Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj všem, možná si vše až moc rozebírám, ale nedá mi to…
Jak řešíte blbý pohledy matek na vaše dítě? Když se blbě kouká někdo na mě, tak mu pohled opětuji blbějším pohledem, ale na dítě, to mi přijde úplně zcestný.
Dcera - 5 let, má diagnostikovaný selektivní mutismus - což znamená, že má problém s komunikací a navazováním sociálních vztahů. Mluví jen s náma rodiči, babičkou a sem tam někomu šeptá. Její reakce, když si hraje s holčičkou je třepotání ručičkama a hlasitý smích. Ta matka uhrančivě a bezostyšně čuměla na moji dceru a pak sklonila oči zpět do mobilu, do kterého jinak koukala celou dobu a protočila panenky.
Já jsem fakt přemýšlela, jestli mám jít až k ní a zeptat se jí, zda má nějaký problém. Nicméně jsem to neudělala.
Zajímá mě, zda na někdo podobnou zkušenost a jak to řešíte?
Děkuji.
Jednou jsem se kvůli tomu pohádala s ženskou v obchodě. Když jsem vešla do obchodu, tak si mé dvě děti nahlas povídaly, komentovaly zboží. Ženská se otočila a svému chlapovi říká, že ty děti jsou strašné. Dělala jsem, že jsem ji neslyšela, protože děti si toho nevšimly a nechtěla jsem dělat dusno. Jenomže jsme se potkaly u pokladny a tam mým dětem, které stály v řadě řekla ať uhnou a měla nějaké kecy. Tak to už jsem se neudržela.
Kdyby někdo jen blbě čuměl tak ať, ale nadávat nebo urážet sebe nebo děti nenechám.
A jak bys to chtěla řešit? Tvoje dítě se chová nestandardně, to občas nějakou reakcí vyvolá. Chceš za tou mámou příště jít a zakázat se koukat, jak si vaše děti hrají?
@terien Vám by to nevadilo, kdyby se jednalo o Vaše dítě? Řekla byste si v hlavě, že je to proto, že se Vaše dítě chová nestandardně a proto je v pořádku koulení očima a upřený pohled na vaše dítě?
@Marsy84 píše: Více
Tak asi vadilo, ale co s tím chceš dělat? Zakázat lidem koukat? Asi pro tebe bude lepší se to naučit neřešit.
@Marsy84 píše: Více
a co chceš dělat? Říct jí blbě se díváte, přestante koulet očima? Tak se na ni taky blbě podívej a mysli si svoje. Ještě se setkáš s mnoha divnými pohledy.
Příspěvek upraven 12.04.25 v 20:41
@terien píše: Více
Přesně tak…a nebo nechat dítěti dat cedulku na krk, aby si mohl člověk přečíst případné postižení…
Je třeba se nějak jinak nastavit a přehlížet…
Nevím, nikdy jsem nezkoumala, jestli někdo blbě nekouká na moje děti,.sledovala jsem spíš je než cizí pohledy. Z druhé strany - naběhnout na mě někdo, že blbě koukám na jeho dítě, budu si spíš myslet něco o nestandardní matce než děcku ![]()
@vokishka píše: Více
Přesně tak. Přece takhle nebudeš reagovat na každého, kdo se podívá
ono stejne, co pak z toho budeš mít? Uleví se ti? Nebo pak očekáváš, že se ten člověk už nikdy nepodívá? Neblázni.
@Marsy84 píše: Více
Přímo zeptat se, ani ne. Lidi se můžou xichtit, dělat tím dusno a nemusí o tom ani chudáci vědět. Zkusila bych stejnou taktiku - podívat se zkoumavě do očí
. Je to skvělý - přímo od zdroje poznáš, co má za lubem - jestli měla nějaké ošklivé myšlenky, tak tohle nevydrží, nebo zjistíš překvapení apod. (Jako jestli se holčička chová nestandardně, tak to ty lidi může překvapit, vyděsit, nemusej to rovnou myslet zle).
Jako setkávám se s tolika „divnými“ lidmi i dětmi, že zírat na někoho, kdo vypadá nebo se chová nestandardně, by mě ani nenapadlo. A když někdo zírá na mé děti, které jsou normálně živé a třeba hlasitější, tak si toho snažím nevšímat, ale mrzí mě to, cítím se poníženě a radši třeba odcházíme nebo dětem odvedu pozornost ke klidnější zábavě. Vím, že to není ode mě adekvátní reakce, ale tady to upřímně přiznám. A tobě, zakladatelko, radím: takových neomalených pipin, které si neuvědomují, že tvé dítě je trošku „jiné“ a nepokrytě dávají najevo pohrdání, si nevšímej a v duchu ji pošli do věčných lovišť ![]()
@Marsy84 píše: Více
Hele, ona to sice píše hnusně, protože to jinak neumí
,ale v podstatě má pravdu. Nemůžeš všem na potkání vysvětlovat, že dcerka má takovou a takovou poruchu a že chápeš, že to může vypadat zvláštně, a že prosíš, ať jsou na ni hodní. Fakt to nejde.
Spíš bych zkusila změnit svoje nastavení a tyto pohledy nevnímat. Pokud máš nestandardní dítě, tak jich bude dost. Pro okolí může být setkání s tvým dítětem také nezvyklé a sami neví, co si o tom myslet.
Já třeba měla obě děti v období vzdoru velmi hlasité, dost často někde na veřejnosti ležely na zemi a řvaly. Syn i mlátil hlavou o zem. Při odsuzujících pohledech jsem se na ty druhé mile usmívala a myslela si své. Nejlepší bylo, když jsem takovéto matky potkala třeba za rok a jejich dítě vyvádělo úplně stejně jako moje
to bylo pro mě zadostiučinění ![]()
Vím, že jsou lidi různý, ale tím, že to řeším i v jiných směrech (školka, odklad, případně jiná škola), tak jsem citlivá na blbý pohledy, který jsou směřovány na moje dítě. Ano, dá se říct, že v tomhle ohledu už je to můj problém, že já to tak vidím. Spíš jde o ty pocity, který v tu chvíli mám. Lítost, bezmoc, naštvanost. Že to nedokážu změnit.
@Marsy84 a neuvažovala jsi o nějaké terapii? Ono to pro tebe musí být fakt psychicky náročné.