Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@astoret to, co píšeš, by se dalo tak brát v situaci, kdy jen nadává a chová se jako blbec - dejme tomu. Ale ne, když do ní silou strká. Tam je úplně jedno, jaký má kde problémy, tohle si prostě nesmí dovolit, a jestli už si to dovolil, tak ať maže někam na terapii. Pokud je to projev psych. nemoci, potřebuje psychiatra. Pokud je to projev nějakýho zhroucení, minimálně psychologa. Normální člověk by se zhrozil, co provedl, a hledal by odbornou pomoc, ne že se to odbude uslzenou scénou. Jakýkoli fyzický útoky nemaj ve vztahu co dělat, nejsou normální a automaticky pochopitelně můžou znamenat konec vztahu, který je ovšem jednoznačně vina agresora, ne napadené strany, která z toho chce pryč. Popravdě jsi tu celkem trefně popsala uvažování všech obětí domácího násilí v jeho počátcích - přece to hned nezahodím, ještě když máme spolu děti, třeba má nějaké problémy, každý může udělat chybu atd. To, co tam chybí, je - buď to bude řešit, nebo sbohem.
Problém je v tom, že když si to takhle okecá napadena ženská jednou a ochotně na to chce zapomenout a nic se neřeší, podruhé si to tak většina z nich okecá taky.
@PAN66 nemuselo to vyvolat vůbec NIC, to je právě to. Pokud jsou tam i jiný příznaky domácího násilí nebo ponižování z jeho strany, jako že přinejmenším jak chování zakladatelky, tak té malé, tím dost zavání (viz i to chování během mateřské), tak je to prostě jen další krok hlouběji do prů…, a takoví agresoři vůbec žádný reálný důvod nepotřebují (a jako záminka se najde cokoli - něco po něm chce, tak jí to dá sežrat, dovolila si upadnout..)
@Maiandra není pravda, já vycházím z toho, že psala, že je to poprvé, může to být z jeho strany naprostý zkrat, tak jsme psala, aby se řešila i příčina, pokud se to stalo porvé, opravdu se má hned sbalit a odejít, nedořešit finanční stránku, kam půjdou, jak dlouho tam mohou být apod.? pokud jsme přehlédla v diskuzi že se to opakovalo, je to jiná, ale nejlépe ji poradí na nějaké krizové lince, i jak odejít, kam jít apod..ne hysterické výlevy na emiminu o hovadech, tak jsme to myslela..nikde nepíšu nic o žádném okecávání, pokud se jedná o to, že zktaroval, neco si v sobě nese a neumí řešit stres, měl by jít na terapii, nikde jsme se nedočetla , jestli by šel nebo ne, jen uvahy uživatelek, že takový určitě nepůjde..ono je vždy jednoduché přes net radit, okamžitě od takového odejdi, jenže zakl. má před porodem a jedno dítě, musí vyčešit i jiné starosti, kam a za co bude žít, za mě je nejlepší, konzultovat to s odborníky, at ví na co má nárok, má kam jít? co s dětmi.. v případě kdyby se to vyhrotilo a ona odešla..ale upřímně, jako jen tak zmizet s dětmi taky nejde, on má na děti nárok, nezmlátil ji, nezasahovala policie, jak si to představují některé tady, že se sbalé a zmizí, jako že už ho v řivotě mít nebude? bude, bude mu muset dávat děti, on může požádat o střídavou péči, to vše si musí zaklů. ošetřit a zjistit, ona sama ví, jak moc je to u nich vážné, já bych ho v první řadě nahnala na terapii a sama si zjistila zbytek, kdyby nechtěl chodit a opakovalo se to, nebo došlo k něčemu jinému..
@Maiandra píše:
@PAN66 nemuselo to vyvolat vůbec NIC, to je právě to. Pokud jsou tam i jiný příznaky domácího násilí nebo ponižování z jeho strany, jako že přinejmenším jak chování zakladatelky, tak té malé, tím dost zavání (viz i to chování během mateřské), tak je to prostě jen další krok hlouběji do prů…, a takoví agresoři vůbec žádný reálný důvod nepotřebují (a jako záminka se najde cokoli - něco po něm chce, tak jí to dá sežrat, dovolila si upadnout..)
Přesně tak. Ona ho musí prosit, jestli by ji, těhotnou, nastydlou, s tvrdnoucím bříškem „Výjimečně a laskavě“ pro jednou neodvezl i s dítětem autem do školky.
