Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Je důležité mít VŠ?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
13.12.20 18:44
@LadyLaggg píše:
Někdy je v životě být potřeba „sobecký“ a myslet především na sebe a své duševní zdraví. Proč by ses měl starat o někoho, kdo je na tebe celý život hnusný?
@Anonymní píše:
@pst007Nemam kam jinam jit. A kdo by se staral o dedu? On by to tu sam nezvladl, i kdyz porad rika, ze jsem mlady prd a ze me nepotrebuje a ja mu pritom slouzim a s matkou jsou na me zli…
Dnes byl na me zly v krame, kam jsem ho vezl, aby si vybral. Rekl, ze potrebuje zarovku nahoru do kuchyne. Tam on nechodi a tam jsem ja. Nerozumel jsem mu a on se na me pred lidmi choval hrube. Myslel dolu do kuchyne nahoru na strop. Pry jsem debil, kdyz to nepochopim. On je podle nej neomylny a ma obrovske ego a vsichni ho podporuji a on se pak takto na me chova.
Ja mu naopak nastavujivzrcadlo, vcetne matky, jake jsou to nabubrele nicky
Hrozne, uz od malicka me nenavidi
Tak evidentně se o něj může starat tvá matka, když nic nedělá. A že nemáš kam jít - no to neměl nikdo z nás, dokud jsme se nepostarali. S ID spolubydlení nebo kolej normálně zaplatíš, jsi na tom mnohem líp než spousty nemocných co ID nedostali a makat nemůžou nebo než spousty ssmoživitelek s miminem na krku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.12.20 19:32
A co si myslíte o tom, že děti s vysokoškolsky vzdělanými rodiči se snáze dostanou na VŠ nebo mají větší možnosti při studiu a pozdějšího uplatnění?
Já si myslím, že je to úplný nesmysl… Sice jsem někde četl, že to tak skutečně je, ale já s tím naprosto nesouhlasím.
Mě rodiče nikdy do studií VŠ nepodporovali. Spíš říkali, ať jdu pracovat, když nevím, co chci dělat, a ne studovat, jen ať si pořádně „máknu“, že budu konečně pořádně „kmitat“. A že často je Ing. hloupější, než nějaký slušný středoškolák.
A že když je středoškolák dobrý, tak se jako zaměstnanec kolikrát uplatní mnohem líp a žije lepší život, než nějaký vysokoškolák…
Ale pak mi zase říkala, že mě by za partnera matka tedy určitě nechtěla, že ta chce jenom „vysoko“, že bych jí ani jako člověk prostě nestačil (píšu to v kontextu dříve zveřejněného).
Opravdu je taková výhra být středoškolák…?
A co kdybych byl ten šikovný středoškolák, který by se býval měl dobře i s pouhou SŠ, ale tenkrát šel na nějakou slušnou VŠ a dělal kariéru v oboru a měl pro ten obor osobní zápal?
Tak to bych se měl asi ještě líp, ne? Slušný, aktivní a v atraktivním a dobře placeném odvětví pracující VŠ? To bych se přece měl asi ještě líp… Tomu úplně nerozumím 
Díky
P. S. Kdybyste věděli, jak mě máma celý život týrala a smála se mi, když jsem plakal… Jak mi v jedenácti letech říkala, že mi bude pouštět na hlavu kapání vody, až z ní ZEŠÍLÍM!
- Citovat
- Upravit
17.12.20 20:28
Hele, nestresuj se tím tolik. Já to naprosto chápu, že když člověk pochází ze špatně fungující rodiny, semele ho to. Jenže už je ti nějakých 30, 40? Nepamatuji si přesně. Takže rozhodni se ohledně své budoucnosti nějak a nevracej se tolik do minulosti. Správná odpověď na tvé otázky je, že to není černobílé. Být středoškolák má své výhody. Být vysokoškolák taky. Šťastní mohou být oba.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Alriga
17.12.20 21:28
Obávám se, že na tvoje problémy je e mimi krátké. Tady je potřeba psycholog nebo ještě lépe psychiatr. A postavit se na vlastní nohy.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.12.20 21:36
Dobře, zkusím to.
A ještě se zeptám zdejšího osazenstva. Bály byste se mít v pětadvaceti vlastní dům? 
