Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jak vypadá realita: Statistické zpracování jednoho rozsáhlého výzkumu vyjádřené v grafu. Graf zobrazuje virtuální průměrnou skupinu (chcete-li, třeba třídu na gymplu), ve které je dvacet dívek. Křivka pak vyjadřuje kolik z nich už má zkušenost se stykem a v jakém věku (koitarché). Samosebou, není to dogma, ale statistický model.
@Mango_Lassi píše:
Stejně je to divné, jako u chlapa 20+,co ještě neměl ženskou. Řeknu si, že buď o to nemá zájem, nebo se nemyje, nebo ještě nějaký další problém. Nepůsobí to dobře.
O ženské si pomyslím totéž
U chlapa to může být tím, že by i chtěl a partnerky by střídal, ale holt ty holky mu prostě nedají.
@zoidberg píše:
Protože je to velmi málo pravděpodobné (netvrdím však, že nemožné). Je to jako s atletikou, pokud od mládí pořádně netrénuješ, nikdy nedosáhneš výraznějších úspěchů.
@zoidberg píše:
U chlapa to může být tím, že by i chtěl a partnerky by střídal, ale holt ty holky mu prostě nedají.
Ano, v konkrétní situaci to může být prostě silnou konkurencí (oboustraně).
Všichni si vzpomeneme na idoly, před kterými fanynky omdlívají. Pokud je takových, řekněme „skoroidolů“ v kolektivu několik, citelně to snižuje šance těch opravdu neatraktivních - i když by zájem určitě měl(i/y). ![]()
@M_Vladim píše:
Ano, v konkrétní situaci to může být prostě silnou konkurencí (oboustraně).
Všichni si vzpomeneme na idoly, před kterými fanynky omdlívají. Pokud je takových, řekněme „skoroidolů“ v kolektivu několik, citelně to snižuje šance těch opravdu neatraktivních - i když by zájem určitě měl(i/y).
Dá se to aplikovat na neatraktivní ženy?
@Mango_Lassi píše:
Dá se to aplikovat na neatraktivní ženy?
V určité míře - viz ty závorky.
… Fandové moc neomdlívají.
![]()
@Anonymní píše:Žena úplně stejně, měla by mít zkušenosti. Nějaké nezkušené trdlo je k ničemu…
Nemluvím o panicovi, podle mého názoru chlap by nějaké zkušenosti mít určitě měl, mluvím o ženě
No, když to tak posuzuju podle sebe. Já jsem rozhodně sexuální chutě měla a to docela dost. Začalo to asi tak v mých 12, kdy jsem se poprvé platonicky zamilovala, jak tu již bylo zmíněno, do jednoho zpěváka. Na sex jsem pak myslela hodně. Rozhodně to má daleko od frigidních sklonů. Jenže jsem měla určitou představu o tom, jak chci, aby to bylo - začít vztah s někym, do koho se zamiluju. Budeme spolu různě zkoušet všechno, co by nás napadlo. K tomu pak samozřejmě i ta stránka toho, že s ním chci sdílet spoustu věcí. Volat si před spaním, bavit se o našich obavách a radostech, dělat různý srandy a užívat si. Úměrně mému věku. Jenže to byl brutální problém. Když jsem se náhodou do někoho zamilovala (řekněme, že skutečně od těch 12 let jsem až na nějakej půl rok neustále do někoho zamilovaná), on to neopětoval. Pak jsem se začala stýkat se svym kamarádem z dětství. Byl to takovej ten trochu problémovej kluk. Jenže jak jsem ho znala od dětství, viděla jsem v něm víc, než ostatní. S ním přišel první sex. Jenže pak se ukázalo, že to je vše, o co z jeho strany jde. Trvalo to asi 3 roky.
Následně poté jsem poznala úžasnýho chlapa, s nímž jsme si sedli okamžitě. Měl podobný zájmy, pohled na svět, názory, humor… tolik mi imponoval a já cítila, že ve mně vidí víc, než jen nějakou sexuální matraci. Vnímal mě, dával mi pocit, že jsem výjimečná. Připadala jsem si jako bohyně. Jenže bydlí 400 km ode mě a ten zpočátku úžasně vypadající vztah (?) se postupně začal nějak vytrácet.
Poslední rok mi sexuální chuť silně upadá a je to proto, že jsem přestala věřit, že někdy najdu obyčejnýho hodnýho chlapa, kterýho budu mít ráda, a s kterým bych se vyřádila. Jsem zahořklá a zklamaná. Nebyla jsem taková. Je to kombinace zkušeností a toho, co denně vidím a slyším. Nikdy jsem nechtěla a ani nevěřila, že to takhle dopadne.
