Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já
jsme spolu 6 let,máme krásnou dceru. Občas mě strašně vytáčí
za tu dobu mě ani jednou nenapadlo ho podvést, není proč ![]()
Nejsi sama, taky se cítím šťastná (s manželem jsme 5 let), jsem věrná, nevěru odsuzuju, což je zde velmi nepopulární, nezamilovávám se do prodavačů a vytáčí mě zdejší oblíbené „nikdy neříkej nikdy“. Na druhou stranu, asi by to byla nuda, kdyby zde byly jen diskuse typu „Miluji svého manžela“, případně „Ženy-matky, co jsou věrné, sem“
.
@Lucienda1 i já mám s toho velikanskou radost ![]()
@Dujana néé nebyla by to nuda. Řešily by se jiné starosti, kterých je v běžném životě taky spousta ![]()
Tak už konečně tady jedna diskuze těch věrných je
Si to tu budu pročítat pořád do kola před spaním
Ono to opravdu povzbudí
@ppperla
Pro me druha, ale ta prvni me zas hodne naucila, jak na to. Svyho chlapa bych nemenila ![]()
Jsme s mužem skoro 5 let, z toho 2 roky manželé a
Stéle, každý den se objímáme, říkáme si, jak se máme rádi, jeden bez druhého vzásadě neumíme existovat..za celou dobu, co jsem spolu, jsme bez sebe byli jen jednou a to na 5 dní, kdy jsem byla pracovně v Barceloně, nechtěla jsem tam bez něj ani jet, muž mi každý den psal, jak mu chybím a jeho přivítání , když mě vyzvedával na letišti, bylo bouřlivé, jakoby mě neviděl půl roku…skoro všude chodíme spolu, máme společné zájmy, kamarády…občas si jdu samozřejmě na pokec a na kafe s kámoškama, ale i tak , když někam já, nebo on přijdeme bez toho druhého, všeci se patjí : Kde ho / ji máš?
Takže už nám i kámoš říká , že jsem dvojčata
Příjde mi to neuvěřitelný, ale jsem za to neskutečně ráda ![]()
Ja si hlavne myslim, ze bych si neverou nepomohla, jen si zkomplikovala zivot.
Tak já tě asi potěším
Manžel je můj první kluk, jsme spolu 13 let a máme dvouletýho synka. Nikdy jsem ho nepodvedla a ani to nemám v úmyslu. Máme se rádi a jsme rádi za každou chvilku, kterou trávíme jako rodina pohromadě ![]()
@TerezkaW píše:
Tak já tě asi potěšímManžel je můj první kluk, jsme spolu 13 let a máme dvouletýho synka. Nikdy jsem ho nepodvedla a ani to nemám v úmyslu. Máme se rádi a jsme rádi za každou chvilku, kterou trávíme jako rodina pohromadě
Jooo
můj taky, ale zatím jsem spolu celkem 5 let a máme v úmyslu tak pokračovat celej život ![]()
@Lo píše:
Jsme s mužem skoro 5 let, z toho 2 roky manželé aStéle, každý den se objímáme, říkáme si, jak se máme rádi, jeden bez druhého vzásadě neumíme existovat..za celou dobu, co jsem spolu, jsme bez sebe byli jen jednou a to na 5 dní, kdy jsem byla pracovně v Barceloně, nechtěla jsem tam bez něj ani jet, muž mi každý den psal, jak mu chybím a jeho přivítání , když mě vyzvedával na letišti, bylo bouřlivé, jakoby mě neviděl půl roku…skoro všude chodíme spolu, máme společné zájmy, kamarády…občas si jdu samozřejmě na pokec a na kafe s kámoškama, ale i tak , když někam já, nebo on přijdeme bez toho druhého, všeci se patjí : Kde ho / ji máš?
Takže už nám i kámoš říká , že jsem dvojčata
Příjde mi to neuvěřitelný, ale jsem za to neskutečně ráda
TAK to je opravdu nádherný. Já to mám takhle s partnerem taky, ale my jsme spolu rok, tak je to čerstvý, ale cítíme to oba přesně tak jak to píšeš a v tomhle duchu chci také pokračovat
tohle je opravdu láska. A je jen na těch dvou lidech jak moc to otužují. Já si dneska odpoledne chtěla lehnout do obývaku když mi nebylo dobře a bylo mi řečeno, že ne že mám ležet u něj že je štastnej už jen tím, že jsem u něj a že je za to moc rád. A je pravda, že já když během spánku tevřu oči a vidím ho vedle sebe i když jen roztomile kouká na simsny tak se taky štěstím pousměju.-) a jinak to nechci. Takže doufám, že za pár let to bude pořád tak krásný jako u nás teď a u vás dvou pořád ![]()
@Sarik12 ano přesně tak k ničemu by to dobrý nebylo. Mylsím, že normální člověk by se pak i užral výčitkami. To nevadí že druhej. Má první láska taky nevyšla jen jsem si sní odnesla syna za což jsme ráda, ale řeknu to tak. Má první láska byl spíše prvně poznanej silnej cit, kterej jsem pak už k nikomu jinemu s partnerů necítila. Ale až s mužem, kterého mám tedˇ bych řekla, že mám svou OPRAVDOVOU PRVNÍ LÁSKU a CHCI VĚŘIT ŽE DOŽIVOTNÍ. ![]()
Věrná jsem, spokojená jak kdy, poslední dobou spíš ne než jo, ale nikdy mě nenapadlo řešit manželské neshody jiným mužským. Dřív proto, že mě jiní chlapi nepřitahovali, a teď proto, že mám toho jednoho až až, ještě abych si pořizovala dalšího (na-čelo-si-ťukající smajlík).
Sím, já taky
A věřím, že si lidi můžou bejt věrní celej život a bejt zároveň i šťastní… Nevidím jedinej důvod, proč ne
Vždyť je to normální… Nenormální je právě ta nevěra, nebo ne?