Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak docílit návratu?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
12.5.13 15:33
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.5.13 15:51
@Anonymní píše:
Být sebevědomá žena je sice důležité, ale pro nastávající maminku taky dost těžké.
Přidám svůj příběh: My jsme se manželem byli spolu téměř 10 let než jsme měli první dítě, vztah naprosto bez problémů, první krize bohužel přišla až s dítětem, tedy těsně před porodem. Miminko náročnější, uplakané, manžel zakládal firmu, tudíž byl stále v práci, já protivná a unavená. Krize jak vyšitá, dost jsme se hádali. No a pak jsem v afektu manžela vyhodila, on samozřejmě odešel, spát ke kamarádovi. Potom bylo nějaké období (cca 4 měsíce), kdy to bylo podobně jako u zakladatelky, střídavě byl doma, střídavě u kamaráda. Taky jsem se ponižovala, prosila, ať se vrátí atd. Nikdy jsme tedy v našem případě nemluvili o rozchodu, jen že je prostě krize a on se nechce hádat (a hlavně chtěl pařit, jezdit s kamarády na ryby atd.). Věci měl pořád doma, nikdy se neodstěhoval. Jestli v tom byla i nějaká ženská, to nevím, zjišťovat to nemíním, indicie žádné nebyly, ale člověk nikdy neví. No a pak jsem dospěla k tomu, že se vnucovat nebudu, se synem jsem se zařídila sama, dělala jsem, že ho nepotřebuju. Za dva týdny byl zpátky, koupil nám dovolenou pro nás dva a byl happyend… Teď už to je skoro 5 let zpátky, máme druhé dítě, nový dům a vše je v pohodě. Beru to jako určitou životní etapu, která prostě přišla a zase odešla, nebylo to příjemné, ale pravda, že jsem tím získala sebevědomí a taky spoustu zkušeností, např. že se člověk nemá hádat a vyčítat kvůli zbytečnostem. Manžel vždycky říkal, že jediné, co mu vadilo, že jsme se hádali, že po náročné práci chtěl doma klid a ne uštěkanou ženskou (samozřejmě, že chyba byla na obou stranách, z jeho strany zase pocit, že si najednou musí užívat - který ale nepřišel ve vhodnou chvíli).
On má právě doma taky ještě věci. Je dobře, že u vás to dopadlo dobře, budu doufat že i u nás bude šťastný konec. Takže jsi s ním na nějkaou tu dobu přerušila kontakt, či jak?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.5.13 16:06
@Anonymní píše:
On má právě doma taky ještě věci. Je dobře, že u vás to dopadlo dobře, budu doufat že i u nás bude šťastný konec. Takže jsi s ním na nějkaou tu dobu přerušila kontakt, či jak?
Kontakt ne, ale byla jsem chladnější, když chtěl někdy přijít nebo podniknout něco s námi, tak jsem řekla, že mám vlastní program. Nebyla jsem vždycky po ruce, jak to bylo předtím. Celkově jsem byla samostatnější, navíc jsem se zklidnila, neřešila prkotiny. Myslím, že hodně pomohlo, že mě neměl jistou, předtím jsem na něm byla hrozně závislá. A taky on se uklidnil a přestal pařit…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.5.13 16:23
@Anonymní píše:
Kontakt ne, ale byla jsem chladnější, když chtěl někdy přijít nebo podniknout něco s námi, tak jsem řekla, že mám vlastní program. Nebyla jsem vždycky po ruce, jak to bylo předtím. Celkově jsem byla samostatnější, navíc jsem se zklidnila, neřešila prkotiny. Myslím, že hodně pomohlo, že mě neměl jistou, předtím jsem na něm byla hrozně závislá. A taky on se uklidnil a přestal pařit…
pokusím se to taky udělat, nebýt pořád k dispozici. Achjo, snad to zvládnu. Já se právě v tomhle nejvíc bojím toho, že když říká že neví že mě asi už nemiluje tak že ho v tom teď podpořím..ale nic jiného mi vlastně ani nezbývá.
- Citovat
- Upravit
12.5.13 16:26
@Anonymní píše:
pokusím se to taky udělat, nebýt pořád k dispozici. Achjo, snad to zvládnu. Já se právě v tomhle nejvíc bojím toho, že když říká že neví že mě asi už nemiluje tak že ho v tom teď podpořím..ale nic jiného mi vlastně ani nezbývá.
Hlavně bych se s ním nelíbala, nespala!, tvrdila bych, že mám vlastní program a dělala, že mě nezajímá tak, jak předtím. Když si uvědomí, že s Tebou být nechce, tak se to aspoň vyřeší! Anebo se probere.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.5.13 16:37
@Anonymní píše:
pokusím se to taky udělat, nebýt pořád k dispozici. Achjo, snad to zvládnu. Já se právě v tomhle nejvíc bojím toho, že když říká že neví že mě asi už nemiluje tak že ho v tom teď podpořím..ale nic jiného mi vlastně ani nezbývá.
