Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Křesťanské jesličky - diskuse
- Fotoalbum (129)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
11.4.10 23:21
Pěkný večer,
mám za sebou příšerný zánět očních spojivek v obou očích, rozjelo se mi to ve čtvrtek večer, celý pátek jsem promžourala skrz tmavé brýle, ale už to snad bude dobré. Člověk by nevěřil, k čemu všemu potřebuje oči. Nejvíc mi chybělo čtení, ale já to doženu. Přečetla jsem pár knížek od M.Váchy - jsem jeho nadšenou čtenářkou. Jeho knížku o Antarktidě, kde 2× pobýval, jsem zhltala i s tím zánětem v očích - to se totiž nedalo odložit - já závislák…
Máme trochu problém v Honzíkově školce - tak nějak se mi zdá, že tam dochází k lehkým náznakům šikany. Máme už od první třídy problém s jedním docela velkým extrovertem, který si vybral Honzíka ke krocení svého temperamentu. Už ho párkrát musely učitelky krotit, myslím, že některé jeho výpady (proti jiným dětem) řešili i jeho rodiče. Ale ten poslední už mu projít s mávnutím ruky nenechám.
Oba kluci chodí do tanečního kroužku, poslední měli ve čtvrtek. Honzík byl pak u našich a moje mamka mi volala, že večer při koupání u Honzíka našla okolo ledvin pár velikých modřin. Když se ho zeptala, co se mu stalo, řekl jí, že mu to udělal ten dotyčný v tanečkách. A taky, že ho štípe do zátylku a škube za vlasy. Úplně to vidím - kluk Honzíka párkrát kopne do zad, zaškube mu s vlasy, a náš introvert, místo aby se bránil, tak si jen srovná brýlky a tančí dál. Tak jsem se už opravdu rozhodla skončit s veškerou tolerancí ke klukovským manýrům a zítra jdu do školky to řešit.
Knofli: no, píšu, jak cítím, nebo co se kde dočtu. Dost námětů najdu v KT.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.10 07:02
Teda Demi, to je silné kafe! 
Přeju, ať se to vyřeší! Oni si rodiče takových dětí obvykle nepřipouštějí, že něco špatně, bohužel. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.10 08:40
Ahoj všem!
Demi,
teda koukám na to, vcelku s hrůzou v očích?
To se odehrává ve školce?Klučina potřebuje rázně přibrzdit, než se stane nějaký vážný úraz!
Přeji dobré pořízení ve školce a pochopení rodičů, kteří né vždy, jsou nakloněni tomu přiznat, že jejich kvítko dělá neplechu.Naprosto souhlasím s Knofli.
Ahoj Alice
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.10 14:08
Ahojte!
Demi, to je mi Honzíka líto… Jsem zvědavá, jak se to vyřeší. Trochu bych se rodičů zastala. Ono ne vždy můžeme chování svých dětí stoprocentně ovlivnit. Třeba náš Míša poslední dobou hodně útočí na Bětušku, resp. používá na ni sílu stejně jako se to naučil ve školce od starších kluků a nepomáhá skoro nic. Jen do mrtva hlídat, vysvětlovat, hlídat, vysvětlovat. Někdy už mi rupnou nervy a dám mu i na zadek, ale to tedy nepomůže vůbec, spíš se cítí ukřivděný. A to byl taky vždycky spíš klidný hodný chlapeček 
Jako ne že by někoho mlátil do ledvin, nebo zákeřně útočil, to ne, ale špatně krotí své emoce a když mu Běta „překáží“ nebo ho nějak „zpomaluje v rozletu“ vyjede. Pokud je chlapeč vyloženě aktivně zákeřný, musí zakročit učitelky, jiné řečení asi nevidím. Když Demi psala, že se to už s rodiči řešilo, snad to nebudou typy, co jim je to jedno, hlavně, že je chlapeček „asertivní“. To už jsem taky zažila, takové to, jen se nedej, v životě se ti to bude hodit 
Harpyje, tedy dívala sjem se ti na metřík, a to snad není možné, že vaše princezna už se řítí do poslední třetiny… Kde budeš rodit? (já být v Praze a ok, tak bych silně uvažovala o domporodu 
)
Chris, obdivuju tě, jak zvládáš práci a ještě si vzpomeneš na bláznivou Maky, co furt něco řeší 
Pracuješ pořád na částečný úvazek nebo už na celý?
