Poradna na téma jóga pro zdravé tělo
Karolína Racková
Krabičková dieta
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
5.6.11 14:09
Angua píše:Wiolla píše:Já jsem jak tyPalina.zl píše:Angua píše:Ne-e. Já hubnu i bez váhy (a v minulosti jsem tak zhubla cca 20kg)…tak mě to zatím nenutí si ji koupit
Váha stojí 300,–, to jsou výmluvy.
A jak vaříš/pečeš bez váhy…
Je fakt, že já jsem ten typ, co metodu „by oko“ moc nemusím, to jsem z toho vždycky na mrtvici (telefonát: Mami, kolik tam mám dát toho mlíka? - No tak nějak přiměřeně, aby to bylo řidší těsto.Jenom „hrníčkovou“ metodou?
) Ale třeba do domácí pekárny se to fakt má dávát přesně, takže tam bych bez váhy byla nahraná…
Od té doby, co mám digitální váhu, tak vážím na gram přesně - když 300 g, tak 300, žádné 301 nebo 302
301 toleruju. 
Ale teď co mi pomáhá malej a já mu říkám: „Dávej to tam a až tam bude 300 tak přestaň“, tak mám problém mu vysvětlit, že 301 je OK. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.11 00:05
Angua píše:
Joooo, od STOBu mám celou knihovničku, aj časopisy s receptama mám postahované, teoreticky to znám všecko, ale jak se přinutit, abych nebyla hovado, to tam nepíšouNa kurz jsem kdysi chtěla, dělají to u nás, tak jsem se tam ptala, když jsem tam byla zrovna na vstupní prohlídce do práce - že bych chtěla pořešit jídelníček a shodit tak 10 kg (měla jsem 74 kg na 174 cm, tj. BMI 24 - což je norma, ale málo to zrovna není). Doktorka mě zdrbala, že jsem se úplně zbláznila, že nepotřebuju ani tolik shodit, ani upravit jídelníček, že si mám najít nějaké cvičení (což jsem pak udělala a ještě přibrala) a (mile) se mnou vyrazila dveře
Takže si dál vesele kynu a až to všecko porodím a odkojím, tak už budu možná tak tlustá, že mě do toho kurzu nakonec vemou
Angu tak to je dr. pěkná pipka a ona ten kurz vede?
K nám do kurzu chodila např. holka, která byla regulérně hubená, teda ona měla pocit, že má špek, ale prd Nicméně spíš víc chtěla jíst zdravě a tak se přihlásila. Nikdo jí neodmítal, ale pochopitelně jí nenapálili redukci jídla na 5000kJ.
Já na to ráda vzpomínám, protože jsme se tam sešly parta super bab, moc jsme se nasmály a skupinová terapie fakt funguje - člověk prostě chce taky hubnout jako ostatní Jen nesmí sklouznout k tomu, že nejí vůbec, to je špatně, ale to si myslím, že už většina lidí bažících po zhubnutí díky pořadu JTCJ dávno pochopila
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.11 00:27
Wiollo škoda Je fakt, že vařit si mikroporce, i když já vaří vždy na 2 dny, je únavný, už mě vaření po roce a půl doma fakt neba a ještě k tomu prtěti další 2 mikroporce 
Jinak k tomu zobání večer - nám doporučovali sušené maso Jerky, ale je to myslím dost slané a tuna se toho sníst taky nemůže. Ale je to kvalitní bílkovina, takže by měla zahnat hlad a musí se to dlouho žvýkat, takže to nadlouho zaměstná čelist Chuťově to není špatné, ale dost drahé 
Další ne moc známou pochutinou je Šmakoun - ten normální je bez chuti a bez zápachu, ale dá se z něj udělat chutná čína a pak dělají uzený, holky si ho krájely na kostičky a uzobávaly u TV.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.11 05:53
no dát 8.tis. za jídlo jen pro sebe, když to máme (určitě možná i míň) na měsíc celá 4.členná rodina, je fakt dost a celý život být na krabičkách, že je to pohodlné, no nevím. Mě se zdálo kdysi dost (cca před 18lety) dát kolem 3.tis. za HERBALIFE, za měsíc jsem měla dole kolem 10kg, brala jsem to, že pokud nezhubnu, alespoň se mi „očistí“ organismus. Jinak jsem hubla taky podle Kořínkové to bylo kolem 25-28kg, to bylo krááásnééé hubenééé období, ale bohužel nastoupila jsem do marketu na pokladnu, kde bych se jen po jogurtu asi připo . . . . a, takže konec dělení a kg zpět nahoru. Taky před 4.roky mi napsala dr MERIDII, ať si říká kdo chce co chce hubla jsem bez vedlejších příznaků, bylo to úžasné, hned po druhé tabletě chuť k jídlu pryč, talíře jsem vyměnila za dezertní a stačilo mi, dokonce ani ty sladké „tečky“ po obědě, co mě kolikrát lákají jsem neměla potřebu mít-no zhubla jsem cca kolem 20kg. Známá byla za internistkou-obezitoložkou, udělala ji odběry, vyslechla ji a poslala vedle k dietní sestře, že ji sestaví jídelníček, dietní