On si vozí p*del v autě, a ona v tomto stavu musí s děckem a do práce pěšky.Pak ten stres, kdy dítě potřebuje na wc, křik a nadávky vůči dceři, pak následuje pád ze schodů, opět křik a sprosté nadávky.Ona se pouze omlouvá. Na informaci, že jí tvrdne břicho, ani nereaguje.Ona zapomněla batoh, a milostpán, místo aby pro něj došel, tak předvede megahysterák, opět hrubé a sprosté nadávky a urážky,klidně před lidmi, a jako bonus silou do ní strčí.
Dítě na to kouká, a jenom pronese, že táta se „občas“ chová jako vůl. Tak toto je dle mého názoru teror a domácí násilí. Jasně, že mu může dát nůž na krk, ať maže za odborníkem. Otázka je, jestli to bude mít nějaký efekt.
@růžový achát koukáš co píšu, píšu pokud se jednalo o ojedinělý zkrat, to už ví jen ona sama..nicméně, co tedy radíš ty? odejít? jako představujete si to dost jednoduše, prostě se rozejdou, nemá žádné důkazy, že by se jednalo o domácí násilí, ale prostě odejde i s dětmi a on jako co, řekne, bud štastná? asi těžko, musí se připravit, že pak bude řešit otázky kolem dětí, on může dělat naschvály, říct, že žena odešla, že chce trávit s dětmi čas, chce je do péče, nebo do střídavky..je na to připravena, jak ví, že to chování se pak nebude dít i na děti, když je bude míz¨t zrovna u sebe, já radím, poradit se na tom krizovém centru
zakl. jestli nevíš kam se obrátit: http://nenechtesiublizovat.cz/index.php?… nemusíš tam ani chodit, zavolej a porad se, i kdyby nešlo o dlouhodobý stav, poradí ti, nevím odkud jsi, ale tady zjistíš, co máš nejblíže
@růžový achát jako promin, ale že má svědky, že jednou vylítl na ženu ve školce a byl na ni sprostý nebude moc velký důkaz, ano nepotřebuje důkazy k rozchodu panebože, ale co ty děti? myslíš, že ty děti pak v klidu svěří třeba na víkend k němu bez ní, že bude v klidu, když ví jaké má vybuchy? třeba i mimino, kdyby nekojila? já nevím jak už to mám napsat, odejít je jedna vec, ale děti jsou obou a prostě se bude jendat o pouhý rozchod a on se může mstít na dětech, nebo taky ne, ale třeba mu rupnou nervy až bude mít obě doma, byt by se o ně nepral, může to dělat zakl. naschvál a s tím je třeba počítat a v tom ji právě poradí na krizovém centru, jak postupovat..
a že dcera, víš jak je těžké toto dokázat,on to nařkne, že ho navádí proti ní, pak to bude chtít znalecké posudky, zda dítě je ovlivněno nebo ne, jak se to táhne, co to dítě v tom zažívá?
Nehledě k tomu, že nakonec po tom všem martýriu, kdy ji ponížil před spoustou lidí, zeptal se jí, jestli je d.ebil, hrubě do ní strčil/opět před svědky/, jí tam takto dehonestovanou a poníženou, nechal i dítětem, a odešel pryč. Takže ona stejně nakonec šla do práce pěšky, s pláčem, a obavami o miminko. Tak to je už hadcore na druhou.
@nostress píše:
Přesně tak. Krom toho, nevěřím, že to bylo poprvé. Už z toho jejího popisu situace vyplývá, že ona to má taky hozené „trochu jinak“. Těhotná upadne na schodech, dostane pořádnou sodu, a ona se jemu omlouvá.A takových momentů je tam více. Čekají spolu druhé dítě, takže nejsou spolu půl roku, aby nevěděla, co má doma. Má tendence ho ještě omlouvat, to jsou jasné signály, že je pod vlivem manipulátora. Normální chlap/žena/ se takto nikdy nezachová. Pokud mám vůči někomu úctu a respekt, tak se může stát cokoliv, ale nedovolím si takové chování ani omylem.
Myslim si to samé.Zakl.píše,že je to ojedinělé,podle reakce dcery určitě ne.Takže bych to vidělala,že je to jeho první veřejnej fyzickej útok se sprostýma nadávkama na ní,ale doma ji ponižuje běžně (možná fyzicky nenapadá,možná doteď nebyl tak vůlgární).Ona ho omlouvá,takže už je zpracovaná.Přijde mi to jako manipulátor,kterej posunuje hranice.
