Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@LukeR1 píše: Více
Klidně může ten podvedený nedělat chyby. Protože upřímně - co je chyba?
Ne všechno, co po mě partner chce, mu můžu poskytnout. Je to moje chyba?
Dám příklad - když můj (teď už dlouho ex) manžel, byl vyhozen z práce a našel si jinou v zahraničí (kde bydlel u rodičů - tatínek vařil, maminka uklízela, on nemusel nic) a já zůstala se 3 malými dětmi úplně sama, jezdil za námi jednou za měsíc až dva. Když přijel, chtěl, abych se mu věnovala. Já nevěděla, jestli je úterý nebo sobota, spala jsem 4 maximálně 5 hodin denně a jeden záchvat migrény střídal druhý, takže jsem doufala, že se po příjezdech nějak zapojí. Já se chtěla v sobotu vyspat, jemu se líbilo, že nám děti v 6 ráno naskákaly do postele.
Našel milenku, protože se cítil odstrčený a já mu připadala nervózní a podrážděná.
Moje chyba? ![]()
@Anonymní píše: Více
Jenom si tím zkomplikuješ život. Nebude to takové, jaké si představuješ.
@botl2 píše: Více
Ono ty nevěry vždy hodně odkopou charaktery lidí - více se o tom rozepisovat asi ani nechci. I ta nevěra jde zvládnout s relativním respektem k protějšku - což se nestalo.
Ale říká se, nikdy neříkej nikdy, takže jsem v tomhle tvrzení opatrnější. Možné je vše, čekají nás ještě společně necelé čtyři roky a může se stát naprosto cokoliv. Ale stále je moje žena člověk, se kterým nechci zestárnout. I kdybych nikoho už nepotkal, raději zestárnu sám, než s ní a když si představím život bez ní, cítím úlevu. A to není moc dobrý znak směrem k záchraně.
Dlouhodobá partnerka to byla druhá. První láska, zažil každý, nádhera předem odsouzená k záhubě vzhledem k nízkému věku. Pak jsem preferoval kratší vztahy v řádech měsíců, které jsem bral spíše jako kamarádky s výhodami a když to chtěly posouvat, tak jsem šel dál.
Zamiloval jsem se pak až do své ženy.
@Muž 1.2 píše: Více
Jak tě tak čtu tak bych se zachoval asi stejně. Taky raději sám než s partnerem, který byl nevěrný až když děti osamostatní.
Tvá žena teď žije a doufá, že se to změní, že neodejdeš. To musí být na palici taky vědět že to za nějaký roky zkončí a zůstane sama nebo bude muset hledat.
Takový trest za nevěru.
@Muž 1.2 píše: Více
I ta nevěra jde zvládnout s relativním respektem k protějšku - což se nestalo.
To si myslím, že je zásadní. Chápu, že s ní nepočítáš. A není potřeba se snažit něco zachraňovat. Je to také o tom, jak kvalitní je ten protějšek. Pokud nevěra odhalí, že zas až tak skvělý a dobrý není a že žít bez něj je lepší než s ním, tak fakt lepší nic nezachraňovat.
@botl2 píše: Více
Nevěra je spolehlivý likvidátor vztahu.
A každý si něco odnese.
Nevěrný vždy může porovnávat.
Co ztratil a co získal a málokdy přizná svou chybu.
Ten podvádění získá to že ví jak se s tím vyrovnat a taky že je silný naučí se fungovat sám a sám to zvládnout. Stane se silnějším, prostě se změní, a ví že to jde. I s ohledem třeba na nový vztah. A pak už to tolik neprožívá.
@botl2 jde o to že nemám už k němu touhu a nedostala jsem co jsem potřebovala, pak bylo i hodně hádek nepochopení a ve více oblastech…ale rodinu rozbíjet nechceme, rádi se taky máme
Díky za tuto diskuzi
. Potvrzuje mi to, k čemu jsem také došel, cca rok od manželčiny nevěry, a jejího odchodu. Člověk se chce stát lepším, ne pro toho druhého, který to např. v mém případě ani neocení, ale hlavně pro sebe, pro to, aby případné chyby už neopakoval. Zapracoval jsem na sobě, pochopil jsem, vzdělal se, a líbí se mi, kam jsem se posunul. Vím, že je nás tady takových víc, všem přeju, aby žili tak, jak chtějí a jak jim to vyhovuje. ![]()
@Anonymní píše: Více
Až ho začneš podvádět, tak ho mít ráda přestaneš. Nelze někomu ubližovat a zároveň ho mít rád.
@Kobylinec píše: Více
U nas se situace stabilizovala, ustava u me takovy ten pocit nejistoty a neustale touhy hlidat a kontrolovat, jestli zase nekde neco… Nepreslo to ze dne na den, prechazi to z mesice na mesic.. Trva to. Fungujeme rozhodne lepe nez pred krizi, dokazeme resit, ktere jsme se driv snazili zamest pod koberec, aby nevznikl dalsi problem.. Z te emocni stranky je to stale narocna vec, stale si hlidam zada, abych zase nedostal ranu palici, jen uz to neni tak intenzivni pocit, jako ze zacatku. V hadkach je pro me milenec tabu, nepripominam ji to. Spis ona sama obcas zmini, jaka byla k***a a v tom ji nechavam, nkomentuju to a ani nerozporuju, protoze se kravsky opravdu chovala. Je na ni ale znat posun, protoze svoje vlastnosti, ktere mezi nas vrazely klin, si uvedomuje, jen s nimi stale neumi pracovat. Potrebovala by terapeuta, ktery by ji pomohl rozklicovat jiste veci z detstvi.
Kazdopadne neveru nikomu nedoporucuju, kaslete na to. Je to vic bolesti nez radosti.
@Keron píše: Více
Pokud svá slova nepodloží konkrétními činy, pak ji jde jen o to, si zachránit finanční stabilitu, zázemí a společenský status. Měj to na paměti. ![]()
Držte se! ![]()
Souhlasim, davam ted vetsi vahu na ciny nez slova… A nemuzu rict, ze se nesnazi, to bych lhal. Snazi se, dost. Jen ta podkopana duvera se obnovuje tezko, ale je to stale cerstve, takze to jeste nejaky cas chtit bude…
@Keron Šlo by trochu připomenout tvůj příběh?
Ano nechce se mi hledat.
Byla jsem manzelovi neverna po 20 letech vztahu, trvalo to dva roky. Za chybu povazuju, ze jsem mu ty dva roky lhala. Bylo fer rict pravdu a manzelstvi ukoncit. Rozvod podal on, nelituju, ani jeho ne, dlouho pred neverou jsem chtela problemy ve vztahu resit, on ne.
@botl2 Zatím o nevěře pouze uvažuju