Mějte se, musím jít něco dělat, když děti spí, za chvíli přijde nejstarší z MŠ a slíbila sjem mu lepit jeden model 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.10 16:38
Demi, opravdu moc hezky píšeš 
Křest byl u mne spojen s biřmováním a prvním přijímáním, to by byla škoda, kdyby to bylo jinak. Je to určitě tak, že k přijímání nepůjdou katechumeni hned po křtu? Je to opravdu zvláštní.
Ad výchova - v poslední době o tom hodně přemýšlím, sama jsem kř. výchovou neprošla, tak nevím, jak se to dělá
Šikana - zní to hrozně, určitě je to nutné řešit, ale je to opravdu ošemetná situace 
Maky, chodím pořád na částečný a dělám navíc část práce z domova, ale problém je, že odpoledne s dětmi dohromady nic neudělám, večer bývám taková unavená a hlavní problém je, že jsem líná
Na Tebe soustavně zapomínám, protože to mám jen v mailu, ale napíšu brzy.
Příspěvek upraven 13.06.10 v 22:40
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.4.10 20:28
Ahoj holky!
Aňulka už chrupe, já bych také ráda, ale ještě mě čeká hora nádobí. Manžel měl v sobotu premiéru v ochotnockém divadle. Já to neviděla, ale ti, kterí ano, mi to chválili. Já snad půjdu v květnu, když to budou opakovat. Dívala jsem se na papír od ortopeda a tento týden máme 6 týdnů od kontroly, takže asi zítra tam zajdeme. Pokud by bylo hnusně, tak to odložíme. Děti se naštěstí neobjednávají a dr je bere přednostně. Minule to bylo cca na 10 min i s oblékáním a vyslékáním. 
Knofli, já jsem byla křtěná jako dítě, ještě jsem ani neměla měsíc. Doma křesťanská výchova tak jen 1 bod a to ještě z milosti. Ale na náboženství jsem chodila poctivě, až konce školy. (V 1. třídě asi nebylo.) Pak biřmvání a pak útlum. Bála jsem se jít ke zpovědi a po delší nemoci (měsíc) i do kostela. Manželova rodina je věřící, chodila jsem s nimi. Vždy po mši máme nejčastěji u dědečků slezinu. 
Brácha je také křtěný jako dítě, skoro donucen k 1. přijímání a konec. V kostele byl naposled asi při svatbě bratrance (skoro 11 let).
Demi, mě se zježily všechny chlupy na tělě. Co mám Aňulku, tak jsem strašně citlivá na děti. To si ten chlapeček nesmí dovolit. A to je mu 5? Hrůza!!! Pokud by nepomohla školka, šla bych i za jeho rodiči. Doufám, že oči už dobré.
Maky, co družstvo. Alespoň trochu lepší? Myslím na tebe denně, ale za to si můžeš sama. 
Opatrujte se a buďte zdraví.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
maky2
12.4.10 22:15
Rafu, jsem tu ještě na skok, tak moc děkuji „za myšlenky“. Už to tu nechci moc ventilovat, připadám si sama sobě protivná. Cíleně se to snažím vytěsnit, pokud tedy neřeším nějaký akutní spor. Teď je to momentálně „utlumené“, čekáme, jestli se pan předseda rozhoupe k převodům bytů do OV, pak nastane boj č.1 (o smlouvy) a boj č. 2 (o volbu nového správce), jetsli to dobře dopadne, pak už snad bude pokoj, ale to půže ještě pár měsíců (v lepším případě) trvat 
Jinak jsem ráda, že jste se s Aničkou tak „skamarádily“. Uvidíš, za chvíli přestaneš být vyplašená a bude to jen lepší. Nikdy mě nenapadlo, jak to asi musí být náročné, tak ze dne na den miminko v náručí…
- Citovat
- Upravit
12.4.10 23:19
Ahoj všem,
takže má mise ve školce ráno byla úspěšná - tedy tak, že jsem odcházela s dobrým pocitem a ne jako spráskaný pes. Ráno jsem se pomodlila, abych nikomu neublížila nebo nebyla nespravedlivá.
