Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Křesťanské jesličky - diskuse
- Fotoalbum (129)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
24.5.09 14:14
Ahojte vespolek,
koukám, že se skoro nafukujem 
tolik nových „tváří“ v tak krátké době, super!!!
Tak nějak jsem dočetla o čem jste debatily. Ad články smutících mamin po plánovaném potratu… nečtu - nepřispívám- nejmíň ze 2 důvodů jednak je mi z toho postoje , jak Maky psala poplácávání po rameně,že se nic nestalo, pohledu společnosti na vady fakt zle a děsně smutno druhák je jich tolik, že do přesilovky ( v diskuzi) z jejich strany nemám sílu jít (člověk může dělat hlavně to, že přidá do seznamu proseb ve svých modlitbách i prosbu za všechny kolem potratů-rodiče,mimi,lékaře i společnost, myslím, že na to dost zapomínám a tohle mi to připomělo) no i třeťák já holky stíhám horko těžko odepsat na maily a věnovat se téhle 1diskuzi.
Harpyje - jsem pochopila, že reagovala k zmíněnému článku na to , že se mamina nebála rozloučit se s miminkem. Tohle jsem vnímala jako jediné pozitivní na celém článku a myslím si, že je škoda , že zdrav. personál k rozloučení se zemřelým nepodpoří mnohdy ani v případě, že se jedná o miminko nebo starého člověka. Přitom je to tak důležité pro následující období truchlení v rodině, aby to "lépe " strávili.....
no snad to pochopíte co tím myslím…
píšu z taťkova PC
AHOJ JaneK
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
24.5.09 17:00
Ahoj všem, využívám chvilky, kdy D. spí a H. je s manželem na nákupu. Vyžehlila jsem konečně i týdenní prádlo, no, zítra mě čeká další praní, tak už to chodí…
Rézi: vítej mezi námi. Nás, kdo mají podobný názor na tyhle „věci“, je tady více, myslím, že si můžeme všechny důvěřovat. Místa je tady dost pro všechny a nevadí, když některá není věřící. Každá jsme si v životě něčím prošla, nebo procházíme, a mezi těmi cestami se našla nebo třeba časem najde ta, která vede k nebi. Záleží na každém z nás.
ještě ke zmiňovanému článku, resp. deníčku: já ani nevím, jestli bych to, že si ona matka mrtvé dítě vzala do náruče, nazvala rozloučení s ním - na mě to spíše dělalo dojem, že se chtěla na vlastní oči přesvědčit, jestli tam ta „vada“ skutečně je.. Ale četla jsem to na přeskáčku, některé pasáže totiž, př. ještě se chvěl, když se narodil, ale byly to už jen nervové záškuby (nebo podobně to bylo uvedeno), ve mě vyvolaly touhu blít. To chce vážně odolnou povahu něco takového vůbec napsat. Ale statečností bych to určitě nenazvala.
Chris: s tou menšinou, jak jsi nyní psala, je to naprostá pravda. Vnímám to úplně stejně.
- Citovat
- Upravit
24.5.09 17:02
omlouvám se, poslední příspěvek je můj, nebyla jsem přihlášená.
Demi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
24.5.09 20:14
Ahoj holky,
koukám že jsem se uplně ztratila.Nějak se nemůžu chytit, já ted marodim mám vysekaný zub moudrosti, poštepovanou pusu.Tak jen píšu.
Vítám Rezi, Naomi a Lentilku.Toť jediné co jsem zaregistrovala.Máme odepsaný pc tak mame zatim jen mininotebook.Tak bude chvíli trvat něž se chytím.
Všem požehnanou nedělli.
Jdu zase směr peřina.
Barča
- Citovat
- Upravit
24.5.09 20:35
nooo, tos mela teda ošklivej moudrák, já byla na chiře zatim jen s jedním, rovnou jsme dostala informaci, at si naplanuju az nebudu tehotna a domluvim se na tech dalsich. tohle ti teda nezavidim.
k miminkum, ktery jejich mamy nechtej. vite mne k nim napada milion veci, desne mne to rozciluje, občas mi stoji rozum nad „logikou“ tech maminek - zvlast tech „žvatlavejch, který se x týdnu rozplívají nad ultrazvukama. jaký ma mimineško klášný ručiky a nožičky a kdyz je nemocné, tak rychle at uz je TOpryč, at uz je TO za mnou, a jaká já jsem strasná chudinka co mne to potkalo. uplne nejvic mne dostávají metříky -andílku náš nikdy na tebe nezapomeneme, byla jsi s námi 23 tt " to je jak když střelím nekoho do hlavy, a pak nad nim brečím se slovy "co jsi mi to udelal, že jsi mi umřel“ ale prostě nemá to smysl. nemá. jsou veci, které mohu ovlivnit, a jsou veci , ktere nemohu ovlivnit. ničí mne to a k čemu. kdo je kráva tak je kráva a já s ní nic neudělám.
