Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Venetia píše: Více
Možná jo, pokud děti nemáš. Ale jestli máš svoje děti, tak to musí fungovat i s nimi hned od začátku.
Pokud pak navíc rychle objevíš, že tenhle chlap vstane jako první a připraví ti nejen snídani, ale i dětem svačiny, že uklízí sám od sebe a vaří, že nerozumí ani slovo česky, ale dokáže děti naučit jména krajů a měst ve slepé mapě, že ti vymaluje předsíň, kuchyň a koupelnu, než se vrátíš z práce a ještě všechno umyje a vrátí na své místo, že tě naverbuje do tanečních kurzů, protože chce s tebou tančit a bez poznámek čeká v předsíni, než se ohákneš a namaluješ, protože je na tebe pyšný, jak jsi děsně krásná, no to se pak necháš unášet a jednoho dne zjistíš, že jsi zamilovaná. Ono to ani tak není z rozumu, jako spíš tak, že to necháš plynout.
Měla jsem opravdu neuvěřitelnou kliku, vím to. Ještě, že jsem dala na děti. ![]()
@botl2 píše: Více
Jaxse rozváděla už s dospělými dětmi, takže naštěstí aspoň tohle se mi vyhlo…jinak mne prostě musí přitahovat v obou směrech, abych z toho něco bylo.
Je fakt, že chlapa, který by chtěl nějak dlouhodoběji být na pozici kamaráda jsem nepotkala
@Anonymní píše: Více
Tak toto je napsané přesně a souhlasím. ![]()
@Keron píše: Více
Máš pravdu. Pak se s tebe stává sobec.
Jen js já a zase já.
@Steve718 kdybych v první řadě myslela na sebe, tak dnes nejsem v takové situaci, v jaké jsem. Myslet v první řadě na sebe (takovým tím zdravým způsobem) je naprosto v pořádku.
@Velryba černá píše: Více
Ale vždyť i tak na sebe myslíš i když jinak Říkáš si bude on spojeny šťastný, budu já taky a k tomu ten pocit, že to děláš správně. A pak buch. Zklamaní a kdy ví co.
Takového pověsit za kul. e do průvanu.
A jinak už jsi v poho nebo ještě válčiš dáma se sebou.
@Steve718 odejít nemůžu. Jsem absolutně bez šance se postarat o děti, musela bych mu je nechat. Takže ještě pár let vydržet. Ale externí podporu už jsem si našla také. A nějak se to všechno lépe snáší, když jsem díky němu pochopila, že ve skutečnosti nejsem podčlověk, který si zaslouží šikanu. Že nejsem zrůda, které by se nikdo nedotkl ani lopatou.
@Velryba černá píše: Více
Jo někde jsem četl takový clanek- příběh tak to žena popisovala, no hrůza.
Pak druhý že se s ní jedná, jak s hadrem ale tam si to za žena způsobila sama, její provalení nevěra.
U tebe se dá milenec nebo snad druhý partner chápat
Holka máš to více než těžké.
@Steve718 píše: Více
@Velryba černá
Proč nemůžeš odejít.
Jsi hendikepovana? Nebo bydlení, či finance?
@Steve718 tak on svůj přístup ke mně dokázal (již poněkolikáté) nedávno, když mě odmítl doprovodit na urgent. Řekl mi, že ho to nezajímá, ať se zařídím, jak chci, jeho problém to není. Následně zjištěn masivní zánět ledvin, týdenní hospitalizace. Za celou dobu se mě nezeptal, jestli něco nepotřebuji, jak mi je, zkrátka nic.
@Steve718 píše: Více
Jenom abych to vyjasnil(myslím, ze ten anonym psal mě), tak žena šla hned týden po provalení bydlet k milenci. Neumím si představit, žít s ní v tomto stavu pod jednou střechou. Zatím vypadá po těch 6 měsících spokojená.
Neskromě si myslím, že jsme měli funkční vztah, láska v něm nechyběla. Je mi 52, jí 46, do poslední chvíle jsme se všude vodili za ruce. To myslím taky není běžné. Ale asi byl problém jinde. Ovšem kde, to ještě neřekla, i když jsem se ptal. ![]()
@botl2 píše: Více
Reaguju se zpožděním, byla jsem na víkend pryč.
Ne, nic mu sežrat nedávám, to jsem dělala asi první 3 roky po té nevěře. Kdy jsem ještě věřila, že by mu to mohlo dojít a mohlo by se něco zlepšit. Pak jsem „zhasla“
Odejdu. Počítám s tím. Potřebuju ještě tak 3-4 roky, abych měla dobrý pocit, že jsem tu rodinu nějak podržela do dospělost dětí.
Vím, že. někdo napíše, že je to hloupost držet. Ale já to dělám kvůli sobě, protože pak si řeknu, že jsem pro rodinu splnila, co jsem měla. A půjdu s čistým svědomím, že jsem udělala z mého pohledu maximum. Že děti vyrostly v domě a v úplné rodině.
@LukeR1 píše: Více
Já ještě rozumím tomu „zapírat zapírat“ když ten druhý nic netuší. Že si prostě někde odžiješ románek a ten partner to vůbec nezjistí.
Ale když už se to tak nějak ví, pořád něco prosakuje ven, on se chová divně, doma je najednou chlad a odtažitost, ty se trápíš, nejíš, nespíš, chátráš… a on ti neustále do očí tvrdí, že jsi paranoidní a že si domýšlíš to, co není. Prostě z tebe dělá nemocného blázna. To je to, co mu neodpustím nikdy.
Já už si teda daleko víc vážím těch, kteří se po té, co se něco proflákne, dokáží přiznat a mluvit o tom, co s tím vztahem dál. Ten můj sr.ab tohle nikdy nedokázal a proto si ho nemůžu už vůbec vážit.