Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@botl2 píše: Více
Co to je dřív?
Moje prababi se rozvedla už před 70 lety, když zjistila, že je ji praděda nevěrný.
Ale měla výhodu, že byla samostatná a sebevědomá žena. A měla v té době už dospělé děti.
Vzdycky to lidem vadilo. Jen je možná limitovala ekonomická situace. Což ale neznamená, ze bylo někdy v historii období, kdy by toto lidem nevadilo a neubližovalo. Pokud toho druhého miluješ, vždycky ti to ublíží.
@Anonymní píše: Více
Evidentně lidem vždycky něco chybělo, jinak by to nedělali.
@Fitsun píše: Více
Vážně od partnera očekáváš vše, co jsem výše popsala a zdá se ti to jako samozřejmé a on je tu od toho, aby ti všechna tvá očekávání naplnil?
No, rozhodně v této neskromnosti a nereálném pohledu nejsi sama a asi v tom bude ten zakopaný pes zklamání ve vztahu.
@Anonymní píše: Více
Tak nehledě na to, že se tvoje prababi rozvedla, nebylo možné a doteď není všude po světě možné se jednoduše rozvést.
To jsou až novodobé výdobytky a to ještě jen pro část světa.
A jasně, že to lidem ubližovalo - ale to se odvíjelo od očekávání. Ta zas tak velká nebyla, takže ani zklamání pak nebylo tak velké.
A z lásky se lidi běžně berou možná tak posledních sto let. A to taky ne všude ve světě.
@Velryba černá píše: Více
Tak nedělali a nedělají to všichni.
Ja s tím nemám problém, kdyz teda někdo není spokojený a řeší si to jinde, ale nemel by ten člověk byt sr.ab. Za mě by to měl nejdřív řešit doma a s tim partnerem, se kterým žije. Ale svět není ideální místo.
Mne by ani tolik snad nevadila ta manželova letitá nevěra, ale to, ze se mnou nedokázal jednat férově a na rovinu.
@botl2 píše: Více
Tak možná to nebyla taková láska, jaká se ve vztahu čeká dnes. Ale monogamie a důvěra byla pro lidi vždy důležitá. Aspoň teda v našich končinách ano.
Ja myslím, ze ta láska se dá vybudovat i na důvěře a spolehlivosti. I když tam zpočátku neni ta zamilovanost a to vzplanutí. Ale pokud tam neni důvěra, tak na lhaní a podrazech nemůže nikdo očekávat spokojeny vztah. Ani dnes ani nikdy jindy.
@Anonymní píše: Více
Já s tebou úplně souhlasím.
Mezi námi, při jednom sezení s Klimešem jsem se dozvěděla, že jsou to hlavně muži, kteří neumějí odejít z manželství, i když to bývají většinou oni, kteří ho jako první naruší. Prodávám, jak jsem koupila.
Můžu se zeptat, proč nechceš odejít ty? A taky, jestli dáváš svému manželovi denně „sežrat“ to, že ti ublížil a pošlapal to, co jste spolu vybudovali?
@Anonymní píše: Více
Tak tohle taky podepisuju.
Jak už tady padlo, mého současného partnera sbalily na pláži moje děti. On rovnou viděl celé balení 1+3 malé děti. Dětem se strašně líbil a já zas jemu. Já se ale do ničeho nehrnula, manžela jsem potkala jako hooodně mladá a myslela jsem si, že takové soužití, jaké jsem s ním měla já, je vlastně všude stejné.
No, jenže pak si ho děti nasáčkovaly i k nám domů - něco jako když pořizuješ morčátko, nebo kočičku - maminko, maminko, ať u nás bydlí, prosím, prosím, budeme hodný a budeme si stlát postýlky a mýt nádobí a uklízet - a já zjistila, že s opravdovým samostatný a vyspělým chlapem se žije fakt dobře.
Jen chci říct, že já nebyla ta zamilovaná a zamilovala jsem se postupem času. Vlastně ani nedokážu říct kdy.
@botl2 píše: Více
Proto taky tvrdí, že množství rozvodu můžou ženy…
@botl2 píše: Více
To jsi fakt dobrá…a líbil se ti aspoň?
Byla tam nějaká přitažlivost?
Byl určitou dobu jako kamarád pro děti, než došlo k nějakému vztahovemu propojení?
@Venetia píše: Více
Jako jo, docela se mi líbil. Jako zhruba když vidíš někoho v tramvaji a řekneš si - to je docela ok chlap, ale nijak dál nad tím nepřemýšlíš.
Děti z něho ale byly úplně hotové, protože si s nimi neúnavně hrál a povídal a bylo vidět, že ho to fakt baví, že to není hrané.
No a která máma by nedopřála něco takového dětem?
@botl2 píše: Více
Netuším…myslím, že především se musí osvědčit nejdříve jako partner
Ale já to nezažila a vztahy z rozumu nemusím…to by bylo jednoduché a byla bych už dávno zadaná ![]()
@Anonymní píše: Více
Mám to podobně. Nejhorší je si uvědomit, že člověk, který je vám nejblíž, dokáže lhát do očí bez mrknutí oka. I po letech, když se řeší důležité věci přijde myšlenka „můžu věřit tomu, co říká?“.
U dlouhodobých nevěř je to ještě horší, protože takové chování přijde nevěrníkům normální. Jejich vnitřní síla není jejich, ale jde z velké části z venku.