Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Bohužel nemám kam jít rodiče mají své životy a me manžel řekl že než by mi něco dal tak mi maximalne sežene podnájem je hustý ale má práce je cca 10tisic měsíčně. Utikat od chlapa k chlapovi se mi moc nechce nevěřim že by mě někdo zas netahal za nos.
@Malina7 : Bohužel nemám kam jít rodiče mají své životy a me manžel řekl že než by mi něco dal tak mi maximalne sežene podnájem je hustý ale má práce je cca 10tisic měsíčně. Utikat od chlapa k chlapovi se mi moc nechce nevěřim že by mě někdo zas netahal za nos.
@cipisekhi
bože tohle nikdy nepochopím, proč se ženské nesnaží být soběstačné. tohle se vždycky může stát, že je chlap opustí nebo ony jeho. A neumět se o sebe postarat? tak si dodělám vzdělání, kurzy atd, ne?
@cipisekhi píše:
Bohužel nemám kam jít rodiče mají své životy a me manžel řekl že než by mi něco dal tak mi maximalne sežene podnájem je hustý ale má práce je cca 10tisic měsíčně. Utikat od chlapa k chlapovi se mi moc nechce nevěřim že by mě někdo zas netahal za nos.
Tvá práce je 10tisíc, pak máš nějaké alimenty, kde bych tedy si u takového pracháče řekla o dost (po pokzultaci s právníkem). Takže by jsi na tom špatně nebyla. Pokud chceš změnu k lepšímu musíš začít fakt u sebe, u chlapa už to 2× nevyšlo (u stejného chlapa) a já se přiznám, že bych oželila zlatou klec a šla bych jinam. Rodiče sice mají své životy a to jako se vůbec nestýkáte, nezajímají se, jak je dceři s vnoučetem? To jsou tak špatné vztahy? A za svůj problém se nestyď. Pokud máte dobré vztahy s rodiči, tak jim to můžeš říct stejně tak, jako zde nám.
Milé dámy, tak jsem si k vám přišla pro radu, nebo spíše se zeptat, co vy na to, jaký na to máte pohled. Abych nastínila situaci, studuji a můj přítel už téměř 3 roky pracuje. Bydlíme spolu v pronajatém bytě se vším všudy. Pronájem našeho bytečku platíme na půl, s tím, že moji půlku platí rodiče. Jídlo mi také platí a ještě mi vždy nabalí spoustu věcí s sebou. Školu jsem si vybrala poměrně náročnou, rozvrh mám 5 dnů v týdnu a nelze s tím hnout. V rámci šetření jsme se s přítelem domluvili, že budeme vařit i pro něj, aby neplatil drahé obědy v restauracích nebo jídelnách. Ne že by měl tak malý plat, ale často chodil domů s tím, že tam mají stále stejná jídla a nezdravá atd. Vzhledem k tomu, že každý den vařím oběd na druhý den, dále peru, žehlím a uklízím, nakupuji, což musím stihnout během týdne, protože na víkend odjíždíme domů, kam si přítel bere i vyprané a vyžehlené prádlo. Nu a k věci, dříve jsem stíhala brigádu, když jsme nebydleli spolu a já si vozila prádlo domů a chodila na jídlo do školy a tak jsem si za vydělané peníze ledacos koupila, nebo jsme mohli jet na nějaký prodloužený víkend. Ted už to nestíhám, protože ke škole mám komplet domácnost, přítel na domácí práce zrovna není, z práce je unavený. A tak vás holky chci zeptat, zda mi má být oprávněně trapně, když jednou za čas jdeme někam do restaurace nebo na pivo, jednou za čas je tak jednou za čtvrt roku, že za mě přítel zaplatí, když vydělává a já ne? Na druhou stranu se o něj starám? Někdy mi příjde, že mu to nepříjde úplně vhod za mě zaplatit. Do kina, do divadla a nikam moc nechodíme, když už tak na nějaký ples a to lístky zařizuji většinou já a rovnou je zaplatím. Co vy na to holky? Mam trošku pocit, že přítel je čím dál větší šetřílek. Vím, že se teď prosazuje, že každý platí sám za sebe a holka nemá čekat, že to chlap za ni zaplatí.
