Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Anonymní píše:Gina108 píše:Opravdu neprovokuji, jen je lehké asi někoho soudit, napsala jsem stroze mou situaci a chtěla jen znát názor, všem se Vám omlouvám.
Hmm, zajímavé, první příspěvek na EMIMINU a hned interupce. Si myslíš, že na interupci tu byla každá druhá, či co, nebo se nudíš a zakládáš provokativní diskuze?![]()
![]()
Aha, tak to se omlouvám. Já to prostě vidím jasně, zůstaň s tím chlapem, co tě podpoří a dítě si nech. Proč chceš být s tím druhým, co by se s tebou soudil? Když je takový, asi nebude úplně ideální pro život i kdybys těhotná teď nebyla.
myslím že rozhodnutí je jenom na tobě jak to cítíš ty sama u srdíčka, jestli tě partner podrží i v takovéto situaci tak to zvaž přece jenom je tam riziko. A kdo ví třeba to nakonec bude jeho miminko
At už se rozhodneš jakkoliv přeji hodně štěstí a případné zdravé těhulkování ![]()
Anonymní píše:
Zdravím Vás,chtěla bych poprosit o názory a zkušenosti týkající se interupce. Před pár dny jsem zjistila, že jsem těhotná, je mi 26 let a problém je v tom, že nevím s kýmJe to složitá situace, cca 2 roky spím s dvouma, oba dva znám už 8 let. O jednom vím, že mě podrží, ať se rozhodnu jakkoliv. O druhém vím, že až se to dozví, a já bych si to miminko nechala - distancuje se ode mě a ozve se o testy DNA, až se to narodí a pokud to bude jeho, bude se se mnou soudit. Je mi strašně, že jsem se do této situace dostala. Na jednu stranu je mi už tolik let a dítě jsem chtěla za rok a na druhou stranu vím, že těhotenství by bylo stresové a následně i to co by přišlo. Strašně se bojím ale, že v budoucnu nebudu mít moci děti. Je mi zle, protože vím, že spousta žen má s otěhotněním problémy. Strašně pláču, když si tohle představím. Moc Vám děkuji za Vaše názory.
Jak píše Kristy-pokud miminko chceš,tak není co řešit a nechala bych si ho.Věk na to máš a jestli ho budeš mít teď nebo za rok,tak na tom už nesejde(a stejně jsi ho za rok chtěla,ne?).Co se týká těch tvých milenců,přítelů nebo já nevím,jak je mám nazývat,tak bych zůstala s tím,který tě podrží a postará se o tebe.
Gina108-nikoho bych každopádně nesoudila.Sami nevíme kdy a do jaké situace se dostaneme,takže klídek…
já to teda jako provokaci neberu a to jsem dlouholetá snažilka…tady je někdo v blbý situaci a chce poradit…není dobrý člověka šmahem odsoudit, aniž bychom ho znaly.
každopádně…nejen proto, že mě otěhotnění stálo mnoho let, utrpení, probrečených nocí, nervů i peněz…ale taky proto, že ve škole jsme se o těhle věcech učili a když jsem v těch 17ti viděla, jak se interupce provádí…tehdy jsem prohlásila, že bych nikdy nic takovýho neudělala......a myslím, že každá žena, která by šla na potrat „jen“ proto, že to bere jako formu antikoncepce a tohle by viděla, by si sbalila věci, z nemocnice odešla a nikdy by to neudělala. ten zázrak, ten živej tvor si myslím nezaslouží za něčí nezodpovědnost tohle…
ještě jednou to pořádně rozmysli…život už je takovej, že chystá velký životní zkoušky a je jen na nás, jak se k tomu postavíme! a když člověk jednou před něčím uteče (a já bych to v Tvým případě jako útěk před zodpovědností brala) tak bude utíkat už pořád. a pak…znám pár holek, co se s tím pak nemohly vyrovnat a byly z toho dost psychicky špatný…opravdu to zkus ještě promyslet…jsi dospělá, myslím, že máš přesně věk na to být mámou!!
držím palce, ať se dobře rozhodneš ![]()
Ahoj,podle mě pokud už si chtěla za rok mimčo,tak proč ho nemít už teď? Nedokázala bych mu vzít tu možnost žít. Já bych z vlastního rozhodnutí na interupci nešla,nedokázala bych to. Ale je to každého rozhodnutí,každopádně když máš k němu tátu,který by se o vás postaral a měl vás rád,tak podle není co výmýšlet.A kort když už se cítíš na to být mámou! S tím druhým bych to ukončila!!! ![]()
Toť můj názor ![]()
Opravdu si nemůžeš vydedukovat, koho by to dítě mohlo být? Alespoň větší pravděpodobnost?
