Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@tonj píše:
@Elilen Tak já si šla raději lehnout, abych si odpočinula… @Kicki V 7 měsících ti spí jen na ruce? Tak to teda klobouk dolů, že nejsi v Bohnicích… Holky, mně to je vlastně jedno co děláte, věřím, že s náročnými děcky je to jiná liga, ale spousta ženských je jen líných a vymlouvá se a zatím si stojím.
Jenže já jí i těch pět minut musím chovat. A i během tak krátké doby stejně musím třikrát vstát a udělat kolečko po místnoti.
Té mé je 6 měsíců a jinak, než v ruce přes den neusne. I tak spí ale deset minut. A rozhodně nechci vařit za cenu, že bych jí nechala někde brečet. ![]()
Takže vařím tak 3× týdně a peču 2× týdně. Uklízím, když už večer spí.
@Elilen já jsem měla lehátko na lince a malej na mě koukal, hrál si a byl v poho… a na dece si sama nehraje? zvláštní, když je něco zaujme, tak je i chvilku klid…
Ty jo, koukám, jak se diskuze rozjela ![]()
U nás je to tak, že naprostou většinu věcí dělám já, a manžel sem tam občas „pomůže“. Ale já už má děti větší, a pracuji z domova, takže to mám jednodušší.
Vaření mi přijde jako naprostá samozřejmost. Pokud jsou děti ve školce, ve škole a manžel v práci, tak mají všichni teplé jídlo k obědu a v tom případě připravuji k večeři jen rychlovky. I dobré jídlo se dá udělat za půl hodiny. Případně upéct maso - dobře omýt, očistit, okořenit - šoupnout do trouby. Práce max. na 10 minut, a potom 2 hodiny čekání, kdy můžu dělat spousty jiných věcí. Stejně tak jako knedlík - 10 minut na zadělání těsta, vykyne samo, 5 minut na udělání šišek a šoupnutí do hrnce… Jako, fakt mi vaření nepřijde jako nějaká extra práce. Né vždy mě to baví, ale když vím, že rodina chce jíst, tak uvařím. A dokonce občas
udělám manželovi i svačinu do práce (když koupí pečivo
).
Když jsem měla děti malé, tak při prvním manžel v šest ráno odešel do práce, v pět se vrátil a v půl sedmé večer letěl na brigádu, ze které se vracel v noci. Prostě makal na to, abychom se měli alespoň trochu dobře. To jsem po něm fakt nemohla nic chtít a on dobrovolně v té své hodince, kdy byl doma mezi pracemi vykoupal malého, chviličku se s ním pomazlil a zase letěl. O víkendech makal na našem baráku.
Při druhém dítěti se vrátil v podvečer z práce a letěl k tchýni, které stavěl barák, o víkendech tam byl od rána do noci… V podstatě jsem na obě děti i domácnost byla sama, ale hanba by mě fackovala, kdybych po něm chtěla, aby mi doma vařil nebo uklízel. Dneska si sem tam občas koupí k večeři rohlík a nějaké rybí filety, což u nás jí jen on, a nebo, když má chuť, ukuchtí nějakou nevařenou rychlovku pro celou rodinu - což je díkybohu minimálně
. A občas si vzpomene, že máme vysavač, někdy se postará o zvěřinec… Ale jelikož maká od rána do večera venku, ať je horko nebo mráz, tak ho prostě nějak moc nezatěžuji (když ho poprosím, tak pomůže
). Navíc vím, že když jsem doma, tak se dá stíhat spousta věcí a kdybych nebyla závislá na emiminu, tak bych byla snad dokonalá žena
![]()
Hele mamči, teď nechci rýpat, ale některé z vás si tady „stěžují“, že prostě máte náročné dítě, a že se s ním nedá nic udělat. Já měla první dítě anděla, do jeho pěti měsíců jsem nevěděla, že umí plakat. Ale druhé dítko bylo jeden čas dost náročné. Našlo nám kojení, koliky, zoubky, spinkání… Ale trvalo to max. 2 měsíce a pak se to relativně uklidnilo. Potom už byly jen nárazové problémy, které trvaly max. pár dní. Kdyby to byla jen má zkušenost, tak mlčím, ale v okolí mám spousty maminek a mají téměř totožné zkušenosti jako já… Copak jsou ty vaše děti fakt tak ubrečené a ufňukané, že nemáte na domácnost, vaření a dobrou náladu čas třeba celý rok, a potom také ne, protože mrňata začínají chodit, proto jim stojíte pořád za zadkem??? Nemůže být třeba nějaký problém ve výchově? Neberte to prosím osobně, jen mě to fakt zajímá, protože já neznám nikoho, kdo by dlouhodobě nestíhal a nezvládal
![]()
@gaborka18 ona je taková, že když jí chci položit, tak to vycítí a už brečí.
