Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Naše děti se na vaše taky pořád vyptávají a už plánují turecké ležení ![]()
neděs se, za a) u nás se rozbíjí furt něco
za b) a to hlavně tady nic co by stálo za pláč, když se to rozbije, nemáme
vůbec neměj obavy- až dorazíte, bude ti to jasné ![]()
@lemanka - nezávidím takové kmotrovství, kde nemáš podporu rodičů ![]()
ale zkus jim zatím být jen kmotrou mimokostelní - soudím podle svých dětí, bo ty si o Ježíši chtějí povídat skoro pořád, i příběhy z Bible je zajímají, ale bohoslužby je moc nezajímají - klidně bych s nima o Bohu zatím jen mluvila a „kostel“ bych domluvila třeba na „noc kostelů“ to je za necelý měsíc, aby ho aspoň poznaly…
konkurovat pohádkám se dá dost blbě… děti jsou pořád s mámou? v pěti letech by šel s babičkama/tetama/strejdama ven sám už i můj syn, který je jinak dost sociálně pomalej ![]()
@harpyje : tak právě jsem koukla na předpověď počasí - Praha v sobotu 12 st., déšť a severní vítr. Tak, zvažuju, jestli to nakonec nebudeme muset odložit na červen, protože další víkend jsme na horách, 16.5 má Honzík školní výlet a pak jsem u eurovoleb. Ještě to proberu s mužem, děti se těší, tak nechceme zbytečně něco rušit, ale na druhou stranu, pokud by mělo být opravdu tak ošklivo, nemá cenu běhat s dětmi po Praze v dešti a větru. Ve středu už by to mělo být jasnější, jestli se předpověď bude potvrzovat. Ještě se domluvíme.
Zatím ![]()
Ahoj holky!
Moje brigáda skončila. Volali mi v úterý, jestli chci pracovat, já jsem pro a tak v pondělí jdu na dobu určitou. (Do konce roku). Sice ze 3 směn, nejsem nadšená, ale mám práci. Pomoc babičky budu potřebovat jen 2 týdny a 4 týdny ne, snad to nebude pro ni moc.
Konečně jsme pořídili pro Aničku skříně. Dostali jsme jednu z nejmenovaného obchodu, měla za sebou 3 stěhování a velmi rychle dosloužila. Tak jsme pořídili sice starší, ale bytelné a hezké.
Včera nám trošku pomáhal můj tata. Jak si asi vzpomenete, měl v prosinci by-pass. Už loni ho zapsali do pořadníku na výměnu kyčle. Snad se dočká letos. když tu byl posledně nechodil, ale lezl. Málem bych brečela. Včera měl hůl a chodí velice slušně. je pro mě hrozně těžké vyrovnat se, jak za 3 roky, co je v důchodu, sešel. Ale pořád ho mám a dá-li Pán, ještě si ho užiju.
Manžel pořídil starší auto. Je také bytelné a měl by vydržet. Byli jsme, my 3 a pes, na procházce v lese a bylo to k nezaplacení. Moc nám takové společné vycházky chyběly. Přikládám fotku, jak nám bylo dobře.
Opatrujte se, myslím na vás.
R.
Rafuško, moc vám to sluší- je až neuvěřitelný, jak jste si s Aničkou podobné ![]()
s velká gratulace k práci - s tím hlídání to nakonec nevypadá ani tak zle a věřím, že se to s babičkou srovná a za čas si to budete užívat všichni.
Začátky v práci jsou krušné - plnou zápřež v práci jsem měla když byla D. miminko asi půl roku, no byla jsem utahaná jak pes a ráda, že to skončilo a práce ubylo - my maminky, které jsme s dětma doma si občas neuvědomujem, jaký máme veget
(ne, že by to nebylo na palici zas v jiném směru
)
Měla bych se začít poohlížet také po větší práci, už jsem mluvila s pár lidmi výhledově, ale zatím mi to připadá nereálné, starší děti jsou denně pryč pouze cca 3 hodiny, a noci se do nekonečna natahovat taky nedaj.
jste všechny dobré, kdo pracujete a zvládáte to ![]()
@Rafuska : především gratuluji k práci. Ono se to určitě všechno utřepe i s hlídáním. Tatínkovi přeju, aby se bolesti nohou brzy řešily - na operaci kyčlí se čeká dlouho, to vím i ze svého okolí. Průměr je asi rok, ale ono asi i záleží, jak kde.
