Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak nejdřív vás zdravím, že jako žijem, čtu, ale nějak nestíhám psát. To jen, kdyby kyksla elektřina nebo něco jiného (děsně tu hřmí a blýská se), abyste věděli, teď jsu psát megakomentář
.M
Vezmu to od konce.
Demi s tím Danečkem už by se to mohlo trochu otočit, což? Já pořád nějak nemůžu uvěřit, že ten klučina, co jsme ho viděla na Hostýně, je tak vážně nemocný
K té čtyřkombinaci. Nevím jak veliké jsou kontraindikace s léčnou ledvin, pokud by některou z těch nemocí prodělal, ale tak nějak v první chvíli jsme si říkala, že ještě že jste stihli ta předchozí očkování, tam jsou ty nemoci horší. Pravé neštovice snad dneska už nejsou (?), příušnice i spalničky nejsou tak hrozné, u kluků by později mohly být blbé zarděnky, ale jak sjem psala, samo nevím, jak náročné je to z hlediska těch ledvin. Očkování dr. zavrhla asi proto, že je hodně náročné i pro zdravé děti, ale to ti asi nemusím říkat, že… A co pidimimi, jak je ti, máš čas odpočívat?
Harpyje , taky jsem, jak Demi, chvíli přemýšlela, s čím ses to jako chtěla pochlubit a říkala si, jak to holky vydedukovaly, až mě napadlo zkontrolovat metr
. Tož, ať mimi drží, kde má a nepokouší se mámě zdrhnout, ona taky není ze železa!
Rézi , mám podobně netaktní maminku
Každé moje dítě bylo problém. tedy ne že by nechtěla, abych měla děti, všechny je miluje, až moc, ale první bylo moc brzy (v 26, čtyři roky po svatbě, šest od seznámení, tři roky po VŠ, s pracovním úvazkem na dobu neurčitou
!), druhé s malým rozestupem a třetí, no prostě třetí! Kupodivu u toho třetího už se zdržela blbých poznámek, i když zrovna před chvílí mi sdělila, jak je budu jendou vychovávat, že na ně nebudu mít čas. Snažím se jí usměrnit do přijatelných mezí, ale ona není agresivní, u ní to pramení z toho, že se o mě bojí, abych to všechno zvládla, aby bylo všechno v pořádku. Navíc ví, že si stejně do ničeho nedám kecat, že jsem si vždycky se vším poradila sama. Tím jsem chtěla říct, že se nenech spoutávat blbými řečmi a dělej jak sama uznáš za vhodné, i když z vlastní zkušenosti vím, jak se blbě bojuje vůči předsudkům, člověk nemá pořád chuť trčet z řady. Mimochodem, zrovna se tu babička ňuňá s Matoušem a nemůže se ho nabažit
.
Technická přestávka - jdu kojit.
Šaryku , myslím, že, přestože je to víc než náročné, je dobré, že jsi naladěna pozitivně, že hledáš v druhých to dobré. Osobně si nemyslím, že bych byla nějak nepřátelská k lidem
, ale stejně se nemůžu občas zbavit takového toho „vduchuhodnocení“, „občasposuzování“, sice to naštěstí nikde neventiluju, lae i tak bych byla strašně vděčná za ten dar co máš ty, přitupovat k lidem s „naivní důvěrou“. Fakt, přes to „přesdržkování“ je to dar, trochu nepraktický
, v dnešní době, ale dar ![]()
Rafusko , co je to „poradní sbor“? Každopádně u adopcí, myslím v ČR, kde se dát dítě k adopci u „normálních lidí“ (haha), moc nenosí, radši potrat (
), je to vždycky nějaké „ale“ a „co když“. Nějak z tvých příspěvků cítím smutek, úzkost, tak ať tě ty kříže moc netíží.
Gerberko , dík za radu s krční páteří, až se Matouš trochu odkojí
, tak budu muset někam zajít, je fakt, že mě krk a záda, poslední dobou dost bolí.
