Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Vím, že to bude znít cynicky, ale:
Výsledkem bude možná v obou případech pošramocené manželství, v tom prvním ještě celoživotní výčitky, že se k tomu nechala dotlačit, v tom druhém případě bude navíc další dítě. Volila bych to druhé. Ať už to manžel překousne anebo ne.
@frozendarkness nesla bych proti manzelovi. milujeme svoje dite, ale neriskovala bych zustat sama s dvema detma. hlavne, pokud bylo neplanovany. pokud ma rozumny argumenty, vyslechla bych i svuj selsky rozum, a nepodlehala jen hormonum
Ahoj, možno ti to nejako nepomôže, ale napíšem ti, ako to bolo u nás. Nikdy som nemala pocit, že by som chcela mať viacej detí. Som rodinný typ, ale bola som presvedčená, že ak sa mi raz narodí dieťa, chcem mu dať po finančnej stránke maximum. Môj manžel chcel deti tri. Po narodení prvého dieťaťa som za ďalších deväť rokov ani raz nepocítila túžbu mať ďalšie dieťa. Netuším ani kedy ma manžel nahovoril na druhé dieťa. Hovorila som si, že to pár mesiacov nechám teda na náhodu a dúfala, že ho to za tých pár mesiacov snaženia prejde a tiež sa prikloní k názoru, ktorý som mala ja a zostaneme pri jednom dieťati. Osud to chcel inak - otehotnela som na prvý krát. Moje tehotenstvo bolo iné ako to prvé, aj som sa tešila, aj som chvíľami premýšľala, že či som sa mala dať na to nahovoriť. Syn sa narodil zdravý a faktom je, že všetky moje neisté pocity, ktoré som predtým mala odišli s prvým pohľadom na neho. Milovala som ho od začiatku. Dnes je už starší, veľmi milý a empatický chlapec, svetlo môjho života a hádam jediný (dúfam, že to nečíta manžel
) chlap, ktorý do môjho srdca vstúpil a s istotou viem, že nikdy nebude zo srdca vymazaný. Snažím sa všemožne dať deťom všetko, čo potrebujú - lásku, výchovu, ale aj to materiálno. Aj keď viem, že už sa všetko musí deliť medzi dvoch, viem, že takto to osud chcel a ja by som už nemenila za nič na svete.
Myslím si, že spousta dětí je neplánovaných ale po počátečním šoku, chtěných…
No a zakladatelko, chceš si druhé dítě nechat i když na to budeš třeba sama? Nemůžeš ho donutit, aby s vámi zůstal. Tohle je jen na tobě. Ale třebas se zklidní, tak pokud jste se chránili, tak věřím, že to pro něj bylo nečekané ![]()
@ivulineček No jo, jenže když se k tomu ten chlap staví takhle (a není to ten počáteční šok, jak je tu několikrát vzpomenuto), tak bych si ho prostě už nemohla vážit a dívat se na něj. Bez mrknutí oka házet na stůl bankovky a posílat ji bez jakékoli něhy na potrat, kde to jsme? Neměl by manžel vyslechnout, pochopit a řešit dohromady s manželkou? ![]()
Netroufala bych si spekulovat, že má zákonitě milenku. Ale jeho reakce, pokud už od oznámení uplynula delší doba, není „normální“. Asi tak, jak popisuje @Litta . Takového muže už bych za svého muže nemohla považovat.
Já už se s ním ani nedokážu bavit bez toho opovržení…v noci bulím, protože na to nedokážu nemysle ta když slyším jak on si spokojeně oddychuje tak bych ho nejradši kopla do zadnice
Nechápu ho, když jsme počali prvního syna tak jsme neměli hotový byt, peněz málo a taky jsme to zvládli a teď???Strašně se změnil
@frozendarkness Kolik mu je? Podobně jako tobě? Nemohlo ho jen dostihnout, že měl děti jaksi dřív než kamarádi a teď si připadá, že mu něco uteklo? Tyhlety psychologické dohady přes internet nemám ráda, pak to může vypadat úplně jinak než ve skutečnosti je, ale i přesto… Jenže pak už bych s ním opravdu nechtěla být a pokud je jinak dobrý táta, je to určitě škoda. Ale prostě po tomhle to máš fakt těžké. ![]()
Já bych asi silně zauvažovala nad tím, jestli nedám pryč spíš „to“, co mě nutí tohle udělat ![]()
@frozendarkness píše:
Já už se s ním ani nedokážu bavit bez toho opovržení…v noci bulím, protože na to nedokážu nemysle ta když slyším jak on si spokojeně oddychuje tak bych ho nejradši kopla do zadnice
Já se divím že vedle něj můžeš ležet, já jsem horká hlava a šla bych radši na gauc a jeho se stitila už i dotknout. Absolutne ho nezajímá že ztoho muzes mít ty komplikace, bere potrat jako antiko a to je proste špatně
Tak jeslti to půjde, tak se na pár dni seber vem syna a jed pryč(třeba k rodičům, pokud to jde) řekni, že si chceš nechat čas projit si to hlavou. A třeba mu to nedá a rozlouskne to. Možná než nás bych oslovila nějakého odborníka. ![]()
Zcela upřímně, hned po přečtení nadpisu se mi udělalo zle a po přečtení příspěvku ještě víc… Omlouvám se, ale bohužel je to tak… Mě exmanžel po roce snažení když ode mě odcházel na můj dotaz proč tedy semnou chtěl dítě, řekl, že si myslel že to prostě nějak překousne a zvykne si, a že kdyby se povedlo tak by s námi asi musel zůstat. Myslela jsem že ho vezmu něčím po hlavě. Upřímně pokud nemáte nějaký závažný důvod jako peníze nebo zdraví, si dítě nenechat tak by moje volba byla naprosto jasná a chlap ať se třeba staví po hlavě, prostě „TO“ dítě je tady. Dítě není zařízení nebo hračka kterou vrátíme tekdyž jí nechceme a to by si měl chlap asi uvědomit.
Rozumím tomu, že jste měli krizi, ale tohle mi připadá jako by si chtěl nechat volný prostor aby případně mohl frnknout… ![]()
Držím ti palce ať se rozhodneš jakkoliv a hlavně přeju hodně síly. ![]()