Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
chuanitka píše:
Hele, prostě si potřebuje něco ujasnit a potřebuje na to čas. Myslím, že to zdaleka neznamená, že je mezi vámi konec. Opravdu jí dej ten čas a prostor, vyplatí se ti to
Budu se o snažit.Je to poslední věc,kterou jsem ještě nezkoušel!Tak snad bude fungovat… ![]()
Ahoj goofíku, čtu tuto diskuzi od včera a musím dát holkám za pravdu. Nevnucuje se, nekontaktuj a začni si víc fungovat sám pro sebe. Obnov kontakty s kamarády a začněte podnikat nějaké akce a výlety. Doma buď minimálně. Pokud se ti chce na pár dní odstěhovat k rodičům, tak fajn, ale ženě jen napiš sms ať tě doma nečeká, nic víc. Nevolej! Kdyby se ti z domu nechtěla, tak opravdu tam chodit jen přespat a max se najíst. Na každý večer si něco naplánuj, posilovna, bazén, šachy, fotbal, hospada. Víkendy taky mimo domov a ženě tak dáš čas i prostor, aby si srovnala v hlavě co vlastně chce a pravděpodobně začne i dost žárlit, že jsi pořád pryč a žiješ si dobře i bez ní. Má pocit, že tě má jistého a že si s tebou může dělat, co chce. Zkus ji prostě na nějakou dobu vyškrtnout ze svého života a uvidíš. Můžete zjistit, že bez sebe nemůžete a nechcete být nebo zjistíte, že se k sobě vlastně nehodíte a oba se trápíte. Akorát tomu dej vážně čas, né týden nebo dva, ale měsíc a dál. Držím ti pěsti a vážně už se neponižuj a nepodnikej první krok, teď je řada na ní!
Taky je dost možný, že se tě frajerka chce zbavit a neumí to říct na rovinu, tak si vymýšlí takový hovadiny, že potřebuje čas a tak. Tak to právě dělá moje sestřenka. Když se s ní bavím, tak mi jednoznačně říká, že o něj už nestojí, že se jí příčí, ale nedokáže mu to říct, protože ho lituje, když vidí, jak se snaží a nevzdává to. Už ho takhle tahá za nos asi rok. Bych jí nejradši dala tečku. Chudák chlap, neustále mu dává planý naděje a přitom ona si už žije v podstatě svůj jinej život s jiným chlapem. I to se může stát.
Honzuovka píše:
Taky je dost možný, že se tě frajerka chce zbavit a neumí to říct na rovinu, tak si vymýšlí takový hovadiny, že potřebuje čas a tak. Tak to právě dělá moje sestřenka. Když se s ní bavím, tak mi jednoznačně říká, že o něj už nestojí, že se jí příčí, ale nedokáže mu to říct, protože ho lituje, když vidí, jak se snaží a nevzdává to. Už ho takhle tahá za nos asi rok. Bych jí nejradši dala tečku. Chudák chlap, neustále mu dává planý naděje a přitom ona si už žije v podstatě svůj jinej život s jiným chlapem. I to se může stát.
Takhle to určitě není…
Tak až na několik odlišností (20let manž, děti, stavba chaty…) bych se klidně mohl pod tvůj příspěvek podepsat. Stejně tak mi sdělila manželka, že mně nemiluje, nic ke mně necítí a že to byl omyl… Taky jsem začal vyšilovat, podlézat… no člověk ví, že je to špatně, ale po 20 letech - to je fakt síla. Byl tam i půlrok na AD. Zkoušeli jsme i poradny atd. Všichni nám sdělili, že je to špatné, ať se rozejdem. Je to už 2 roky. Žijeme v společné domácnosti, spíme odděleně a mluvíme sporadicky. Někdy jen ahoj večer a ráno. Už jsem se smířil s tím, že to byl opravdu omyl a chystám se k odchodu. Děti jsou sice už velké, nicméně pořád tam jsou ještě takové mezníky, kvůli kterým jsem setrval (příjmačky atd…) aby to mělo na děti co nejmenší dopad. Bydlení mám už zajištěný, tak po vánocích jdu bohužel pryč.