Promluvila jsem si s učitelkou, která ihned přizvala dotyčného klučinu i s jeho tatínkem, který jej do školky přivedl, aby se to řešilo. Pověděla jsem, co víme od Honzíka, a stalo se přesně to, co jsem od klučiny očekávala: zatloukání, lhaní i s nevinným pohledem rovně do očí a nakonec přehazování odpovědnosti na dalšího kluka. Řekla jsem tatínkovi, že mě to mrzí, ale není to poprvé, co musíme řešit podobný problém s jeho synkem a naším Honzíkem (je to prakticky od první třídy). A ty modřiny měl v místech, kde si je sám rozhodně způsobit nemohl. Kluk vypadal, že ihned uteče s: játonebyltotámhleten… Tatínek mně sdělil, že jsem to měla hlásit hned, a ne až po třech dnech. No já bych to mileráda hlásila hned, ale byla jsem nemocná (přes zánět spojivek jsem v pátek ani neviděla) a Honzík byl u babičky, takže své modráky na zádech nemohl předvést. Pak byl víkend, že.
Paní učitelka tatínkovi řekla, že s jeho synkem jsou problémy, a pokud jde o Honzíka, tak opakované. A protože dítě stále jen zapíralo, a zapíral i onen další klučina, který byl dotyčným nařčen, tak jsem se sklonila k našemu Honzíkovi, aby řekl sám, kdo ho v tanečkách štípe, kope a škube za vlasy. Odpověděl jméno zapírajícího, nyní už mírně jektajícího kluka (asi má vítr z tatínka). Mně to stačilo, tak jsem se rozloučila s paní učitelkou i s Honzíkem a šla jsem domů.
Doufala jsem, že tím to skončilo, ale odpoledne, když jsem Honzíka vyzvedávala ze školky, za mnou přišla „odpolední“ paní učitelka, a informovala mě, že viníci jsou opravdu dva a že se jí přiznali. A také jsem se dověděla, že onen dotyčný kluk se k Honzíkovi chová tak, že když děti třeba obědvají, a Honzík si chce k dotyčnému přisednout s táckem, je hrubě odstrčen a klukem vypeskován. Podobná situace nastává, když si Honzík sedne na vedlejší židličku a chce si třeba malovat nebo skládat ta svá čísla… Holky, já jsem málem brečela. Paní učitelka mi potvrdila, že Honzík sám nikomu nic neřekne, nestěžuje si, a to mě právě děsí. Překvapilo mě, že se to dovídám až jakože časem. I to, že do školky nadále chodí rád, i do těch tanečků.
Paní učitelka (mimochodem má Honzíka ráda, je moc hodná a věřím, že netoleruje jakési výpady proti němu nebo i na jiných dětech) mi také řekla, že se to bude řešit s rodiči obou kluků. Také se bude muset změnit přístup lektorky v tanečkách, aby podobné excesy hlásila.