U nás nic moc nového, teď jsou tu rodiče, na jednu stranu fajn, na druhou zas dělám servis, aby si užili dětí a kvůli kojení jsem jak pejsek u boudy, takže žádné velké orgie, spíš vyřizuju resty a kynu u PC
. Už se těším, jak příští rok při podobné návštěvě vyrazím do světa
. Ale ono to tak letí, dnes je Matoušovi pět měsíců, to snad ani není možný. Nic, končím, určitě jsem na někoho zapomněla, ale již nemohu ![]()
Holky,,
vysílám malé SOS…
V poslední době se nějak stupňují problémy s Honzíkem. Byl vždycky velmi pohodové, hodné dítě, patrně i docela chytré podle toho, jak se projevoval. Hodně toho umí, naučil se sám písmenka, počítat, skládat slova z písmen, rozumí věcem, které by měly zajímat spíše dospělého…
A v posledních týdnech, možná měsících, jako by do něj vjel ďas. Když není po jeho vůli, vzteká se do zuřivosti, a co je horší, je agresivní. Projevuje se to tím, že mě seká vší silou, a dnes z učitelky v MŠ vylezlo, že bil děti na pískovišti.
To jsem tedy užasla, ikdyž podvědomě jsem s tím, jak se projevoval doma, mohla počítat. Ale nikdy s ním žádné problémy nebyly, vždycky byl dítě-samotář, ostatní děti si většinou hrály spolu a Honzík si našel hračky sám pro sebe (puzzle, písmena, čísla, skládačky, tangramy…). Mám pocit, že si s dětmi v MŠ moc neporozuměl, ikdyž tuším, že by si mezi nimi velice rád našel kamarády.
Někdy je cesta z MŠ domů pro mě značně stresující, jako dnes, kdy hysterie začala ještě ve školce v šatně. Honzík chtěl tyčinku, kterou měly děti po obědě, ale svou už snědl, a ta poslední byla pro jiné dítě. Honzík si umanul, že ji chce a ikdyž jsem mu v klidu vysvětlovala, že tahle tyčinka není pro něj, veškerou mou snahu negoval a začal se vztekat. Takže jsme pro ostatní děti a rodiče sehráli divadlo na téma: Honzíku, já tě tady nechám nebo ti dám na zadek, a ne a ne a neééé uááá.
Mám tu zkušenost, že nasekání na zadek vůbec nepomáhá. Anebo pomáhá, ale ne na mé děti. Tak nevím, jaký výchovný program mám ušít na míru Honzíkovi - on je taková dost individualita, jen tak ho člověk nepřesvědčí.
Vím, že vztekot čtyřletého dítěte je psychology vnímán jako normální a dokonce zdravý, ale agresivita?
Co s tím?
Díky moc za jakoukoli vaši odpověď.
I takto se dá interpretovat nesmysl… alespoň podle mě. Koukněte sem:
http://deosum.com/…les/237.aspx
D.
Ahojky vespolek,
Demi k Honzíkovi, u Vás je to komplikovaný tím, že jeho bráška je nemocný, možná má teď pocit, že na sebe musí upozornit a dělá prostě věci na které předtím vůbec nepomyslel, další věc je asi jeho věk, protože podle psychologů je jak už si sama řekla negace čehokoliv co řekneš prostě normální. Na Vítka mi teda zatím
zabírá, že v okamžiku kdy začne větu slovy ja chcu, nechám ho domluvit a řeknu a já zase chcu aby si byl hodný, Vítek řekne tak jo, chvilku je zticha a pak se domluvíme na tom jestli to co chce je. nebo není realizovatelný a proč. V nejednom obchodě už se divili jakýho mám vychovanýho synáčka
Jinak zkuste Honzíkovi udělat během dne chvilku, kdy se věnujete jenom a pouze jemu, prostě podobně, jako je péče o starší dítě, když se narodí miminko, přeju hodně duševních sil.
Jinak se omlouvám, protože jsem nepřečetla ani jednu ze sedmi nově přibudnutých stránek
, takže netuším co se děje.