Zůstala bych s tím prvním (co by tě podržel). Jestliže jste měli krizi skrz nevěru jednoho a pak druhého, ale pořád jste spolu, tak asi spolu i být chcete, nebo?
Vztahy jsou složitý, je jedno v jakým věku. Chápu i, že o interupci uvažuješ. Ale pokud už teď víš, že bys rodinu plánovala za rok, tak se znovu ptám - jak by sis to představovala za ten rok? S jakým partnerem???
Anonymní píše:Gina108 píše:Opravdu neprovokuji, jen je lehké asi někoho soudit, napsala jsem stroze mou situaci a chtěla jen znát názor, všem se Vám omlouvám.
Hmm, zajímavé, první příspěvek na EMIMINU a hned interupce. Si myslíš, že na interupci tu byla každá druhá, či co, nebo se nudíš a zakládáš provokativní diskuze?![]()
![]()
nic mě tak psychicky nezničilo jako nevydařené těhotenství. víc nemám co dodat. Jestli je to provokace, je blbá. Jestli nad tím uvažuješ, pořádně to prober ze všech stran. Probudit se po narkóze a vědět, že tam to malé už není? humus
Já bych pochopila, že zakladatelka uvažuje o potratu za předpokladu, že dítě nikdy nechce!
Ale chce a dokonce už za rok, tak bych do toho šla. Jak se říká „na dítě není nikdy vhodná doba“, a kdyby se pořád špekulovalo, co by, kdyby, tak nikdo děti nemá.
Byla by škoda, nechat si miminko vzít a pak litovat, že třeba nemůžeš otěhotnět. Vždyť takových případů je…
Já myslím, že zakladatelka už je rozhodnutá, jen potřebuje od někoho slyšet, že její rozhodnutí je správné. Za mě: pokud ten „hodnej“ ví jak se věci mají a přesto říká, že tě podrží, pokud ho máš ráda a dovedeš si představit žít po jeho boku až do konce, jdi do toho a miminko si nechte.
I kdyby to třeba později nezvládl (a já bych se tomu nedivila, je to nelehká situace i pro něj), nehroutila bych se z toho. V 26 letech máš jistě možnosti, jak sebe a dítě uživit. Minimálně jste dítě vytvořili dva, takže se jeden z nich bude muset podílet na výživě. A pokud bude chtít, i na výchově.
Je mi jasné, že teď to vypadá ještě složitější, než to doopravdy je. Vydrž. Bude to fajn, děti jsou k nezaplacení ![]()
Anonymní píše:
Opravdu si nemůžeš vydedukovat, koho by to dítě mohlo být? Alespoň větší pravděpodobnost?Zůstala bych s tím prvním (co by tě podržel). Jestliže jste měli krizi skrz nevěru jednoho a pak druhého, ale pořád jste spolu, tak asi spolu i být chcete, nebo?
Vztahy jsou složitý, je jedno v jakým věku. Chápu i, že o interupci uvažuješ. Ale pokud už teď víš, že bys rodinu plánovala za rok, tak se znovu ptám - jak by sis to představovala za ten rok? S jakým partnerem???
My jsme se rozhodli být spolu, ale zákon schválnosti a asi trest za to vše zlé, co jsem prováděla a test byl pozitivní. Antikoncepci jsem nebrala krátce kvůli problémům s ní, vůbec jsem nečekala, že bych mohla otěhotnět a myslím, že si dával pozor ten i ten, zkrátka jedna kapka stačí…Děkuji Ti za tvůj příspěvek a i Vám ostatním. Bojím se jen, že to bude toho druhého a o něm vím, že by žádal o testy DNA a kdyby to bylo jeho, chtěl by střídavou péči a to tomu malému nemůžu udělat, aby už od maličkka kvůli mému chování procházel stresem a vším možným
Jinak jsem miminko chtěla, ale nechci pro něj mít špatné podmínky.
A musíš tomu zlému říkat, že „hrozí“, že by dítě bylo jeho? Prostě je tvoje a tvého přítele a tečka. Jako zní to divně, přiznávám a je to otázka nátury (sama nevím, jak bych se zachovala), ale asi bych mu to vůbec neřekla…
A tys to tomudruhému taky řekla? Jestli ne, vůbec mu to neříkej a budeš v klidu.
