Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@fashion_victim83 píše:
@lauraka promiň,ale pokud si nekdo vzpomene az ve čtyřiceti, ze by chtěl dite, prip ho mit kvůli mladšímu chlapovi, tak to me nijak smutné nepřipadá. Proste od 30 plodnost klesá a kazda si muze pred kariérou zvolit mateřství, pokud si vzpomene po 40 a ono to nejde, tak me to moc nedojima…
tak život si nemůžeš tak úplně naplánovat. Jsou okolnosti mimo tvou vůli, pro které to dítě dříve nemůžeš nebo nechceš mít. Nenajdeš v tom správném věku toho správného partnera, nebo je neplodný a ztratíte tím řadu let, taky úmrtí potomka může nastartovat touhu po dalším dítěti…toho je…
@Nimie píše:
Což u většiny by skončilo už kolem 30 a 40tnice, kterým se poštěstilo, často umíraly - nebo umíraly děti, takže to není moc dobrý argument
Lidi umírali i na podebraný prst ![]()
Prostě biologicky to jde, takže to není nic „nepřirozeného“.
@Lenka002 ne nenechala. V 45 mi to přijde vážně snad až zvrácené. Když bych hoooodně přivřela oči a šlo o první vymodlené, možná… Ohánět se v tomto případě VŠ titulem je snad ještě horší - neplánované těhotenství podle mě neexistuje a pokud někdo s titulem v 45 v dnešní době a naši společnosti neví nic o antikoncepci je na pováženou co bude za rodiče ![]()
Mimčo je na cestě, bude mít starší sourozence, kdyby se nedej bože časem něco stalo, nezůstane samo, tak co už.
Příspěvek upraven 17.01.16 v 15:24
Zakladatelko, zeptala bych se na názor i tvých dětí. Máma také otěhotněla, když jí bylo 40. Mně bylo tenkrát 18 a ségře 15. Říkala jsem jí neblázni, na dítě jsi už stará a táta taky. Co kdyby se s tebou něco stalo? Ona mi na to tenkrát odpověděla: Však bude mít dítě ještě vás, ne? No a za rok od porodu mělo to dítě opravdu jen nás. Máma umřela na rakovinu. Podle doktorů by ji jednou stejně dostala, ale až tak za 10, 15 let. To těhotenství prý bylo pro její 40ti leté tělo takový záhul, že to nezvládlo. Táta na malou sestru už nemá sílu ani nervy, bude mu 50. Staráme se z velké většiny my dvě. Naši nejmladší miluju, ale nikdy to mamině neodpustím, že nám to udělala. Mohla tady ještě být. A naše dospívání a mládí mohlo vypadat úplně jinak, než jen péče o dítě. Vyzvednout a dojít do školky, třídní schůzky, doktorka, úkoly, hudebka protože táta musí vydělávat…
@fashion_victim83 píše:
@pe-terka no dobre, tak pak je ale na místě se smířit s tim, ze třeba mit dite nebudu. Koneckoncu i bez deti se da zivot prožít hezky, staci pratele, rodina, koníčky a spis samotářska povaha. Prioritne jsem mluvila o zenskych, který maji tu touhu posunutou kvůli kariere, ze jsou nejake výjimky mi je jasne.