sestra ji seřvala, jak malého haranta, že pokud je normální, tak si z internetu těch jídelníčků stáhne mraky a nemusí někde chodit a obtěžovat, že většina lidí je tlustých, protože se přejídá (prý kdyby mohla řekla by přežírá), od té doby prostě rezignovala a k dr. už nešla. Neumím si představit, jak vypadá takový zdravý jídelníček třeba už od Havlíčka, jako to budu mít napsáno PO-NE třeba na 14.dní a já tak budu jíst stále, jen si to budu obměňovat? Asi jsem natvrdlá, myslím, že by měl člověk získat né jídelíček, ale kuchařku, aby mohl jídla střídat a vybírat si. Momentálně jsem ve stavu, kdy se odhodlávám, opět s nějakou dietkou začít, ale odrazuje mě JO JO efekt, co pak následuje, člověk je vlastně jako „cukrovkář“ který dietu drží celý život. Je to nespravedlivé dva synové i manž-sní tolik, že kdybych já snědla jen polovinu, že bych už snad ani nechodila a dcera naštěstí vypadá, že bude postavou asi jako oni (naštěstí). Nechci dopadnout jako moje mamka, která při svých cca 155cm, má snad 130kg a vidím ty problémy s koleny, chůzí apod.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.11 07:43
kadlina píše:Angua píše:
Joooo, od STOBu mám celou knihovničku, aj časopisy s receptama mám postahované, teoreticky to znám všecko, ale jak se přinutit, abych nebyla hovado, to tam nepíšouNa kurz jsem kdysi chtěla, dělají to u nás, tak jsem se tam ptala, když jsem tam byla zrovna na vstupní prohlídce do práce - že bych chtěla pořešit jídelníček a shodit tak 10 kg (měla jsem 74 kg na 174 cm, tj. BMI 24 - což je norma, ale málo to zrovna není). Doktorka mě zdrbala, že jsem se úplně zbláznila, že nepotřebuju ani tolik shodit, ani upravit jídelníček, že si mám najít nějaké cvičení (což jsem pak udělala a ještě přibrala) a (mile) se mnou vyrazila dveře
Takže si dál vesele kynu a až to všecko porodím a odkojím, tak už budu možná tak tlustá, že mě do toho kurzu nakonec vemouAngu tak to je dr. pěkná pipka a ona ten kurz vede?
Já na to ráda vzpomínám, protože jsme se tam sešly parta super bab, moc jsme se nasmály a skupinová terapie fakt funguje - člověk prostě chce taky hubnout jako ostatní
K nám do kurzu chodila např. holka, která byla regulérně hubená, teda ona měla pocit, že má špek, ale prd
Jj, ona to právě vede, dívám se, že stále… Je fakt, že byla silnější, jak já, tak jí to asi přišlo blbé si tam brát někoho hubenějšího nebo bere jenom ztracené případy, co už se nezvednou ze židle
Přitom když si to zaplatím, tak by jí to mohlo být jedno 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.11 08:25
Anulko a za jak dlouho jsi to vždycky zhubla? Jestli to nebylo třeba moc rychle, když jsi měla jojo efekt…
Ono je jasné, že člověk nemůže držet nějako dietu, shodit XY kg a pak se vrátit k pečenému bůčku s šesti knedlíkama. Já myslím, že člověk si může dát pak i „blbé“ jídlo, když je to občas a v rozumném množství - třeba poloviční nebo 2/3 porci… Ono je to i o změně stravovacích návyků, stačí třeba pozorovat štíhlé kolegyně nebo kamarádky. Třeba s kámoškou, když jsme jely do školy (4 hodiny vlakem), tak já jsem si vždycky koupila do vlaku svačinu, po cestě zpátky většinou Mekáč nebo Burger King. Ona si koupila kafe a max. nějakou taštičku k tomu - a to už muselo být. Když jsme šly s kolegyní na oběd, ona si dala něco lehkého se zeleninovou přílohou, já jsem si dala svíčkovou nebo smažák a ještě tatarku. Když jsme šly někam s holkama večer, tak si daly jednu pizzu třeba ve 2-3 lidech, já jsem si dala celou sama - a to jsou ty rozdíly… Jim to ani nepřijde jsou tak zvyklí jíst, chutná jim to, stačí jim to, to my to máme naučené a nastavené blbě…
U sebe jsem třeba odhalila problém - hltám. Zkoušela jsem chvíli jíst z malých talířků a pomalu a fakt jsem byla dřív najezená, bvydrželo mi to, hubla jsem. Jenomže jak to mám za ty roky v sobě, tak na to zapomínám. Jíst u stolu bez činnosti a vychutnávat jídlo mě hrozně nebaví, přijde mi to jako ztráta času. A když u toho něco dělám, tak zas zapomenu, že nemám hltat
Jináč od STOBu mám tuhle kuchařku a je celkem fajm, jsou tam i různé rady, hlavně ohledně glykemického indexu a tak. Ani nevím, proč podle toho víc nevařím Ještě mají novou tuto , ta mi přijde super, že si to tam člověk naotáčí, ale tu jsem neměla v ruce, jestli jsou tam stejné recepty jinou formou nebo je to něco jiného…
