Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ani se nerozvedu!!! ![]()
Já mám úžasné své rodiče. Jsou mi oporou, zpovědnicí. O to je to lehčí.
S tchýní bude ale věčný boj.
A o týrání v tvém případě nejde. Já pracovala s týranými dětmi. Se sociálkou jednala několikrát týdně. A ty děti… Vracely se po pár letech zpět k rodičům…
![]()
V tomto případě není fakt sociálka na místě!!!
Jen..se neboj si to s tchýní vyříkat - urovnat NEBO se na ni vykašli a uchraň dcerku…
Se divim zakladatelce, ze za dceru nebojuje. Dala bych jasně hranice, pritelovi i tchyni, nejezdila bych tam, syna at tam vezme on, ale i toho pritele bych ja nedala. Holcicky je mi moc lito. Tchyni bych poslala do haje, at ji pritel miluje sebevic, pro me jsou totiz nejvic moje deti a ty se maji ochraňovat.
Promiň ale já tu chybu vidím i v tobě, pokud ji tchýně neuznává tak bych svoji dceru nějakou cizí bábou okřikovat nenechala, nedej bože by mi na dceru sáhla, to by zkusila jen jednou. Jasně, že si na ní bába dovoluje když dcera těžko něco ve svém věku udělá a ty vlastně také neděláš nic…
Nikdy tohle nepochopím, já bych takové příkoří na své dceři nedopustila
@Anturie píše:
Už jen proto, aby celá diskuze nesklouzla na výměnu názorů pisatelů mezi sebou! A netýkalo by se to vlastně tématu zakladatelky.
Ale tam to sklouzne tak jako tak. Někdo tady nemůže sedět celý den. Taky někdy zadám téma a čtu si to až večer nebo druhý den.
@Anonymní píše:
takže za Tebe - nejezdit tam? Já, dcera, syn? Nebo „posílat“ přítele jen s VLASTNÍMI dětmi?
Já bych tam ještě jela, pokud by vyhryzavala, dcery se zastala ( ona potřebuje vidět a slyšet, že ti za to stojí!) a pak bych už nejezdila… zeptala bych se dcery, zda chce mít dámskou jízdu nebo být doma i s braskou… A pokud bude chtít tchyně vidět vnoučata, může přijet k vám ( tvůj dům, tvá pravidla)
.
Už asi bylo vše řečeno. Je to smutné. Vystavuješ svoji dceru psychickému teroru ze strany tchýně ![]()
Okamžitě bych tam přestala jezdit. A kdybych někdy „musela“ a o něco se tchýně pokoušela, tak bych ji dala takovou sodu před všemi, že by zalezla pod stůl. Kráva jedna.
@Anonymní píše:
jo, nestíhám číst, natož reagovat, mám ročního syna… a musím jít vařit, takže vás dočtu později.
Přeji ti hodně štěstí a radosti z dětičkami.
Můj názor je, všichni spolu kamkoliv. Takto rodina funguje. Pokud má jeden z vás jiný názor, je to špatné a náprava je asi na tobě. Prostě jsi matka, tak bojuj! Musíš! ![]()
@Bela111 píše:
Se divim zakladatelce, ze za dceru nebojuje. Dala bych jasně hranice, pritelovi i tchyni, nejezdila bych tam, syna at tam vezme on, ale i toho pritele bych ja nedala. Holcicky je mi moc lito. Tchyni bych poslala do haje, at ji pritel miluje sebevic, pro me jsou totiz nejvic moje deti a ty se maji ochraňovat.
Na jednu stranu zakladatelku taky nechápu, ale na druhou stranu, právě proto, že mi zakladatelka připomíná mě, to chápu. Já taky byla mnohdy celá bez sebe, naštvaná nejdříve na ostatní, pak i na sebe, ale neuměla jsem se postavit sama za sebe, natož za své děti. Když jsem se snažila, dopadlo to katastrofálně, jako když na „orla“ píská myška
, o to víc mě to pak dali (především tchánovci, švagrová a i manžel) „sežrat“.
Zakladatelko: dej na první místo sama sebe, na druhé svou dceru a syna. Nyní. Pak pořadí na druhém a dalším místě můžeš přehazovat jak chceš, ale na prvním místě by jsi měla zůstat ty. Nebát se jednat za sebe a děti, nebát se co „na to řeknou ostatní“.
@Aries6 píše:
Ale tam to sklouzne tak jako tak. Někdo tady nemůže sedět celý den. Taky někdy zadám téma a čtu si to až večer nebo druhý den.
To je právě hodně smutné.
Není potřeba tady sedět celý den, ale když si založím diskuzi, tak se snažím reagovat co nejčastěji a zpražím voloviny, dle svého… je to prostě má diskuze… ![]()
Edit jen mě ještě napadlo, záleží na tématu, to se tady také děje, že zakladatelka poděkuje za příspěvky, ale její diskuze žije dál. Tak bych dle tématu nechala svou diskuzi uzavřít.