Hezké prázdniny a AHOJ všem
Ahojte,
stále jsem naživu
. Dočteno mám jedním okem a koukám, že se ztratila Cirrusa
.
Maky . deníček byl fajný, u nás pouze dva pidilidi, ale taky každý jiný a otazníky a pocit nedostatečnosti mám spíš u Dalka.
Demi - jak je? Všecko v pořádku, co se miminka týče?
Naše děti se rvou jak koně obě zcela běžně
.
Ne, vážně - na náhlé zhoršení chování u nás spolehlivě zabírá víc pozornosti ve chvílích, kdy se Dalek chová mravně, nebo pozitivní pozornosti vůbec, a na trucy nějaké překvapení (prudění ve školce je občas taky, obvykle stačí neutrálním tónem poznamenat, ať sebou hodí, že jdeme foukat bubliny nebo co je zrovna v kurzu) a dopřávání malých radostí i preventivně.
Něco bude určitě o rozvoji osobnosti a přěřené věku, něco možná odráží ty změny u vás doma.
On to s vámi - a teď to nemyslím ve zlém, spíš z pohledu prcka, protože vím, že Dalek si tyhle věci hlídá; ne vždy to komentuje, ale hlídá a reaguje na ně - Honzík taky nemá jednoduché. Nedřív má maminku pěkně sám pro sebe, pak mu začne polehávat doma, ven se chodí až s tátou, lozit po ní nesmí, vymýšlet podej-přines-udělej taky moc nejde, pak je tu miminko, to se zas musí chodit vedle kočárku, miminko pořád něco chce a brečí, pak se začne hýbat a sahat na jeho věci, pak je miminko pryč, maminka pryč, maminka doma, ale smutná, miminko doma, miminko zase pryč, pak zas doma, rodiče smutní, u babičky je možná častěji, než by třeba nutně chtěl, do toho školka, teď si to jakžtakž sedlo a prý další miminko
. Mít sourozence je velký dar a požehnání, ale nemusí být úplně jednoduché ho přijmout + ty vaše starosti s Danečkem na něj asi taky trochu doléhají, i když se určitě snažíte, aby se to do bězného fungování rodiny moc nepromítalo.
U nás to nejde, protože není kam dát Haňu, ale třeba by u vás šlo občas odložit Danečka a vzít jen Honzíka (na nákup pro pár věcí a třeba nechat zaplatit, na zmrzlinu, s křídama, na kolo, jestli máte a uneseš ho do schodů, nebo prostě někam, kde to má rád a třeba to není s Danečkem úplně ono).
Tělesné tresty taky nezabírají a D. je po nich ještě agresivnější.
S těmi kamarády - to by mě zajímalo - Dalek sice vykládá o kamauádovi Ondrovi, Zdendovi, Matějovi, ale jsou to o nejméně o rok starší kluci a na Dalka kašlou, maximálně se k němu připojí, když něco staví, nebo on k nim, hraje si většinou sám nebo si z něj velké holky dělají panenku a on jim zdrhá a zase si hraje sám - odkdy mají vaše děti skutečné kamarády (myslím tím, že mají i nějaký vztah, zajímají se o sebe navzájem jako o osoby) a ne jen více či méně pravidelné partnery pro hru?
Barčo - dostala jsi tu SZ? Jak se daří?
Majčus - z domava nebo z knihovny
? V našem případě se lidi spíš diví, jakého mám nevychovaného synáčka
.
Ahoj,
Majči a Maxiku: díky moc za vaši odpověď a podněty. V mnohém máte pravdu, určitě, protože tak nějak to cítím i já. Ta dětská agresivita je částečně projevem osobnosti (už jsem to probírala i se svojí švagrovou), ale asi i projevem těch událostí u nás doma.
Honzík je prima kluk, je s ním legrace, ale na rozdíl od Danečka nemá takovou potřebu se mazlit, tulit, pusikovat… A to už od malinka. Zatímco Daneček je naprosto vysazený na kojení, což je pro něj ta nej forma mazlení, Honzík to bral jen jako nutnost, aby se nasytil, jinak to měl severním větrem.