No a co bych doporučil? Pokuď ještě nemáš děti, zabal to. Tu práci na bytě ožel, ber to tak, že jsi ji pomohl s bydlením a třeba tam sice bude s někým jiným - ale šťastna. Tak jestli ji máš rád, tak ji to nezištně dopřej… (jako práci, pokuď jsi do toho investoval peníze, tak to je na domluvě)
Možná, když se odstěhuješ (podnájem, spolubydlení) tak opravdu zjistí, že ji chybíš, pokuď ale ani po 4 měsících se nic nezmění, tak to zabal úplně. Úplně přesně vím, jakou beznaděj prožíváš. Tak ti přeji mnoho práce v podnikání, to je nejleší lék…
P.S. Taky žehlím … tak jestli nebude problém v negativních vlnách z žehličky?
![]()
Tom222 píše:
Tak až na několik odlišností (20let manž, děti, stavba chaty…) bych se klidně mohl pod tvůj příspěvek podepsat. Stejně tak mi sdělila manželka, že mně nemiluje, nic ke mně necítí a že to byl omyl… Taky jsem začal vyšilovat, podlézat… no člověk ví, že je to špatně, ale po 20 letech - to je fakt síla. Byl tam i půlrok na AD. Zkoušeli jsme i poradny atd. Všichni nám sdělili, že je to špatné, ať se rozejdem. Je to už 2 roky. Žijeme v společné domácnosti, spíme odděleně a mluvíme sporadicky. Někdy jen ahoj večer a ráno. Už jsem se smířil s tím, že to byl opravdu omyl a chystám se k odchodu. Děti jsou sice už velké, nicméně pořád tam jsou ještě takové mezníky, kvůli kterým jsem setrval (příjmačky atd…) aby to mělo na děti co nejmenší dopad. Bydlení mám už zajištěný, tak po vánocích jdu bohužel pryč.
No a co bych doporučil? Pokuď ještě nemáš děti, zabal to. Tu práci na bytě ožel, ber to tak, že jsi ji pomohl s bydlením a třeba tam sice bude s někým jiným - ale šťastna. Tak jestli ji máš rád, tak ji to nezištně dopřej… (jako práci, pokuď jsi do toho investoval peníze, tak to je na domluvě)
Možná, když se odstěhuješ (podnájem, spolubydlení) tak opravdu zjistí, že ji chybíš, pokuď ale ani po 4 měsících se nic nezmění, tak to zabal úplně. Úplně přesně vím, jakou beznaděj prožíváš. Tak ti přeji mnoho práce v podnikání, to je nejleší lék…P.S. Taky žehlím … tak jestli nebude problém v negativních vlnách z žehličky?![]()
![]()
Děkuju za názor ale balit to zatím nehodlám.Pořád cítím,že nějaká šance je a počkám nějakou dobu,s čím přijde manželka.Až uvidím,že to nikam nevede,tak teprve potom to zabalím.A stěhovat se rozhodně nikam nebudu.Já jsem to takhle nechtěl a v tomhle jí ustupovat nehodlám.Odjet na pár dní někam ke kamarádům není problém ale odejít uplně nechci.Začnu trávit daleko více času mimo domov a věřím,že ji to bude kousat v hlavě a začne žárlit.Potom snad bude nějaká šance… Žehlit jsem začal až teď,takže žehličkou to nebude… ![]()
goofik píše:Tom222 píše:Děkuju za názor ale balit to zatím nehodlám.Pořád cítím,že nějaká šance je a počkám nějakou dobu,s čím přijde manželka.Až uvidím,že to nikam nevede,tak teprve potom to zabalím.A stěhovat se rozhodně nikam nebudu.Já jsem to takhle nechtěl a v tomhle jí ustupovat nehodlám.Odjet na pár dní někam ke kamarádům není problém ale odejít uplně nechci.Začnu trávit daleko více času mimo domov a věřím,že ji to bude kousat v hlavě a začne žárlit.Potom snad bude nějaká šance… Žehlit jsem začal až teď,takže žehličkou to nebude…
