Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@J_Doe píše:
Takhle - u dospělého bychom se snad i mohli shodnout, akorát, pavouk v našich zeměpisných šířkách nepředstavuje smrtelné nebezpečí, pes ano.
U dítěte se prostě neshodneme. Fakt jsi schopný poslat 2-leté dítě dítě na léčbu??? Já tedy ne.
To by si se divila jak je pavouk nebezpečný
alespoň pro mě. Vleze na mě, chytnu hysterii, pak infarkt a mozkovou mrtvici.
vžycky říkám, až se mě budete chtít někdo zbavit, hoďte na mě pavouka ![]()
@J_Doe píše:
Takhle - u dospělého bychom se snad i mohli shodnout, akorát, pavouk v našich zeměpisných šířkách nepředstavuje smrtelné nebezpečí, pes ano.
U dítěte se prostě neshodneme. Fakt jsi schopný poslat 2-leté dítě dítě na léčbu??? Já tedy ne.
Minimálně je s tím dítětem potřeba pracovat. A to teď nemluvím z pozice pejskařky, ale z pozice dítěte, které mělo za sebou dva silně traumatické zážitky. Má-li dítě neadekvátní reakce, je potřeba s tím něco dělat a rozhodně nedává smysl ho bez dohledu vystavovat krizovým situacím. Psa snad vidím relativně z dálky, vždy můžu jít pryč, vždy můžu požádat o shovívavost, cokoliv, ne stát a čekat až dítě začne hysterčit. Ničemu a nikomu to nepomůže a tomu dítěti už vůbec ne.
@adam75 píše:
Tak jestli si někdo myslí, že si zaplatil poplatkem úklid, tak se plete… Ten poplatek je daň, regulace počtu psů v dané lokalitě, nemá sloužit na konkrétní účel a nezbavuje pejskaře povinnosti uklízet. Chápu tvou logiku, ale… Smysl je primárně regulační, nikoli ten, že si město chce vybíráním poplatků na něco vydělat.
Což je právě to špatné.
@Nimie píše:
Ale pes Inaris na vodítku byla taky se s tebou v tomhle neshodnu. Svět si opravdu nesedne na pr*el z toho, že někdo má špatný zážitek. Ano, nějaké reakce se pak dají pochopit, ale to neznamená, že je normální se chovat, že se nic neděje a že je to normální. Pokud bude dítě vyšilovat z aut a svým neadekvátním chováním způsobí nehodu, tak to taky bude vina rodiče, nikoliv řidiče.
Tak to mi uniklo, omlouvám se.
Stejně, chápu reakci toho dítěte, ale chápu i to, že v ohrožení nebyl. Prostě ho vnímám jako dítě se špatnou zkušeností. Jako pejskař bych ho ho prostě ignorovala, pokud se teda pes nepřiblížil, ani neměl šanci se přiblížit. To je koneckonců i pro toho kluka asi nejlepší řešení.
@J_Doe píše:
Takhle - u dospělého bychom se snad i mohli shodnout, akorát, pavouk v našich zeměpisných šířkách nepředstavuje smrtelné nebezpečí, pes ano.
U dítěte se prostě neshodneme. Fakt jsi schopný poslat 2-leté dítě dítě na léčbu??? Já tedy ne.
Tak predevsim bych nepustil dvoulete dite samotne na ulici. Za druhe, pokud by se neco takoveho stalo memu diteti, a jedno jestli se psem, konem, autem, vodou (ano, malem jsem se kdysi utopil) z ceho by ziskalo fobii, zcela vazne bych podnikal neco, abych ho toho postupne zbavil, aby mohlo az bude vetsi, fungovat bez stresu a traumat.
Mě fascinuje, jak se každý rok s takovou agresí řeší zavádění regulací a kontrol a povolení a nevím čeho všeho na pár pejskařů a řeší se to jako primární problém úplně všeho, a všechny ostatní problémy se tak nějak přehlíží.