@Anturie píše:
To je právě hodně smutné.Není potřeba tady sedět celý den, ale když si založím diskuzi, tak se snažím reagovat co nejčastěji a zpražím voloviny, dle svého… je to prostě má diskuze…
Edit jen mě ještě napadlo, záleží na tématu, to se tady také děje, že zakladatelka poděkuje za příspěvky, ale její diskuze žije dál. Tak bych dle tématu nechala svou diskuzi uzavřít.
to je podle mě naprosto zbytečné. zakladatelk a nedávno uvedla že má roční dítě a nemůže sedět na emiminu. Tak snad nebudeme podávat žalobu ne…
To je těžký. Není to její vnouče a evidentně jí to vadí. Samozřejmě je neomluvitelné, že se k ní takhle chová. Už jen že si dovoluje jí vyhrožovat, že jí nařeže?? To si nedovolí ani naše babičky, a to jsou vlastní. Od trestání jsou rodiče… Řešila bych to tak, že bych partnerovi řekla, že pokud se chování jeho matky nezlepší, nebudu tam s dcerou jezdit. Není důvod, aby byla šikanována jen proto, že není dcerou Tvého partnera. A už vůbec ji nemá co zakazovat, aby si chovala vlastního brášku.
Pokud s tím partner nic neudělá, promluvila bych si s ní sama pod pohrůžkou, že tam jezdit nebudete, popř. pokud to tchyně nebude ochotná respektovat, tak bych tam opravdu přestala jezdit.
@kontramatka píše:
to je podle mě naprosto zbytečné. zakladatelk a nedávno uvedla že má roční dítě a nemůže sedět na emiminu. Tak snad nebudeme podávat žalobu ne…
@Aishinka píše:
A když budete s dcerkou doma a kluci pojedou k babičce - můžete si dělat dámské jízdy! Čas jen pro svou holčičku!!!
To jsem chtěla napsat. Zakladatelko, pošli tam příště chlapa se synem a s dcerou někam vyraž! Cukrárna, kino nebo malý výlet. Uvidíš, jak dcerka pookřeje. A pokud se to chlapovi nebude líbit, řekni mu, že pokud se situace nezmění, bude to tak stále!
Zakladatelko, koukám, že začínáš couvat. Hádám, že první příspěvek byl pravdivý, pak to začínáš zlehčovat. Přítel nejprve s nadávkami u tchyně souhlasí, že to dceři neuškodí a v dalším příspěvku už jí má rád.
Podle stylu psaní jsi chytrá ženská, tak nebuď tak uťápnutá a začni jednat.Na dopis tchyni se vykašli, řekni jí to přímo. A manželovi bych toto číst nedávala, asi by se mu to příliš nelíbilo a navíc je to Tvoje soukromá věc.
Nejsem zakladatelka, ale prosím anonym, je to citlivé.
Trošku mi to připomíná moje dětství, táta není můj biologický (ale já to nikdy neřešila), s mámou se brali, když mi byli dva roky. Za další dva roky se narodila moje ségra. Dlouhý roky jsme bydleli v dvougeneračním domě s tátovými rodiči. Samozřejmě mě nikdy nepřijali za svou, chovali se ke mě podobně, jak se chová tchýně k tvoji dceři. Snažili se nás s moji ségrou rozeštvat proti sobě. Ségra dostávala obr krásný dárky, s jídlem si mohla vždycky vybrat, co by si dala dobrého, mě prostě něco namazali a musela jsem dojídat, ségra ne. Od tý doby nesnáším hrachovou kaši.
Když mi bylo tak 13 let, tak jsme se konečně odstěhovali, máma tátu prostě donutila, protože k ní se chovali neuvěřitelně hnusně. Takových 12 let jsem „babičku a dědu“ nevídala, nechtěla jsem, naše stěhování bylo dost dramatický. Až někdy před 4 roky jsem tam začala jezdit aspoň na Vánoce, aby se neřeklo, ale máma je neviděla od tý doby, co jsme se odstěhovali.
Se ségrou máme nakonec výborný vztah, i když jsme každá úplně jiná, ale jenom díky mamce, protože je nenechala nás rozeštvat proti sobě. Ale můžu říct, že ségra je od nich dost rozmazlená ![]()
Radila bych, abys to buď dceři nějak vysvětlila, proč se k ní babička chová, jak se chová, protože já to vůbec nechápala (nevěděla jsem, že táta není můj „táta“) a mrzí mě to ještě teď a to mi bude 30, nebo tam přestat jezdit a nebo nejezdit jednou za měsíc, ale jednou za půl roku..