@Meggrey píše:
No, když to tak posuzuju podle sebe. Já jsem rozhodně sexuální chutě měla a to docela dost. Začalo to asi tak v mých 12, kdy jsem se poprvé platonicky zamilovala, jak tu již bylo zmíněno, do jednoho zpěváka. Na sex jsem pak myslela hodně. Rozhodně to má daleko od frigidních sklonů. Jenže jsem měla určitou představu o tom, jak chci, aby to bylo - začít vztah s někym, do koho se zamiluju. Budeme spolu různě zkoušet všechno, co by nás napadlo. K tomu pak samozřejmě i ta stránka toho, že s ním chci sdílet spoustu věcí. Volat si před spaním, bavit se o našich obavách a radostech, dělat různý srandy a užívat si. Úměrně mému věku. Jenže to byl brutální problém. Když jsem se náhodou do někoho zamilovala (řekněme, že skutečně od těch 12 let jsem až na nějakej půl rok neustále do někoho zamilovaná), on to neopětoval. Pak jsem se začala stýkat se svym kamarádem z dětství. Byl to takovej ten trochu problémovej kluk. Jenže jak jsem ho znala od dětství, viděla jsem v něm víc, než ostatní. S ním přišel první sex. Jenže pak se ukázalo, že to je vše, o co z jeho strany jde. Trvalo to asi 3 roky.
Následně poté jsem poznala úžasnýho chlapa, s nímž jsme si sedli okamžitě. Měl podobný zájmy, pohled na svět, názory, humor… tolik mi imponoval a já cítila, že ve mně vidí víc, než jen nějakou sexuální matraci. Vnímal mě, dával mi pocit, že jsem výjimečná. Připadala jsem si jako bohyně. Jenže bydlí 400 km ode mě a ten zpočátku úžasně vypadající vztah (?) se postupně začal nějak vytrácet.
Poslední rok mi sexuální chuť silně upadá a je to proto, že jsem přestala věřit, že někdy najdu obyčejnýho hodnýho chlapa, kterýho budu mít ráda, a s kterým bych se vyřádila. Jsem zahořklá a zklamaná. Nebyla jsem taková. Je to kombinace zkušeností a toho, co denně vidím a slyším. Nikdy jsem nechtěla a ani nevěřila, že to takhle dopadne.
tohle je docela zajímavý, jak se někomu příhodí, že je pořád do někoho zamilovaný…mně je 50+ a opravdu brutálně zamilovaná jsem byla jednou a to až v 47 letech.
ještě jednou v 17. jsem si myslela, že jsem zamilovaná..ale spíš to byl první kluk, který mi dal kopačky, to se ty emoce zbouří, že se to jeví jako zamilovanost, ale není
@Meggrey píše:
No, když to tak posuzuju podle sebe. Já jsem rozhodně sexuální chutě měla a to docela dost. Začalo to asi tak v mých 12, kdy jsem se poprvé platonicky zamilovala, jak tu již bylo zmíněno, do jednoho zpěváka. Na sex jsem pak myslela hodně. Rozhodně to má daleko od frigidních sklonů. Jenže jsem měla určitou představu o tom, jak chci, aby to bylo - začít vztah s někym, do koho se zamiluju. Budeme spolu různě zkoušet všechno, co by nás napadlo. K tomu pak samozřejmě i ta stránka toho, že s ním chci sdílet spoustu věcí. Volat si před spaním, bavit se o našich obavách a radostech, dělat různý srandy a užívat si. Úměrně mému věku. Jenže to byl brutální problém. Když jsem se náhodou do někoho zamilovala (řekněme, že skutečně od těch 12 let jsem až na nějakej půl rok neustále do někoho zamilovaná), on to neopětoval. Pak jsem se začala stýkat se svym kamarádem z dětství. Byl to takovej ten trochu problémovej kluk. Jenže jak jsem ho znala od dětství, viděla jsem v něm víc, než ostatní. S ním přišel první sex. Jenže pak se ukázalo, že to je vše, o co z jeho strany jde. Trvalo to asi 3 roky.
Následně poté jsem poznala úžasnýho chlapa, s nímž jsme si sedli okamžitě. Měl podobný zájmy, pohled na svět, názory, humor… tolik mi imponoval a já cítila, že ve mně vidí víc, než jen nějakou sexuální matraci. Vnímal mě, dával mi pocit, že jsem výjimečná. Připadala jsem si jako bohyně. Jenže bydlí 400 km ode mě a ten zpočátku úžasně vypadající vztah (?) se postupně začal nějak vytrácet.