Já se hrozně styděl, tak hrozně jsem se styděl, že takový nuzák, taková nicka (neměl jsem sebevědomí a všude se mnou takto jednali a vycítili to, a já to tak nějak zvnitřněl, na každého jsem koukal s obdivem a jako na něco lepšího než já, každá holka jen při tomto mém pohledu se ironicky ušklíbla, jaký chudáček to na ni kouká, vážně) jako já by měl mít něco tak velkého, jako jsou peníze, dům, chata, dvě auta! Pro mě to bylo vlastně až něco nemístného, navíc jsem „musel“ být to samé co ostatní a nikde jsem nic takového u nikoho neviděl, a to jsem prodával kreditky neznámým lidem po telefonu v call centru, dělal pomocného závozníka, doplňoval v supermarketu a tak, vystřídal jsem různé práce…
Babička mi vždycky říkala, že člověk bude bit (a moc bit), když bude něčím (čímkoliv) vyčnívat! Že i kdyby to bylo den za dnem, měsíc za měsícem, rok za rokem, celý život (!!!), člověk musí usilovat jen a pouze, aby byl v průměru, aby zapadl mezi stádo a NIČÍM NEVYČNÍVAL, že to je záruka spokojeného života (ono za komunismu to bylo asi jiné, ale když v tomhle vyrůstáte). Jak já se hrozně styděl, že bych měl mít celý velký dům… 
Styděl se před kamarády, před holkami, před každým a vždy jsem lhal a něco si vymýšlel, když se zeptali, kde bydlím a kde bych měl bydlet v budoucnu.
Navíc mi babička vždy říkala, že mě ostatní sežerou závistí, jakmile řeknu, že něco mám!!!
A matka zase říkala, jak jsem slabý a budu slabý a prý mě ty ženské o ten majetek oberou a já jim podlehnu! Říkala to tak dlouho, až jsem si přestal být jistý sám sebou…
Jak já se hrozně za všechno styděl… 
Teď nemám nic, ale už jsem ve věku, kdy bych to tak nějak třeba i mohl mít, kdy už nejsem nějaký mladý „cucák“, pro kterého je nevhodná vlastní nemovitost. Ale vše je matky, no, a ta už mi to nedá, to chtěla jen babička.
Také na ni byli zlí.
No, zpět k původní otázce. Jak byste to vnímali vy? S přihlédnutím k tomu, že jsem se jako slabý chudáček, hloupý to tvor, který ostatním nestojí ani za kopanec mezi půlky a který se jim nikdy plně nevyrovná, pořád jen bál a styděl? 
Člověk si asi musí věřit, věřit v sebe a mít sebevědomí, aby se nebál, a to se ve mně rodina, a zejména matka, snažila zničit a pošlapat co možná nejvíce.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.12.20 21:50
@Alriga píše:
Obávám se, že na tvoje problémy je e mimi krátké. Tady je potřeba psycholog nebo ještě lépe psychiatr. A postavit se na vlastní nohy.
Tak já to s nimi proberu. Snad mě po dvou letech profesní bezprizornosti zase někdo zaměstná a já si vydělám, abych mohl občas jít k psychologovi.
K psychoušovi chodím na pokladnu a jsem psychofarmaky zakonzervovaný a myšlenky mám konstantní
- Citovat
- Upravit
Alriga
17.12.20 21:58
@Anonymní píše:
Tak já to s nimi proberu. Snad mě po dvou letech profesní bezprizornosti zase někdo zaměstná a já si vydělám, abych mohl občas jít k psychologovi.
K psychoušovi chodím na pokladnu a jsem psychofarmaky zakonzervovaný a myšlenky mám konstantní
Existují i kliničtí psychologové, jejichž péče je hrazena že zdravotního pojištěni. Nevím, jaká je tvoje diagnóza a mediace, ale dlouhodobá terapie je neodlucitelnym předpokladem zlepšení psychického stavu.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.12.20 11:44
Ja vim…
A ani jsi nenapsala nic na muj dotaz, zda by ses stydela mit nejaky majetek, kdyz jsi byla mlada…
- Citovat
- Upravit
Alriga
18.12.20 12:56
@Anonymní píše:
@AlrigaJa vim…
A ani jsi nenapsala nic na muj dotaz, zda by ses stydela mit nejaky majetek, kdyz jsi byla mlada…
Majetek jsem získala až postupně s věkem. Něco jsem si pořídila sama, později nějaké nemovitosti zdědila, také něco přibylo sňatkem. Nestydela jsem se nikdy za to, co jsem získala poctivě. Nepoctive jsem získala jen ve 4 letech kedlubnu na písku. Trochu se za to stydím dodnes.