To jsem se rozepsala… Já to říkám, teoreticky vím všechno, ale nevím, jak nehltat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.11 15:34
kadlina píše:
Wiollo škoda
Co 2 dny, já uvařím a pak to jím celý týden. Vaření u mě probíhá většinou tak, že nahážu maso (obvykle 2 druhy zaráz, např. hovězí a kuřecí) a zeleninu do papiňáku, do vývaru zavařím nudle a mám polívku a k masu udělám brambory/rýži/těstoviny a nějakou dušenou zeleninku. A tohle „jedeme“ s malým oba, jen ty přílohy se nám střídají. Páč mikroporce mě neba…
Jinak k tomu zobání večer - nám doporučovali sušené maso Jerky, ale je to myslím dost slané a tuna se toho sníst taky nemůže. Ale je to kvalitní bílkovina, takže by měla zahnat hlad a musí se to dlouho žvýkat, takže to nadlouho zaměstná čelist
Tak tohle neznám ani jedno. 
To sušené maso by ale nemuselo být vůbec marné, to asi prubnu, to mě bude bavit žužlat… 
Díky. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.11 15:44
Anulka píše: …Momentálně jsem ve stavu, kdy se odhodlávám, opět s nějakou dietkou začít, ale odrazuje mě JO JO efekt, co pak následuje, člověk je vlastně jako „cukrovkář“ který dietu drží celý život…
A o tom to podle mě je! Dieta či „prášky“ to je podle mě naprosto naprd. Jako ano, zhubneš, ale co z toho? Tímto způsobem to není dlouhodobě udržitelný stav a proto bych do něčeho takového nikdy nešla. Podle mě se člověk musí v hlavě rozhodnout pro totální změnu životního stylu (ve stravování, příp. i pohybu) a pak to „doživotně“ praktikovat.
Mně třeba v jednom z posledních „Jste to co jíte“ rozsekala ta matka, co dávala tomu synkovi ty sladkosti. A ještě říká: „No kdyby měl nějaký problém. Ale on nemá a chce to…“ No doktorka jí to řekla, dobře, že kluk MÁ problém, protože má tlustou maminku (a ne-li i další příbuzné), takže k tomu bude mít ať už dispozici, tak i blbé návyky… Takže to je třeba důvod, proč já jídlo u dítka tak „hrotím“ - prostě jde o zdravé návyky, ty doufám „zakoření“ a až ho ve starším věku semele školka a škola a kamarádi s čokoládama a McDonaldem, tak prostě bude vědět, co je dobře (to pro něj bude normáln) a co špatně (to nebude z domu znát) a bude se v tom střídmý (si tak možná nainvě představuji 
).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.11 15:51
Angua píše: …Jíst u stolu bez činnosti a vychutnávat jídlo mě hrozně nebaví, přijde mi to jako ztráta času. A když u toho něco dělám, tak zas zapomenu, že nemám hltat
Angu a ty nejíš zároveň s dítkem? Jeslti ne, tak to dělej. To bude mít pozitivní efekt v mnoha směrech:
- dítě učíš společnému stolování
- klučina tě zaměstná, takže nebudeš moct se svým jídlem spěchat
- budeš kousat pomalu a zároveň to nebude nuda, protože budeš zároveň pacifikovat i mladýho…
Já se snažím, seč mi síly stačí zavést u nás společné stolování (u našich to tak vždycky bylo, jsem zvyklá z domu), i když mě to občas stojí větší úsilí. Jako chlapa ke splečné snídani nevykopu (v týdnu zdrhne do práce, o víkendu nevyleze z pelechu), obědy dáváme spolu a jde jen o správné načasování ohřátí jídla pro malýho i pro mě, večeře se zuby nehty snažím dělat rodinné, jen u toho musím chlapa pacifikovat, aby tu blbou bednu aspoň nekomentoval, když už na to čumí a není schopen to vypnout..!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.11 22:25
Wiolla píše:Angua píše: …Jíst u stolu bez činnosti a vychutnávat jídlo mě hrozně nebaví, přijde mi to jako ztráta času. A když u toho něco dělám, tak zas zapomenu, že nemám hltatAngu a ty nejíš zároveň s dítkem? Jeslti ne, tak to dělej. To bude mít pozitivní efekt v mnoha směrech:
Já se snažím, seč mi síly stačí zavést u nás společné stolování (u našich to tak vždycky bylo, jsem zvyklá z domu), i když mě to občas stojí větší úsilí. Jako chlapa ke splečné snídani nevykopu (v týdnu zdrhne do práce, o víkendu nevyleze z pelechu), obědy dáváme spolu a jde jen o správné načasování ohřátí jídla pro malýho i pro mě, večeře se zuby nehty snažím dělat rodinné, jen u toho musím chlapa pacifikovat, aby tu blbou bednu aspoň nekomentoval, když už na to čumí a není schopen to vypnout..!