Tak až na několik odlišností (20let manž, děti, stavba chaty…) bych se klidně mohl pod tvůj příspěvek podepsat. Stejně tak mi sdělila manželka, že mně nemiluje, nic ke mně necítí a že to byl omyl… Taky jsem začal vyšilovat, podlézat… no člověk ví, že je to špatně, ale po 20 letech - to je fakt síla. Byl tam i půlrok na AD. Zkoušeli jsme i poradny atd. Všichni nám sdělili, že je to špatné, ať se rozejdem. Je to už 2 roky. Žijeme v společné domácnosti, spíme odděleně a mluvíme sporadicky. Někdy jen ahoj večer a ráno. Už jsem se smířil s tím, že to byl opravdu omyl a chystám se k odchodu. Děti jsou sice už velké, nicméně pořád tam jsou ještě takové mezníky, kvůli kterým jsem setrval (příjmačky atd…) aby to mělo na děti co nejmenší dopad. Bydlení mám už zajištěný, tak po vánocích jdu bohužel pryč.
No a co bych doporučil? Pokuď ještě nemáš děti, zabal to. Tu práci na bytě ožel, ber to tak, že jsi ji pomohl s bydlením a třeba tam sice bude s někým jiným - ale šťastna. Tak jestli ji máš rád, tak ji to nezištně dopřej… (jako práci, pokuď jsi do toho investoval peníze, tak to je na domluvě)
Možná, když se odstěhuješ (podnájem, spolubydlení) tak opravdu zjistí, že ji chybíš, pokuď ale ani po 4 měsících se nic nezmění, tak to zabal úplně. Úplně přesně vím, jakou beznaděj prožíváš. Tak ti přeji mnoho práce v podnikání, to je nejleší lék…P.S. Taky žehlím … tak jestli nebude problém v negativních vlnách z žehličky?![]()
![]()
A brát to tak,že sem jí pomohl k bydlení ve kterém bude šťastná s někým jiným?
To mě opravdu nepujde.Možná kdyby to nebyl rok,co jsme se nastěhovali,tak možná.Teď bych to ale nepokousal…
Hele k tomu baráku… přece byste to buď prodali a peníze rozdělili napůl nebo by tě musela vyplatit ne?
Každopádně to není tak, že bys zvedl kotvy a ona tam zůstala
Teda pokud to není její dům…
Tak já to vidím z druhé strany. Taky jsem řekla partnerovi, že jej nemiluju. Nebyla jsem si jistá, co a jak dál se životem. A on mě začal bombardovat smskama, telefony, jeho rodina to samé. Bylo mi to nepříjemné a věci se jen zhoršily a on se mi více zprotivil. Pak najednou přestal, žil svůj život a já svůj. A já si uvědomila, že se mi stýská a pořád ho miluju…Jenže už bylo pozdě. Takže moje rada je, nechat toho druhého žít a žít si svůj život. Pokud ještě něco cítí, bude chtít na tom pracovat ![]()
S tím bylením to tedy teď neřeš… Zkus si najít bydlení na 4 měsíce, přestěhuj se s nejnutnějším a nech ji čas na rozmyšlení… (Třeba má jen krizi, přemýšlí jestli seš ten pravý, jestli by si ještě neměla užít atd… někdy ty holky řeší šílený problémy…
. Pokuď budeš chodit pozdě domů, o víkendech pryč… tak to nefunguje (žiji tak teď několik měsíců), není tam to rázné gesto. No a jestli se to pak nezmění… tak pak je konec. Pořád ale lepší, než to za pár let řešit i s dětma, to mi věř. ![]()
chuanitka píše:
Hele k tomu baráku… přece byste to buď prodali a peníze rozdělili napůl nebo by tě musela vyplatit ne?Každopádně to není tak, že bys zvedl kotvy a ona tam zůstala
Teda pokud to není její dům…
Už jsem tady vysvětloval jak to s tím bydlením je.Bude to asi velkej problém…
gugusek píše:Žili jste spolu dál,nebo odděleně?