Demi . no s tím podíváním a rozloučením se s miminkem . ono máš vlastně pavdu . jen já už prostě mám několik v let v hlavě- spíš tedy když jde o maminky, kterým miminko zemře, že mnohé se na miminko ani nepodívají - „na radu personálu“ - a pak s ito vyčítají, jsouti lekari a sestry tak tupí? jaké mamince , která tedy dítě nezabila, muze pomoci, kdyz se s dítetem nerozloučí? nechápu. fakt ne.
chtělo by to veseljší téma, když už řešení „maminek s ručením omezeným“ je nad naše možnosti.
Noemmi - no zajdi zas někdy. vyhlížím, jestl ise k nám tedy připojíš -:) i kdyz chápu, že máš s dvema prckama co dělat.
a rézi, lentilko a šaryku- vy taky!
chlop po mně ječí, že jsem závislá na internetu, tak jdu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.5.09 20:48
Děkuji za milé přivítání. Něco o mě, je mi 30, mám dvě krásné holčičky (3,5 roků a 1 rok). Jsem relativní novokřtěnec (křtiny jsem měla před 5 lety, teda přijde mi to nedávno). Dost dlouho jsem s vnitřně se svou vírou zápasila, ale nakonec mě přemohla 
. Jsem totiž docela velký racionalista. Máte to taky některá tak? Mě když někdo začne intenzivně přesvědčovat o čemkoli, tak se strašně zatvrdím a mám sklony udělat pravý opak. Hloupá vlastnost, že. Takže teprve tehdy, kdy jsem narazila na kněze, který mě nijak nepřesvědčoval a přitom mě uchvátil, tak jsem se rozhoupala zapadnout a jsem ráda. Můžu se vás zeptat, co nebo kdo byl ten hlavní spouštěč u vás.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.5.09 21:09
Ahoj holky,
přísahám, že už nechci otevírat téma toho zmiňovaného článku, ale když jste se skoro všechny k němu vyjádřily (a já s tím vaším smýšlením či postojem taky souhlasím), tak přidám ještě můj postřeh:
taky jsem ten článek četla a říkala jsem si, že je to teda povaha ta maminka takhle podrobně všechno popisovat, to já bych teda nemohla, po takovém zážitku bych zřejmě psychicky spadla někam sto sáhů pod zem, byla bych totálně na dně a ne ve stavu někde tohle všechno rozepisovat. Ale každý to bere asi jinak, to byl můj první a vlastně hlavní dojem z toho všeho.
Ale co mě ještě vrtá hlavou, holky, je to, že ona píše, že byla po celou dobu na normáním pokoji s ostatníma maminkama, který u sebe (snad) měly miminka - pokud jsem to správně pochopila. To kompletně celý potrat od vyvolání přes kontrakce a hlavně ta závěrečná fáze čili porození probíhalo před ostatními na normálním pokoji? To ji nikam nepřevezli ani na to „porození“? Tohle si už vůbec nedovedu představit. Nebo jsem to pochopila špatně, ale nemůžu si pomoct, mně tohle vrtá hlavou - to se všechno dělo před ostatními pacientkami nebo jak?.......
Rézi - teď jsem mrkla na tvou ikonu a konečně po tolika letech duše, která bydlí taky v Brně!!!!! To jsem teda šťastná, že jsem konečně narazila na holku „vod nás“. Ahoooooj!!!! Mě k prožívání víry a jejímu „přenesení“ do normálního života nejvíc přivedly prázdninové pobyty u řádových sester v Itálii, když jsem byla na vysoké, jak se ptáš na ten hlavní „spouštěč“
Jinak zdravím a vítám všechny ostatní!! I když se pořád nějak nemůžu zorientovat či co.....