Děkuji vám moc za vaše názory a za to jak to máte s placením vy ![]()
A bude hůř až si pořídíte děti. On ti na domácnost nic nepřizpívá? Jestli ne, tak byh pro něj nic nedělala. Hlavně bych zvážila, jestli je to ten pravý.
Já teda za společnou domácnost, kde je jeden účet (resp. povícero, ale ty jsou spořící, atd.). Prostě dvě karty k jednomu účtu. de fato jsou to peníze na jedný hromádce. Ale kdekoli platí chlap už jen z toho principu, že je to prostě.. chlapské, platit za dámu. bez ohledu na to, že jsou to jako třeba u nás prostě jedny společné peníze. ![]()
@Anonymní píše:
Milé dámy, tak jsem si k vám přišla pro radu, nebo spíše se zeptat, co vy na to, jaký na to máte pohled. Abych nastínila situaci, studuji a můj přítel už téměř 3 roky pracuje. Bydlíme spolu v pronajatém bytě se vším všudy. Pronájem našeho bytečku platíme na půl, s tím, že moji půlku platí rodiče. Jídlo mi také platí a ještě mi vždy nabalí spoustu věcí s sebou. Školu jsem si vybrala poměrně náročnou, rozvrh mám 5 dnů v týdnu a nelze s tím hnout. V rámci šetření jsme se s přítelem domluvili, že budeme vařit i pro něj, aby neplatil drahé obědy v restauracích nebo jídelnách. Ne že by měl tak malý plat, ale často chodil domů s tím, že tam mají stále stejná jídla a nezdravá atd. Vzhledem k tomu, že každý den vařím oběd na druhý den, dále peru, žehlím a uklízím, nakupuji, což musím stihnout během týdne, protože na víkend odjíždíme domů, kam si přítel bere i vyprané a vyžehlené prádlo. Nu a k věci, dříve jsem stíhala brigádu, když jsme nebydleli spolu a já si vozila prádlo domů a chodila na jídlo do školy a tak jsem si za vydělané peníze ledacos koupila, nebo jsme mohli jet na nějaký prodloužený víkend. Ted už to nestíhám, protože ke škole mám komplet domácnost, přítel na domácí práce zrovna není, z práce je unavený. A tak vás holky chci zeptat, zda mi má být oprávněně trapně, když jednou za čas jdeme někam do restaurace nebo na pivo, jednou za čas je tak jednou za čtvrt roku, že za mě přítel zaplatí, když vydělává a já ne? Na druhou stranu se o něj starám? Někdy mi příjde, že mu to nepříjde úplně vhod za mě zaplatit. Do kina, do divadla a nikam moc nechodíme, když už tak na nějaký ples a to lístky zařizuji většinou já a rovnou je zaplatím. Co vy na to holky? Mam trošku pocit, že přítel je čím dál větší šetřílek. Vím, že se teď prosazuje, že každý platí sám za sebe a holka nemá čekat, že to chlap za ni zaplatí.Děkuji vám moc za vaše názory a za to jak to máte s placením vy
My teda s partnerem začínali podobně jako vy. Já studentka, on pracující. Já jen brigády, celá domáctnost na mně. Ale já teda od rodičů nikdy nic nedostala (ani peníze ani jídlo). A teda partner bral jako automatiku, že za mě platil. Vstupy, jídlo, všechno. Já si kupovala jen své věci (hygienu, jízdné…) a malé nákupy přes týden. Velké nákupy jsme dělali spolu, platil on. Jasný, že občas jsem něco koupila nebo zaplatila, ale to bylo vážně minimálně.
Plus když jsme spolu bydleli dýl, tak nebyl problém, aby mi dal třeba 2000 na nákupy jídla. Prostě to bral tak, že jsou to „naše“ peníze (a to upozorňuju, že jsem si nikdy o nic neřekla, pro sebe nic nekupovala).