Majetek není ani ostuda ani samozřejmost ani nezbytnost. Je to spíše závazek a povinnost. Já osobně dávám přednost penězům, které můžu utratit, abych si užila pohodlnější a bohatší život.
- Citovat
- Upravit
aquarian
18.12.20 15:37
@Anonymní píše:
A ostatní by se také mohli přidat k okomentování…
A co chceš slyšet, už předtím jsi psal, že ten dům stejně přepsali na Tvou sestru.
Takže to nejsou relevantní úvahy. Spíš řeš, co se svým životem dál, než jestli ses před patnácti lety potenciálně styděl za vlastnictví, které stejně nepřišlo.
- Citovat
- Upravit
18.12.20 15:56
@Anonymní píše:
A ostatní by se také mohli přidat k okomentování…
No, přiznám se, že jsem moc nepochopila otázku, ale zkusím to.
Ve 25 bych se nebála mít dům, ve smyslu klasického strachu. Spíš bych byla vděčná tomu, kdo mi ho odkázal, protože je to hodnota v řádu milionů. Jako určitou výzvu - zvládnutelnou - bych brala zajištění provozu. Zajištění provozu znamená: řešit a platit všechny poplatky, vydělat na tyto poplatky prachy, řešit a platit cokoliv rozbitého, ať už by to byl kotel nebo plot, cokoliv. Dál to znamená spolehnout se na sebe - po*** se ti něco s elektřinou - vyřeš sám, aniž bys dostal ránu, nebo zavolej elektrikáře, ale vyřešit to musíš.
Ale když už ti není 25 a nejsi majitel domu, návrat do minulosti ti asi nijak zásadně nepomůže…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.12.20 16:18
@aquarian píše:
A co chceš slyšet, už předtím jsi psal, že ten dům stejně přepsali na Tvou sestru.
Takže to nejsou relevantní úvahy. Spíš řeš, co se svým životem dál, než jestli ses před patnácti lety potenciálně styděl za vlastnictví, které stejně nepřišlo.
Zatím je snad mámy, takže se uvidí, ale jak to bude do budoucna, to nevím. 
No, tak to máš dobré, já si právě říkal, že jediné, co musím vyřešit, je, abych měl sebevědomí aspoň jako ten neúspěšně vyučený, a ne jako ten s nedokončenou základkou…
A zadruhé jsem řešil, abych nemusel s maturitou kopat kanály někde v zimě, protože to opravdu hrozilo. Všichni šikovní šli někam do kanceláře a tak, ale já neuměl nic, znal jsem jen fakta o Nerudovi a něco málo z ekonomie, to bylo všechno, a trošku jazyky.
S tím člověk neohromil ani tehdy, takže jsem měl obrovské deprese, zda neskončím s lopatou v ruce u pangejtu Takže pro mě cíl všech cílů, až skoro nesplnitelný a nedosažitelný, bylo sedět na přepážce v bance za plexisklem a datlovat pokyny do počítače od nepříjemných klientů…
To jsem si říkal, že takhle krásně se na celý život zajistit, že to už je tedy skutečně něco, takto skvěle se upíchnout…
A teď vidím, že to může pomalu dělat každý… Měl jsem to nějak špatně hozené asi, no. Ale to bylo z toho mládí a dětství…
- Citovat
- Upravit
18.12.20 19:48
@Anonymní píše:
Zatím je snad mámy, takže se uvidí, ale jak to bude do budoucna, to nevím.
A zadruhé jsem řešil, abych nemusel s maturitou kopat kanály někde v zimě, protože to opravdu hrozilo. Všichni šikovní šli někam do kanceláře a tak, ale já neuměl nic, znal jsem jen fakta o Nerudovi a něco málo z ekonomie, to bylo všechno, a trošku jazyky.
S tím člověk neohromil ani tehdy, takže jsem měl obrovské deprese, zda neskončím s lopatou v ruce u pangejtu
To jsem si říkal, že takhle krásně se na celý život zajistit, že to už je tedy skutečně něco, takto skvěle se upíchnout…
A teď vidím, že to může pomalu dělat každý… Měl jsem to nějak špatně hozené asi, no. Ale to bylo z toho mládí a dětství…
To sem ted nějak nepochopila,,muze to delat kazdy,,
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.12.20 22:37
No, pracovnika na pobocce za sklem, ktery prijima podklady pro prevod penez na uctech neni top pozice, ale ja to tak videl. Tuto pozici mohl delat snad kazdy SŠ…
Dnes uz tato pozice skoro neni, protoze je internet banking. Dnes uz je jen bankovni poradce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