Fotka s Aničkou krásná, jak psala harpy, jste si velmi podobné.
@harpyje : taky jsem už chtěla hledat práci, připadám si neužitečná. Ne, že by mě nebylo doma potřeba, ale běžné práce už mi pomalu přestává stačit. Moc ráda bych se uplatnila i jinak, protože jak děti rostou, budou samostatnější a mě už nebudou tolik potřebovat. Včera jsme byli D vyzvednout průkazku ZTP na místo S karty (ponechali nám ji - na památku asi…)a při té příležitosti jsem se dověděla, že ji D bude potřebovat až do příštího léta, kdy bude nové přešetření stavu.
Já už zase pracuji, nastoupila jsem, když bylo Veronice 2 a 3|4 roku. Zpočátku to bylo hodně těžké hlavně pro ni, rano vstávat v 6 hodin, do školky mezi cizí…První týdny plakávala, ale mela jsem příležitost a nechtěla jsem o ni přijít, protože 4 další děti studují a všichni musí dojízdet, no vsak to možná některá znáte, žijeme v malém zapadákově. Po čase jsme si na nový režim pěkně navykly a nyní nelituji. Veronika je nyni ve školce spokojena a já v prací také. Ale máknu si doma víc jak v práci, ale to nikde nerikám-teda hlavně v práci ne. ![]()
Ahoj,
nějak jsem dnešní den moc dobře nezvládla - četla jsem nové zprávy o Klárce od Diny na jejich blogu. Celý večer to dneska nedávám. Musím na ty dvě pořád myslet. To je tak neskutečně čistá duše, ta Klárka, že jsem to snad ještě nikde okolo sebe neviděla ani nezažila. Diny prožívá zlé období. Brečím - a to jsem si myslela, že už jsem v životě něčím prošla…
Modlit se za ně je to jediné, co se dá udělat. Možná je to maximum. ![]()
Demi, díky za upozornění, na Klárčin blog jen občas nakukuju, tak jsem nevěděla, že je K. zase v nemocnici.
Achjo, je to taková noční můra… obdivuju Diny, jak vždycky dokáže najít nějakou naději, jak to nevzdává. Ta bezmoc je hrozná. Co už zmůžeme ![]()
ahoj holky, dejte mi prosím nějaký odkaz na ten blog - já blogy vůbec nečtu, jsem obecně tím internetem taková „nepolíbená“ a jedině, co mi jede, jsou ty diskuze, jinak nic
…Děkuju ![]()
Tak už jsem se s tím klárčiným blogem seznámila…velice smutné
moc mi to připomíná příběh malého chlapečka jedné holky tady z emimina, před rokem tu napsala asi 3 deníčky, ale od srpna se pak už vůbec neozvala - chlapeček neudělal po narození ani jeden nádech a výdech sám a od narození je napojený na dýchací přístroj - umělou ventilaci…jeho maminka velice usilovala aspoň o domácí péči - ale nepodařilo se jí to…Neumím sem vkládat odkaz, jeden z těch deníčků se jmenuje „Usilujeme o domácí péči“ a uživatelka se jmenuje Nikkyta - psaly jsme si spolu i přes SZ…
@Gerberka : to jsou právě ty důvody, pro které bych asi nemohla být doktorem ani zdravotní sestrou. Byla bych z tak smutných případů vyřízená a nedokázala bych si vytvořit profesionální odstup. Tyhle děti jsou neskuteční bojovníci. Každý hazardér se životem by se měl alespoň jedenkrát s jedním z takto vážně nemocných dětí setkat, aby poznal cenu života.
ano, mám to dost podobně, jako jsi napsala…i když malé děti mám moc ráda a moje vlastně „vysněné“ povolání je být taková ta teta v mateřské školce - ne učitelka, ale taková ta síla, která dětem dává svačinky, chystá postýlky, pomáhá převléct, třeba i pohladí nebo potěší, když je někomu smutýnko
, já bych se tam v té školce rozdala
…jojo, to je moje „srdcem“ vybrané povolání…aspoň vím, kde hledat, až mě odsaď vyhodí ![]()
@Gerberka :
jo jo, tak to jsme dvě. A diplom z VŠ můžeme pověsit na hřebík! ![]()