Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Chvíli zahořklý jsem byl celkem nedávno, kdy jsem sledoval jeden přátelák ve fotbale.
Když se na to podívám s odstupem, a vím jak to asi chodí v zákulisí. Docela chápu proč to trenér udělal. Chtěl vyzkoušet některé hráče než je definitivně škrtne. Vůbec nešlo o daný zápas, šlo o ty co přijdou.
Jeden pohled je těch kluků na hřišti co jim to nešlo. Druhý pohled je těch zklamaných diváků co jim pak v novinách dávají špatné známky. Ale podívat se na to opravdu odstupem chce nějaký čas a velký nadhled.
A na ten pohled zezhora, kdy ty kluky vidíš trochu jako figurky na šachovnici. Na to je potřeba trochu toho cynizmu, který nazýváš zahořklostí ![]()
@Muž 1.2 píše: Více
Ano, povést se to samozřejmě může. To, že se to nepovedlo mne, neznamená, že nikomu. I tady je pár příběhů těch, kterým se to povedlo.
Otázka je, proč ti, co tvrdí, že se jim to povedlo překonat, mají neustále potřebu chodit do diskuzí tohoto typu, diskutovat o nevěře a pořád zdůrazňovat, že u nich doma se to podařilo.
Ja jsem prošla jako dítě domácím násilím. Ne na sobe, ale na velmi blízkém člověku. Roky trvalo, než jsem si to zpracovala. Ale už to mnoho desítek let mam zpracované, když se k tomu znovu vrátím, nemam problém o tom před lidmi mluvit. A nepotřebuju o tom někde roky diskutovat na netu, protože tuhle věc já mám zpracovanou a nic si v sobě už nenesu.
To se ale nedá říct o nikom, kdo tady o tom opakovaně diskutuje a opakovaně má potřebu všechny ujišťovat, jak se to u nich podařilo a jak je za to vděčný, vděčná, že spolu vydrželi. Možná o tom přesvědčuje sám sebe.
Napíšeš to možná jednou, jak jsi to zvládl a stop. Uz se v tom nebabráš. Mas to zpracované a uzavřené.
Nevěra je opravdu velká rána, pokud přijde ve vztahu, o kterém sis myslel, že je dobrý a který je založený na důvěře. A není to potom jen o tom podvádějícím, jak se snaží. Je to i o tom podváděném, jak to chce obnovovat. Taky jsem chtěla. Taky jsem makala. Ted s odstupem už bych to nedělala.
Ano, taky jsem neměla ty koule ho vyhodit. Taky jsme spolu zůstali. Ale uz bych nikdy nevkládala žádné velké úsilí do obnovy vztahu, kde ten druhy zahýbal. Pokud se chce snažit ten, co takto ubližoval, tak může. Ale snaha o nápravu vztahu ze strany podváděného je z mého pohledu kontraproduktivní.
@Anonymní píše: Více
Asi mluvíš i o mě. Z jedné stránky máš pravdu. Ja tu třeba jsem, protože o těchto tématech rád diskutuji a ukazuji, že lze tyto situace zvládat. Člověk je potom více nad věcí a navíc může někomu pomoci.
Představ si, že tu budou hlavně ti, kteří to nezvládli. Jaké rady tu budou padat?
Dekuji za vase nazory, moc si jich vazim.
Za sebe - doslovne mi rikala, ze si uvedomila, o koho by prisla a co jsme spolu prozili a zvladli. A jak jsem uz drive psal, cas to ukaze/proveri. Delsi casovy odstup je rozhodne potreba.
@Anonymní píše: Více
I žena, která miluje partnera to udělá. Neudělá to ta, která je do partnera čerstvě zamilovaná a jede na vlně hormonů. To ale není láska, to je jen zamilovanost, která opadne.
Zahnou i ti, co jsou v partnerství spokojení. Ne všichni. Někdo si pořídí motorku a křiváka, další začne běhat maraton, jiný chlastat nebo gamblit… Ne každý umí vyřešit osobní krize hezky a jemně. A krize přijdou vždycky, jsou jen otázkou času. Pozor, teď nemluvím o chronických rozhoďnožkách a proutnících. Tam není co řešit. A nevím, kam patří tvůj manžel.
A nesouhlasím s tím, že nevěrou zničila všechno hezké. Vím, jak to myslíš, ale nesouhlasím. Proto jsem se ptala, co má jeho žena za kvality, které on oceňuje.
Také nemůžeš vědět, co a jak a proč volila jeho manželka. A nemyslím si, že v dlouhodobých vztazích se člověk rozhoduje zůstat jen a výhradně kvůli partnerovi. Ve hře je mnoho okolností, které je potřeba zvážit a rozhodnout se.
@Anonymní píše: Více
Nemyslím si, že mají potřebu se,,prsit,, jak to zvládli.