@Dirndljager píše:
Tak predevsim bych nepustil dvoulete dite samotne na ulici. Za druhe, pokud by se neco takoveho stalo memu diteti, a jedno jestli se psem, konem, autem, vodou (ano, malem jsem se kdysi utopil) z ceho by ziskalo fobii, zcela vazne bych podnikal neco, abych ho toho postupne zbavil, aby mohlo az bude vetsi, fungovat bez stresu a traumat.
@Nimie píše:
Minimálně je s tím dítětem potřeba pracovat. A to teď nemluvím z pozice pejskařky, ale z pozice dítěte, které mělo za sebou dva silně traumatické zážitky. Má-li dítě neadekvátní reakce, je potřeba s tím něco dělat a rozhodně nedává smysl ho bez dohledu vystavovat krizovým situacím. Psa snad vidím relativně z dálky, vždy můžu jít pryč, vždy můžu požádat o shovívavost, cokoliv, ne stát a čekat až dítě začne hysterčit. Ničemu a nikomu to nepomůže a tomu dítěti už vůbec ne.
Já ti na to řeknu vlastní zkušenost, vypadá asi takto: „Paní, můžete si psa zavolat, on se ho bojí…“ „Ale on je hodný, nic neudělá…“ A to je asi tak všechno. A umíš si představit, když o to zažádá dítě, bez doprovodu dospělého? Stane se něco víc? Nestane.
@adam75
Ano, pouze jsem chtela mimoradny uklid po zime, protoze co tu po zime zbylo, byl des
@Dirndljager píše:
Tak predevsim bych nepustil dvoulete dite samotne na ulici. Za druhe, pokud by se neco takoveho stalo memu diteti, a jedno jestli se psem, konem, autem, vodou (ano, malem jsem se kdysi utopil) z ceho by ziskalo fobii, zcela vazne bych podnikal neco, abych ho toho postupne zbavil, aby mohlo az bude vetsi, fungovat bez stresu a traumat.
To jako myslíš opravdu?
Pro tupější - ne, dvouleté dítě samotné není, ale dospělý třeba tlačí kočárek a dvouleťák se drží madla, nebo spořádaně jde vedle dospělého.
@J_Doe píše:
Tak to mi uniklo, omlouvám se.Stejně, chápu reakci toho dítěte, ale chápu i to, že v ohrožení nebyl. Prostě ho vnímám jako dítě se špatnou zkušeností. Jako pejskař bych ho ho prostě ignorovala, pokud se teda pes nepřiblížil, ani neměl šanci se přiblížit. To je koneckonců i pro toho kluka asi nejlepší řešení.
Jasně, já ti rozumím
chce to toleranci z obou stran, ale zas asi nelze po všech v okolí chtít, aby s tím za každou cenu počítali. Mě je těch dětí strašně líto, je úplně jedno, jestli je kousnul pes nebo zažili něco jiného hrozného, ale pokud se jim nikdo nevěnuje a nesnaží se na tom pracovat, tak si to pak ponesou do dospělosti.
Třeba rodiče malých dětí, kteří měli špatné zážitky, dost často chodí do canisterapeutického centra. Nejde o to, že by dítě muselo nutně psy milovat, ale aby ztratilo ten šílený strach, který ho nutí reagovat tak jak reaguje. Rodič v tomhle opravdu může ovlivnit spoustu věcí ![]()
@Nimie píše:
Minimálně je s tím dítětem potřeba pracovat. A to teď nemluvím z pozice pejskařky, ale z pozice dítěte, které mělo za sebou dva silně traumatické zážitky. Má-li dítě neadekvátní reakce, je potřeba s tím něco dělat a rozhodně nedává smysl ho bez dohledu vystavovat krizovým situacím. Psa snad vidím relativně z dálky, vždy můžu jít pryč, vždy můžu požádat o shovívavost, cokoliv, ne stát a čekat až dítě začne hysterčit. Ničemu a nikomu to nepomůže a tomu dítěti už vůbec ne.
Jak pracovat? Poslat k psychologovi? 2-leté?
Samozřejmě, že s ním rodič pracuje, a do jeho 7-8 let ho strachu ze psů zbaví. A pak ho pár let na to nějaký miláček pokouše. Ne, mé dítě se znovu bát psů nezačalo, ale ani je nemiluje, kupodivu… A já jeho pocity chápu.
