Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Litujete, že máte děti?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
12.6.17 08:20
@MeloryNox Nesouhlasím. Mezi jedním a dvěma dětmi je rozdíl. S jedním dítětem můžeš život přizpůsobit jen jemu - jeho biorytmu, jeho zálibám, jeho nemocem atd. Když máš dvě, musíš vymýšlet, jak péči skloubit (jednoho ze školky, druhého na kroužek), ale taky jak volit (jeden chce do ZOO, druhý do akvaparku… je opravdu dobré řešení vzít je někam, kam nechce ani jeden?). Ne každý na to má. Vidím i kolem sebe na známých, o kolik je to pro některé s druhým těžší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.6.17 08:23
@Slečna Ferka a ted si predstav mit 3 ????…ale neni nic moc prirozeneho na tom, mit jedno dite..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mango_Lassi
12.6.17 08:54
@Ter85 píše:
Ahoj, diky.Nam to finance dovoluji, tak proc nemit vic deti.
Tak finance jsou jedna věc, ale ten čas a pozornost, které musíš dětem věnovat není neomezený. Nejsme ve finanční tísni, oba děláme v atraktivním oboru, ale chceme mít čas i na sebe s partnerem navzájem a ne jen všechno přizpůsobit dětem. Volbu jen jednoho dítěte zcela chápu. Třeba teď jedem na dovolenou na windsurfing. Hlídat batole bude babička. S více dětmi by to bylo složitější.
- Citovat
- Upravit
12.6.17 09:05
@radúna píše:
@Tarjei jo, já jsem si taky myslela (jako ostatní), že se píše o nějakém živočichovi…
Ty určitě myslíš řasovník 
Vypadá jako mořský koník spářený s chaluhou. A řasnatka je houba, když už jsme u toho
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.6.17 09:09
@Anonymní píše:
Ahoj, omlouvám se za anonym, ale stydím se za to. Já lituji toho že mám dítě (neplánované těhotenství pro rejpalky jsem se chránila, ale brala jsem léky kvůli kterým neúčinkovala antikoncepce jak měla) zvažovala jsem i potrat, ale nechala jsem se ukecat přítelem. Těhotenství jsem nijak neprožívala, když se dcera narodila neměla jsem radost a každý večer brečívám potají v koupelně a přeji si, abych mohla vrátit čas. O dceru se starám, když je nemocná mám o ní strach, hraju si s ní a myslím že nestrádá. Lituji toho moc, ale vrátit se to nedá. Když jsem otěhotněla bylo mi 20 let.
Měla jsem to na chlup stejně. Nikdy jsem děti nechtěla, ale stala se nehoda a přítel ukecal. Nespravilo se to po porodu, jak tady někdo píše. Když mělo dítě rok, trochu se to zlepšilo. Počkej si, až bude starší a začne komunikovat.
- Citovat
- Upravit
12.6.17 09:26
@Slečna Ferka píše:
@MeloryNox Nesouhlasím. Mezi jedním a dvěma dětmi je rozdíl. S jedním dítětem můžeš život přizpůsobit jen jemu - jeho biorytmu, jeho zálibám, jeho nemocem atd. Když máš dvě, musíš vymýšlet, jak péči skloubit (jednoho ze školky, druhého na kroužek), ale taky jak volit (jeden chce do ZOO, druhý do akvaparku… je opravdu dobré řešení vzít je někam, kam nechce ani jeden?). Ne každý na to má. Vidím i kolem sebe na známých, o kolik je to pro některé s druhým těžší.
Tak já osobně ani jenom, co píšeš, nevidím problém. Všechno se dá vykomunikovat, zařídit.
Např. Zvolit kroužky ve škole. Učitelé si děti vyzvednou ve družině a zase je tam vrátí. Je volný víkend, jeden den dáme Zoo, druhý akvapark.
„Všechno přizpůsobit jednomu dítěti“ vidím právě jako to „zlo“, který škodí charakteru.