Poslední rok mi sexuální chuť silně upadá a je to proto, že jsem přestala věřit, že někdy najdu obyčejnýho hodnýho chlapa, kterýho budu mít ráda, a s kterým bych se vyřádila. Jsem zahořklá a zklamaná. Nebyla jsem taková. Je to kombinace zkušeností a toho, co denně vidím a slyším. Nikdy jsem nechtěla a ani nevěřila, že to takhle dopadne.
Zahořklost a zklamání je příšerně asexuální a odpudivé, takhle si fakt nikoho nenajdeš.
Fňukny nemá nikdo rád, až chlap nebo žena ![]()
@Venetia píše:
tohle je docela zajímavý, jak se někomu příhodí, že je pořád do někoho zamilovaný…mně je 50+ a opravdu brutálně zamilovaná jsem byla jednou a to až v 47 letech.
ještě jednou v 17. jsem si myslela, že jsem zamilovaná..ale spíš to byl první kluk, který mi dal kopačky, to se ty emoce zbouří, že se to jeví jako zamilovanost, ale není
Jsem stále brutálně zamilovaná. Do sebe. Absolutně božský pocit
@Mango_Lassi píše:
Jsem stále brutálně zamilovaná. Do sebe. Absolutně božský pocit
tak to mně minulo obloukem ![]()
@Meggrey píše:
No, když to tak posuzuju podle sebe. Já jsem rozhodně sexuální chutě měla a to docela dost. Začalo to asi tak v mých 12, kdy jsem se poprvé platonicky zamilovala, jak tu již bylo zmíněno, do jednoho zpěváka. Na sex jsem pak myslela hodně. Rozhodně to má daleko od frigidních sklonů. Jenže jsem měla určitou představu o tom, jak chci, aby to bylo - začít vztah s někym, do koho se zamiluju. Budeme spolu různě zkoušet všechno, co by nás napadlo. K tomu pak samozřejmě i ta stránka toho, že s ním chci sdílet spoustu věcí. Volat si před spaním, bavit se o našich obavách a radostech, dělat různý srandy a užívat si. Úměrně mému věku. Jenže to byl brutální problém. Když jsem se náhodou do někoho zamilovala (řekněme, že skutečně od těch 12 let jsem až na nějakej půl rok neustále do někoho zamilovaná), on to neopětoval. Pak jsem se začala stýkat se svym kamarádem z dětství. Byl to takovej ten trochu problémovej kluk. Jenže jak jsem ho znala od dětství, viděla jsem v něm víc, než ostatní. S ním přišel první sex. Jenže pak se ukázalo, že to je vše, o co z jeho strany jde. Trvalo to asi 3 roky.
Následně poté jsem poznala úžasnýho chlapa, s nímž jsme si sedli okamžitě. Měl podobný zájmy, pohled na svět, názory, humor… tolik mi imponoval a já cítila, že ve mně vidí víc, než jen nějakou sexuální matraci. Vnímal mě, dával mi pocit, že jsem výjimečná. Připadala jsem si jako bohyně. Jenže bydlí 400 km ode mě a ten zpočátku úžasně vypadající vztah (?) se postupně začal nějak vytrácet.
Poslední rok mi sexuální chuť silně upadá a je to proto, že jsem přestala věřit, že někdy najdu obyčejnýho hodnýho chlapa, kterýho budu mít ráda, a s kterým bych se vyřádila. Jsem zahořklá a zklamaná. Nebyla jsem taková. Je to kombinace zkušeností a toho, co denně vidím a slyším. Nikdy jsem nechtěla a ani nevěřila, že to takhle dopadne.
Těch obyčejných a hodných chlapů je kolem tebe právě nejvíce. Ale ty je nevidíš, nemůžeš za to, to hormony. Chodí kolem tebe, ale jakoby v jiných dimenzích. Nepřitahují tě, nezajímají tě, jsi mladá, měla by sis podle přírodního vzorce najít grázla a až po rozchodu s ním začneš rozpoznávat obyčejné hodné chlapy kolem sebe.
@TrueIsFalse píše:
Zahořklost a zklamání je příšerně asexuální a odpudivé, takhle si fakt nikoho nenajdeš.Fňukny nemá nikdo rád, až chlap nebo žena
Říkám, že v takový rezignaci jsem poslední rok. Tak předtím bylo špatně co? Dovedly mě k tomu ty špatný zkušenosti.
A fňukna nejsem. Nikdy jsem si nedovolila dát chlapovi najevo svůj sentiment.
@Meggrey Nemusi byt na skodu byt sama a tim si zajistit, ze se v budoucnu nespalis.