Tak já to vidím z druhé strany. Taky jsem řekla partnerovi, že jej nemiluju. Nebyla jsem si jistá, co a jak dál se životem. A on mě začal bombardovat smskama, telefony, jeho rodina to samé. Bylo mi to nepříjemné a věci se jen zhoršily a on se mi více zprotivil. Pak najednou přestal, žil svůj život a já svůj. A já si uvědomila, že se mi stýská a pořád ho miluju…Jenže už bylo pozdě. Takže moje rada je, nechat toho druhého žít a žít si svůj život. Pokud ještě něco cítí, bude chtít na tom pracovat
Vy chlapi (nechci zobecňovat) si furt myslíte, že ono je to najednou. Že když vám řekne, že vás nemiluje, že si to uvědomila včera večer. A vůbec vás nenapadne, že k tomuto kroku se sbírá třeba těch 20 let, jenže pokaždé, když už byla tak zoufalá, že už chtěla s pravdou ven, bylo tam nějaké ALE … většinou děti. A pak taky finanční závislost - je to trapné, ale je to bohužel tak. Než přiznat, že je na vás závislá, radši bude zticha a radši bude tajně pracova na tom, aby závislá nebyla. Radši se bude tvářit, že je vše v pořádku. Je to podlé, není to fair a já nevím co ještě - ale je to tak. Jen jak říkám - žere jí to já nevím 5, 10, 20 let, než si řekne - A DOST! Jen vy jste slepí a koukáte jak puci … že je to NAJEDNOU …
Každá nemá odvahu říct prakticky novomanželovi, že … a dosaďte cokoli.
Emilie píše:
Vy chlapi (nechci zobecňovat) si furt myslíte, že ono je to najednou. Že když vám řekne, že vás nemiluje, že si to uvědomila včera večer. A vůbec vás nenapadne, že k tomuto kroku se sbírá třeba těch 20 let, jenže pokaždé, když už byla tak zoufalá, že už chtěla s pravdou ven, bylo tam nějaké ALE … většinou děti. A pak taky finanční závislost - je to trapné, ale je to bohužel tak. Než přiznat, že je na vás závislá, radši bude zticha a radši bude tajně pracova na tom, aby závislá nebyla. Radši se bude tvářit, že je vše v pořádku. Je to podlé, není to fair a já nevím co ještě - ale je to tak. Jen jak říkám - žere jí to já nevím 5, 10, 20 let, než si řekne - A DOST! Jen vy jste slepí a koukáte jak puci … že je to NAJEDNOU …Každá nemá odvahu říct prakticky novomanželovi, že … a dosaďte cokoli.
Navíc když si stěžuje, že není spokojená, tak chlap mávne rukou, místo aby poslouchal
Neříkám, že je to zakladatelův případ nebo případ všech chlapů, ale často to tak je ![]()
Jojo, souhlas s EMilii. Většinou je to záležitost několika let, kdy se to hromadí a stupňuje. nasčítají se křivdy, nevyřešené problémy a jednoho dne je toho prostě dost. A ano, žena (matka) v první řadě myslí na děti a jejich blaho. Takže jedná dost často vypočítavě a čeká, kdy bude schopná zabezpečit děti a sebe a aby jim odchodem, co nejméně ublížila.
To se ale netýká zakladatele, tam ještě děti nejsou, takže radím, co nejdřív vyřešit, s dětmi jde pak vše hůř.