Takže nemám ani šanci vyzkoušet, jestli by si dokázala chvilku hrát. A nejhorší je, že se to zhoršuje. Před třema měsícema na tom byla mnohem líp.
Všude čtu, jak se mají pořád chovat, že pak budou samostatnější, ale mně přijde, že je to naopak. Čim víc chovám, tim víc chovat chce.
@tterka Problém ve výchově? Ve výchově půlroční? Ona byla asi první dva měsíce celkem v pohodě. Protože měla nov. žloutenku. Potom se to ale začalo zhoršovat. Přes den spí dohromady půl hodiny (v kočárku venku dýl, ale to neřeší problém vaření) a přes den jí nechovám dohromady tak půl hodiny. A to jsou chvilky, kdy si dojdu na záchod, převezmu balík od pošťáka… A to i tu půl hodinu brečí. Naučila jsem dělat všechno jednou rukou. Uvařím si čaj, udělám palačinky, namaluju se, zametu… Jsou chvíle, kdy jsem už fakt bezmocná a nejradši bych proskočila oknem. ![]()
Přitom zuby nerostou, brečí i po nutrilonu, je přebalená.. Do toho všeho se už dva měsíce nepřetočila na břicho. Vlastně jak by mohla, když na zemi leží jen pár minut denně. ![]()
@Elilen asi se ti to bude zdát jako rejpnutí, ale souhlasím s Terkou, ano, i já se kloním k tomu, že TOHLE JE problém ve výchově.
Ano, ony už i malé děti dokáží být citoví vyděrači, nemysli si, že ne, oni už od cca 8 týdnů dokáží pláčem dát najevo emoce, pocity.
Koukám, že tvá malá už je vcelku dost velké dítě, pominu, co všechno by měla umět, jestli nechcete skončit na rehabkách, protože bude mít s největší pravděpodobností s takovou atrofované svaly, bude zaostalá ve vývoji, já bych to řešila radikálně.
Rozbalit z plín, položit pod hrazdičku, ze začátku si s ní hrát, až se naučí sama na hračky sahat a zaujmou ji, postupně opouštět a prodlužovat časy, kdy tě nebude mít za „prdelí“.
Tahle opičí láska ala" přece ji nenechám vyřvat" je víc ke škodě, než k užitku. VŠECH.
Holky já se omlouvám ale já měla od dvou měsíců nespavce a k tomu jsme měla na starost nemohoucí babičku, dítě mi spalo buď v kočáře v pohybu nebo po 30ti minutách kterým předcházel hodinovej řev, o nočním spánku se radši nezmiňuju a přesto jsem stihla babičky domácnost a tu svojí, neříkám že bylo všechno tip ťop ale dalo se to, vařila jsem si na dva dny dopředu a jak se ten můj malej dítětus začal pohybovat všechno bylo jen lepší. Tedy s ním bohužel péče o babičku byla náročnější. Nechci ze sebe dělat, jak to říkáte? supermatku?! ale chci říct že se to prostě dá zvládnout jen si to rozplánovat.
@berry4 píše:
@Elilen asi se ti to bude zdát jako rejpnutí, ale souhlasím s Terkou, ano, i já se kloním k tomu, že TOHLE JE problém ve výchově.