Jsem z toho dost špatná ještě teď, manžel byl hodně zlý, chtěl si to s klukem vyřídit ručně a stručně (ikdyž on je poslední, kdo by ublížil dítěti, byť uličníkovi). Vzpomínám si, jak byl Honzík v březnu nemocný a já ho šla do školky omluvit. Dotyčný klučina to slyšel a vykřikoval, jak je dobře, že Honzík není ve školce, že stejně jen otravuje. A zopakoval to ještě i mně, do očí a s posměchem. Měla jsem co dělat, abych mu jednu neubalila…
Nevím, jak může Honzík otravovat. Není zákeřný nebo útočný, samozřejmě, že také není svatoušek, asi jako 90% dětí. Občas ho doma hubuju, že neuklízí, nebo neposlechne, zazlobí, ale jinak s ním žádný zvláštní problém není. Stejně tak mluví i paní učitelka, že je to klidné, hodné dítě, má svůj svět čísel, a-z kvízů, tramvají, vláčků, ale nejsou s ním žádné problémy. Že se občas zasní, když je potřeba se oblékat, ještě neumí nůžkama stříhat, jako ostatní děti, ale to není výchovná vada.
Snad se všechno vyřeší tím, že se odstěhujeme a Honzík přejde do jiné MŠ v malém městečku. Tam se rodiče navzájem znají a doufám, že si tam Honzík najde i nějakého fajn kamaráda. Možná se to časem podaří mezi věřícími dětmi u nás v kostele.
Moc se omlouvám za ten výlev, já jen cítím, že mi rozumíte. Díky, pokud jste si to přečetly.
Maky: Rozhodli jste se nějak s tou církevní školou? A jsou na ni (resp. dotyčného kněze) i jiné reference?
Jinak je mi jasné, že rodiče někdy jen málo můžou přispět k ovlivnění temperamentu u dítěte. Ale v našem současném případě v to tiše doufám. Třeba tatínek dotyčného něco pořešit zvládne. Jinak proti rodičům nemám vůbec nic 
Myslím, že u tvého Míši je to jen přechodná záležitost, časem se to srovná do normálu. Oni kluci občas své emoce krotit moc neumějí - jakože si s nimi neví rady.
Knoflíčku: kdy my už se uvidíme? Dá-li Pán Bůh, budeme v neděli na mši sv. v našem kostele v 10,30.
Christy: to je fakt, že přinucováním k něčemu se dosáhne zřejmě opaku, a já nevím, jestli někdy je vhodné děti nutit jít na mši, když se jim nechce. Beru to tak, že do školy také jednou budou muset chodit, ikdyž se jim chtít taky nebude. Je to dost křehké pole - vést děti k Bohu přirozenou cestou, k fixaci neděle = mše, a zároveň nenásilně. A je to i umění, ve kterém občas ztrácím dech.
Rafuško: máte s manželem krásný koníček (divadlo)a teď tolik požehnání s malou 
Užívej si to. Přeji dobré pořízení u ortopeda, u nás to taky jde tak rychle - otrava je jen kodrcání s kočárkem po rozbořených chodníkách, které tam vedou.
Krásný večer všem!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.4.10 12:21
Demi,
jako bych to psala sama o tom, co jsem musela řešit tolikrát s Jindříškem…celou školku a i ve škole (to tě upozorňuju dopředu, že tam je to ještě horší). Namátkou z poslední doby - někdy na podzim přišel ze školy s tím, že CELÁ třída se proti němu tzv. „spikla“, že byl terčem posměchu VŠECH spolužáků a dosáhlo to vrcholu, kdy musela zakročit nejenom učitelka, ale zástupkyně ředitelky školy. Od té doby je naštěstí - relativní - klid. Jindříšek je strašně podobný tvému Honzíkovi - přesně jak píšeš „svět tramvají, vláčků, kvízů, čísel“, číst uměl dávno před školou atd. atd…Bédík teda takový není ani náhodou, zato je daleko víc společenský a komunikativní. Halt je každý jiný a mě kolikrát rozum stojí, že nemůžu pochopit, jak je možné, že jsou oba ze stejných rodičů…Držím palce a ať máš takových problémů k řešení co nejmíň… 
Jenom píšu, abys věděla, že v tom nejsi sama, že takového milého rozoumka jsem měla ve školce i já.....