Teď jsme manželé a peníze máme spolecné. 2 karty k jednomu účtu.
No v tomto případě nevidím jediný důvod, proč by ti mělo být trapně. S tím snad musel počítat, když si našel studentku. Já jsem tedy taková, že jsem za sebe málo kdy nechala platit, a když už, tak na oplátku jsem příště platila já, ale já vydělávala…to bylo něco jiného. Mluvili jste o tom spolu??
A jak dlouho spolu jste?
Asi by bylo nejlepší ujasnit si, jestli teda jste vůbec rodina, jestli on to tak bere. Pokud ano, dej mu jasně najevo, jak by to z Tvého pohledu mělo vypadat, namísto toho, jak to vypadá. Uvidíš, jak se k tomu postaví. Rozhodně bych mu jasně naznačila, že já nejsem jeho majetek, a pokud to nebude respektovat, nebudu s ním.
Hodně štěstí! ![]()
Jinak už od začátku vztahu…společná domácnost = společné peníze a s těmi se musí hospodařit. Tohle hromádkování TVOJE-MOJE asi nikdy nepochopím ![]()
A co dělá doma přítel? Jestli přijde, nají se, převlékne a usne, tak je to špatně. Na domácnosti by se měli podílet oba. Pokud Ty dáváš denně třeba dvě hodiny práce, tak on by měl taky, nebo dávat peníze.
Jídlo Ti platí rodiče - a kdo nakupuje zbytek? Ty? Nebo z jídla od vašich živíš oba?
Začínali jsme s manželem stejně, já dojížděla na výšku, on pracoval. on měl svou garzonku, jjá bydlela u mamky, když jsem jela k němu, platil vše, když on k nám, jídlo měl u nás. Pak jsme byli již jen u něj a já měla nějaké peníze brigády a příspěvek od státu, ale prostě peníze byly jedny, my to vůbec neřešili, když já dostala vyšší obns od dědy, dala jsem mu je na řidičák, protože já mít nemůžu, atd. Jeho výplata po změně práci chodila na můj účet, protože on účet neměl zřízený a z toho se vybíralo. Tak to zůstalo i v manželství, jeden účet a dvě karty, společné výdaje se řeší dohromady, co a za kolik, jinak každý si vezme, co potřebuje.
Zkuste si o tom promluvit, ve vztahu by nemělo být takové tabu ohledně peněz, neboj se
Normálně bych mu to řekla, takhle jak jsi to popsala tady… určitě by sis neměla připadat blbě, že za tebe něco platí, když ty mu vaříš a žehlíš…
Tak já to měla podobně - já studentka, partner starší vydelavajici. Prislo mu uplne automatické, ze finance táhne on (nájem, nákupy, kino, restaurace,…) v rámci mezi, které si může dovolit. Ja dostávala od rodičů nejake peníze a z nich jsem si platila své věci (jídlo ve škole, drazsi hygienu, kosmetiku, kadernici, na cestovne mi partner prispival, drazsi oblečení jako boty nebo zimní bundu mi kupoval automaticky on) a když se mi dařilo ušetřit, tak jsem zaplatila nakup nebo nejaky výlet. Partnerovi tenhle system vyhovoval, mně bylo hloupé, že větsinu platí on. Na druhou stranu jsem se plně starala o domacnost a vse kolem. Casem jsem si zvykla, ze mu to prijde normalni a neni to problem.
Po nejake době, kdy partner zjistil, ze nejsem rozhazovacna a marniva, mi začal vybírat hotovost a z té jsem nakupovala. Asi po roce společného bydleni jsem dostala k dispozici jeho kartu. Nikdy jsem si o zadne peníze nerikala, vždycky to bral partner jako úplnou samozřejmost.
Dneska už jsme manžele a máme kazdy kartu k úctu manžela a ja mam navíc jeste „svůj“ ucet, ze kterého cerpame výdaje navíc.