Já chápu, že to jde těžko, k tomu každý musí dospět sám. Mi to vlastně pomohlo, že jsem byla soběstačná a jemu vadilo, že mám svůj program, a že jsem ho nezačlenila (jenomže on dělal v podstatě to samé, že začal po porodu dítěte jezdit s kamarády pryč a užívat si, přestože předtím už byl vyřáděný, takže byl spokojený doma se mnou a veškerý čas jsme strávili spolu ve dvou). Ty se musíš teď soustředit sama na sebe a dítě a jeho nech, ať si v hlavě srovná sám. Třeba se taky zalekl rodičovské role a potřebuje se vzpamatovat. Jasně, někdo může namítat, že ženská se s tím vždycky musí srovnat a správný chlap by se tak neměl zachovat, jenomže každý žijeme jiný život, někdy nás to stáhne jiným směrem… U nás to skoro nikdo nevěděl, že máme takovou krizi, a kdo to věděl, tak nechápal, protože pro všechny jsme byli vzor partnerství. Můj manžel byl na mě závislý, já na něm taky, byli jsme v takové symbióze. A najednou bum, hnusná realita…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.5.13 17:02
@Anonymní píše:
Já chápu, že to jde těžko, k tomu každý musí dospět sám. Mi to vlastně pomohlo, že jsem byla soběstačná a jemu vadilo, že mám svůj program, a že jsem ho nezačlenila (jenomže on dělal v podstatě to samé, že začal po porodu dítěte jezdit s kamarády pryč a užívat si, přestože předtím už byl vyřáděný, takže byl spokojený doma se mnou a veškerý čas jsme strávili spolu ve dvou). Ty se musíš teď soustředit sama na sebe a dítě a jeho nech, ať si v hlavě srovná sám. Třeba se taky zalekl rodičovské role a potřebuje se vzpamatovat. Jasně, někdo může namítat, že ženská se s tím vždycky musí srovnat a správný chlap by se tak neměl zachovat, jenomže každý žijeme jiný život, někdy nás to stáhne jiným směrem… U nás to skoro nikdo nevěděl, že máme takovou krizi, a kdo to věděl, tak nechápal, protože pro všechny jsme byli vzor partnerství. Můj manžel byl na mě závislý, já na něm taky, byli jsme v takové symbióze. A najednou bum, hnusná realita…
Právě, my sme vždy všechny problémy vyřešili, byli jsme na sobě závislí, nikdy jsme od sebe nebyli, když partner někam jel tak to nesl blbě, vždy se těšil domů. Já o podržela v hodně těžké situaci a zvládli jsme to. Prý láska na celý život. Moc nás trápilo že se nám mimčo nedaří a teď taky bum. Je fakt, buď si uvědomí že ztrácí něco co nemusí, něco co už znovu najít nemusí a nebo to nezachráním ničím.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.5.13 17:09
@Anonymní píše:
Je fakt, buď si uvědomí že ztrácí něco co nemusí, něco co už znovu najít nemusí a nebo to nezachráním ničím.
Přesně, musí si to uvědomit sám. Nikdo jiný ho nedonutí být s tebou než on sám. Nesmí se k tobě vrátit proto, že ty nebo rodina ho ukecá, že by to tak mělo být. Je to určitě hrozně těžké být v těhotenství sama a necítit podporu partnera, ale raději se smířit s tím, že budeš sama než se ponižovat a chtít ho dostat zpět „z donucení“.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
12.5.13 17:35
@Anonymní píše:
Přesně, musí si to uvědomit sám. Nikdo jiný ho nedonutí být s tebou než on sám. Nesmí se k tobě vrátit proto, že ty nebo rodina ho ukecá, že by to tak mělo být. Je to určitě hrozně těžké být v těhotenství sama a necítit podporu partnera, ale raději se smířit s tím, že budeš sama než se ponižovat a chtít ho dostat zpět „z donucení“.
Ono teď to ještě nějak zvládám, bojím se toho po porodu. Jsem teď ve stresu, trápím se tím ale ještě funguji, pak se toho bojím že budu vypjatá v šestinedělí a tohle do toho, nebude mě moc nikdo v noci vystřídat, nebudu se mít o koho opřít, nebude mi moc nikdo říct že jsem dobrá máma a že se všechno zvládne. Furt spoekulovat jak by nám jinak bylo krásně společně.
- Citovat
- Upravit
12.5.13 17:39
@Anonymní píše:
Ono teď to ještě nějak zvládám, bojím se toho po porodu. Jsem teď ve stresu, trápím se tím ale ještě funguji, pak se toho bojím že budu vypjatá v šestinedělí a tohle do toho, nebude mě moc nikdo v noci vystřídat, nebudu se mít o koho opřít, nebude mi moc nikdo říct že jsem dobrá máma a že se všechno zvládne. Furt spoekulovat jak by nám jinak bylo krásně společně.
presne jak pise anonymni 2,tak jsem to myslela!!!Divej, bolet to bude, to opravdu zahoji jen cas-tu bolest, ale dulezite je na tom pracovat co nejdriv, psk to bude rychleji za tebou. Nepises co jeho rodina? Jak se k tomu postavila???A tvoje? Tam oporu nemas???