Takže Daneček se často dožaduje mé náruče, Honzíkovi stačí sem tam pusa, pohlazení nebo kratičké přitulení, víc odmítá a já se mu snažím nevnucovat. Ale i tak se snažíme veškerou svoji pozornost dělit rovnoměrně mezi obě děti, aby ani jedno nebylo ochuzeno.
U babičky Honzík byl naposledy o Velikonocích, ale vím, že je tam rád, protože se dostane ke svému milovanému klavíru, který doma nemá. O prázdninách k babičce také pojede, ale také budeme týden pohromadě na dovolené, kde nebudu muset vařit, uklízet, prát, žehlit, ale naplno si užít dětí.
Jinak jen s Honzíkem jsme byli nedávno na jejich školkové besídce, a Danečka „odložili“ u sousedky na hlídání. Jinak nemáme moc příležitostí, kde Danečka umístit, abychom mohli být jen pro Honzíka. D. je velice aktivní, běhavé dítě, což už je pro mé invalidní rodiče poměrně veliká zátěž. Tchyně měla donedávna na starosti jen tchána, a nyní má sama co dělat, aby uklidila povodňové škody. Ale myslím, že časem by to šlo, aby měla na chvíli Danečka a my byli s Honzíkem někde na výletě. Popřemýšlím o tom.
Jinak miminko roste a je v pořádku a bude to opět chlapeček. Termín mi posunuli o týden dříve, takže na Štědrý den už bych možná mohla být doma z porodnice. Ale o tom, kdy se miminko narodí, ví jen Bůh, takže to moc neřeším.
Zatím zdraví Demi.
ahojky ukradla jsem si počítač, neb mlaďoši jedou zítra na tábory, takže byli poslání spáti
![]()
Demi- třeba by jen šlo, aby si manžel vzal na chvilku Daníka a Ty šla s Honzíkem třeba na zmrzku, nebo si s ním chvilku skládala puzzle, když je má tak rád a pak se třeba zase někdy vyměnili a táta s Honzíkem by si udělali pánskou jízdu, no to mě tak nějak napadlo jestli je to realizovatelný to nevím
mám velkou radost, že se Tobě i miminku daří dobře, takže budeš mít na krku kluka do čtveřice ![]()
maxíčku stále od našich stěhování se mi nějak pozdrželo a asi to potrvá daleko déle než jsem myslela,
jinak holky prosím Vás nemyslete si, že chci utéct z Jesliček, jen mám takovou nějakou potřebu kontaktovat se víc s maminama, který jsou na tom podobně jako já tj. bez chlapa, ale nenašla jsem žádnou diskuzi ani nic podobnýho kde bych je našla, takže napíšu článeček a budeme se hledat
, doufám, že se proto na mě nebudete zlobit a budu mezi Vás dál moct chodit zapařit tu svoji „jesličkovou hru“
Demi - další chlapeček? Takže královská rodina
?
Mi je jasné, že se snažíte, a že se dvěma prcky žádná sláva, jen mě to tak napadlo, protože u nás to celkem funguje, i když se i normálně snažíme děti upřednostňovat jen na základě jejich aktuálních potřeb, ne na základě věku, pohlaví, povahy, … - a mám odpozorováno, že Dalek reaguje i na takové „prkotiny“ jako nepoměr v hezkých osloveních (k rozjetí stačí návštěva u babičky, kde to je Haničko sluníčko a co zas Dalek vyvedl , navíc Haňa je mazlivka a umí to s lidmi, Dalek ani jedno z toho).