A k tý situaci-mě se něco podobnýho stalo,bouchla jsem se do břicha v tramvaji,když prudce zastavila.Nebyla to žádná velká šlupa,ale k obavám a blbýmu pocitu mi to stačilo.Po příjezdu domů mě manžel rovnou nahnal do auta,jeli jsme na pohotovost mimčo nechat zkontrolovat a průběžně mě uklidňoval během mýho fňukání,že se mimčo ještě ani nenarodilo a já už ho takhle ohrožuju (hrozný těhotenský hormony
).Mimochodem byl to den,kdy jsme měli slavit,takže oslava jak vyšitá a celou dobu mě muchlal a utěšoval,že to bude dobrý ![]()
@růžový achát píše:
Tak si přečti co jsem radila. Že by třeba hovado mohlo vyzkoušet terapii, než se zakladatelka sbalí a odejdeAle hovada problém často nepřiznají, takže o terapii pochybuji
..Hovado je ještě mírný název pro tohodle ubožáka. Není nad dobře mířené jadrné české slovo vystihující pravou podstatu situace
Ty jsi fakt kouzelná.
Jasné a výstižné. Nejvíc se mi líbil ten tvůj skok na krční tepnu, ale nevím už, kde jsi to napsala.
Není nad to nazývat věci pravými jmény.
![]()
Zakladatelko, před xy lety jsem zažívala naprosto to samé. Taky to začalo slovním ponižováním a já to vše ve skrytu duše omlouvala, že je manžel přetažený z práce, nemá svůj den, apod. Postupně jeho slovní agrese přehoupla hranici agrese fyzické a kromě urážek do neschopné tlusté neforemné krávy, dementů a apod. jsem byla obdařena fackami a kopanci do celého těla. Nebyl pro něj problém vzít talíř s gulášem, polívkou a hodit ho po mě tak, že se muselo částečně vymalovat. Druhý den omluvy, jak to vše přehnal, že ani neví, co ho to v tu chvíli popadlo, že to vůbec nebyl on. Opět jsem ho omluvila, že je přetažený a vystresovaný z práce, že mu ujely nervy. To vše trvalo 3 roky. Teprve až ve chvíli kdy vztáhnul opakovaně tvrdě ruce na starší dceru, kterou v jednom ze svých afektů škrtil se slovy, že mu ona a jeho máma zkazila celý život, jsem se opravdu probrala, že jeho chování k nám není normální a začala danou situaci řešit. Dostal soudní vykázání z bytu, s dětmi se mohl vidět pouze za asistence OSPODu. Rozvedli jsme se, soud ex nařídil psychologické vyšetření a následně i psychiatrickou léčbu.
Takže pokud dcera již sama rozpoznává, že tátovo chování nebo normální a dokáže sama v pěti letech o něm říci - že se občas chová jako vůl, nebrala bych to já vůbec na lehkou váhu a vyhledala odbornou pomoc.
Prosím o zachování anonymu, citlivé soukromé údaje. Děkuji.
@e-Surfařka píše:
Myslim si to samé.Zakl.píše,že je to ojedinělé,podle reakce dcery určitě ne.Takže bych to vidělala,že je to jeho první veřejnej fyzickej útok se sprostýma nadávkama na ní,ale doma ji ponižuje běžně (možná fyzicky nenapadá,možná doteď nebyl tak vůlgární).Ona ho omlouvá,takže už je zpracovaná.Přijde mi to jako manipulátor,kterej posunuje hranice.
A k tý situaci-mě se něco podobnýho stalo,bouchla jsem se do břicha v tramvaji,když prudce zastavila.Nebyla to žádná velká šlupa,ale k obavám a blbýmu pocitu mi to stačilo.Po příjezdu domů mě manžel rovnou nahnal do auta,jeli jsme na pohotovost mimčo nechat zkontrolovat a průběžně mě uklidňoval během mýho fňukání,že se mimčo ještě ani nenarodilo a já už ho takhle ohrožuju (hrozný těhotenský hormony).Mimochodem byl to den,kdy jsme měli slavit,takže oslava jak vyšitá a celou dobu mě muchlal a utěšoval,že to bude dobrý
Přesně tak. Nejsem žádný teoretik. Jsem třicet let vdaná, vychovali jsme s manželem tři děti, a zažili takové /někdy až hororové/ situace, že by to někdo i těžko uvěřil, ale v životě by jsme si nedovolili se vůči sobě takto chovat. Když jsem čekala první dítě, kdy jsem velkou část těhotenství proležela v nemocnici, taky jsem uklouzla a upadla. Manžela jsem tak vyděšeného ještě neviděla. Ihned jsme jeli do nemocnice. Naštěstí jsem měla asi dva týdny pře termínem. Ještě v autě mi následkem pádu odtekla plodová voda.A to jsme nevěděli, jestli je dítě v pořádku.Manžel z toho šoku nemohl ani řídit, a vezl nás soused.Díky Bohu to dopadlo nakonec všechno dobře.
OK, ale ja to chapu po svém
Uvod je vseobecny
A taky to je verejna diskuze, takze se zde nabízí, ze i muzi se pripoji a ja třeba rada ctu jejich pohled 