Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@LucajdaS. Člověk si to musel všechno zorganizovat, občas to byla pěkná cvokárna, dnes, kdyź mám doma jen ty dva malý, tak mám občas pocit, źe nemám do čeho píchnout
Ale všechno má svý výhody, s těma velkýma jezdgm třeba na fesťáky a doma se pořád starám o prcky, takže vlastně nestárnu
![]()
@jířa6 píše:
@LucajdaS. Člověk si to musel všechno zorganizovat, občas to byla pěkná cvokárna, dnes, kdyź mám doma jen ty dva malý, tak mám občas pocit, źe nemám do čeho píchnout![]()
Ale všechno má svý výhody, s těma velkýma jezdgm třeba na fesťáky a doma se pořád starám o prcky, takže vlastně nestárnu
![]()
@andreiika píše:
@Hanulkaa to je super![]()
nedokážu si to představit, člověk musí mít rozplánovanou každou minutu… já například moc nemám ráda dny, kdy vím, že se od rána do večera nezastavím, že nebudu mít chvíli jen sama pro sebe, na to co chci dělat já a s tolika dětma hádám, že člověk sám sebe musí dost upozadnit, anebo umět děti zahrnout do svých činnosti. Já to třeba moc nevydýchávám, když chce dcera pomáhat s vařením, mám v tom svůj systém, nechci aby byl zbytečný nepořádek… hmmm… zní to dost blbě teda
Mi uplne staci, kdyz se mi u vareni mota kdokoliv, taky mam svuj system a nesnasim, kdyz mi ho nekdo naboura
![]()
Jo, s vařením jsme si už zvykla, že prostě nejde o „pomoc“, ale jejich radost ze zapojení. Čili akce, co by mi trvala půl hodiny s nima třema trvá hodinu, ale té radosti. Moje mamka mě to naučila, ta má svatou trpělivost, dělá s nima palačinky - od procesu zadělávání - každý chtěl jednou zamíchat, každý nalít… Jenže přece to nejdůležitější je ta jejich radost, že pomáhají. Taky nejstarší kluk /7/ když řeknu, zaděláme na buchtu, tak ví skoro vše, co podat, jaké ingredience, mísy, ptá se na specifika dle receptu.
Nebo na Vánoce - letos jsem shledala, že už se fakt zlepšili, že už po nich nemusím všechno cukroví předělávat, že vanilk. rohlíčky už mají většina mnou žádaný tvar. ![]()
Manžel zas je bere k pracovním činnostem venku, na zahradě. Taky zas nejstarší už je šikovnej, že naštípe třísky, umí něco přišroubovat, ví, kde má tatínek nářadí.
Když dělám úklid, každý chce pomoci, meju okna, každý stříknout prostředek, zaleštit
… No ale zas chápou, že se musí pomáhat, pracovat, takže si po sobě uklízí, umí vyndat myčku, když jsem teď už taková neschopná, tak opravdu se snaží.
Ono to je o zvyku, já mám dvojčata holky doma, ale ony si krásně vyhrajou, takže i ty chvilky pro sebe mám, teď teda hlavně že ležím jak velryba. Já jsem spíš nervózní, když je vezmou třeba babička s dědečkem ven a najednou dům prázdnej.
To mám najednou pocit, že musím stihnout tisíc úkolů, žehlení apod., abych to prázdno využila. ![]()
Ale nemáme jich 7, to jsme žabaři
, zatím 3
, než se narodí to mimino (je to napínavý, do termínu mám nyní 5 dní
).
Betty, jo, jo, to je přesně ono
Zapojit do pracovního procesu a je to. Děti jsou do toho jako diví, já už jsem se dávno obrnila trpělivostí a nedělám to, co třeba dělávala moje mamka - např. při tom pečení cukroví. Vždycky bylo čoro moro, že vanilkové rozhlíčky nemají správný tvar a tak
To jsem se zařekla, že dětem nikdy dělat nebudu. Prostě občas není něco dokonalé, ale ta radost dětí, že můžou pomáhat a krásně se zabaví, je k nezaplacení
A s okny je to do puntíku to samé
A to mi asistují ještě 2 kočky ![]()
5 dní do TP
Závidím
Už teď mi přijde, že sotva chodím
Včera jsem šla s malýma holkama do školky pro Míšu a holky vlítly do školky jako velká voda a já je horko těžko stíhala. Paní učitelka už Míšovi hlásila, že jsme pro něj přišli, a to viděla jen holky. Pak konstatovala, že tam maminka ještě není (funěla jsem za rohem
). Tak jsem se smála, že šel nejdřív předvoj ![]()
@Betty03 @fragola holky tu trpělivost vám závidím, já se s dítětem hodně zlepšila, ale pořád jsem nerudná když jí to nejde hned… což je mi jasný, že je dost kontraproduktivní… já jsem totiž Panna a vše musí být perfektně, asi proto dcera nemá kromě vynášení tříděného odpadu žádné povinnosti, protože to ostatní neudělá dle mých představ
Jenže když jí k tom u nepustím tak se to nikdy nenaučí co
co u vás 8mi leté děti zvládají?
Tak nejstarší je sedmiletý kluk - já jako nemám nějak pevně stanovený, že má nějaký svůj úkol, spíš ho požádám, co potřebuju - přinést, podat… Např. loni v létě, tj. v 6 se sám naučil škrábat brambory, tak když vidí, že na ně jdu, tak se připojí, dokázal naškrábat pro celou rodinu. Pomáhá mi i krájet zeleninu do polívky. Umí naštípat třísky, přikládat do kamen, když topíme (máme plyn, jen když máme chuť a čas). Umí namazat sobě i holkám rohlík, udělat šťávu, uklidit myčku, chtěl by luxovat
. Holky /4,5/ umí vyklízet myčku, tak jako po sobě uklidí - hračky, ze stolu po jídle, ví, kam mají dát špinavý prádlo a kam věci na další den apod., když jdeme ze zahrady, že musí poklidit hračky, kola, tříkolky… Tak jako co je potřeba.
