Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Agresivní chování na veřejnosti
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
25.1.19 09:16
Co se na toto dá napsat? 
asi jen to, že manžel je magor, bez urážky…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.1.19 09:17
Manžela bych donutila, aby si došel za psychologem, tohle není normální. 
Hovado!
Nechce mi věřit, že normálně se chová normálně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.1.19 09:18
Tvoje dcera to vystihla. Manžel se chová jako vůl. Smutne, ze to vnímá i to male dítě. Btw můj muz by do mne strčil jen jednou. Těhotná netehotna bych se sbalila a jela minimálně na týden pryč a s mojí povahou nejspíše odešla natrvalo. A nechápu, co ti prijde zábavné na tom, jak se tvá dcera vyjadřuje o svém otci
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
lucenka
25.1.19 09:19
kdyby byl normální, tak by dítě do školky odvedl sám, abys znovu nemusela z auta na led a pak by tě odvezl k doktorovi. To, jak se chová, tak tvoje dcera vystihla naprosto dokonale.
- Citovat
- Upravit
25.1.19 09:19
To bylo poprvé co se takhle choval? Jestli ano tak utnout hned v začátku, dát důrazně najevo, že takhle teda ne. Jestli se tak chová běžně 
Jako strkat do těhotné manželky před dcerkou a dalšími lidmi to už je hodně silný kalibr.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.1.19 09:20
Tyjo tak tohle by si můj chlap zkusil jednou, ještě ve školce aby nadával ženskej a ještě do ní strkal když je těhotná to je fakt moc, na to není žádná omluva, natož ho omlouvat že má stres v práci… 
můj chlap má taky stresy v práci, teď vůbec nestíhají, já ležím doma na neschopence na rizikovém, on k tomu vozí každé ráno syna do školky, většinou ho i odpoledne vyzvedává, abych zbytečně nemusela běhat ven po náledí, kdybych se někde natáhla tak nejen že mi pomůže vstát, nebude u toho nadávat, ale klidně se vykašle na práci, aby mě odvez do nemocnice. Fakt nechápu jak si s někým takovým můžeš udělat dvě děti ještě když i dcera řekne že se chová vůl, to je pěkný příklad pro ni do budoucnosti, pak si najde taky někoho takového a bude mít za to, že nadávat a strkat do ženský je úplně normální…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.1.19 09:21
Holka zlatá,já jsem v šoku. Můj muž býval dřív veliký kliďas. Poslední dobou už tak klidný není,dokáže už být celkem pěkně vzteklý,ale na tohle nemám slov. Četla jsem to s otevřenou pusou. Aby se takhle muž choval ke své ženě,notabene těhotné,tak to je hodně silné kafe. Troufám si říct,že kdyby ve školce byl nějaký chlap výbušnější povahy,tak by nebylo od věci toho tvého trošku proplesknout,aby se vzpamatoval. Moc mě to bolí za tebe. Hlavně ať jsi ty a malé v pořádku a takové chování bych netolerovala. Nikdy bych nedovolila,aby moje děti měly takový příklad chování otce k mamince.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.1.19 09:21
@Tichošlápek Ani nevím, proč mě to v tu chvíli tak rozesmálo 
Snad proto, že jsem si myslela úplně totéž. A taky proto, že jsem od ní nic podobného v životě neslyšela. Prostě mi to v té situaci přišlo úsměvné.
@jenny.fields Opravdu se normálně chová normálně. Křičí jen výjimečně a většinou z dobrého důvodu. Je pravda, že když jsem byla s dcerou na mateřské, občas jeho chování ke mně nebylo úplně na vrcholu zdvořilosti (jako že mi dával trošku najevo, že já jsem ta, co celý den utírá pokaděné zadky a ON je ten, kdo celou rodinu živí). Ale řekla bych, že co tak poslouchám jiné maminky, nebyl to žádný velký extrém
- Citovat
- Upravit
25.1.19 09:22
Měla bys ses zbalit a odjet…aspoň na čas.
Pokud si necháš líbit takové chování tak se to může zhoršit…
Nemá právo na tebe řvát.A pokud 5 leté dítě řekne o tátovi že se chová jako vůl,tak u vás něco není v pořádku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.1.19 09:24
To není normální. To se stalo prvně? Určitě to nenech jen tak vyhnít, tohle si nesmí jeden k druhému dovolit, kor, když jsi těhotná
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.1.19 09:24
@Anonymní píše:
Hezké dopoledne všem,
jdu si sem trošku vylít srdíčko, protože je toho na mě v poslední době asi nějak moc.