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.4.10 13:51
Gerbi: to se čte dost blbě, fakt 
. Zrovna včera jsme o tom večer mluvili s mužem, on je toho názoru, že jakmile dítě nějak vybočuje z kolektivu, do kterého nezapadá a zapadnout se nesnaží, je problém. Vůbec jsi mě neuklidnila, že v ZŠ se to může ještě vyostřit - já doufala, že škola na malém městečku, takřka v rodinném prostředí, tahle rizika je schopná minimalizovat. Jinak asi budeme uvažovat o nějaké soukromé ZŠ, která garantuje neexistenci patologických jevů ve svém programu. Je mi jasné, že zadarmo to nebude, ale pokud nebude jiná možnost…
Jinak projevy psychického nebo fyzického násilí prý snadno pokračují i na střední škole, to asi na klidu taky moc nepřidá…
Uvažuju, kde se to v těch dětech bere - ta potřeba se po někom neustále vozit a ubližovat… v temperamentu? Ve výchově? V příkladech rodičů? Těžko hádat.
Daneček je také z úplně jiného těsta, než Honzík. Ať vzhledem nebo povahou. O něj tolik strach nemám, ikdyž si umím představit, že se svým zdravotním handicapem to také lehké mít nebude. Ale on není taková pápěrka, aby s ním někdo mával. Možná časem bude bránit i Honzíka .
Maky: snad to není jen klid před bouří, to čekání taky jistě není nic pohodového… Myslím na tebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.4.10 13:56
Demi - škoda, tuto neděli jsme pryč. Máš můj obdiv, jaks to zvládla s klidem Koukám, koukám - i jak se přidáváte 
Je jasné, že za své děti se člověk musí bít - v tomhle věku určitě, to oni sami ještě nezvládají. Podle toho, co vidím u nás ve školce, tak se zárodky šikany potlačují hned v zárodku. My tady máme jen jednu smíšenou třídu, děti sedí na oběd u stolečku podle věku a každý má své místo dané - u těch menších obědvá paní učitelka (2celkem). Snad to tak u nás zůstane a nebudu muset nic podobného řešit ani v budoucnu.
Nevím proč jsem měla pocit, že jste tady vesměs křesťané od dospělosti.
Chris - k tématu „jak pokazit dogmatickou křesťanskou výchovou charakter člověka“ doporučuji přečíst Americkou tragédii. (no jo, ale kdo to napsal? 
Je to klasika a výborné čtení) Já se snažím děti k víře vést podobným způsobem, jako vedli rodiče mě. Ale do budoucna nevidíme nikdo.
Z poslední duchovní obnovy jsem si vzala hlavně toto: Bůh po nás nechce, abychom byli hodní a pokorní.
Nesmíme být lhostejní, schovávat se za to, že každý je svobodný, tak si může dělat, co chce, když vidíme špatnost, musíme se ozvat.
Proč to taky neumím napsat tak hezky, jak to bylo původně řečeno?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.4.10 14:20
Knofli: no tak někdy v květnu, ale určitě - příští neděli 25.4. jsme na pouti .
Jinak se mi velice líbí, co jsi napsala v posledním odstavečku: o té pokoře … To je , ztotožňuji se. Na druhou stranu Ježíš svůj úděl přijal a dokončil ho s tou asi největší pokorou. Když tě někdo uhodí do tváře, nastav mu i druhou - jak tohle chápete?
A co je Americká tragédie?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.4.10 14:23
Theodore Dreiser: Americká tragédie… Hmm, to může být dost dobré.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
maky2
13.4.10 14:40
Knofli, myslím, žes to napsala výstižně a musím říct, že jsem si to nejen přečetla, ale i se nad tím krátce zamyslela. Trochu mi je to i útěchou v těch mých snaženích, když hledám míru, co ještě ano a s čím se raději smířit.