Naopak nevím o nikom, kdo by si stěžoval, že má víc než jedno dítě. Nebo spíš člověk přirozeně přijme, že je to s více dětmi jiný, svým způsobem náročnější, a nedělá si z toho hlavu. Nebo mám tak skvělý děti, že hůř chápu rodiče náročnějších dětí. Na batolecí období pomalu zapomínám, byť to není tak dlouho (mladšímu je 3,5).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.6.17 09:57
@MeloryNox píše:
A co se na to podívat z jiný strany? Mít jako jedináček veškerou péči a pozornost jen pro sebe, budu jí chtít v životě po všech (po partnerovi, od přátel, kolegů…) To je nasazený příklad. Tak ať mě nikdo nebere za slovo. Sourozenec dá něco, co rodič nedokáže (z psychologického hlediska.) Jiný druh komunikace a zábavy. TO, co děti spolu vymyslí, to my nedokážeme
Je to sranda. Pokud zvládáš jedno dítě, nevidím problém v druhým. Každý má obavy z příchodu druhého, třetího… A pak zjistíš, že se všechno vyvine přirozeně samo a řekneš si, že obavy byly zbytečný.Příspěvek upraven 12.06.17 v 07:52
Ja treba chci jen jedno dite. jsem ted tehotna a dalsi neplanuju. Sama mam bratra o 6 let starsiho a nerikam ze je nas vztah spatny, kdybych byla v uzkych tak mi pomuze, ale nikdy jsme si moc nerozumeli, jako deti jsme si spolu nehrali kvuli velkemu vekovemu rozdilu, a ani potom v dospelosti jsme spolu nic nepodnikali. Nijak zvlast si nerozumime. Takze byt jedinacek podle me neni nic spatnyho. A zvladat jedno nebo dve deti je podle me dost velky rozdil, jak financni, tak na nervy a cas.. Znam spoustu jedinacku a nekteri jsou daleko mene sobecti a nesamostatni nez nekteri co maji sourozence. Ja napriklad sobecka jsem, musi se vse tocit kolem me, vim to o sobe.. Snazim se toho zbavit a mit sourozence mi k tomu nepomohlo. Takze opravdu vse je relativni a porizovat si druhe dite jen aby melo to prvni sourozence je dost zvlastni..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.6.17 10:48
@zudina chápu tvoje důvody. My nemáme dvě děti jen proto, aby dítě mělo sourozence Vždy jsme chtěli 2 děti, tak to cítíme. Kdyby byly podmínky, dost možná by bylo i třetí. Oba si to dokážeme představit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.6.17 13:13
@Svistice @MeloryNox Tak to, že vy „nevidíte problém“, nevylučuje, že jiní ho vidět můžou. Ať si vám kudla v kapse dělá, co chce, jsem jen napsala, že vím, že pro některé lidi je to problém. Jasně, že se to dá zvládnout, ale pokud se tu bavíme o tom „litování“, tak si umím představit, že někteří by u druhého litovali.
Holt to jsou lidi, jejichž geny se nerozšíří… a ty vaše „mnohodětné“ jo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.6.17 13:50
@Mango_Lassi píše:
Tak finance jsou jedna věc, ale ten čas a pozornost, které musíš dětem věnovat není neomezený. Nejsme ve finanční tísni, oba děláme v atraktivním oboru, ale chceme mít čas i na sebe s partnerem navzájem a ne jen všechno přizpůsobit dětem. Volbu jen jednoho dítěte zcela chápu. Třeba teď jedem na dovolenou na windsurfing. Hlídat batole bude babička. S více dětmi by to bylo složitější.
Ted to napisu jak, to citim, neni to proti nikomu namireni, kazda rodina at si dela co chce-nikoho nenapadam.
Me osobne prijde smysluplnejsi venovat energii a cas vychove deti, nez windsurfingu. Pracuji pri detech, doma jsem byla jen rok, oba s manzelem mame dobrou praci, jsme na vyssich pozicich, nemame hlidani, jsme zvykli delat vse s detma, cestujeme, lyzujeme, chodime dal po horach, pro nas jsou deti radost, obohaceni, ne omezeni. Nemame zadna omezeni, jeste jsem nenarazili na nic, co by s nimi neslo delat. Zvladli jsme s nimi i dovolenou s potapenim.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mango_Lassi
12.6.17 14:24
@Ter85 píše:
Ted to napisu jak, to citim, neni to proti nikomu namireni, kazda rodina at si dela co chce-nikoho nenapadam.Me osobne prijde smysluplnejsi venovat energii a cas vychove deti, nez windsurfingu. Pracuji pri detech, doma jsem byla jen rok, oba s manzelem mame dobrou praci, jsme na vyssich pozicich, nemame hlidani, jsme zvykli delat vse s detma, cestujeme, lyzujeme, chodime dal po horach, pro nas jsou deti radost, obohaceni, ne omezeni. Nemame zadna omezeni, jeste jsem nenarazili na nic, co by s nimi neslo delat. Zvladli jsme s nimi i dovolenou s potapenim.
Prezentuješ to tak, kdybychom se věnovali windsurfingu pořád a neustále 
Tak já si zase myslím, že jeden týden v roce, když se věnujeme windsurfingu nemůže dítěti ublížit.