Ahoj, nejsem tu abych tě soudila, je to tvůj život. Ohledně interupce zkušenosti nemám , ale jsi ti přesto nějak poradit. Podívej, vykašli se teď na ty keci o zodpovědnosti apod, to ti teď už nijak nepomůže (strašně se mi líbí jak tu hned každý moralizuje aniž by znal pořádně situaci. Taky nejsem zastánce potratu, ale jsou holt někdy situace kdy to beru jako to menší zlo). Bohužel se stalo co se stalo. Pokud máš finanční zázemí,jsi si jistá že by jsi měla podporu rodiny a blízkých, máš kde bydlet a pokud si aspon trochu myslíš že by jsi dítě zvládla milovat a starat se o něj, tak si ho nechej. Ale pokud jsi vnitřně přesvědčena že by jsi nezvládla být matkou, tak na tu interupci raději jdi. Podle mě je to lepší, než pak sobě i dítěti zkazíš život tím že budeš sebe i ho nenávidět. Věřím že jsi teď ve velmi nelehké situaci, hlavně vůbec se v tom prosím neplácej sama, jsi ted pod velkým stresem a psychickým tlakem, které by mohli negativně ovlivnit tvé rozhodnutí. Podle mě by bylo nejlepší pokud máš někoho komu věříš, tak si s ním sednout, vypovídat se, dostat to všechno ze sebe, probrat všechny možné alternativy a možná najednou zjistíš že na to mimčo jsi i přes ten počáteční strach vnitřně připravena. Rozhodně se nepokoušej v tom plácat sama, tím spíš se může stát že to psychicky nezvládneš a zvolíš interupci. Pokud nikoho takového nemáš a máš ještě nějaký čas k rozhodnutí, tak by jsi mohla navštívit psychologa, který má nestraný pohled (oproti většině zde)a bude schopen tě navést k rozhodnutí, které bude pro vzniklou situaci nejvýhodnější. My tady nevíme téměř nic o tvé situaci (kromě toho že jsi spala se 2 chlapama) a to je podle mě moc málo informací na to, abychom byly oprávněny ti objektivně poradit. Buď silná a být tebou, tak si o tom opravdu s někým pořádně promluvím.
Anonymní píše:Gina108 píše:Opravdu neprovokuji, jen je lehké asi někoho soudit, napsala jsem stroze mou situaci a chtěla jen znát názor, všem se Vám omlouvám.
Hmm, zajímavé, první příspěvek na EMIMINU a hned interupce. Si myslíš, že na interupci tu byla každá druhá, či co, nebo se nudíš a zakládáš provokativní diskuze?![]()
![]()
není to tak dlouho, co jsem četla diskusi, kde manžel posílal svou ženu na potrat, protože čekala dvojky a bál se, že to neutáhnou (už jedno dítě mají). Ona se mu postavila a chce si nechat všechny děti i za cenu, že s nima zůstane sama. V porovnání s touto matkou by si se měla stydět.
Anonymní píše:Anonymní píše:My jsme se rozhodli být spolu, ale zákon schválnosti a asi trest za to vše zlé, co jsem prováděla a test byl pozitivní. Antikoncepci jsem nebrala krátce kvůli problémům s ní, vůbec jsem nečekala, že bych mohla otěhotnět a myslím, že si dával pozor ten i ten, zkrátka jedna kapka stačí…Děkuji Ti za tvůj příspěvek a i Vám ostatním. Bojím se jen, že to bude toho druhého a o něm vím, že by žádal o testy DNA a kdyby to bylo jeho, chtěl by střídavou péči a to tomu malému nemůžu udělat, aby už od maličkka kvůli mému chování procházel stresem a vším možným
Opravdu si nemůžeš vydedukovat, koho by to dítě mohlo být? Alespoň větší pravděpodobnost?Zůstala bych s tím prvním (co by tě podržel). Jestliže jste měli krizi skrz nevěru jednoho a pak druhého, ale pořád jste spolu, tak asi spolu i být chcete, nebo?
Vztahy jsou složitý, je jedno v jakým věku. Chápu i, že o interupci uvažuješ. Ale pokud už teď víš, že bys rodinu plánovala za rok, tak se znovu ptám - jak by sis to představovala za ten rok? S jakým partnerem???Jinak jsem miminko chtěla, ale nechci pro něj mít špatné podmínky.
A ty se tedy jen bojíš, že bude toho druhého? Asi bych spíš pochopila, že jsi teď sama ze sebe špatná a řešíš tu situaci unáhleně ![]()
Máš chlapa, který i přes to všechno chce s tebou zůstat a na výchově dítěte se podílet. Tak tomu druhýmu to snad vůbec říkat nemusíš. A i kdyby si to ten „hodný“ časem rozmyslel a cuknul by, tak co. Život nekončí a určitě se časem najde muž, který bude chtít tebe i s dítětem