U nás, tím že hlídání nět, jsou to ty chvilky, jak píše Majčus: chlopek přijde z práce a my jdeme jenom spolu pro něco, co jsem zapomněla, nebo jen do schránky nebo s košem, dneska byli chlapi večer na 15 min s balonem za domem pod sušáky, nebo, protože Dalek je taky puzzlový a mozaikový a Haňa většinou nutně potřebuje tutéž hru, ho občas, když vidím, že ho to hodně štve, jako velkého zamknu na chvilku v obýváku, aby na něj nemohla a on měl na to klid (máme prosklené dveře, takže tam vidím, a demontované okenní kliky).
Majčus - to je mi líto, že se to tak vleče. Neovlivní to nějak školku a práci?
Jen článek napiš, určitě se vás najde víc zase s tímhle specifikem.
Maky, Christabel, Maxi: četla jsem vaše příspěvky v diskuzi ohledně toho, jak běžně vypadá správná matka - deníček Filipiny.
Ta se tedy ohradila
. Myslím, že jste narážely na naprosté nepochopení, ale jak vás znám, tak asi vím, jak jste své komentáře myslely a hlavně co jste v nich chtěly říct. Nestihla jsem reagovat, ale upřímně řečeno, ikdybych měla čas, patrně bych dala přednost Mlčeti zlato. Už mnohokrát jsem se přesvědčila, že zrovna tady, kde panuje určitá sorta, která je schopna reflektovat jen sama sebe, nemá smysl pouštět se do rozpravy. Tak promiňte, že jsem se vašich názorů nezastala, bylo by to stejně naprosto marné. Ony ty dámy, které jsou vždy nejvíce slyšet, řeší často problémy, které bych já tedy nechtěla, a kolikrát za ten jejich křik může jejich obyčejná závist a pochroumané sebevědomí.
Tolik ode mě.
Demi.
To koukáte co
, naši hoši jsou na táborech a brigádách, tudíž si můžu okupovat počítač já, teda dokud nebude chtít Vítek vyměnit pohádku ![]()
Maxi-ještě jsem Ti zapoměla včera napsat, že já jsem spíš zvědavá jak dlouho mi ten hodnej kluk vydrží
, je fakt, že on je opravdu hodnej už od narození, dokonce si pamatuju, že ani moc neplakal, a jak jsem v porodnici honila doktorku po všech čertech jestli ten můj malej nebá třeba nějaké dýchací potíže, nebo srdeční vadu, když se neozývá tak hlasitě jako ostatní miminka
, naštěstí jsem byla uklidněna, že je to prostě jen enormně hodné miminko a jedna sestřička si dokonce dělala legraci, že zavedli na šestinedělí novou jednotku hodnosti je jí jeden Víteček
, takže tolik k tomuto, pak k bydlení tak na práci to vliv mít nebude, akorát ten, že budu muset dojíždět, na školku bohužel ano, protože školka je ovlivněna tím, že musím bydlet buď přímo v místě nebo ve spádové obci, ale vlastně je to štěstí v neštěstí, a pomoc Boží (teda pokud to není spíš rouhání) protože když teď poslouchám naše politiky jak se bude zvyšovat nájemné tak mě trochu trne, takhle když zůstáváme u rodičů, tak jsem Vítka přehlásila (naštěstí ho vzali) jen na čtyři hodiny, s tím, že mi zůstane mateřská+plat a pak se zkusím poohlédnout po nějaké té hypotéce a konečně dotáhnout bydlení do konce
Jo a pak se ještě kdosik ptal na dětské kamarády, tak u nás jsou Ti opravdoví kamarádi, sice se taky občas pobijou, nebo pohádají, ale jinak si spolu hrajou, nebo pro sebe navzájem chodí (za doprovodu maminek) a jdeme třeba na houbi, nebo na krávy a klokany apod ![]()
Ahoj holčinky, jdu se nahlásit, že vás pročítám, ale nestíhám psát.
