Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@anavi13 píše: Více
Už mne taky potkala…ale nemůže to být pro tebe jediné téma…to pak otráví všechny okolo…a mluvením o tom pořád dokola na tom stejně nic nezměnis
@KKubula píše: Více
Já se nad tím nepotřebuju zamyslet chápu to.
Jen píšu, že když se takový člověk nebude bavit o ničem jiném, tak se od něj většina odtáhne…protože to je hrozně vyčerpávající a nemáš mu jak pomoci.
@anavi13 píše: Více
To fakt nevysvětlíš někomu, kdo tím neprošel. Zkušenosti bývají nepřenosné.
@Venetia píše: Více
Jenže když nemáš absolutně žádnou pomoc jak si třeba od toho nemocného dítěte odpočinout, tak prostě nemáš jiné téma k hovoru. Na tom přece není nic překvapivého. A když dojedeš s dítětem z pohotovosti, tak prostě nebudeš řešit jakou si uděláš třeba výzdobu v obýváku, ale budeš řešit jen to dítě. Ono asi by jsi musela pochopit, že nám to úplně zastavilo život. Když hlavně spíš třeba rok dvě, tři hodiny přerušovaně v noci, tak taky nejsi prostě úplně fajn člověk na komunikaci. Úplně upřímně ti řeknu, že jsem byla kolikrát protivná sama sobě. Jako v podstatě mi ten mozek kolikrát ani nefungoval. Byla jsem ráda, že zvládnu péči o děti a na víc už nebyla síla.
@Velryba černá ano, je to nepřenositelná zkušenost. Samotnou mě to překvapilo jak nás to hodně ovlivnilo.
@Venetia píše: Více
A o čem by ses tak chtěla v rodině bavit? Co bys chtěla aby bylo téma hovoru? Protože s mojí mámou jsem toho nenamluvila nic moc, protože si jen stěžovala jak ta z prvního patra zase byla na zahradě celý den a děcka tam lítala, to ani neuvařila určitě, tu musí mit doma ale bordel a podobně. Takže jsem vypila kafe a šla jsem, protože to mě nezajímalo. Kdežto táta se zajímal co děti, jaký známky ve škole, případně vykládal příběhy z dob kdy on byl malý, nebo já. Byla s nim sranda. Když jsme u příbuzných tak mě zajímá jak žijou, je zajímá jak žijeme my, co děti, vnoučata. O čem jiném by ses chtěla bavit?
Příspěvek upraven 18.12.25 v 19:57
@Venetia píše: Více
Můžeš mu pomoci - hlídáním dítěte, pomocí se sourozenci, uvařením. Mockrát jsem byla vděčná babičce, že nás pozvala na oběd, když jsme se vraceli od lékaře a já prostě nestíhala uvařit ( ještě vařila dietu, protože syn měl potravinové alergie). Nebo třeba moje mamka mi vyzvedla a dovezla léky, aby proto nemusel jet manžel a mohl mi pomáhat doma. Naši nikdy taky moc nehlídali, ale tahle pomoc nebyla problém. Ale prostě se sami zajímali co se děje. Bez toho zájmu by jsme na to byli úplně sami.
Moje tchýně se o nás a své vnoučata nikdy nezajímala-byli jí spíš na obtíž a protěžovala ostatní vnoučata. Dlouho mě to mrzelo, ale pak jsem pochopila, že ublížila hlavně sobě, protože se ochudila o to, aby ji měl někdo rád, má dcera říkala, že babičku nemá, nebyl tam žádný vztah. Já své vnoučata miluju a myslím si, že i oni mají rády mě. Je to přece tak něco krásného, na své děti jsem při spoustě povinností neměla tolik času, ale vnoučata jsem si hýčkala a užívala. Možná i proto, že už nic nemusím a dělám jen to, co chci. Když přijde dospělá vnučka a ptá se, jestli bych jí mohla upéct cukroví do školy pro spolužáky, jsem ráda, že mě někdo potřebuje a mužu být užitečná. Vážně nechápu prarodiče, které nezajímají vnoučata. Já dodnes řeším každé nachlazení, rýmečku, všechno mě rozhodí
protože mě na nich záleží a jsem moc ráda, že je mám. Jak říkám, jsou to moje-sluníčka, srdíčka, zlatíčka. Rodina je duležitá a měla by držet při sobě. ![]()
@Anna766 píše: Více
No nevím..prostě o čemkoliv, jako s každým jiným…mám s dětma přátelský vztah, takže to může být jakékoliv téma
@Venetia píše: Více
Asi jsem divná, ale i s kamarádkou si popovídáme o dětech, jak žijeme, co v práci, o jeji mamince o kterou se stará. Pořád nějak nevim o čem jiném ještě.
@anavi13 píše: Více
Tak jasně..mluvením se nic nevyřeší…určitě bych pomohla v rámci svých možností…možná tu působím nepříjemne, ale mám takový blbý povahový rys, že když mne někdo o něco požádá, tak moc neumím odmítnout.
Jako na OCR bych asi nesla z finančních důvodu, ale co bych zvládla, to bych udělala.
Vaření u nás moc nefunguje.
Já si teď taky beru malou častěji, aby se mohli věnovat staršímu.
Je to mimino, takže to jde zatím jen na chvíli mezi kojením.
@Venetia píše: Více
Když máš vážně nemocné dítě a žádnou pomoc v té situaci, nechodis do práce, myslus jenom na to, aby ti neumřelo, aby třeba nějaká léčba zabrala, nespíš… tak je to jediné téma, protože jiná zkrátka nemáš.
@Radka.End píše: Více
Ta ostatní vnoučata ji také neměla ráda?
Někdy je těch vnoučat už moc ![]()
Příspěvek upraven 18.12.25 v 20:24
@Eva2610 píše: Více
To chápu…ale okolí to asi dlouhodobě nedá
@Venetia píše: Více
Ona měla vnoučata rozdělené podle toho, jak měla ráda své děti. Měla čtyři syny, ale já jsem byla špatná nevěsta a tím pádem byli špatné i mé děti-její chyba, přišla o hodně. Kdybych měla vnoučat spoustu, jistě bych je milovala všechny, bohužel mám jen dvě a víc jich mít nebudu, ale dýchala bych za ně, jsou mi vším.