@J_Doe píše:
Já ti na to řeknu vlastní zkušenost, vypadá asi takto: „Paní, můžete si psa zavolat, on se ho bojí…“ „Ale on je hodný, nic neudělá…“ A to je asi tak všechno. A umíš si představit, když o to zažádá dítě, bez doprovodu dospělého? Stane se něco víc? Nestane.
Já tomu rozumím, sama se s tím setkávám když k nám přiletí cizí psisko bez doprovodu a začne dorážet na tu naší na vodítku, ideálně v době, kdy potřebuju, aby se hýbala co nejmíň. A pochopitelně tyhle situace jsou děsné.
Ale zas vlastní zkušenost z druhé strany… setkala jsem se s případem chlapce, který měl ne úplně hezkou zkušenost se psy. Nebyla nějak extra špatná, ale nebylo to ani nic příjemného. A maminka místo aby s tím něco dělala, tak ho v tom naopak podporovala, takže ve výsledku byl na tom kluk ještě hůř.
Mě se dokonce stalo, že jsme šli, pes na vodítku u nohy a paní z protějšího chodníku na mě začala halekat, že co dělám s takovým zvířetem venku, že to patří do kotce, že bude mít infarkt. Pes neštěkal, šel u nohy, měl vodítko a byl pod mou plnou kontrolou. Akorát má prostě 50kg.
@Nimie píše:
Jasně, já ti rozumímchce to toleranci z obou stran, ale zas asi nelze po všech v okolí chtít, aby s tím za každou cenu počítali. Mě je těch dětí strašně líto, je úplně jedno, jestli je kousnul pes nebo zažili něco jiného hrozného, ale pokud se jim nikdo nevěnuje a nesnaží se na tom pracovat, tak si to pak ponesou do dospělosti.Třeba rodiče malých dětí, kteří měli špatné zážitky, dost často chodí do canisterapeutického centra. Nejde o to, že by dítě muselo nutně psy milovat, ale aby ztratilo ten šílený strach, který ho nutí reagovat tak jak reaguje. Rodič v tomhle opravdu může ovlivnit spoustu věcí
Já ti nevím, po všech zkušenostech mám prostě pocit, že pes je zvíře (teda, to je spíš fakt, než pocit
), a ten, kdo si ho pořídí, by s tím měl počítat, včetně toho, že jeho lásku ke psem prostě nesdílejí všichni kolem.
@J_Doe píše:
Tak to mi uniklo, omlouvám se.Stejně, chápu reakci toho dítěte, ale chápu i to, že v ohrožení nebyl. Prostě ho vnímám jako dítě se špatnou zkušeností. Jako pejskař bych ho ho prostě ignorovala, pokud se teda pes nepřiblížil, ani neměl šanci se přiblížit. To je koneckonců i pro toho kluka asi nejlepší řešení.
Me ho je treba i lito. Ale neudelal jsem mu to a neni to moje vina. Ja nenechavam psa otravovat lidi obecne, ale samozrejme, kdyz me nekdo upozorni, ze se boji, nemam problem psa odlozit na miste, jit jinudy, cokoliv.
Jeste k te vychove, lidem a detem. Byl jsem zvykly vychovavat psy v tom, aby se nenechali od cizich hladit a krmit, a nikoho si nevsimali. Ve meste je to ale marny, marny, marny. Clovek vyleze se stenetem ven, vetsina lidi i s detmi se k nemu zacne vrhat s tim „jezis ten je ale krasnej“, hladit si ho, leckdo mu i neco da. A spousta lidi se ani nezepta, jestli muzou. A kdyz se clovek ohradi, at toho psa radsi nechaji, tak je za skarohlida a protivu, protoze jejich decko si ho preci taaak chtelo pohladit.
To stene pak rychle ziska dojem, ze kazdy kolemjdouci je kamarad, ktery si s nim chce pohrat, pomazlit a mozna by mel i neco dobreho. A samozrejme se ke kazdemu hrne. Naucit ho pak, aby si lidi nevsimal, sice jde, ale o dost komplikovaneji.