Také k tématu čtyřleťáků zatím nemůžu nic napsat ![]()
Pokazila jsem si metříky a musím udělat nové, ale Pavlíček měl včera rok! Toto letí:))
Demi , no ona mne ta Filipina fakt asi nadzvedla nejen tím, co napsala, to bych asi jednotlivě neřešila, ale tím, jak se projevuje soustavně. A to já ji už delší dobu nečtu, tentokrát to bylo náhodou. Ale je fakt, že je to jen maření času a radši jsem měla něco napsat sem a ne se dohadovat tam - obvykle se takto nazapojuji, nějak mne to chytlo ![]()
Jinak já se teď docela hodně věnuji blogu, protože když už jsem se na to dala, tak chci, aby to bylo co k čemu a mělo to nějaký obsah, takže mám míň času na emimino. Ale vím o vás pořád.
Demi , jsem moc ráda, že miminko je v pořádku, docela jsem si dělala starosti kvůli té toxoplazmoze, no nechtěla jsem tě děsit, tak jsem to radši nepsala, ale opravdu mi tímto padá kámen ze srdce.
Ještě to není aktuální, ale pak ti napíšu SZ kvůli nějakým oblečkům, co by se tak hodilo, nejmenší jsou pryč, ale tak od cca pěti měsíců tu mám po Pavlíčkovi pár docela hezkých věcí.
Jenom škoda, že nemůžu tvému miminku poslat několik rozkošných šatek, co tu skladuji, to by asi nenosilo ![]()
Mne tak napadá, jestli by něco z toho neuživila Noemmi , jestli tu tedy někde je a ozve se…
no jo, to je trapas. a to já vím, že je pavlíček narozený prvního.
Takže přeju Pavlíčkovi zdraví, lásku a pohodové rodiče i nadále ![]()
s čtyřletýma dětma - cítím s váma - poradit nemám co.
Já jsem byla včera na kontrole a naše miminko je také v pořádku, tak se těším.
a mizim - nevim jestli je to létem nebo tim tehotenstvím, ale nějak mne přepadají stavy, kdy nemůžu k počítači bo mi z něj není nejlíp ![]()
všechny vás zdravím!
har.
Holky, radši nejdřív napíšu a pak půjdu dočítat, protože, když už se sem dostanu, většinou to přečtu a pak začně někdo ječet
. Žijeme, ale stále to není úplně stopro. První dva dny prázdnin byly děsivé (nepřeháním), teď už je to lepší, zas se nějak nemůžeme dohodnout s mužem. Jsem dost unavená fyzicky i psychicky a on se cítí upozaděn, jak jsem kdysi slyšela nějakou scénku s Laďkou Kozderkovou. Doktor:A došlo i na techtle mechtle? Ona: No dovolte! Techle možná, ale před mechtlemi mě rodiče důrazně varovali
, nebo tak nějak. Míša je děsný generál, pořád Bětu organizuje, Běta zas pořád řve a navíc vtává mezi 5-6h, což je fakt děsné, Matouš by byl i hodný, ale když ho děsetkrát za hodinu vzbudí jekot, taky ho to zrovna nenaplňuje, no.
Ad čtyřletí, jetsli jsem to zachytila. Míša je od 4 let taky nějaký rozjívenější, u nás má asi vliv i školka. Na jednu stranu jsem ráda, že je víc klukovský, vždycky byl takový rozumbrada, na druhou doma vybíjí to co si nedovolí ve školce. Neustále diskutuje, pořád řeší co Běta, jestli uklízí, jetsli nedostala něčeho víc
. Někdy mám čas vysvětluju probírám, často bohužel ten čas chybí a pak je to samozřejmě horší. V diskusíc se vždycky odkazuje na různé „učené knihy“, ale když mě to tak nebaví číst
Když už mám čas kdu si vyčistit hlavu k beletrii nebo k PC (cca hodku po obědě, když se podaří uspat alepospoň dvě děti naráz, večer odpadám, protože děti odchází spát až 20.30h a to Běta vydrží ještě do devíti prudit). … Já bych potřebovala takový výcuc s praktickými ukázkami, jinak mi tam přijde halda blablabla řečí a na to nemám nervy. Dneska se to všechno tak řeší, že si pak připadám jako úplně neschopný rodič. Nic, Matouš si dal patnáct minut spánku a už se budí… M