- dítě učíš společnému stolování
- klučina tě zaměstná, takže nebudeš moct se svým jídlem spěchat
- budeš kousat pomalu a zároveň to nebude nuda, protože budeš zároveň pacifikovat i mladýho…
No, jak kdy Snídáme většinou zvlášť, svačíme za pochodu, oběd podle toho, jestli usne - když jo, tak jím sama a on potom sám, až se probudí, večeře taky většinou každý zvlášť. Já vím, je to blbě… MM nestoluje prakticky vůbec, ten chce všecko k PC (obědy o víkendu ho nutím u stolu, když je Samík vzhůru, jinak ne), já snídám taky u PC. No takto černé na bílém to vypadá děsně… Ale když mě to právě nebaví ani s tím malým, když tam sedím sama. On sní pár soust a chce odcházet (což je možná důsledek toho našeho debilního způsobu stolování), když ho začnu krmit, tak teda neodejde, ale většinou když si chci vzít sousto já, tak zrovna polkne a nadává, že „nedostaneš“, tak to hodím honem do sebe, abych mohla dát mu…
No jíme hrozně, vím to a nevím, co s tím, protože drahému je to jedno a já jsem na to asi nedostatečně disciplinovaná Mám i pocit, že se mi u toho stolu nesedí dobře, je takový malinký…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.6.11 00:18
Angua píše: …On sní pár soust a chce odcházet (což je možná důsledek toho našeho debilního způsobu stolování…
Určitě. Malej mi měl právě také tendence poslední dobou od stolu zdrhat, ale u našich to nedělá. Tam se totiž stoluje pravidelně společně a to bezvýjimek. Takže já se teď snažím stolovat s ním, i když neříkám, že by mě to na pohovce před TV nebavilo víc. Ale já jak mám ten základ z domu, tak se přemůžu. Manžela dokopávám a pacifikuju seč mi síly stačí. On se naštěstí nakonec nechá, nebojkotuje to, ale je to dřina…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.6.11 10:18
No budu se do toho muset taky opřít a dupnout a přemoct se, protože nikdo jiný to zřejmě nezachrání
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.6.11 15:33
jestli tě to potěší, tak úplně stejně stolujeme my…manžel chce všechno k pc, já jím za pochodu a prcek u svého stolečku, u stolu se sejdem akorát na vánoce…mě to teda trochu vadí, doma jsme jedli taky společně…není to dobře…to vím
Angua píše:
No budu se do toho muset taky opřít a dupnout a přemoct se, protože nikdo jiný to zřejmě nezachrání
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.6.11 23:24
draga píše:
jestli tě to potěší, tak úplně stejně stolujeme my…manžel chce všechno k pc, já jím za pochodu a prcek u svého stolečku, u stolu se sejdem akorát na vánoce…mě to teda trochu vadí, doma jsme jedli taky společně…není to dobře…to vímAngua píše:
No budu se do toho muset taky opřít a dupnout a přemoct se, protože nikdo jiný to zřejmě nezachrání
No je mi o něco lépe, ale se*e mě to furt Což mi připomíná, že jsem chtěla dnes s mužem na toto téma navázat plodnou debatu
Wiollo (a ti, co stolujete), jak to teda děláte v praxi? Třeba konkrétně večeře - takže chystáš večeři pro celou rodinu? U nás se večeří (a vždycky večeřelo, myslím u našich) stylem „kdo si co najde, když má hlad“, takže o nějaké společné večeři se nedalo mluvit… Ale všeci aspoň jedli u nás doma u stolu A svačiny? Společné snídaně u nás nejsou a nebudou, MM má stejný vzorec chování pan Wiolla, obědy přes týden jsou hlavně na mě (ale zatím mi většinou přes poledne usne, mám hladovět a čekat? ).
Už jsem hrubo OT, snad mi bude odpuštěno
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