Co takhle třeba, že chtějí jen pomoct. V době, kdy se to stalo jim, taková možnost třeba nebyla a rádi by ji uvítali. Byly tu případy, kdy ženy nebo muži, byli úplně na dně a nevěděli kudy kam. Víš, jak dokáže pomoc od člověka, kterého neznáš, postavit alespoň trochu na nohy v prvních dnech?
Podle mě je dobré, že vidí a komunikují s lidmi, kteří to zažili. Zjistí, že v tom nejsou sami. Myslím, že je to i taková menší terapie.
@LukeR1 píše: Více
Rozhodně ne jen o tobě.
U tebe se mi líbí, zes pochopil, ze na sobě makáš hlavně pro sebe. Ne proto, aby sis udržel ženu a vztah.
Ono totiž neexistuje přímá úměra hodný manžel/ věrná manželka. Ani hodná manželka/ věrný manžel. Život není fér a bohužel nevěra opravdu nepřichází jen do vztahů, kde si to ten podvádějící vlastně zasloužil.
Ja to mam tak, ze mam odpovídající sebevědomí. A říkám si, ze pokud si ten druhý nevážil toho, co ma ( z mého pohledu - funkcni vztah, pravidelný sex, péče, láska, společné vize), tak si me už nezaslouží. Mel vyhodnotit dřív, jestli mu stoji toto cele za to, aby o všechno toto přišel. Výstrah dostal dost a šanci taky. Musí přijmout i zodpovědnost za to, jak to dopadlo. V každém vztahu přijdou krize a problémy. Ale pokud si tím někdo obhajuje nevěru, místo aby tu krizi s partnerem aktivně řešil, tak je to za mě vadný kus. Jsem v tomto asi dost radikální.
@Josef_t píše: Více
Já ti nevím. Nepřijde mi, že bys byl mravně otrlý a bezohledný, bez morálního studu. ![]()
Nicméně chvilkovou zahořklost ze sledování přáteláku naprosto chápu.
@Muž 1.2 píše: Více
Ano, přesně tak!
Mně tyhle stránky strašně pomohly, když si manžel po dvaceti letech soužití nabrnknul milenku.
A také potom, když nás s dětmi deptal.
Nebylo marné sem chodit nejen pro útěchu, ale také pro radu.
@Anonymní píše: Více
Aktivně řešit krizi… No já nevím. Člověk neví, že se blíží krize, to zjistí, až když je po krk v mrvě. A to už bývá pozdě.
Krizi se předcházet nedá, v ní prostě jednoho dne jsi. Proto to je krize. A jestli se jednalo o krizi anebo o konečnou vztahu, tak to lze vyhodnotit až zpětně.
@botl2 @Muž 1.2
Ano, ja s vámi souhlasím. S oběma.
Pro me je proste dlouhodobý paralelní vztah, kdy ten člověk s druhým už plánuje společný život a chce ode me odejít, konečná.
Ale naštěstí jsme lidé různí a máme jiné hranice tolerance.
Ja mam asi 5 kamarádek, které mají nebo měly milence. Většinou dlouhodobě 1-10 let. Jak která. Všechny jsou s manželem, zůstaly. Ale všechny z rozumu, ze strachu, co by řekly deti, lidi, okolí. Z finančních a materiálních důvodů. Ti manželé bud o těch poměrech neví, nebo tuší, nebo ví, ale mysli si, ze se žena napravila a hledají chyby u sebe. Ani jedna z nich manžela nemiluje.
Neříkám, ze je to tak vždy. Jen z me zkušenosti- žena, která má dlouhodobě milence k manželovi většinou nic necítí. Často je s nim kvůli materiálnímu zabezpečení a kvůli dětem. Ale jemu by to samozřejmě nikdy nepřiznala.
On má každý plnou pusu řeči, jak by odešel, kdyby… ale pak se narazí na ty praktické bariéry, ti lidi zkousnou zuby a vydrží.
@Anonymní píše: Více
Tak s tou poslední větou musím souhlasit.
Jen teda nechápu ty tvoje kamarádky. Já mám jednu, která je svobodná a má za milence ženáče a už jen kvůli tomuhle se občas chytneme. Já jí prostě nedokážu podporovat a utěšovat. Ale o nikom dalším fakt nevím.
Ty je dokážeš mít jako kamarádky po tom, čím sis prošla?
@Anonymní píše: Více
Az je mi smutno z toho, co pises… Ta neuprimnost k sobe, ale i k ostatnim.. Brrrr
Pro me chlap, ktery oblbuje ranenou vdanou zenu se zavazky, neni chlap, ale totalni sr*c.
@Anonymní píše: Více
Nejsi radikální. Za mě jsi to vysvětlila jednoduchou formou.
Dobře ty