Ano, ony už i malé děti dokáží být citoví vyděrači, nemysli si, že ne, oni už od cca 8 týdnů dokáží pláčem dát najevo emoce, pocity.
Koukám, že tvá malá už je vcelku dost velké dítě, pominu, co všechno by měla umět, jestli nechcete skončit na rehabkách, protože bude mít s největší pravděpodobností s takovou atrofované svaly, bude zaostalá ve vývoji, já bych to řešila radikálně.
Rozbalit z plín, položit pod hrazdičku, ze začátku si s ní hrát, až se naučí sama na hračky sahat a zaujmou ji, postupně opouštět a prodlužovat časy, kdy tě nebude mít za „prdelí“.
Tahle opičí láska ala" přece ji nenechám vyřvat" je víc ke škodě, než k užitku. VŠECH.
Souhlasim. Tohle mela zakladatelka udelat davno.
Nase mala je zvykla od malinka musi se proste zabavit i sama.Ted 4 roky je sschopna si vzit papir tuzku a v klidu si malovat nebo si zaleze do pokojiku a tam si hraje a nas k tomu nepotrebuje. Od kamaradky holcicka, ktera je stejne stara tak tohohle neni schopna. Zabavit se sama neumi takze musi mit za prdelou porad nekoho.Mala chodi do skolky ale kdyz chce je semnou doma pac vim ze cokoliv budu delat tak se zabavi nebo pomuze.
@evick2 píše:
Holky já se omlouvám ale já měla od dvou měsíců nespavce a k tomu jsme měla na starost nemohoucí babičku, dítě mi spalo buď v kočáře v pohybu nebo po 30ti minutách kterým předcházel hodinovej řev, o nočním spánku se radši nezmiňuju a přesto jsem stihla babičky domácnost a tu svojí, neříkám že bylo všechno tip ťop ale dalo se to, vařila jsem si na dva dny dopředu a jak se ten můj malej dítětus začal pohybovat všechno bylo jen lepší. Tedy s ním bohužel péče o babičku byla náročnější. Nechci ze sebe dělat, jak to říkáte? supermatku?! ale chci říct že se to prostě dá zvládnout jen si to rozplánovat.
@berry4 píše:
@Elilen asi se ti to bude zdát jako rejpnutí, ale souhlasím s Terkou, ano, i já se kloním k tomu, že TOHLE JE problém ve výchově.
Ano, ony už i malé děti dokáží být citoví vyděrači, nemysli si, že ne, oni už od cca 8 týdnů dokáží pláčem dát najevo emoce, pocity.
Koukám, že tvá malá už je vcelku dost velké dítě, pominu, co všechno by měla umět, jestli nechcete skončit na rehabkách, protože bude mít s největší pravděpodobností s takovou atrofované svaly, bude zaostalá ve vývoji, já bych to řešila radikálně.
Rozbalit z plín, položit pod hrazdičku, ze začátku si s ní hrát, až se naučí sama na hračky sahat a zaujmou ji, postupně opouštět a prodlužovat časy, kdy tě nebude mít za „prdelí“.
Tahle opičí láska ala" přece ji nenechám vyřvat" je víc ke škodě, než k užitku. VŠECH.
naprostý souhlas a ve všem… jak se může převalovat, když je pořád na ruce… chovat ano, ale všeho s mírou…
@Elilen Já ti radit nebudu, protože moje názory na „výchovu“ miminka by se ti nelíbily, ale začni situaci s tvojí malou řešit, protože jestli se díky chování vlastně sama nepohybuje - nerozvíjí, tak to je problém.
@berry4 8 týdenní miminko ani nechape, ze neni soucast tebe. Emoce dat najevo umi, to určitě ale opici láska v tomhle veku? To je fakt hrozne..
@Loki01 píše:
@berry4 8 týdenní miminko ani nechape, ze neni soucast tebe. Emoce dat najevo umi, to určitě ale opici láska v tomhle veku? To je fakt hrozne..
řeč je o půlročním dítěti, to je docela rozdíl, ne?