Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Maiandra píše:
Problém je ale v tom, že nemůžou dělat nic, dokud ona sama nebude chtít a dokud si sama neprizna, že tohle chování je nepřijatelný. Co do praktických rad - azylák atp. - pomoct v centrech pro oběti domácího násilí (Bílý kruh bezpečí, Persefona, Donalinka a jiné) mohou, ale rozhodnutí je to pořád její, dokud sama nebude chtít něco dělat, nemůžou nic. Ohledně svěření dítěte do péče a záležitostí kolem toho obvykle odkazují na OSPOD, někde snad poskytnou i detailnější info.
A všechny ty příspěvky o tom, že on je hovado a že by měla odejít, nejsou o ničem jiném, než o snaze přimět ji si to uvědomit. Druhá věc je, že to bohužel téměř nikdy nezabírá, protože oběť takového člověka, zatímco agresora na sobě nechá dříví štípat, se v tu chvíli naštve, vztáhne na to na sebe a svůj vztah a začne toho chlapa bránit. Proto se ani rodinám a přátelům obětí nedoporučuje moc nadávat přímo na něj, ale spíš na jejich situaci a vyjádřit vlastní strach o oběť samou. Protože v případě kritiky chlapa se ta žena (obvykle žena, samozřejmě ne výlučně) sekne a v momentě, kdy přijde tzv. líbánkové období (to jsou ty kytice růží a modrý z nebe s fialka a po slzuplném výstupu a „usmíření“), vnímá jako špatnou tu osobu, která chlapa kritizovala. Na druhou stranu, ačkoli je pravda, že vysvětlování, že takový chlap je prostě hov*do, nepomáhá, je taky pravda, že řada těch žen (zvlášť těch, co si nesou takový vzor z domu) opravdu žije v přesvědčení, že to mají doma ještě dobré, že jsou všichni chlapi takoví, že je to normální. V tomhle směru by snad až nezvykle jednotný postoj naprosto různorodé skupiny cizích lidí na netu mohl trochu něco naťuknout.
Naprosto souhlasím.
@růžový achát píše:
Pokud si sebou budu moct vzít svou oblíbenou litinovou pánev, tak se klidně můžeme poprat
Není problém
mám natrénovaný asymetrický boj, kdy je protivník ozbrojen nožem, holí, střelnou zbraní, je v přečíslení počtem protivníků, či v jiné taktické výhodě. Pánvičku jsem nezkoušel, pojďme na to ![]()
@růžový achát píše:
Pánev je dobrá strategická zbraň a slouží zároveň jako štít.
Ta se musí blbě nosit v kabelce. ![]()
Já doporučuju pořídit si psa, s manželem/přítelem se dohodnout že ho budu cvičit já, a v případě nouze ho poštvat proti partnerovi
Ideálně střední nebo velká plemena ![]()
@Maiandra píše:
@astoret a kde bereš, že se tady radou k rozchodu míní slepě bez ničeho v papučích vyrazit do ulic? To asi nemyslel nikdo, většina příspěvků se jí dle mého názoru spíš snaží vysvětlit, že v této situaci by na odchod rozhodně měla myslet, což právě znamená se pro něj rozhodnout a začít plánovat co a jak. Základní rada je - až se to stane znovu a napadne ji fyzicky, zavolat policii a/nebo jít k doktorovi, aby to někde bylo zapsané. Byla by to mohla udělat i teď, svědků měla dost, ale aspoň pro příště. Druhá rada je terapeut pro ni, protože se potřebuje naučit se ohradit, e hlavně dostat z emocionální závislosti a zjistit, kde se v ní vůbec bere (manipulaci sice může podlehnout kdokoli, ale oběti, které v tom setrvávají, často mají „něco“, proč je pro ně horší odejít, typicky - nikoli vždy - opakující se rodinný vzorec). Případně poradna pro oba, pokud by on šel. A třetí je, že v případě, že se pro odchod rozhodne, potřebuje mít jasný plán, co a jak zařídit, aby pak dokázala v jednu chvíli (pravděpodobně až mu zase hrábne) naráz odejít a nezdržovalo ji to zařizování.
Problém je ale v tom, že nemůžou dělat nic, dokud ona sama nebude chtít a dokud si sama neprizna, že tohle chování je nepřijatelný. Co do praktických rad - azylák atp. - pomoct v centrech pro oběti domácího násilí (Bílý kruh bezpečí, Persefona, Donalinka a jiné) mohou, ale rozhodnutí je to pořád její, dokud sama nebude chtít něco dělat, nemůžou nic. Ohledně svěření dítěte do péče a záležitostí kolem toho obvykle odkazují na OSPOD, někde snad poskytnou i detailnější info.
A všechny ty příspěvky o tom, že on je hovado a že by měla odejít, nejsou o ničem jiném, než o snaze přimět ji si to uvědomit. Druhá věc je, že to bohužel téměř nikdy nezabírá, protože oběť takového člověka, zatímco agresora na sobě nechá dříví štípat, se v tu chvíli naštve, vztáhne na to na sebe a svůj vztah a začne toho chlapa bránit. Proto se ani rodinám a přátelům obětí nedoporučuje moc nadávat přímo na něj, ale spíš na jejich situaci a vyjádřit vlastní strach o oběť samou. Protože v případě kritiky chlapa se ta žena (obvykle žena, samozřejmě ne výlučně) sekne a v momentě, kdy přijde tzv. líbánkové období (to jsou ty kytice růží a modrý z nebe s fialka a po slzuplném výstupu a „usmíření“), vnímá jako špatnou tu osobu, která chlapa kritizovala. Na druhou stranu, ačkoli je pravda, že vysvětlování, že takový chlap je prostě hov*do, nepomáhá, je taky pravda, že řada těch žen (zvlášť těch, co si nesou takový vzor z domu) opravdu žije v přesvědčení, že to mají doma ještě dobré, že jsou všichni chlapi takoví, že je to normální. V tomhle směru by snad až nezvykle jednotný postoj naprosto různorodé skupiny cizích lidí na netu mohl trochu něco naťuknout.
Skvěle napsáno.
Jako vždy. K tomu není co dodat.
Jen čtu a valím oči. ![]()
@růžový achát Pamatuju si,že chodíš na nějaký kurs sebeobrany
,a navíc mi to nemohlo nepřipomenout film „Dost!“ s J.Lopez (kupodivu sedí i věk dcerky),kdy on léta byl „milující manžel“ a pak najednou bác.