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.5.13 18:18
@wildcherry tak rodiny k tomu přistupujou tak, že je to naše věc a sami si to musíme vědět co a jak. Jako oporu u ní určitě mám, ale není to takovéto víš co myslím 
- Citovat
- Upravit
12.5.13 18:32
@Anonymní píše:
@wildcherry tak rodiny k tomu přistupujou tak, že je to naše věc a sami si to musíme vědět co a jak. Jako oporu u ní určitě mám, ale není to takovéto víš co myslím
vim co myslis 
,ale aspon nejaka opora je.My zensky zvladnem vic, nez si myslime.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.5.13 18:35
@wildcherry Tak v to jen doufám…Tak nějak je mi teď líp, tak uvidíme jak to vše bude. Hlavně budu mít toho svýho broučka a to je nejdůležitější..
- Citovat
- Upravit
12.5.13 20:16
@Anonymní píše:
@wildcherry Tak v to jen doufám…Tak nějak je mi teď líp, tak uvidíme jak to vše bude. Hlavně budu mít toho svýho broučka a to je nejdůležitější..
presne tak 
,prvni dite je neco uplne jineho, vice se na neho upnes, ucis se s nim byt mamou, objevujes nove pocity, jistoty, silu, vytrvalost-uvodis, ze bude lip!!Zkus jak jsme radily, vice se zamerit na sebe, zkus stihnout veci, na ktere nebude po porodu moc casu. Cokoli co te odezene od smutnych chvilek.Mu naopak ukaz tve vesele,,ja,, nad veci a vyrovnanou.Bud se vrati, a pokud ano, tak protoze on sam chce, nebo nevrati a na tebe to prave stesti ceka .Tim myslim chlapa, to nej uz brzo budes mit v naruci.Ale!!Tak jako tak, uvedom si ze to bude zacatek. Budes se muset naucit mu verit, nevycitat, nerejpat se v tom a to je hodne narocne plus pravdepodobnost, ze se to muze opakovat.Nebo to ukonci sam a tebe brzo potka novy zacatek i se zamilovanosti a vsim kolem-coz je nadherne a snad kazda z nas co jsme i kdyz stastne zadane uz par let tise zavidi 
.Proste s jednoduse, za vsech okolnosti bude jen lip 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.5.13 20:42
@wildcherry Děkuju děkuju! Moc jsi mi pomohla…v sobě řeším pořád jen ten jeden pohled na věc a to aby se vrátil. Takhle to zas vidím uplně z jiného úhlu. V podstatě, on něco ztrácí. Měl veškerý komfort, milující ženu..teď přichází o rodinu, já budu mít ten náš poklad u sebe, budu se moc pořád pomazlit vidět pokroky. On se o to připravuje…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Být sebevědomá žena je sice důležité, ale pro nastávající maminku taky dost těžké.
). Věci měl pořád doma, nikdy se neodstěhoval. Jestli v tom byla i nějaká ženská, to nevím, zjišťovat to nemíním, indicie žádné nebyly, ale člověk nikdy neví. No a pak jsem dospěla k tomu, že se vnucovat nebudu, se synem jsem se zařídila sama, dělala jsem, že ho nepotřebuju. Za dva týdny byl zpátky, koupil nám dovolenou pro nás dva a byl happyend… Teď už to je skoro 5 let zpátky, máme druhé dítě, nový dům a vše je v pohodě. Beru to jako určitou životní etapu, která prostě přišla a zase odešla, nebylo to příjemné, ale pravda, že jsem tím získala sebevědomí a taky spoustu zkušeností, např. že se člověk nemá hádat a vyčítat kvůli zbytečnostem. Manžel vždycky říkal, že jediné, co mu vadilo, že jsme se hádali, že po náročné práci chtěl doma klid a ne uštěkanou ženskou (samozřejmě, že chyba byla na obou stranách, z jeho strany zase pocit, že si najednou musí užívat - který ale nepřišel ve vhodnou chvíli).
Přidám svůj příběh: My jsme se manželem byli spolu téměř 10 let než jsme měli první dítě, vztah naprosto bez problémů, první krize bohužel přišla až s dítětem, tedy těsně před porodem. Miminko náročnější, uplakané, manžel zakládal firmu, tudíž byl stále v práci, já protivná a unavená. Krize jak vyšitá, dost jsme se hádali. No a pak jsem v afektu manžela vyhodila, on samozřejmě odešel, spát ke kamarádovi. Potom bylo nějaké období (cca 4 měsíce), kdy to bylo podobně jako u zakladatelky, střídavě byl doma, střídavě u kamaráda. Taky jsem se ponižovala, prosila, ať se vrátí atd. Nikdy jsme tedy v našem případě nemluvili o rozchodu, jen že je prostě krize a on se nechce hádat (a hlavně chtěl pařit, jezdit s kamarády na ryby atd.