- Citovat
- Upravit
Mango_Lassi
12.6.17 14:38
@Svistice píše:
Já dokážu pochopit, že někde se na druhé necítí a tak rostě zůstane u jednoho. Že se chce věnovat sám sobě, partnerovi, pracovat, že toho jednoho má kolikrát plný zuby, že už se mu nehce v noci vstávat, že je to s jedním jednodužší, že na druhé není dostatek financí, že by se nápor v podobě druhého dítěte mohl odrazit negativně na vztahu… To všechno chápu a nemám s tím problém. Ale argument, že by první dítě už nemělo všechno (finančne, co se týče pozornosti), muselo by se prostě trošku dělit nebo přizpůsobit, to mi opravdu hlava nebere. Prostě si nemyslím, že dítě musí být pupík světa a mít vše od A do Z naservírované na zlatém táce. Asi jednou vymřeme, pokud se na děti budeme dívat perspektivou toho, že mají mít vše. Protože z logiky věci nelze dosáhnout toho, aby 2 a více dětí měli naprosto stejné podmínky jako dítě jedno.
Tak je to tvůj jen názor, každý se tím řídit naštěstí nemusí. Žijeme v liberální společnosti, díky bohu za to. Zase nechápu názor, že druhé dítě je od toho, aby se první „naučilo dělit“. To je fakt důvod k tomu pořizovat si další dítě? Opravdu? Tohle neberu, ale je to pouze moje věc a nikomu jí necpu
A já ani nemám nemám problém s tím, že jednou vymreme, nás to potká tak jako tak.
- Citovat
- Upravit
13.6.17 09:19
@Tarjei píše:
@Avrun no ja mam tyhle veci hodne posunuty. A sakra si vybiram, kdy se rozcilit. Vlastne me nastve jen zamerne ublizovani druhym, nejmladsi miva tendence zlobit kocku nebo morcata, tak to jsem pak zla.
Jinak veci resim v klidu, zrovna posrany dite by me vubec nerozhodilo. Stalo se, spravime, jedeme dal.
Okolo druhyho roku neslysel na jmeno, utikal, radil si dudliky a vubec si zvlastne hral. Kvuli blbinam desny amoky. Ve trech uz bylo jasny, ze se ritime do pruseru.
@Ter85 te´d asi nechápu - cs byly jen ty dvě mladší děti nebo máš za sebou 3 cs a doktoři dovolili čtvrtý? Jinak ale respekt 
mě vždy zajímalo, jestli rodiče od 3 a více dětí tohle plánovali předem (mít velkou rodinu) a nebo to tak nějak vyplynulo ze situace ale vy jste asi chtěli předem, že? 
Tak mě posraný dítě taky nerozhodí, podle mě ani za 3 roky ne.
A před tím na jméno slyšel? Já právě nevím, zda je možné, že by se dítě do určitého věku vyvíjelo psychomotoricky zcela normálně a pak najednou bum a začal se mu psychický vývoj zhoršovat 
Promiň, asi jsi tu o tom v jiných diskuzích psala hodně, já tvůj příběh neznám, tak se asi ptám blbě 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.6.17 09:26
@MeloryNox píše:
A co se na to podívat z jiný strany? Mít jako jedináček veškerou péči a pozornost jen pro sebe, budu jí chtít v životě po všech (po partnerovi, od přátel, kolegů…) To je nasazený příklad. Tak ať mě nikdo nebere za slovo. Sourozenec dá něco, co rodič nedokáže (z psychologického hlediska.) Jiný druh komunikace a zábavy. TO, co děti spolu vymyslí, to my nedokážeme
Asi máš pravdu v tom, že se člověk prostě té nové situaci přizpůsobí a zas takový rozdíl to nebude. Tedy po materiální stránce ano…sice nejsou ty vstupní výdaje tak vysoké, určitou výbavu už člověk má, spíš my jde o tu každoměsíční spotřebu. Já v podstatě jako jedináček vyrůstala…když ještě sestry byly doma (věkový rozdíl 9 a 12 let), tak mě spíš šikanovaly a později měly vlastní zájmy (kluky, haha) a doma nebyly vůbec (ta starší třeba od mých 6ti let bydlela na koleji a pak u přítele, výdala jsem ji hodně sporadicky). Nemyslím si, že vyžaduju 100% pozornost od druhých…nemám třeba ráda, když jsem středem pozornosti…ale já jsem taková zvláštní osoba
Osobně se mi taky moc nelíbí mít jedináčka, ale mě fakt hodně dlouho trvá než nějaký důležitý životní posun zpracuju…jiná už nebudu. Myslím ale, že se k druhému odhodlám, že na něj dojde
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