Gerbi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.5.09 21:27
Gerberko -ona dotyčná psala,že většina se fakt odehrála na normál. pokoji , kdy v době návštěv byly spoluobyvatelky mimo pokoj. Ale i tak silné kafe. Demi - ona to tedy psala fakt jak drsoň drsný,ale i přesto, že se chtěla krom kouknutí i s miminkem rozloučit tam psala. Včera jsem se přemohla a ten článek četla, ale už to bylo naposled , co jsem něco takového udělala. Fakt to není na mé nervy a uzdravující se žaludek. Kdybych byla těhotná, asi by mi při čtení ruply nervy a skončila bych pod práškama. Proč nebudu napříště reagovat ani na diskuzi tady jsem psala a vy už to víte.
JaneK
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.5.09 21:38
Dovolím si rekapitulaci (pro ty z nás, co nám ujíždí vlak )
Ahoj novým připojívším se - Noemi, Lentilka, Saryk7?,Rézi, i Cirruso.
Spouštěčem k víře u mě ? musím říct , že se mi to jako člověku pokřtěném v mimi věku a vyrůstajícím ve věřící, praktikující rodině těžko identifikuje jednoznačně. Ale asi nejvíc po biřmování v 8. tř. to bylo společenství mladých ze schloly. To že jsme mohli debatit, sdělovat si svoje zkušenosti, společně se modlit, mít možnost poznat různé duchovní - hlavně salesiány na chaloupkách…
Jdu přemýšlet..
Ahoj JaneK
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.5.09 21:41
Jo, chtěla jsem se zeptat. Nekoukaly jste dnes náhodou na ct1 Cesty víry? Dnes s Maxem Kašparů, bylo to super. Jsem netušila, že má ordinaci v kostelní věži.
JaneK
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.5.09 21:54
saryk75 píše:
Christabel, šla jsem po tvé stopě a našla tě - jenom v jiné diskusiOstatním se omlouvám za vlez.
A když už jsem tady - kdybych se měla charakterizovat - ze zatvrzelé ateistky se pod vlivem životních tragedií a událostí stala něcistka
Jinak vás všechny moc zdravím a přeju pěkný víkend.
věřím, že existuje jiná dimenze, než vidím a vnímám, ale nemůžu „se najít“.
Jsem pořád v jednom kole. Kdo mě zná, ví. Tolik bych toho chtěla přečíst, vidět a naučit se a vybrat si pro sebe to nejvhodnější (právě třeba v oblasti víry), ale nemám čas. Možná to jen alibisticky tvrdím
Ahoj Šaryk , já jsem si to hned přečetla, a od té doby přemýšlím, jak reagovat 
(DBŽ čtu, ale jedete moc rychle a nestíhám psát.)
Já ti moc přeju, aby se ten vývoj, kterým teď procházíš, nezastavil, pokračoval a nakonec jsi našla 
Dej tomu čas.
Moje cesta taky nebyla rychlá, viz dále.
Janku , Cesty víry jsem neviděla, tak se nemůžu vyjádřit.
Harpyje , k článku už se vracet nechci, nečetla jsem ho, jen tvůj komentář pod ním, ale chtěla jsem k těm metříkům - myslím, že metříky pro miminka, která zemřela před narozením, dělají maminky, které nebyly na potratu, ale o mimi přišly nešťastně spontánně. Aspoň co jsem tak pochytila tu a tam. Takový metřík po interrupci by byl opravdu hodně cynický 
Cesta k víře - u mne velmi zvolna, nebyla jsem ve víře vychována, spouštěčem byla kombinace dvou skutečností - krásné přátelství na VŠ se spolustudující křesťankou, měla jsem ji moc ráda, dala mi nahlédnout do svého života a při návštěvách u nich jsem se cítila úžasně. A potom smrt mojí maminky, když jsem byla ve třeťáku a kdy mi ona kamarádka právě hodně pomohla. Jo a pak jsem o rok později čirou náhodou po nějaké zkoušce zabloudila do kř. knihkupectví, zaujala mne knížka Rady zkušeného ďábla, koupila jsem ji, zhltla, a bylo mi to jasné 
No, to je trošku nadsázka
Rozhodnutí o křtu jsem udělala asi v r. 2002, ale nějak to tehdy nešlo, příprava se zadřela hned v počátku, zůstala jsem ve fázi plánování a v r. 2009 je to konečně tu. A jsem za to šťastná a vděčná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.5.09 23:41
christabel píše:
Harpyje , myslím, že metříky pro miminka, která zemřela před narozením, dělají maminky, které nebyly na potratu, ale o mimi přišly nešťastně spontánně. Aspoň co jsem tak pochytila tu a tam. Takový metřík po interrupci by byl opravdu hodně cynický
aby nebyla mýlka. proti metříkum miminek která zemřela spontánně nemám vůbec nic, až jsem se zdesila, jak to mohlo vyznít. myslím skutečně ty, které si zalozi tento metrik po potratu kvuli vvv. zakládají si na schízu.