Demi, v těch školách je to někdy peklo. jenže ty děti, v touze zařadit se, jsou někdy hrozně zákeřné a to i ty „úplně normální“. Nedávno jsme s manželem o tom mluvili. Já si pamatuju, že v asi druhé třetí třídě s námi chodil kluk, který byl též „jiný“. Vlastně dneska už ani nevím čím, připadal nám trochu hloupější, pomalejší…Přitom si tak matně vybavuju, že nebyl úplně mouchy snězte si mě, že se uměl i ozvat, a to nás možná popouzelo ještě víc…prostě vím, že jsme mu taky nechávali všechno sežrat, dokonce tam myslím byly i nějaké menší fyzické útoky (žďuchanec, facka…). bohužel tam nepěknou úlohu sehrála i třídní učitelka, které chlapeček neseděl a tak nás v tom snad ještě podporovala. Vím, že ho kolikrát ztrapnila i sama. On ten spouštěč šikany může být i úplně minimální a nevinný. Když je to ještě nedejbože posvěceno od autority (učitelka), je to fakt cesta do pekel. Spolužáka nakonec přesunuli na jinou školu, takže to nedošlo nijak daleko, ale upřímně mě děsí, jak mi to tehdy přišlo normální. Prostě on byl divný, my jsme měli „právo“ se k němu chovat nadřazeně. Nedokážu si to vysvětlit… Podobně manžel vzpomíná na jednu spolužačku, která byla z vícedětné rodiny, bylo to na nich „vidět“ a též říkal, že když ji teď vidí po cestě do kostela, vždycky si na to vzpomene. Víc to nechtěl rozebírat, určitě nebyl onen iniciátor (podobně jako já v prvním případě), ale taky si asi tehdy připadal správný. Tím chci říct, že strašně strašně záleží na učitelích, na tom, jak s dětmi mluví. Učila sjem asi rok na ZŠ a od té doby mám o učitelkách hodně rozporuplné mínění (omlouvám se všem dobrým). Upozorňuju, že se jednalo o fakultní školu, která by měla být v tomhle směru příkladná a přitom tak okázalé vyvržení jednoho Roma z kolektivu učitelkou (v první třídě!!!) , přitom bylo evidentní, že učitelka ho peskuje a ztrapňuje, za věci, které zřejmě nemohl ovlivnit, pomůcky, chybné domácí úkoly a on byl přitom tak vděčný, když jsem se mu věnovala (suplovala jsem tam) a ani to nedalo tolik práce, prostě když ostatní pracovali, nešpekulovala jsem za katedrou a šla za ním…V sedmičce se zas rozvíjela šikana jednoho chlapce. Jenže učitelé s žáky nejdenají jako s partnery, nesnaží se s nimi hrát „role“, zkusit si pozici šikanovaného, rozkrýt v čem je to nebezpečí, že pocity stádnosti a odsuzování „nenormality“ jsou „vývojovým stádiem“, ale že je důležité respektovat druhé, protože i my chceme být respektováni…samozřejmě ne těmihle slovy a nejen v aktuální situaci a ne se zacílením na konkrétní osoby. Já jsem s nimi začala řešit šikanu v dějepise. Věděla jsem, co se tam děje, ale neříkala jsem nešikanujte toho kluka, prostě jsem tu „problematiku“ zapojila do učiva, divili byste se jaký to mělo úspěch. Ono nejde o to „předělat“ toho iniciátora, tam už kolikrát sehrává roli tolik faktorů a často je to dítě už„naručené“ a vyžaduje odbornou pomoc, spolupráci s rodiči, ale spíš ukázat oné „normální“ skupině, že věci nejsou černobílé, že do podobné pozice se v takové atmosféře může dostat lehce každý…Jenže se obávám, že ve škole se spíš řeší co má kdo na sobě, jestli se nemaluje…což mně tedy jako učitelce bylo úplně jedno, to snad vidí jejich rodiče a když jim to nevadí, ať si dcerka nechá na hlavě třeba psí lejno… Asi se začnu hodně hodně modlit za učitelská povolání
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