S manželem máme pětiletou slečnu a v dubnu čekáme miminko. Manžel je za normálních okolností velmi slušný a kultivovaný člověk, introvert zažraný do svého oboru. Vím, že toho má v poslední době hodně v práci, že jsou tam nějaké změny a snad to je důvod změny jeho chování. Pozoruju to už od podzimu a dnes se to vyhrotilo.
Běžně chodím s dcerou do školky já a pak plynule pokračuju do práce. Tento týden se ale necítím úplně dobře, trošku mi začalo tvrdnout bříško a do toho nějaké nachlazení. Tak jsem tedy včera poprosila manžela, jestli by nás nemohl výjimečně vzít autem cestou do práce. Ač nebyl úplně nadšený, nakonec souhlasil.
Kvůli klasickému rannímu kakáníjsme museli vyrazit asi o 10 minut později. Tak začala naše rozepře. Já jsem trvala na tom, ať si dcera zajde na záchod doma v klidu, protože jsme dlouho bojovaly s bolavým bříškem před školkou a jsem ráda, že se to nějakým způsobem stabilizovalo a ráno si obvykle zajde doma na záchod. Ve školce jí to prý nejde - stydí se před dětma. Manžel se choval dost arogantně a nepříjemně k dceři, až jsem se divila, že se nerozbrečela a vše proběhlo v pohodě.
V této fázi jsem manželovi řekla, že má tedy jet do práce sám, že do školky zavolám, že to zvládnem. Já jsem dnes do práce nijak nespěchala, takže v tom problém nebyl. Manžel trval na tom, že když už má dorazit později, tak ať to má aspoň ten efekt, že nás zaveze taky.
Tak jsme vyrazili. Jenže já jsem uklouzla na schodech a spadla jsem. Při tom se mi podařilo rozbít svoji termosku. To už manžela vyprovokovalo tak, že na mě uprostřed sídliště začal křičet. Nevím, co přesně, ale něco ve smyslu, že jsem retardovaná a že si mám nechat napsat invalidní důchod.Zmohla jsem se jen na to, že se omlouvám, ale že na schodech byl led. Trošku mi zas začalo tvrdnout břicho, což jsem manželovi řekla, ale nijak na to nereagoval.
Dorazili jsme do školky. Vystoupila jsem s dcerou, ale já pitomec jsem se furt soustředila na to svoje bříško po pádu, a zapomněla jsem v autě její batoh. Manžel si toho hned všiml a šel za námi. Byly jsme už v šatně, samozřejmě kolem další rodiče. A v tu chvíli to začalo. Vlítnul tam se slovy: Máš něco s hlavou? Jseš už opravdu dement nebo co? Ty jseš taková krá…, to jsem neviděl. Bylo mi neskutečně trapně. Mlčky jsem vyslechla jeho palbu nadávek. Nevěděla jsem, co říct. Když jsem mlčela (na otázku „Jseš fakt deb.il?“ - co na to chcete říct?), manžel do mě ještě strčil, docela silou, naštěstí ne do břicha. Nakonec řekl něco o tom, ať se vzpamatuju a odešel.
Všem kolem jsem se omlouvala, že manžel kvůli nám přijede pozdě do práce a proto mu ruply nervy. Dcera je naštěstí takové zlato, že mi na to řekla: Mamko, z něho si nic nedělej, on se občas chová jako vůl :: To mě úplně rozsekalo.
Ve školce jsem to ještě nějak vydržela, ale cestou do práce jsem začala brečet a naneštěstí jsem potkala několik kolegů, kteří si toho všimli.
Je mi z celé té scény zle a k tomu se bojím o malé v bříšku. Snad se mu při tom pádu nic nestalo. Stejně ale plánuju o polední pauze dojít k doktorce, ať vše překontroluje.
To je celé, pokud jste to dočetly, tak děkuji a pokud k tomu můžete něco napsat, budu moc ráda
Omlouvám se za anonyma, snad chápete důvod
Kultivovaný manžel rozhodně není. Protože to by nereagoval jako naprostý blázen. Nech se prohlédnout, tím určitě nic nezkazíš. Řekla bych tomu nervákovi, že takhle na mě řval naposled. Že si na mě nemá vylívat vlastní frustraci. Všichni toho máme dost, ale jen někteří u toho takhle sprostě řvou. Tvoje dcera je opravdu zlatíčko. Udělala bych si s ní bezva holčičí odpoledne, ať má puchejř doma o čem přemýšlet 
Jestli nepřijde s omluvou, je to hulvát.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.1.19 09:24
To je hrozné, chápu že někdy ujedou nervy, ale až tak? To se ti ani neomluvil? 
