Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Nevěra manželek
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
24.2.26 17:13
@Steve718 Mne se to popravde uz znovu rozepisovat nechce. Zkratka -manzelka si nasla jineho, po 15ti letech a trech malych detech. A lusknutim prstu se promenila v uplne ciziho cloveka, nastalo pul roku pekla. A prozrela az ve chvili, kdy si uvedomila, ze si ji milenec namazal na chleba. Bylo to fakt sileny obdobi a nikomu nic podobneho nepreju. Zhubnul jsem, musel jsem uzivat antidepresiva.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.2.26 17:59
@Keron Tak je super že jsi to zvládl.
Ne každý to zvládne relativně dobře.
Přeji ať je vše už v pohodě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.2.26 23:10
@Keron píše: Více
Aneb, pomalu, ale jistě se stává cynik.
Víš, že ta podkopaná důvěra se už nevrátí, a už ji ani neočekáváš, je to to tak nějak jedno.
V podstatě s ní ani nepočítáš jako s oporou, která by tě měla podpořit v těžkých chvílích. Ona dnes není někdo, před kým by jsi si teď dovolil ukázat slabost.
Trochu to jako @LukeR1 maskuješ za seberozvoj.
Co hrozí, že si najdeš nějakou „kamarádku“, které se budeš svěřovat, občas se jí obrazně vypláčeš do výstřihu, protože nikoho jiného na to mít nebudeš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.2.26 23:15
@Muž 1.2 píše: Více
Znám trochu jednoho, co si to taky takhle naplánoval a opravdu to dotáhl do konce.
V podstatě si připravil nový domov včetně nové ženské, pak se jednou zvedl a odešel.
Pro tu jeho to byl opravdu šok…
Ale není třeba jí litovat, jeho bývalka byla tak zahleděná do sebe, že třeba vůbec nevěděla, že podstoupil ambulantně protialkoholní léčení.
Takže otázka na tebe, jestli jsi schopen to dotáhnout do konce, je už pomalu čas začít s přípravou. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.26 04:51
@Josef_t píše: Více
S tou slabostí jsi to z části trefil. Kamarádku, které se vypláčeš do výstřihu na to fakt nepotřebuješ. Pochopení ale potřebujeme všichni. Jinak vypneme část emocí a stáváme se roboty, kteří fungují pro rodinu.
Kdo zažil tu bolest, tak ji nechce zažít znovu. Podvědomě si už člověk dává pozor. Časem ty silné pocity a emoce slábnou.
Důvěra lze znovu vybudovat, ale musí být na to dva.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.26 08:45
@Josef_t píše: Více
Nezbývá než dělat všechno proto, aby ta protialkoholní nebyla nutná. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.2.26 08:57
@Keron píše: Více
Tak ta nevěra je někdy i spouštěč toho odchodu ze vztahu.
Tam, kde si chce jeden jen zatrtkat a zůstat ve vztahu dál, tam to smysl nedává. Z mého pohledu ty vztahy jsou už nadosmrti poznamenané.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.2.26 09:08
Já když to tady čtu, tak jsem opravdu ráda, že jsem se rozhodla to ukončit. Trápila jsem se v tom po nevěře taky ale dlouho. Nedá se přesně říct ta hranice, protože když druhý neustále zapírá a zastírá pravdu, tak se pár let plácáte jen v tom, jestli tam ta nevěra opravdu je nebo není. Takže pozitivum pro místní podvedené je to, že se dověděli pravdu a ten dotyčný se přiznal. To je podle mě hodně úleva a je tam bod od kterého se můžete odrazit. Což se u nás nestalo. Já mám třeba manžela, který je schopen klidně do očí tvrdit, že dnes je pátek, i když je středa. A bude to tvrdit tak dlouho, až začnete pochybovat, jestli fakt není pátek.
Takže s takovým člověkem se dost těžko pracuje na obnovení vztahu po nevěře. Pos. ránek paralyzovaný vlastním strachem z toho, abych to neutnula. Roky plácání se v tom, kdo z nás dvou je větší blázen a roky mého otupování a odstříhávání se od něj.
Ano, i když se naoko snažil, i když dělal co jsem chtěla, i když mi dával hezké dárky na Vánoce i narozeniny. I když jsme jeli na dovolenou kam jsem si řekla. I když doma fungoval v rámci možností. Všecko komedie pro okolí a pro své černé svědomí. A hlavně aby nemusel vystoupit z toho komfortu a pohodlí, které se mnou měl. Aby nemusel dělit majetek a řešit děti a formy péče o ně.