Tak jasně, když dítě odsunu na dobu po čtyřicítce zcela dobrovolně, protože dřív se mi to nehodí, je třeba počítat s možnými komplikacemi. A s tím, že se třeba taky nezadaří…Zakl. to má ale naopak, dítě se v tomto „požehnaném“ věku zadařilo (zřejmě), aniž by ho jakkoli plánovala…Já takových žen pár znám, a dokonce se nejednalo o třetí dítě, ale o páté či šesté…jsou spokojené a děti zdravé. Tak přeji zakl, aby dilema šťastně rozlouskla…
@Nimie píše:
Což u většiny by skončilo už kolem 30 a 40tnice, kterým se poštěstilo, často umíraly - nebo umíraly děti, takže to není moc dobrý argument
tak to není pravda.. když půjdeš do rodokmenů, tak v 18.a 19. století rodily po čtyřicítce snad všechny, a to svoje nejméně desáté děti.. Zhruba do těch 43-45 naprosto běžně…
@Anonymní píše:
Zakladatelko, zeptala bych se na názor i tvých dětí. Máma také otěhotněla, když jí bylo 40. Mně bylo tenkrát 18 a ségře 15. Říkala jsem jí neblázni, na dítě jsi už stará a táta taky. Co kdyby se s tebou něco stalo? Ona mi na to tenkrát odpověděla: Však bude mít dítě ještě vás, ne? No a za rok od porodu mělo to dítě opravdu jen nás. Máma umřela na rakovinu. Podle doktorů by ji jednou stejně dostala, ale až tak za 10, 15 let. To těhotenství prý bylo pro její 40ti leté tělo takový záhul, že to nezvládlo. Táta na malou sestru už nemá sílu ani nervy, bude mu 50. Staráme se z velké většiny my dvě. Naši nejmladší miluju, ale nikdy to mamině neodpustím, že nám to udělala. Mohla tady ještě být. A naše dospívání a mládí mohlo vypadat úplně jinak, než jen péče o dítě. Vyzvednout a dojít do školky, třídní schůzky, doktorka, úkoly, hudebka protože táta musí vydělávat…
Snaž se takto neuvažovat. Máma neudělala nic zlého, přivedla na svět vaši sestru! Nechtěla či neměla sílu ji zabít. 40 není tolik, aby těhotenství muselo tu ženskou položit, tohle nemohla předvídat…Vzpomínej na ni v dobrém, takový úsudek si maminka nezaslouží ![]()
@Anonymní píše:
Zakladatelko, zeptala bych se na názor i tvých dětí. Máma také otěhotněla, když jí bylo 40. Mně bylo tenkrát 18 a ségře 15. Říkala jsem jí neblázni, na dítě jsi už stará a táta taky. Co kdyby se s tebou něco stalo? Ona mi na to tenkrát odpověděla: Však bude mít dítě ještě vás, ne? No a za rok od porodu mělo to dítě opravdu jen nás. Máma umřela na rakovinu. Podle doktorů by ji jednou stejně dostala, ale až tak za 10, 15 let. To těhotenství prý bylo pro její 40ti leté tělo takový záhul, že to nezvládlo. Táta na malou sestru už nemá sílu ani nervy, bude mu 50. Staráme se z velké většiny my dvě. Naši nejmladší miluju, ale nikdy to mamině neodpustím, že nám to udělala. Mohla tady ještě být. A naše dospívání a mládí mohlo vypadat úplně jinak, než jen péče o dítě. Vyzvednout a dojít do školky, třídní schůzky, doktorka, úkoly, hudebka protože táta musí vydělávat…
Drsný příběh ze života.
![]()
@Anonymní píše:
Zakladatelko, zeptala bych se na názor i tvých dětí. Máma také otěhotněla, když jí bylo 40. Mně bylo tenkrát 18 a ségře 15. Říkala jsem jí neblázni, na dítě jsi už stará a táta taky. Co kdyby se s tebou něco stalo? Ona mi na to tenkrát odpověděla: Však bude mít dítě ještě vás, ne? No a za rok od porodu mělo to dítě opravdu jen nás. Máma umřela na rakovinu. Podle doktorů by ji jednou stejně dostala, ale až tak za 10, 15 let. To těhotenství prý bylo pro její 40ti leté tělo takový záhul, že to nezvládlo. Táta na malou sestru už nemá sílu ani nervy, bude mu 50. Staráme se z velké většiny my dvě. Naši nejmladší miluju, ale nikdy to mamině neodpustím, že nám to udělala. Mohla tady ještě být. A naše dospívání a mládí mohlo vypadat úplně jinak, než jen péče o dítě. Vyzvednout a dojít do školky, třídní schůzky, doktorka, úkoly, hudebka protože táta musí vydělávat…
Tak mamka asi neotěhotněla schválně. ![]()
Prostě nejspíš nedokázala jít na potrat, to jí nemůžeš mít za zlé. ![]()
Já znám rodinu, kde maminka zemřela, když přiváděla dítě na svět, a starší sestra to té mladší nikdy neodpustila. Já už je poznala jako velmi staré paní, ale bylo to mezi nimi. A to ta maminka určitě nechtěla.