ale jinak, četla jsem už horší příbehy, tedy které mne deptaly více než tento. tahle maminka aspon sobe a ostatnim priznava k čem se rozhodla a co udelala, je takova racionalni. píše o krutosti krutě. proto jsem tam taky vlozila ten koment o rozloučení, protože se k nemu sama s rozmyslem rozhodla a to se mi na ní líbilo. Jinde neříkám radši nic. no ale fakt mne to ničí. hrozne.kdysi dávno, jeste na stredni skole, jsem si rekla, ze holkam ktery sly na potrat, nebudu do srdce přilívat rozpálený olej svým postojem k jejich činu. dnes uz si nejsem tak jista, že je to správný přístup, ale zatim se misky vah nepřeklopily, tak mlčím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.09 09:27
Ahoj všem!
ještě jednou a naposled k tomu článku:
JaneK: no já to asi přehlídla v tom, jak jsem se od některých pasáží odvracela, takže ten moment mi unikl. Tak beru zpět, že se holka s dítětem nechtěla rozloučit, jen se mrknout, zda je fakt tak vážně postižené. Hlavně mě irituje mantra: vždyť on by vůbec neměl spokojený život, nebyl by radostné děťátko , či jak to tam psala…
Každopádně obecně si myslím, že pokud má matka možnost se s dítětem rozloučit, je to taková duševní úleva, která může přinést klid - ale zase jak komu, co si budeme vykládat. Poslední objetí je skutek lásky, uměle vyvolaný předčasný porod nikoli, podle mého názoru.
Gerberko: taky jsem to tak pochopila, že rodila na pokoji, ale kde byly ty ostatní spolupacientky… to mi uniklo.
Rézi: to je bezva, že ses přidala! Pokud jde o mě, tak já jsem také křtěná co by několikaměsíční mimino, ale cesta k víře u mě vypadala podobně, jako u křtěných dospělých. Je to neustálé hledání, ale i pochyby. Myslím, že k mnohému (aby se ze mě stal více opravdovější křesťan) mi také dopomohly Jesličky. A těch zázraků, kterých jsem si prožila - nebýt jediného z nich, asi bych už dávno nebyla ani já.
Lamvi: pořád na tebe myslím a už jsem si říkala, co je, že nepíšeš. Tak ať jsi brzy zase on-line!
Koncem tohoto týdne mám dostat výsledky na tu pozitivitu toxoplasmozy, ale nevím, tak nějak věřím, že nic se nejí tak horké, Bůh ví. Dopisovala jsem si s dr. Lázničkovou z brněnského CENAPu, a ta mi odpověděla, že z těch testů se nedá jednoznačně určit, kdy k nákaze došlo, a je dost možné, že to bylo mnohem dříve, než jsem otěhotněla. Akutní toxo to asi není, protože to by můj gynedr. už asi urychleně jednal (podle ní), tak jí věřím. Dr.Lázničková prý už dávno testy na toxoplasmozu nedělá, asi podobně jako tripple testy. Mají totiž stejně stresující efekt.
Zatím všem požehnaný den!
D.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.09 11:47
Ahoj, díky za odpovědi, já teda kdybych byla pokřtěná a vychovávaná k víře, tak nevím jestli bych v revoltující pubertě neodpadla. Jsem z ateistické rodiny, tedy teď ke stáru se rodiče trošku obracejí, nicméně kostely pro nás byly ohromující památky, otázky o Boží existenci námětem intelektuálních debat, nebo lépe řečeno procvičení se v rétorice. Cestu jsem si tak našla sama a právě čím dál více přemýšlím nad tím, jak vést a víru udržet v dětech. Chodíme na mše, modlíme se před jídlem a před spaním, snažím se , aby to byla nenápadná samozřejmost. Ale já vlastně nevím, jak na to, když já v tom vychovávaná nebyla. A navíc starší dcera je můj klon, když po ní něco hodně chci, aby udělala,just to neudělá.
