Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
A proč by nebyla? Není povinností babičky být celá pryč z vnoučete… někteří prostě na mimina nejsou a zájem začnou mít až ve chvíli, kdy s tím dítkem bude nějaká „sranda“. Akorát u babičky je to všem divné, ale u dědečka se nad tím nepozastavují…
Je to babička, i když se zvláštním přístupem.. tak jim vytři zrak a přijeď k nim.. mě přijde, že ona tak trochu žárlí a bojí se, že k nim nebudete jezdit… no a s tím pláčem..
asi se bojí, že nebude umět utěšit.. moji tchánovci si malého nevzali jako mimino nikdy, že s ním nebudou umět zacházet.. teď mají další 2 mimina a extchán se stará od rána do večera, protože „máma“ je moc vytížená.. takže když musel, zvládnul to, ale jinak se bál…
Nejhorší je, že ona říká jak je z něj pryč… má s ním snad milion fotek
Nějak nechápu kde je problém. Proč by měli stavět postýlku, aby jim tam překážela? Přece stačí ji postavit až ve chvíli, kdy se domluvíte, že přijedete na noc, ne? A s tím chováním mi to taky nepřijde nenormální. Prostě ti ho radši předá, když pláče, ty jsi jeho máma a asi bys měla nejlíp poznat, jak ho utěšit. Nevím, ale tvoje tchyně mi připadá naprosto normální. ![]()
Ahoj, u mě je zase takováhle moje mamka, nikdy se natajila tím, že jí děti ani miminka neberou, vidím to na neteři, té je tedka 5 let, nidky si s ní pořádně nehrála, ani jako s miminkem, ani ted a to stejné bude i tedka u mě, ač mě to mrzí, ale musím to tak vzít, Za to tchýně ta je v tomhle úplně jiná, pak človk ty rozdíly vidí, jako myslím v chování a o to víc to mrzí, ale každý je nějaký ![]()
Nezbývá, než se s tím smířit. Taky mám o babičce jiné představy, ale každý jsme jiný a těžko po ní můžeš chtít, aby byla taková, jakou si ji představuješ ty…
@j.a.n.i1 píše:
A proč by nebyla? Není povinností babičky být celá pryč z vnoučete… někteří prostě na mimina nejsou a zájem začnou mít až ve chvíli, kdy s tím dítkem bude nějaká „sranda“. Akorát u babičky je to všem divné, ale u dědečka se nad tím nepozastavují…
přesně tak, moje mamča má radši starší, miminka nemusí.
Mně na tom nepřijde nic divného. Prostě máš jiné představy. Kolikrát se tu píše, že babička hned po narození dítěte nachystá postýlku, kočárek a nutí „mladé“ pořád jezdit. Po příjezdu uzme vnouče a nedá ho matce ani s hysterákem. Autorky z toho taky nejsou nadšené a určitě by braly tvoji tchýni…
Můj syn babičku moc nezná, tak se jí bojí. Není to tak dlouho, kdy si ho sebrala a řvoucího s hysterákem ho odnesla do jiné místnosti, kde mě neviděl, protože já ho neumím utěšit. Syn měl takový záchvat, že přestával dýchat…
Prostě se s tím budeš muset smířit. Má víc vnoučat a chce svůj klid. Třeba se to změní, až bude starší, pokud ne, tak máš ještě tvou maminku ![]()
Proč by to nebyla babička?
Tak jí oznam, že o víkendu přijedete přespat.
A co se týká brečícího dítěte, tak já bych třeba ani nechtěla, aby měla v ruce moje brečící a nespokojené dítě, radši bych ho měla já.
Nepřijde mi to jako nějaké problémy. ![]()
Udělej tchýni překvapení
řekni jí že když by jí tam postýlka vadila tak až tam budete chtít přespat tak si dovezete cestovní. U nás to tak funguje koupili jsme cestovní postýlku a když někam jedeme tak není problém ji rychle rozložit nebo složit. Tvá tchyně si asi není jistá jak by po letech tak malé miminko utěšila, ale zase můžeš být ráda že ti ho dá, u nás to bývalo tak že si malou vzali a klidně odešli do jiné místnosti
a přitom věděli že to nesnáším.
A to tu postýlku nemůže postavit manžel, až tam přijedete přespat? Nebo si pořiďte cestovní, já osobně bych tedy nebyla bůhvíjak odvařená z x let staré matrace… A že ti dítko vrací, když pláče? No, nevim, když moje dítě někdo choval a malá začla plakat, brala jsem si jí sama, sama ani teď nevím, co si přesně počít se synovcem, když spustí, taky ho vracím mámě
Jedna kamarádka dokonce říká, že cizí dítě je roztomilý, dokud neřve, nebleje a netahá mě za vlasy, něco na tom bude…
Taky nějak nechápu, kde je problém, já taky mimča (cizí
) chovám většinou jen do doby, kdy začnou plakat a pak je předávám „dál“, dělá to tak většina lidí, mně to přijde normální a asi bych ani nechtěla, aby moje děti utěšoval někdo jinej… ![]()
A s tou postýlkou… To je těžký, spávali jste tam s manželem, než se prcek narodil? Mně přijde, že se obecně tak nějak předpokládá, že se víc ta máma od dítka stýká se svojí mámou (přece jen většinou mají k sobě blíž), než s tchyní, tak třeba to myslela takhle…
A taky nevidím, co je za problém postýlku postavit, až tam přijedete, tolik času to nezabere… My jsme taky poprvé postavili u tchánů postýlku, až když jsme tam s prckem přijeli, od té doby tam je složená, ale použili jsme ji stejně jen jednou nebo dvakrát…
![]()
Moje mamka mi rovnou řekla, že mi dítě hlídat nebude a že se z něj nepos… Kvůli tomu ji přece nezavrhnu.
A to že ti vrací brečící dítě? Ty bys byla radši, kdyby dítě mělo hysterák a ona ho pořád držela a odmítala vrátit, protože ona ho umí uklidnit. Asi tě válcují hormony, přečti si raději diskuze, co tchýně jsou schopné dělat a zjistíš, že jsi na tom ještě velmi dobře.
Mě to spíš připadá, že by radši, kdyby jste se jí tak trochu vnucovali. Třeba má strach, že budete radši jezdit k vašim a chce být přemlouvaná a přesvědčovaná, že i ona je ta správná babička.
Ahoj,
chci se vás optat, zda máte podobné zkušenosti s tchýní?
Mám 3měsíčního chlapečka, a tchyně už před porodem vykřikovala, že k nim (ona a její manžel, mají barák se zahradou, my panelák malý byt) stejně nebudeme jezdit, že spíš budeme u našich. Už dopředu věděla, jaká bude babička?? Není to její první vnouče!
(Tak teda jezdíme spíš k našim, kde postýlka stojí, mamka si prcka vezme i když brečí a utěšuje ho.. atd..) Těch situací je víc…
Snažím se s ní vycházet, ale prostě nad její chování mi občas hlava nebere
Je tohle babička???