvůli sociálně vyloučeným lokalitám jsme na výjimku zařazení do nejvyššího stupně zátěže, tak k tomu asi mám trochu co říct 
Všude je to o lidech a dovedu si představit, jak máte v řadě případů svázané ruce a přesně tak, nejlepší jsou „odborníci“, kteří něco rozhodují od stolu 
divna doba,divni lidi 