Jako podle mě důležitý je, aby když je požádám, poslechli a pomohli, chápali, že pomáhat mamince je normální. Já nejsem na vojenský režim typu „dnes prostírá stůl ten a ten“ a rozpis, co znám třeba od kamarádky, podle mě je důležitý, když sami mají tu potřebu být prospěšný. Samozřejmě někdy remcají, zejména uklízet si hračky, ale to zas jsem přísná a musí. Hodně na ně platí, že řeknu, že pochválím jen toho, co zrovna se nejvíc snaží, to by se ostatní přerazili.
Jsou ještě malí a chtějí, abych je tatínkovi chválila. ![]()
@andreiika U nás ti 4 nejstarší (5-9 let) vyklízí myčku, uklízí si vyžehlené prádlo, nachystají si čisté prádlo, postarají se o zvířátka, zalívají kytky, nachystají stůl a hlavně chci, aby si po sobě uklízeli hračky
To je asi tak všechno ![]()
Ahojte holky, ahoj zakladatelko…tak vám tu tak brouzdám a tato diskuse mě tak zaujala…já strašně fandím velikejm rodinám a taky o nich ráda čtu… Proti Vám sem žabařka - čekám „teprva“ třetí…
(teď říkám, že to je konečnej počet..ale to už sem říkala u prvního
- pak se mi zase začali ozívat hormony takhle to dopadlo) Já sem taky toho názoru, že ať má děti kdo chce a hlavně kolik jich chce a argumenty typu neuživím, neošatím, nedám tomu tolik lásky apod..je mi naprosto bezpředmětná - vždyť se děti rodili i za války a nikdo to neřešil - holt se musíme smířit, že žijeme v jakési konzumní společnosti, kde každej hledí jen na to kdo má kolik aut, mobilů, peněz (prostě dnešní doba stojí za prd) a já sem jenom moc ráda, že jsou i lidé se smyslem pro život a hlavně se smyslem pro selskej rozum.
Strašně přeji všim i svým dětem ať jsou zdraví (musíte pochopit, jak čekám další, tak si říkám, jestli nepokoušim osud) - to je to nejdůležitější, né kolikrát pojedou na zahr dovolenou!
Jo, to jsem zapomněla, že naše děti se „starají“ o kocoura - teda víc, než je mu asi milé.
A teď konečně snad pořídíme slepičky, loni jsme začali budovat jim kurník a nějak se to nestihlo, tak plánujou, že se budou starat o ně. Tak uvidíme, jestli tu péči slepičky vydrží. ![]()
@andreiika já už mám děti i starší, takže si najít čas pro sebe není takový problém, když byly malé, měla jsem jedno odpoledne v týdnu slečnu na hlídání a druhé hlídal manžel, jednou volal, že nestíhá, tak jsem sedla do auta a přijela pro něj do práce, tam zaparkovala auto naložené dětmi
. A s tím zapojením je do činností, to jsem taky musela pracovat hlavně sama na sobě, neměla jsem trpělivost, manžel ten to moc neřešil, když vařil např. palačinky
do všeho je zapojil, já se to teda musela učit. Dnes je to paráda, starší mají každý v týdnu den, kdy nakoupí a uvaří večeři, potřebují jen občas malé asistence, jinak zvádají sami. Takže to mělo smysl. Domácí práce máme také rozdělené.
Jsem ráda, že s tou NEtrpělivostí nejsem jediná
Dcera dělá +/- obdobné činnosti, před časem jsem jí začala pouštět na náměstí nakoupit nějaké drobnosti a to si nemůžu vynachválit a ona je z toho hrozně nadšená
cestou zpět se smí zastavit v cukrárně, koupí si tam dortíka, sedne ke stolku a zdlábne si ho tam ![]()
Jako jste mě úplně navnadily do toho třetího
jsem to včera řekla doma a přítel jen kývnul, on to neřeší, což nechápu, já zas řeším všechno a moc ![]()
@Betty03 s tím chválením to je dobrý
Jako do 4 a více dětí bych teda nešla, ale jsem přesvědčená, že jedináčkům moc to jejich osamění nesvědčí. Dcera byla jedináček 7,5 roku a myslím, že je to na ní znát, i když nejsme nikdo moc rozmazlovací, ale vždy měla naší pozornost, což teď už rozhodně neplatí ![]()
@fragola Fragolo, hledám rádu
dneska jsem si na tebe vzpomněla, se synem jsem musela na ušní skrz píchání ouška, miminko bylo najedené, ale měla jsem strach ho vzít s sebou skrz čekací dobu a td. Jak by jsi tohle řešila? jak se to řeší u vás když máš jít s jedním dítkem akutně k lékaři a co ty zbývající? Já poprosila kamarádku, protože manžel měl dneska něco akutního v práci.
@Dita01 U nás taky záleží na tom, jak je na tom muž v práci… Záleží taky na tom, s kým se k tomu MUDr. musí - pokud s jednou z nejmladších, tak můžu 4 nejstarší s klidem nechat doma a vím, že nebude nikdo nic vymýšlet. To pak beru max. 2 děti. Pokud jde o někoho ze starších, tak pak holt beru 3. Ale co si budeme nalhávat, ráda tyto situace nemám ![]()