Pořád přemýšlím nad tím maličkým nenarozeným, kdyby mu ta maminka dala třeba ještě pár týdnů šanci, třeba by všechno zvládl. Mmch, mě nejvíc rozčiluje, že když jdou maminky na potrat, to je pro společnost vlastně v pořádku, ale když se díte snaží i s postižením vychovat a z nějakého důvodu ho musejí dát do ústavu, tak to jsou ty nejhorší matky na světě. Ale zabít je ještě před narozením je O.K.
A ještě vás moc poprosím o modlitbu za mého bratra, o kterém nevíme, kde je a zda je ještě na živu. Děkuji a omlouvám se, že vás tak „zneužívám“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.5.09 17:16
Rézi píše:
Jsem totiž docela velký racionalista. Máte to taky některá tak? Mě když někdo začne intenzivně přesvědčovat o čemkoli, tak se strašně zatvrdím a mám sklony udělat pravý opak. Hloupá vlastnost, že. Takže teprve tehdy, kdy jsem narazila na kněze, který mě nijak nepřesvědčoval a přitom mě uchvátil
(…)
Cestu jsem si tak našla sama a právě čím dál více přemýšlím nad tím, jak vést a víru udržet v dětech. Chodíme na mše, modlíme se před jídlem a před spaním, snažím se , aby to byla nenápadná samozřejmost. (…)
Mmch, mě nejvíc rozčiluje, že když jdou maminky na potrat, to je pro společnost vlastně v pořádku, ale když se díte snaží i s postižením vychovat a z nějakého důvodu ho musejí dát do ústavu, tak to jsou ty nejhorší matky na světě.
Tak Rézi, pod to bych se mohla víceméně podepsat Mě třeba strašně odrazují takové ty barvotiskové brožurky v kostelech, a pak taky kázání typu „ta malá roztomilá srdéčka, která se chvěla láskou…“ nebo o Kristově lásce k nám 
Nevím, mně přijde, že zrovna o Kristově lásce (srdci…) se dá mluvit jen slovy bible, max. mírně rozvinutými…ale snažím se být tolerantní.
K cestě: jsme pokřtěná od r. 2000 (na VŠ), jednak pod vlivem/nevlivem (asi chápeš s tvojí povahou) tehdejšího přítele(nyní muže) a druhak též nemalým přispěním charismatického (ve smyslu daru ne církevního směru) kněze. Ale úplně za tím cítím Boží vedení, protože možnost, že se potkám se svým mužem a ještě se ve studentské farnosti zrovna objeví onen kněz se vážně rovná zázraku.
Ad potrat/ústav. Jo, to je přesné. A bohužel někdy i v křesťanském světě si myslím, že je lepší „hanbu“ odstranit, než třeba donosit dítě a dát ho k adopci. Tenhle svět je postavený na hlavu.
Lamvinku s moudrákama mě nestraš. Jeden blbě rostlý mi vytrhli ještě v těhotenství a na ten co si jen otevřel dáseň a nic se chystám až dokojím.
Harpyje „maminky s ručením omezeným“, to si budu pamatovat. A ještě jsem jen chtěla (snad se nenaštveš), že jsem v DBŽ (jak sjem hledala Lentilku, tak jsem si pár stran přečetla) tak nějak pochopila (doufám, že správně, jinak by to byl trapas, nechtěla sjem zas moc čmuchat), že se úplně nezdařilo, co se zdařit mělo, tak jen, že na tebe myslím a vzpomenu. nemám žádnou takovou zkušenost, tak nebudu machrovat, že vím, jak je/bylo, ale jen že vzpomenu.
Demi ještě k té toxoplazmoze. Kdysi sjem o tom psala k dr. Kouckému a on odpověděl, že poškození plodu v takto ranném stádiu je nepravděpodobné, protože miminko by s největší pravděpodobností odešlo samo. Každopádně má pravdu, že On ví. Taky jsem se spolehla a na ten pokoj, který zavládl budu ještě dlouho vzpomínat. Sestřička se pak divila, že jsem si ani nevolala na výsledky, že mi je sama „vnutila“ až při další návštěvě
A jestli ještě nakoukne Lentilka, tak jen že o ateismu toho vím též hodně a Saryku pokud jsi se samostatně dostala do fáze „něcismu“, tak jsi na tom duchovně daleko lépe než já před svou VŠ anabází (viz výše). Přeju příjemnou cestu, ať už dojdeš kamkoli…
Nic musím končit, děti už „chcouuuuu toto a tamtooo“ M
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