Dodnes bude tvrdit, že jsem to rozbila já. On se přece snažil a já jsem to nakonec pos… tím, že jsem si někoho našla.
No ale když tady čtu to, co čtu, tak jsem opravdu šťastná, že jsem našla odvahu z té komedie vystoupit. Sice ještě nejsem venku, ono se to po téměř třech dekádách vztahu dělá těžko, ale už je to v procesu.
- Citovat
- Upravit
25.2.26 09:13
@Josef_t píše: Více
Z pulky mas bezpochyby pravdu, stopro duveru uz nikdy neobnovime. Zaroven ale vim, ze me to vyskolilo a stopro duvera je jen iluze, ke ktere bych se stejne uz neuchylil ani v jinem vztahu. A ano, mam obavy z podpory v tezkych situacich, ale ani ne tak kvuli manzelcinu uletu, ale kvuli jejimu dlouhodobemu stavu, ktery by potrebovala resit s psychologem.
Co vazne nehrozi je to, ze bych si hledal nejakou kamaradku. To opravdu ne. Mam uplne jinak nastavene zivotni priority 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.26 09:25
@Anonymní píše: Více
Ono jsi psala, že jeho románek trval dva až tři roky. Tady u těch ostatních to trvalo v řádech měsíců. Tohle se taky pak řeší úplně jinak. To, že to prasklo, bylo taky tím, že ti co podváděli, v tom tak zběhlí nebyli a neuměli se přetvařovat tolik let. Lze tu relativně hovořit o chybě, ikdyž si o tom myslím své a za chyby, to já osobně nepovažuju. Chyba je pro mě úlet. Všechno nad, je už rozhodnutí stávající vztah ukončit.
Pokud to tvůj chlap táhl takovou dobu, tak to podle mě odpustit asi moc dobře nejde. Těžko se pak na něm bude hledat něco dobrého v charakterových vlastnostech. U takhle dlouhého románku, je potřeba opravdu dobrá logistika, dokonalé herectví a systematické lhaní, aby to druhému nedocvaklo. Ta důvěra, která je zásadní, se už neobnoví ani na minimální hranici a druhý se může snažit jak chce.
A přesto odcházíš po dlouhých deseti letech. Sám vím, jak těžké, je z toho vlaku vystoupit, když jsou v tom děti a majetek. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.2.26 14:04
@Muž 1.2 píše: Více
On to vydržel táhnout tak dlouho proto, že byli pracovně kolegové, mají kanceláře v práci vedle sebe, byl tam denodenní kontakt plus společné pracovní služební cesty. Z práce odejít nechtěl, když jsem ho o to žádala, protože přece tak dobré pracovní místo se neopouští kvůli mé paranoie. 
Jeho výhoda je ta, že pracuje daleko z domu ( 50 km), vyjíždí brzy ráno a vrací se večer. A ještě v nepravidelnou dobu. Často tam zůstává na noc a často má i pracovní cesty. Takže nějaká kontrola nebyla možná, ta je možná jen u toho, kdo pracuje někde v místě se stabilní pracovní dobou bez služebních cest. Kdyby byl doma a měl jiný typ práce, tak by to samozřejmě tak dlouho neututlal a já bych měla i víc možností si ověřit, jestli je tam, kde je.
Z toho důvodu dokázal několik let mlžit a lhát. A kdyby mi po pár letech nepřišel na to, že já už jsem s někým jiným, tak by se vlastně nepřiznal nikdy. To přiznání z něho vypadlo až po letech a po prožitém šoku. Myslím, že dodnes lituje 
- Citovat
- Upravit
25.2.26 14:34
@Anonymní píše: Více
To věřím…mne tohle lhaní a mlžení semlelo až na úplne dno
Naštěstí ve vztahu, kde nás nic nespojovalo…a úplně zbytečne…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.2.26 15:31
@LukeR1 píše: Více
S tou důvěrou je to většinou tak, že máš nějakou hranici, za kterou už toho nevěrníka nebo nevěrnici nepustíš.
A pokud ten druhý není úplně emocionálně plochý, tak si tu hranici uvědomuje.
Každý tu hranici má jinde, takže čistě hypotetický případ.
Máš jít na relativně banální operaci, ale tak nějak se podvědomě bojíš.
Buď to budeš v sobě dusit, možná se svěříš někomu relativně cizímu, ale manželka asi nebude na prvním místě, komu by jsi se svěřil se svými obavami.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