doufám, že nebudeš dělat jakože nic a tohle chování s ním proberes. Já bych tohle Teda nezvládla..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.1.19 09:25
Prijde mi, ze bagatelizujes poměrně velký problém. Pokud by se jinak choval normálně, tak by o něm dcera netvrdila, ze se občas chová jako vůl. A to, ze křičí jen když ma důvod (WTF) a shazuje te, když jsi na mateřské - ne to není normální
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.1.19 09:26
co mu je??? tyvoe, já upadnout těhotná na schodech, tak mě muž nejspíš hned veze na pohotovost, nebo mě bude aspoň každou půlhodinu kontrolovat… kvůli pár minutám opoždění do práce takováhle soda? přijde mi, že jeho svědomí tíží nějaký jiný problém, takhle přehnaně by nereagoval, kdyby byl v pohodě
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Hezké dopoledne všem,
jsme museli vyrazit asi o 10 minut později. Tak začala naše rozepře. Já jsem trvala na tom, ať si dcera zajde na záchod doma v klidu, protože jsme dlouho bojovaly s bolavým bříškem před školkou a jsem ráda, že se to nějakým způsobem stabilizovalo a ráno si obvykle zajde doma na záchod. Ve školce jí to prý nejde - stydí se před dětma. Manžel se choval dost arogantně a nepříjemně k dceři, až jsem se divila, že se nerozbrečela a vše proběhlo v pohodě.
Zmohla jsem se jen na to, že se omlouvám, ale že na schodech byl led. Trošku mi zas začalo tvrdnout břicho, což jsem manželovi řekla, ale nijak na to nereagoval.
: To mě úplně rozsekalo. 
jdu si sem trošku vylít srdíčko, protože je toho na mě v poslední době asi nějak moc.
S manželem máme pětiletou slečnu a v dubnu čekáme miminko. Manžel je za normálních okolností velmi slušný a kultivovaný člověk, introvert zažraný do svého oboru. Vím, že toho má v poslední době hodně v práci, že jsou tam nějaké změny a snad to je důvod změny jeho chování. Pozoruju to už od podzimu a dnes se to vyhrotilo.
Běžně chodím s dcerou do školky já a pak plynule pokračuju do práce. Tento týden se ale necítím úplně dobře, trošku mi začalo tvrdnout bříško a do toho nějaké nachlazení. Tak jsem tedy včera poprosila manžela, jestli by nás nemohl výjimečně vzít autem cestou do práce. Ač nebyl úplně nadšený, nakonec souhlasil.
Kvůli klasickému rannímu kakání
V této fázi jsem manželovi řekla, že má tedy jet do práce sám, že do školky zavolám, že to zvládnem. Já jsem dnes do práce nijak nespěchala, takže v tom problém nebyl. Manžel trval na tom, že když už má dorazit později, tak ať to má aspoň ten efekt, že nás zaveze taky.
Tak jsme vyrazili. Jenže já jsem uklouzla na schodech a spadla jsem. Při tom se mi podařilo rozbít svoji termosku. To už manžela vyprovokovalo tak, že na mě uprostřed sídliště začal křičet. Nevím, co přesně, ale něco ve smyslu, že jsem retardovaná a že si mám nechat napsat invalidní důchod.
Dorazili jsme do školky. Vystoupila jsem s dcerou, ale já pitomec jsem se furt soustředila na to svoje bříško po pádu, a zapomněla jsem v autě její batoh. Manžel si toho hned všiml a šel za námi. Byly jsme už v šatně, samozřejmě kolem další rodiče. A v tu chvíli to začalo. Vlítnul tam se slovy: Máš něco s hlavou? Jseš už opravdu dement nebo co? Ty jseš taková krá…, to jsem neviděl. Bylo mi neskutečně trapně. Mlčky jsem vyslechla jeho palbu nadávek. Nevěděla jsem, co říct. Když jsem mlčela (na otázku „Jseš fakt deb.il?“ - co na to chcete říct?), manžel do mě ještě strčil, docela silou, naštěstí ne do břicha. Nakonec řekl něco o tom, ať se vzpamatuju a odešel.
Všem kolem jsem se omlouvala, že manžel kvůli nám přijede pozdě do práce a proto mu ruply nervy. Dcera je naštěstí takové zlato, že mi na to řekla: Mamko, z něho si nic nedělej, on se občas chová jako vůl :
Ve školce jsem to ještě nějak vydržela, ale cestou do práce jsem začala brečet a naneštěstí jsem potkala několik kolegů, kteří si toho všimli.
Je mi z celé té scény zle a k tomu se bojím o malé v bříšku. Snad se mu při tom pádu nic nestalo. Stejně ale plánuju o polední pauze dojít k doktorce, ať vše překontroluje.
To je celé, pokud jste to dočetly, tak děkuji a pokud k tomu můžete něco napsat, budu moc ráda
Omlouvám se za anonyma, snad chápete důvod