Nechala jako jsem nešla na potrat ve 42 letech s naším Pepanem. Má to svoje pozitiva i negativa. Rozhodně je to omezující v tom, že je dítě vlastně jako jedináček. Malej když se kolikrát dívá na fotky ptá se a kde jsem byl já, proč jsem tu s nimi taky nemohl být. Nemá si s kým hrát. Mí kamarádi mají všichni děti dospělé. Jinak těhotenství nesmírná pohoda, komplikace žádné, porod lehký.
@Anonymní píše:
Zakladatelko, zeptala bych se na názor i tvých dětí. Máma také otěhotněla, když jí bylo 40. Mně bylo tenkrát 18 a ségře 15. Říkala jsem jí neblázni, na dítě jsi už stará a táta taky. Co kdyby se s tebou něco stalo? Ona mi na to tenkrát odpověděla: Však bude mít dítě ještě vás, ne? No a za rok od porodu mělo to dítě opravdu jen nás. Máma umřela na rakovinu. Podle doktorů by ji jednou stejně dostala, ale až tak za 10, 15 let. To těhotenství prý bylo pro její 40ti leté tělo takový záhul, že to nezvládlo. Táta na malou sestru už nemá sílu ani nervy, bude mu 50. Staráme se z velké většiny my dvě. Naši nejmladší miluju, ale nikdy to mamině neodpustím, že nám to udělala. Mohla tady ještě být. A naše dospívání a mládí mohlo vypadat úplně jinak, než jen péče o dítě. Vyzvednout a dojít do školky, třídní schůzky, doktorka, úkoly, hudebka protože táta musí vydělávat…
To je tak individuální. Mojí spolužačky mamka rodila v 36,což je věk ještě poměrně v pohodě, zemřela když nejmladší bylo šestnáct a i to byl mazec. A další moje spolužačka, tu měla mamka ve čtyřiceti. Spolužačce je dnes 47 a její maminka ne že jen žije, ale ještě jim upekla na vánoce. Bydlí naproti nim a je naprosto soběstačná. Má tedy mírnou sklerozu, ale na ten věk jí to pálí až za roh ![]()
Proc byt dalsi roky doma? Dnes je tolik moznosti, chuvy, rodina, ochotni zamestnavatele, ja mam kolem sebe spoustu maminek, ktere pracuji na materske a vraci se do prace velmi brzo. Naopak mi prijde strasne divne byt doma s miminkem treba dva roky
![]()
Rozhodne bych v tomto veku dite neplanovala, pokud bych otehotnela neplanovane, napotrat bych nesla.
@Lenka002 píše:
Představte si situaci, rodiče skoro 45, oba VŠ, finančně OK, kariéra na vzestupu.
děti v pubertě ( na gymplech).
Třetí těhotenství. Nechali byste si miminko? Věk hraje roli!
ano… žena zúročí všechny předchozí zkušenosti z těch minulých těhotentství a mateřství, vidí už zpětně všechny předchozí chyby a omyly, má spoustu zkušeností navíc, přehled, je někde úplně jinde, nemá už pocit, že jí něco uteče a prožije to v tomto věku úplně jinak… a nemusí řešit žádné základní problémy jako bydlení, finance a podobně… 45 ještě stále není žádný věk… sice bude vždycky vypadat starší než ty dvacítky, co se tu nejvíc ofrňují, jak by to nikdy nepřipustily a nikdy by do toho nešly… ale ony to prostě vidí jinak, nemůžou posoudit, jak se v tom věku někdo cítí, netuší, jak se budou cítit ony samy…
Já bych do toho šla… a jak tu někdo straší, že chudák dítě s matkou, co je spíš babička a že toho bude litovat a tak podobně… mně vychovala babička, měla v době mého narození 54 let a já toho nikdy nelitovala… ono to vždy záleží na konkrétním člověku, ne na věku… a v dnešní moderní době to opravdu neznamená, že starší žena má názory jak předpotopní dinosaurus ![]()